eyesforyou | 11.05.2010, 10:28

Pozorně jsem četl Tvůj článek i ostatní a chtěl bych přičinit poznámku. Duše je neopakovatelné a výhradní vlastnictví každého jedince a pouze on jako takový s ní může zacházet. Nechat si jí pro sebe ukrytou, nebo jí otevřít ostatním. Otevřít jí prostřednictvím činů svého života a svým dílem a to jakýmkoliv. Proto jsem přesvědčen, že vtělit duši do života nebo díla může pouze její vlastník. Na vnímavosti - schopnosti empatie ostatních pak záleží jen to jak bude uchopena. V každém životě i díle by měla být upřímnost výpovědi autorovi duše , kterou ostatní myslím bezpečně rozeznají. Děkuji za článek a za pěkné zamyšlení nad smyslem věcí. Martin

Rampepurda | 07.05.2010, 07:54

Stando moc pěkný příspěvek, díky kucí a martiii :)

martiii.bendova | 06.05.2010, 08:58

Naprosto souhlasím. V každé povedené fotografii je kousek autorovi duše :)

teda - to je čteníčko

kacko | 05.05.2010, 20:37

koukám, že zde jsou zajímavé i komentáře :-) . Pěkný článek

Stanislav Souček | 05.05.2010, 20:17

No jo, Rampouch pfilosof, patrně metapfyzik. Mě to ovšem takhle krásně nepálí, tak budu krást. A sice od filosofa pro mě z největších: "Cit jest určitý stav mysli pohnuté vnímáním věcí. Vzniká tedy vždy od smyslu vnějšího nebo vnitřního, to jest obrazivosti. Jeho forma tkví v pohybu k věci nebo od věci nebo obojím způsobem vzájemě. Jestliže totiž vnímáme něco krásného a sobě v budoucnu prospěšného, a proto milého, vzniká z toho k té věci láska všeobecná, obsahující příjemnost, žádost čili chuť zmocnit se toho, vyhledávání a úsilí. Jestliže se prostředky vyskytnou, objeví se naděje, z ní radost a nové popudy k horlivosti..." (J.A.Komenský-Obecná porada o nápravě věcí lidských) Rampíku, podle mě je Tvůj druhý příklad definice filosofa pravdě bližší než první...

Rampepurda | 05.05.2010, 17:51

:) ...já ti dám filozofa:) filozof je čověk moudrý a sečtělý a to já teda rozhodně nejsem...leda žeby filozofa dělalo filozofem něco jiného než moudrost, třeba to, že rád o věcech přemýšlí...tak to pak jóó. I ty jeden jelene :D dík kucí za návštěvu.

Tak teď sem z toho jelen...

malej miki | 05.05.2010, 15:26

Dnes na takto složité články nemám nějak naladěnou vlnu,ale zítra se sem vrátím!To mi nedá spát...Rampa filozof;-)

Rampepurda | 05.05.2010, 07:54

jojo trochu jsme "přitvrdili" :) ale kdepák, žádný stydění...řekl jsi to moc pěkně Tome, souhlasím, zamýšlíme se oba, nad poměrem účasti autora a fotografovaného objektu,a dalších okolností při vzniku duše snímku. Ono možná existuje víc možností jak duši do fotky dostat, jak píšeš, třeba stačí prostě zachytit objekt nebo situaci, která má duši už sama osobě...tedy model "lapač". A nebo zvolíš objekt bez duše a autorským unikátním zpracováním tomu tu duši dodáš, příklad vyfotíš ořezávátko a fotka je nudná a prázdná, a nebo vyfotíš ořezávátko s velkou dávkou invence a fotka má najednou duši, tedy model "objekt bez duše, autor duši vnukne" ...V individuálním vnímání fotky jsou určitě značné rozdíly, žeano někdo je vnímavější nebo třeba citlivější a vidí "všechno ve všem" a někdo jiný naopak nevidí "nic v ničem". Ale mohli bysme se společnými silami pokusit o takový souhrn faktorů, které duši snímku vytváří...tedy asi se shodneme se na určitém procentu autora? a pak volba námětu, což je vlastně taky vypovídající o autorovi a tedy jeho příspěvek. Dále hlavní objekt a dále ještě divák a jeho vztah k objektu na snímku...hmm tak myslim, že máme začátek seznamu :)

Tom Křišťan | 05.05.2010, 01:34

Těžké téma, Rampíku, duše a jejích 21 gramů..dovolím si na tvůj myšlenkový pochod navázat v určitém místě, ale pokračovat trochu jiný směrem a s lehkou modifikací. S odkazem na indiány bych zvolil jiný předpoklad a to ten, že duše (či emoce/pocit z pohledu diváka) se do fotografie dostane nikoliv od fotografa, ale primárně od fotografovaného objektu ve spojení s divákovým vnímáním. Duši fotografie si totiž vysvětluji/chápu jako emoci či pocit, který je vyvolán v divákovi při pozorování fotky. Emoce je předmětně závislá (pocit lze pak chápat jako "slabší" emoci), takže vzniká jen ve spojení s divákovým vnímáním obsahu fotografie (jejího námětu i zpracování, tedy jako celku). Autor do tohoto vztahu vstupuje už samotným výběrem objektu a také samozřejmě způsobem zachycení, tj. zpracováním. Hlavní a největší podíl na duši/emoci/pocitu z fotografie je podle mého názoru odvislý od diváka a jeho způsobu nazírání na svět (viz různé chápání a hodnocení jedné a té samé fotky). Vzhledem k tomu, co jsem právě napsal, mi tedy autor nepřijde jako ten, kdo by fotce „vdechoval“ duši, ale pouze jako „lapač“ případných emocionálních podnětů. Mňo, naplácal jsem tu toho už dost, snad se za to nebudu ráno stydět :-)