Jaké ingredience potřebujeme, abychom si namíchali takovou lahůdku?

1) vy v několika exemplářích

2) Canon EOS Mark IV (nebo jakoukoliv jinou krabičku od mýdla se samospouští)

3) ideálně stativ (nebo něco, na co se dá fotopřístroj položit)

4) program, který umí pracovat s vrstvami (fotošop, Corel, Zoner myslím taky)

5) nápad

6) ochotu lítat od foťáku na "plac" jak tajtrdlik

Když máme všechny přísady připravené, můžeme se pustit do práce. Postavíme Canon EOS Mark IV (nebo jiný Canon vyšší řady) na stativ a namíříme ho na scénu, která by měla být konstantně osvětlená. Je dobré zvolit rozumnou HO, abychom nakonec nezjistili, že z našeho pečlivě natrénovaného hereckého výkonu je cosi na způsob žlutých a červených světelných čar uhánějících aut po nekonečné dálnici za letní noci ozářené mdlým světlem hvězd, tak vzdálených a tajemných, že člověku se chce jen sedět a tiše pozorovat, žasnout...ale to jsem kapánek odběhl, kde jsem to..jo, už vím.

Máme připravenou scénu, rekvizity, snímací zařízení, takže pomocí samospouště a rychlých nohou pořídíme pár obrázků, např.:

Pokud jsme s naším snažením spokojeni, můžeme přistoupit k hlavnímu fíglu. Otevřete si všechny snímky v editoru (já fotošop nemám, byl jsem u kamaráda).

Teď je třeba přenést jeden z obrázků do druhé vrstvy k jinému. Vybereme celou fotku (například stiskem Ctrl+A), okopírujeme si jí (Ctrl+S), klikneme na záložku jiného snímku a původní fotku vložíme (Ctrl+V). Máme vlastně dvě fotky "na sobě", takže aby bylo vidět to, co je na té spodní, musíme "vyříznout díru" do té horní.

Nejprve se v PDR na paletce Layers (Vrstvy) přidáme na vrchní fotku Layer Mask (asi Maska vrstvy), potom na pravé straně vybereme Brush (Štětec), v LDR se ujistíme, že budeme "malovat" černou, a pak už jen čmáráme po horní fotce v místě, ve kterém se má objevit naše já ze spodního obrázku.

Když je hotovo, za stálého míchání sloučíme obě vrstvy do jedné a to například tak, že kliknutím pravým tlačítkem myši na horní vrstvu rozbalíme menu, kde vybereme Merge down (asi Sloučit dolů).

Necháme uležet a opakujeme ten samý postup i pro další fotografie, pokud jich máme vícero.

Pokud jsme postupovali podle receptu, totiž návodu, máme nakonec jednu daguerrotypii, vlastně fotku, kde se naše skvělé já vyjímá hned několikrát. Můžeme pak ještě dokořenit špetkou doostření, lžičkou kontrastu a pro ty, co mají radši ostřejší bych ještě doporučil saturaci. Ale s tou opatrně!

Konečný výsledek může vypadat třeba takto:

PS: ještě přidám zdrojové stránky: http://gavtrain.blogspot.com/2010/01/me-me-me.html

PSS: s touto fotkou nejsem vůbec spokojený, je tam taková spousta nepěkných věcí, ale bylo mi líto strašlivého vyčerpávajícího úsilí, které mne stála její tvorba

Komentáře