JAK TO VŠE ZAČALO

Už jako malý kluk jsem byl fascinován přírodou a toužil jsem, to co vidím nějakým způsobem zachytit a předat dál. Můj první fotoaparát jsem dostal když mi bylo deset. Šlo o plastový automat Minolta, jehož jedinými ovládacími prvky byla spoušť a možnost aktivace blesku. I tak mi to stačilo, abych s ním vyfotil nějakou tu krajinku, západ slunce nebo místní wildlife. Možnost přechodu na nějaký lepší fotoaparát ale v té době pro mě byla takřka nemožná a tak jsem místo focení, ze kterého jsem nemohl dostat to co chtěl, začal to co vidím kreslit. Přišly ale roky, kdy se člověk rozhoduje čím by jednou měl být, a tak kreslení vystřídalo studium.

K focení mě kupodivu vrátil sport zvaný freediving a lidé kolem něj. Freediving neboli volné potápění je sportovně-výkonnostní forma potápění, ve které se freediveři snaží dosáhnout co největších hloubek nebo co nejdelších časů pod vodou a to vše na jeden nádech. Pro mne byl tento sport zpočátku způsob jak vidět a prozkoumat neuvěřitelný svět moří a oceánů, později i způsob přivýdělku, kdy jsem začal současně při studiu VŠ pracovat jako instruktor freedivingu pro www.freediving.cz. To co jsem pod vodou viděl, ať už to byla fauna a flóra Rudého moře nebo výkony kolegů a kurzistů, pro mě znamenalo výzvu zachytit to a před dál a tak jsem okamžitě pořídil kompatktní fotoaparát ve speciálním “housingu”, se kterým jsem na nádech mohl až do - 40 metrů. Co jsem ale netušil, že ve společnosti potápěčů je i řada fotografů a kameramanů a tak jsem si pod jejich vlivem začal uvědomovat, že kompaktní fotoaparáty mi už nemají co nabídnout a přechod na DSLR je nevyhnutelný. Přihrálo k tomu i absolvování VŠ a odcestování do Londýna za studiem angličtiny, jelikož Anglie a Skotsko jsou fotografických příležitostí nabyté, ale také proto, že s místním výdělkem se drahá fotografická technika snadněji pořizuje. Netrvalo tedy dlouho a byl jsem s našetřenými librami v kapse a spoustou dotazů na srdci na fotorádci, kde mi pan Dolejší pomohl vybrat tu správnou techniku a investovat tak ušetřené finance co nejefektivněji.

VYBAVENÍ

Jelikož se chci kromě fotografování přírody v podobě landscape po návratu z Anglie opět věnovat fotografování na nádech pod vodou, upustil jsem od full-frame zrcadlovek, které jsou na freediving do vody moc velké a jejichž housing s lightingem pod vodu se pohybuje až ve stovkách tisíc. Vydal jsem se namísto toho cestou apsc a koupil Canon EOS 450D. Za ušetřené peníze na těle jsem pořídil ty nejlepší objektivy, jaké jsou vůbec v třídě apsc na trhu: Tokinu 11-16mm f2,8 AT-X PRO DX AF a Canon 17-55mm f2,8 IS USM. Ty mi bohatě pokrývají jak focení landscape tak underwater, jelikož v obou disciplínách je nejzásadnější právě ten široký úhel. Stativ jsem vybral Giottos s Ballhead profesionální série s nosností 10kg, jelikož stabilní stativ je u landscape to nejzásadnější. Na řadu pak přišlo i několik nezbytných doplňků jako jsou dva fotobatohy, mobilnější Lowepro Flipside a masivní Lowepro CompuRover AW, polarizační filtry PRO-1 Hoya, sada ND a ND přechodových a barevných přechodových filtrů Cokin, Canon shutter release a další. Největším finančním výdajem pak bylo zakoupení speciálního housingu s portem a příslušného lighting systému díky kterému je možné jít s fotoaparátem až do hloubek - 60 metrů. Jen tahle položka se v ČR prodává za 80 tisic, takže levná zábava to zrovna není. Za zmínku ještě stojí, že co se fitrů týče, přecházím na anglického výrobce Lee, který je sice oproti Cokin filtrům nesrovnatelně dražší, ale opticky je někde jinde a navíc při použití širokoúhlého redukčního kroužku nevinětuje ani na 10mm.

TECHNIKY FOCENÍ

Jak fotit jsem se naučil stejně tak, jako jsem vystudoval vysokou školu... z knih. Koupil jsem si v angličtině šest knih o focení, všechny prostudoval, získané informace v hlavě utřídil a pak poznatky aplikoval v praxi.... a ono to fungovalo. Nikdy jsem nezískával informace z diskuzí ani různých článků typu “jak se tohle fotí ”, jelikož informace které jsou v odborných knihách jsou podle mého názoru podrobnější a správně zasazené do kontextu, takže člověk chápe celou problematiku komplexněji. V praxi pak v případě jakéhokoliv problému nalézá a vyvozuje řešení sám, právě na základě svých celkových znalostí, které dokáže různě aplikovat. Samozřejmě, že většina běžně fotících lidí chce hned znát rychlé řešení problému. Pár kolegů z práce co začíná fotit s DSLR se mě ptá “jak fotit tohle a jak tamto, proč mi to dělá tohle, když chci něco jiného”. Já jím místo “udělej tohle nebo tamto” odpovídám “přečti si tuhle nebo tamtu knížku”, protože když někomu poradíte s kokrétním problémem, bez toho aniž by pochopil problematiku, tak většinou přijde z obdobným problémem za 5 minut a je to ztráta času jak pro Vás tak pro něj.

