4 tipy pro lepší portréty

Chcete mít lepší portréty? Foťte je tak, aby portrétovaná osoba byla na snímku pořádně vidět. Měla by být jeho ústředním motivem a měla by z okolního prostředí doslova vystupovat. Jak na to?

Dnes vám přinášíme 4 praktické tipy, jak toho dosáhnout. To vše s praktickými ukázkami, bez zbytečné teorie. Takže pokud se zajímáte o portréty, tento návod by vám neměl uniknout.

O fotografování portrétů jsem již zhruba před rokem publikoval krátký seriál. Již první díl o focení portrétů obsahoval hromadu praktických rad a tipů. Dnes bych na toto téma rád volně navázal, a to návodem ke zvýraznění portrétovaných osob na fotografiích. Není totiž nic horšího, než portrétní snímek, na kterém se focený člověk ztrácí. Naopak všeobecně skvěle vypadají takové portréty, ze kterých focené osoby pomyslně vystupují a zcela poutají pozornost diváka. Takže dost povídání a nyní k praktickým radám.

Jak tedy zvýraznit portrétovanou osobu na fotografii?

1. Použijte správnou kompozici

Při fotografování portrétů si dobře rozmyslete, co do snímku zahrnete. Opravdu potřebujete mít na portrétu svého dítěte i sousedův kurník? Správná odpověď zní: ne. Stejně tak nemusíte mít na pozadí portrétu kompletní lesopark, když fotíte svou drahou polovičku na výletě. Je mi jasné, že chcete mít zdokumentované místo, které jste navštívili, ale nesnažte se vše zahrnout do jednoho záběru. Udělejte si širokoúhlý snímek lesoparku a pak portrét drahé polovičky s kouskem lesoparku na pozadí. Prostě a jednoduše - vykašlete se na vše rušivé kolem - fotíte přeci portrét.

Typicky špatný příklad. Portrét nebo architektura? Těžko říct, co autora této fotografie nutilo zahrnout do snímku co nejvíc. Přitom stačilo trochu přizoomovat a vypnout interní blesk...

Lidé nejčastěji chybují v tom, že při focení portrétu se snaží do fotky zahrnout co nejvíce okolního prostředí. Jenže ono v praxi naopak platí, že méně je více. Čím jednodušší a méně rušivé pozadí u portrétu zvolíte, tím lépe. Fotíte přeci člověka a ten má být hlavním motivem.

Tip: I proto se portréty obvykle fotí na lehce delší ohniskové vzdálenosti. Širokáč si ponechme na krajinu a na portrét použijme raději něco mezi 50 a 100mm ohniskové vzdálenosti. Ideální jsou pevné světelné objektivy, které umožní rozostřit pozadí. Ale o tom si povíme ještě trochu víc níže.

Komponujte tedy tak, aby portrétovaná osoba na snímku zabírala výraznou část. Ideální je pohled focené osoby do snímku a ne mimo, nebo přímo do objektivu. Při rozhodování co do snímku zahrnout a co nikoliv postupujte tak, jako při selekci fotek - vybírejte vždy jen to nejlepší a výsledek bude podle toho vypadat.

Vykašlete se na vše rušivé kolem a zaberete při focení portrétu do snímku jen to, co tam patří. Výsledek bude stát za to.

2. Pohrajte si se světlem

Portrétovaný člověk by měl být na portrétové fotce prostě vidět. Začátečnickou chybou je postavit člověka v parku do stínu stromu a fotit oproti přesvětlenému pozadí. Chudák na fotce ve stínu nebude vůbec vidět, okolí bude příliš světlé a o nějakém zajímavém portrétu nemůže být vůbec řeč.

V praxi platí, že to co je na fotografii světlé, přitahuje pozornost - a naopak. Zrovna nedávno o tom psal kolega Jan Bainar ve svém článku komponujte lépe. Bylo to sice na téma krajiny, ale je to stejné i pro portréty. Cílem tedy je, aby portrétovaná osoba byla na fotografii nasvícena tak, že vše ostatní bude (méně nebo více) tmavší. Pak máme vcelku jistotu, že takto nafocená osoba přitáhne pozornost diváka. Naopak osoba ve stínu ulice, která je nasvícená poledním světlem, prostě zapadne.

Vlevo: typický příklad tmavého obličeje s přesvětleným pozadím. Vpravo: takto je to mnohem lepší - měkkým světlem nasvícený obličej a nerušící lehce tmavší pozadí.

Takže v praxi máme tři možnosti:

• Využijeme přirozeného světla: Umístíme portrétovanou osobu tak, že na ni dopadá zajímavé přirozené světlo (obvykle měkké světlo bez ostrých stínů) a okolní prostředí je lehce ve stínu. Lze si výrazně pomoci odraznou deskou (více v článku o focení portrétů s odraznou deskou).
• Nasvítíme si to uměle: Portrétovanou osobu si nasvítíme umělým světlem (obvykle blesk, ale lze použít i stálá světla), díky kterému si zajistíme, že focená osoba bude nasvícená víc, než okolní prostředí.
• Kombinujeme přirozené světlo s umělým: typickým příkladem je focení portrétu podvečer, kdy využijeme zajímavé oblohy při soumraku jako pozadí a focenou osobu nasvítíme umělým světlem.

Při focení portrétu je tedy potřeba pamatovat na to, že focená osoba by měla být nasvícená víc, než vše ostatní na fotografii. Nesmí to být ale výrazný kontrast, aby to nevypadalo, že portrétovaná osoba byla vystřižena z jiné fotky... Opravdu stačí jen malý rozdíl v jasech. Díky tomu portrétovaná osoba na fotografii mnohem víc vynikne. I proto se často u portrétů používá vinětace jako nástroj pro potlačení pozadí a zvýraznění osoby...

