O fotografování svateb se říká, že je to z hlediska fotografickéno nejnáročnější práce. S tím bych si dovolil nesouhlasit - podle mého názoru to přeci jen mají o trochu horší váleční fotografové :)

Ne, teď vážně - focení svateb není žádný med a je to velká odpovědnost. Na druhou stranu vám většinou dají dobře najíst, napít, všichni mají (obvykle) dobrou náladu a pohybujete se mezi zajímavými lidmi.

O tom si může třeba takový krajinář nechat jenom zdát. Dva dny jede sám v karavanu, ve kterém poté v naprosté pustině, bez elektřiny, tekoucí vody a telefonního signálu, tráví dva týdny a čeká na to správné světlo. Vstává ve tři ráno, aby "chytil" ranní světlo, myje se v řece a všech pět stativů tahá každý den tam a zpět na zádech.

A co teprve takový fotograf divokých ptáků. Dva dny se plaví na voru, zápasí s krokodýly, do holinek mu teče a lokty mu okusují drzé žáby :) A takhle leží bez hnutí mezi vorem a stanem a čeká, až mu do záběru přiletí volavka. Když pak dojde baterka, tak to naštve...

To svatební fotograf se má dobře - ráno vstane v sedm ráno, dojede na místo příprav nejčastěji nevěsty. Tam si musí jen zvyknout na to, že všichni se k němu otáčí zády a říkají "ne, mě nefoťte!". A to je přeci pohoda.

Pak nastává okamžik obřadu, kdy jde jen o to, probojovat si loktama místo mezi svatebčany, kteří se na široké ohnisko (rozuměj fotí zblízka) snaží urvat nějaký ten záběr sami pro sebe. A pokud vás farář při církevním obřadu nevykáže z presbytáře, tak uděláte třeba i nějakou tu fotku budoucích novomanželů zepředu. Takže stále pohoda...

Další fází je hromadné fotografování - tam stačí asi tak desetkrát až třicetkrát zakřičet hlasitě do davu, že se půjdeme fotografovat na toto místo a budeme se fotit takto. Pokud to nestačí, je potřeba to vysvětlit individuálně všem šedesáti devíti hostům. Zhruba po půl hodině se utvoří hlouček a může se fotit. Jak vidíte, stále pohodové focení.

No a pokud nezačne pršet, tak si zbytek svatebního dne fotograf už jen užívá naprosté psychické pohody. Novomanžele navádí do zajímavých portrétních situací a radí jim, co mají dělat. Potvrzuje, že sluníčko opravdu krásně svítí, ale zároveň přesvědčuje, že stín je náš kamarád.

Brání svou fototechniku proti rozdováděným svatebním hostům (to když fotí panákovou jízdu). A samozřejmě odpovídá na otázky, co že ta těžká černá cihla stojí.

A aby to nevypadalo, že je to nějak fyzicky náročné... lze si i v pohodě posedět a pohovět v klidu a tichu. To vůbec není problém a na každé svatbě si to lze užít - to když svatební fotograf jede autem domů ;)

Komentáře