Co se technik při landscape a cityscape týče, používám dvě základní: HDR a ND přechodové filtry. Kdy kterou použít záleží na situaci. Je to hodně o zkušenosti a citu, ale všeobecně můžu říct, že jakmile se mi v záběru něco hýbe, obzvláště chci-li ten pohyb “zmrazit”, používám filtry. Zatímco když mám v záběru pohybu minimum a objekty které výrazněji přesahují horizont (budovy, útesy, hory, atd.) tak používám HDR. High Dynamic Range photography považuje dost profesionálů za “úlet ve fotografii”, ale to je dáno tím, že někteří fotografové následný Tonemaping vyhánějí do extrémů a vznikají tak nerealistické, na pohled až nepříjemné fotografie. Podle mého názoru tahle metoda skrývá spoustu výhod a možností, jen se musí vědět kdy a jak ji použít a nepřehánět to pak s následným “tuningem”. Nejlepší HDR fotografie je taková, u které nejde s jistotou poznat že to je HDR. Každopádně obě metody mají své pro a proti a já se domnívám, že nejlepší strategií je vzít si z obou to nejlepší.

Zmíním-li vlastní focení, nejdůležitější ze všeho ve fotografii považuji cit. Můžete mít nastudované desítky knih a výbavu za půl milionu, ale pokud tam ten cit není, tak se k rozumným výsledkům stejně nikdy nedohrabete. Já sázím všechno na cit a většinou nedokážu říct proč jsem zvolil kompozici přesně takhle a proč ne jinak. Prostě proto, že jsem to tak cítil a většinou je to správně.

PRVNÍ OVOCE

První úspěchů jsem se dočkal nečekaně brzy. Už po několika měsících po přechodu na DSLR přišly pozitivní ohlasy. Nejdříve z kruhu známých a přátel typu “Tuhle fotku chci do obyváku na zeď.”, “Tamtu mi schovej.” tak i z kruhu známých těch známých typu “Kde se to dá koupit?”, “Kolik to stojí?”. Za svůj opravdu první úspěch považuji skutečnost, že se mi dvě fotografie probojovaly do finálního kola největší landscape foto soutěže LANDSCAPE PHOTOGRAPHER OF THE YEAR 2009. Výsledky tohoto finálního kola budou zveřejněny až v listopadu, ale už samotný fakt, že mě porota posunula v takovéto soutěži, které se účastní snad všichni profesionální landscape fotografové z celého světa do finálního kola, je pro mě velkým uznáním. Dalším úspěchem bylo před několika týdny vyhrání prvního místa v kategorii “Rivers and Streams” v Londýnské NATURAL LONDON PHOTOGRAPHY COMPETITION pořádanou organizací Natural England a publikovanou novinami TheLondonPaper. Samozřejmě se nejedná o soutěž na úrovni té předchozí, ale i tak se zúčastnilo přes 1000 konkurentů a výhra v podobě fotoaparátu a členství každopádně potěšila. Do další soutěže jsem vstoupil před několika dny. Jedná se opět o jednu z vůbec největších: DIGITAL CAMERA PHOTOGRAPHER OF THE YEAR 2009 a i když jsem vstoupil na poslední chvíli, dostat jsem pozitivni rating od několika soutěžícíh profi fotografů, takže se uvidí. Bylo by nereálné očekávat hlavní výhru v takovéto soutěži, které se účastní přes 100 tisíc fotografů z celého světa z nichž navíc obrovská část jsou profesionálové, ale už samotný postup, nebo dobré hodnocení v takovýchto soutěží považuji za velký úspěch a hnací motor dopředu.

CO DÁL

Co dál je těžká otázka. Kdybych doma nevystudoval vysokou školu, tak bych možná v Anglii zůstal a pokusil se focení věnovat na profesionální úrovni. Dle fotografky Helen Dixon se tady dá uživit i samotnou landscape fotografií, což myslím nehrozí v našich končinách. Na druhou stranu zahodit roky studia ekonomie a marketingu a získání titulu Ing. se mi také nechce, takže se pokusím jít zlatou střední cestou. Tou pro mě je vytvoření si z fotografování hobby, které když to vyjde přinese nějakou tu korunu nebo libru alespoň na pokrytí nákladů na výbavu a případné cesty. Třeba se mi v budoucnu podaří nalézt takové zaměstnání, ve kterém bych využil jak své znalosti z marketingu tak z fotografie. To je však zatím ve hvězdách. Zatím mám v plánu soustředit se na to co dělám, tj studium Angličtiny a při tom podnikat nějaké ty foto-expedice do zdejších končin. První v pořadí je již jednou navštívený Cornwall, pak v zimě Glen Etive ve Skotsku, Dolomity v létě v Itálii a po návratu z Anglie snad konečně začnu s nějakým tím UW photo. S tím vším bude spojená tvorba www stránek, které by mě měly zviditelnit jak na domácím tak zahraničním trhu, s čímž se snad otevřou i nové možnosti prodeje. Jestli vše vyjde tak jak má je ovšem ve hvězdát, takže se necháme překvapit :)

 PS: Koho bude zajímat moje focení v praxi, doporučuji se podívat na následující článek FOCENÍ LANDSCAPE V PRAXI - EXPEDICE CORNWALL

 Případné ohlasy mi zasílejte tady nebo na můj osobní e-mail: vaclav.krpelik@seznam.cz

Komentáře