Už od samých fotografických počátků mne nesmírně lákaly světelné „monofokály“. Měl jsem to štěstí začínat s opravdu výbornou 35tkou či 135tkou, které uměly (a to zvláště 35L) vtisknout do fotografie atmosféru dané chvíle a určitým způsobem také prostorovost, kterou jsou pověstné zeissovské monofokální objektivy. Časem jsem tyto objektivy  vyměnil za zoom alternativy, čehož jsem s odstupem doby litoval. Před necelými dvěma lety jsem si pro své potřeby opětovně pořídil monofokální, nebo-li „pevné“, objektivy, které mě slouží k mé spokojenosti dodnes. Jedním z nich byla i v názvu skloňovaná pětaosmdesátka, která předčila veškerá má očekávání. Rád bych se s Vámi podělil o mé pocity, postřehy a částečně také neduhy, které mě tento objektiv přinesl.

První seznámení

Po nasazení objektivu na fotoaparát jsem byl příjemně překvapen rychlostí zaostřování. První verze,  kterou jsem měl rovněž možnost vyzkoušet, v tomto ohledu poněkud zaostávala. Další kapitolou bylo manuální ostření, které je u tohoto objektivu poněkud specifické. Na rozdíl od ostatních objektivů fy Canon se zde uplatňuje tzv. elektronické manuální ostření  - vazba mezi ostřícím kroužkem a optickou soustavou není mechanická nýbrž elektronická. Osobně bych upřednostnil variantu mechanické vazby mezi ostřícím kr. a opt. soustavou a to zejména z důvodu vyšší přesnosti a nulové spotřeby energie z baterie, která je v případě intenzívního používání manuálního zaostřování znát.

Skalpel prosím

Daní za vysokou světelnost, resp. velice malou hloubku ostrosti na minimální clonu jsou vysoké nároky, které jsou kladeny na autofocus fotoaparátu. Při použití objektivu na Canonu 5D II odvádí vynikající práci středový (jako jediný křížový)bod, ostatní ostřící body nejsou vyloženě k ničemu, ale v případě horších světelných podmínek a odcloněném objektivu jejich přesnost prudce klesá a mnohdy je nutné použít manuální zaostřování.

Do ateliéru i do lesa

Tento objektiv je primárně určen pro portrétní fotografii, nicméně já sám jej používám rovněž pro jiná fotografická témata jakými jsou krajina, street foto či dokonce sport. Fotografování docela obyčejných témat jakými jsou například alej v parku, krajinný detail či květy na louce na minimální clonu  f/1.2 Vám doslova vykouzlí úsměv na tváři. Objektiv díky astigmatismu vytváří jakýsi tunelový efekt ,který Vás vtahuje do prostředí na fotografii.

Detailů na rozdávání

Před časem jsem se setkal s názorem, že tento objektiv je mezi portrétními fotografy oblíben z důvodu měkké kresby na minimální clonu, která vytváří onu „snovou“ atmosféru. Opak je pravdou, při testování tohoto objektivu jsem opravdu nevěřícně koukal kolik je toho schopen objektiv zachytit (viz ukázka na f1.2 - bez úprav, neutrální styl (0,0,0,0)).

Má i své mouchy…

Fotografování s plně odcloněným objektivem vyžaduje určitý přístup a techniku. Nezřídka se mně zpočátku stávalo že určitá část fotografovaného objektu doslova  „vypadla“ z hloubky ostrosti nebo v ní nebyla úplně umístěna. V případě fotografování portrétů ve většině případů používám stativ – stačí opravdu malý pohyb, ať už z mé strany nebo fotografované osoby, a snímek je k ničemu. Další slabinou tohoto objektivu je velká náchylnost na větší rázy,bouchnutí apod. oproti ostatním elkovým objektivům. Na jednom zahraničním serveru jeho autor dokonce vybízí k opatrnosti při koupi staršího kusu tohoto objektivu, kdy větší polovina jím testovaných kusů vykazovala horší obrazové výsledky z důvodu hrubšího zacházení.

Komentáře