Obličej v tom správném světle (v tomto případě přirozené světlo z okna) v kombinaci se světelným objektivem (malá hloubka ostrosti) dokáže divy.

3. Nezapadnout v okolním prostředí

Pokud má portrétovaná osoba na fotografii vyniknout, tak logicky nesmí zapadnout do okolního obsahu. Tak například fotíme-li portrét ženy v zelených šatech, kde klademe důraz na šaty, účes a celkový vzhled, tak ji nepostavíme těsně před dubový hájek... Zelené šaty a zelené listí všude kolem zajistí, že focená osoba na výsledné fotce zmizí jako chameleon :)

Opět zde platí - čím jednodušší a obsahově úspornější pozadí, tím lépe. Nemělo by obsahovat nějaké výrazné objekty (např. traktor v obilném poli) a ani by nemělo být nějak výrazně členité. Jako skvělé pozadí poslouží například obilné pole (bez traktoru!), alej z živého plotu (sbíhající se linie vypadají často zajímavě), vodní plochy, louky, cihlové zdi, ale klidně i plátno nebo zeď v interiéru.

Vlevo: tak takhle opravdu ne. Paní v zeleném na zeleném pozadí, které je ještě k tomu příliš světlé. Vpravo: pozadí vůbec neruší a divák se může nerušeně soustředit na portrét.

Při focení portrétu tedy postupujte vždy tak, že vyberte vhodné pozadí (odkud kam jakým směrem budete fotit) a až poté si tam postavte portrétovanou osobu.

4. Hloubka ostrosti... alfa omega pro portrét

A to nejlepší nakonec - hloubka ostrosti. Je to nástroj, bez kterého by se portrét jen stěží dal vytvářet. V ateliéru při focení za umělého světla pomocí velké hloubky ostrosti zajišťujeme, že vše co fotíme, bude perfektně ostré - a přitom pozadí nebude rušivé. Naopak v exteriéru díky malé hloubce ostrosti zajišťujeme, že pozornost bude upoutávat pouze focený člověk a rozostřené pozadí bude pouhým doplňkem.

Jak jsem již zmínil výše, pro fotografování portrétů jsou ideální pevné světelné objektivy (např. Nikon 50mm f/1.8D, Canon 85mm f/1.8 USM, Sigma 50mm f/1.4 ART a podobně). Nejčastěji se používají ohniska od 50 do 150mm, ale osobně rád sáhnu i po 35mm ohnisku. Takže nějaká pravidla nejsou přesně dána. Zásadní ovšem je, že světelné objektivy nám umožňují fotit při malé hloubce ostrosti (více v článku o hloubce ostrosti). A malá hloubka ostrosti = ostrý člověk + rozostřené pozadí. To vše dohromady znamená, že divákovu pozornost zcela poutá portrétovaná osoba a okolní prostředí (pozadí a popředí) je rozostřené.

Malá hloubka ostrosti často pomůže zamaskovat i dost chaotické pozadí, které díky tomu nakonec na fotce až tak moc neruší (výše 35mm f/2).

Nicméně delší ohnisko (100mm f/2.8) rozostří pozadí více (viz níže):

V případě hloubky ostrosti se nemusíme omezovat pouze na klasiku... v praxi lze využít i nakloněné roviny zaostření, čehož lze docílit při použití objektivů s tilt funkcí (nejčastěji tilt-shift objektivy, např. Canon TS-E 90mm f/2.8). Pokud ovšem nemáte potřebu utrácet několik desítek tisíc korun za specializované objektivy, tak Lukáš Katriňák nedávno publikoval návod, jak na tilt-shift fotografie bez nutnosti jakékoliv investice.

Tilt efekt se někdy hodí, protože pomůže ještě víc upoutat pozornost diváka na portrétované osoby.

U portrétu se tedy snažme používat malou hloubku ostrosti. Ostříme vždy na oči (pokud je to jen trochu možné) a výsledkem by mělo být rozostřené pozadí / popředí a ostrý portrétovaný člověk. Pokud použijete nějaký opravdu světelný objektiv, může se stá, že ostré budou opravdu jen oči (např. nos a uši už ne). To nevadí, nejedná se o chybu.

Shrnutí

Pokud bych to měl celé shrnout, tak pro dosažení ideálního portrétu je potřeba:

1. Použít správnou (zajímavou) kompozici - focená osoba musí být hlavním motivem.
2. Nasvítit portrétovanou osobu tak, aby popředí i pozadí bylo více či méně tmavší.
3. Použít co nejjednodušší pozadí, které nebude výsledný portrét komplikovat a bude pouhým doplňkem.
4. Použít optimální (většinou velmi malou) hloubku ostrosti. Využít lze i skloněné roviny ostrosti.

Nic z toho jsem nevyčetl v žádné učebnici fotografování. Vše vychází z mé osobní několikaleté praxe svatebního fotografa. Samozřejmě nemusíte přesně dodržovat výše uvedené rady - každý fotíme jinak a tak je zřejmé, že si můžete tyto výše uvedené rady pozměnit a upravit k obrazu svému. Nicméně pevně věřím, že mnoha nadšeným fotografům to pomůže a pozvedne jejich portrétní fotografie do jiných úrovní.

Samozřejmě budu velmi rád za vaše osobní postřehy, rady, tipy a samozřejmě i dotazy. Logicky se do tohoto článku nemohlo vejít vše, takže cokoliv dalšího velmi rád prodiskutuji v diskuzi níže.