Omlouvám se Rampovi, že jsem mu vykradl jeho název. Nicméně mě jeho úvaha hodně inspirovala k přemýšlení. Zvlášť, když ve stejné době vznikala tato fotografie.

Myslím si, že je v ní skrytá jakási síla (alespoň doufám, že to necítím samojediný). Především proto, že i pár týdnů potom, co jsem ji vytvořil mi dokáže ležet v hlavě. A přitom sestavit kompozici trvalo pět minut.

Ano, je to inscenovaná fotka a pokud chce někdo experimentovat na podobné téma, tak ten blanket se nechá stáhnout na internetu. I jméno a údaje jsou smyšlené, protože použít svoje jméno bych nemohl. Svoji ženu mám totiž rád a přiznejme si, že ta "skrytá síla" je hlavně v tom popsaném kusu papíru.

A to je vlastně moje odpověď na tu otázku, na kterou Rampa odpovídá úplně opačně. Je fotografie odrazem fotografovy duše? Podle mě byla duše skrytá v těch příslověčných "indiánech" na stole, kterým jsem se tu duši pokusil ukrást.

Přiznám se, že v tomto případě jsem při focení cítil obrovskou úzkost a strach před tím, že bych se s tím textem mohl setkat reálně. Přesto podle mého názoru je "duše," kterou možná ta fotka má, skrytá spíše v jejím tématu. V tématu, které se mi pomalu soukalo do mysli, až jsem nemohl jinak, než se pokusit to zachytit...

Pokusil jsem se tedy zachytit téma, kterého jsem se nemohl a nechtěl zbavit. Téma, které je složené z několika jednotlivostí, které dokážu pojmenovat, a které snad pohromadě dokážou vyvolat v divákovi stejný pocit, který se mi honil hlavou.

Postup je tedy následující: Nápad, myšlenka -- fotografův pocit -- výběr objektu -- fotografie -- divákův pocit. (Dalo by se to přenést i na krajinky? Makra?)

Ahá...jenže to musím asi přehodnotit svůj názor, nebo co. Ještě před malou chvílí jsem byl přesvědčený, že duše fotografie je skrytá v objektu, který na ní je. Jenomže teď to vypadá, jako by můj pocit byl odrážen fotografií jako zrcadlem. A záleží jen a jen na fotografovi, jak kvalitně to zrcadlo vyleští a nastaví ho divákovi.

Když ho ovšem divák uvidí, tak přece musí zcela jasně vidět odraz svojí duše! Nikoli duši fotografovu. Může totiž tento snímek něco říci někomu, kdo ještě nemá zkušenost se vztahy a rozchody? Asi nikoli.

Takže můj konečný verdikt? Fotografie je zcela jistě odrazem duše. Duše diváka, který souzní s fotografem nad společným tématem.

(A toho vína už taky dneska bylo dost... )

Komentáře