Většina lidí ví, že běžný fotoaparát nemá rád vodu. O mořské to platí nejméně stonásobně. Proč? Protože mořská voda má extrémní korozívní účinky na to nejcitlivější co ve fotoaparátech je, na elektroniku. Namočené fotoaparáty ve sladké vodě se z větší části daly po pečlivém vysušení znovu přimět k životu. Bohužel u mořské vody se největší destrukční účinky projevují nikoliv při plném ponoření ale v nepatrném množství. Hlavně proto, že tomu nevěnujeme pozornost, vždyť to je jen pár kapek.

Aby něco vůbec mohlo ve fotoaparátu úspěšně korodovat, potřebujeme nejenom určitou dávku nešikovnosti jak tam těch pár kapek dostat, ale zajistit dobrý přístup kyslíku. Ten je jako naschvál neustále kolem nás a tedy velice rád podpoří snahu mořské vody, vše SEŽRAT.

Kdo má pocit, že stačí fotoaparát vysušit je úplně vedle. Kdo chce počkat do servisu, je vedle stejně. Kdo se naštve a fotoaparát hodí do kbelíku se sladkou vodou ten je vítěz. Zní to trochu divně, znovu namočit co se s vodou vůbec nemá rádo. Bohužel je lepší zvolit menší zlo, když už není jiná možnost.

Pár kapek slané vody dovede zlikvidovat fotoaparát během několika hodin. Jedna z možností jak fotoaparát zachránit je tedy dostat slanou vodu z fotoaparátu ven a to čím dříve tím lépe. Když opomenu rozmontování fotoaparátu, je možnost zpomalit korozi do doby profesionální opravy.

Korozi zpomalíme:

1. naředěním slané vody

2. omezení přístupu vzduchu

Optimální řešení je zakoupit na čerpací stanici kanystr z destilovanou vodou. Vzít igelitový pytlík nalít vodu a do ní vložit fotoaparát. Pytlík zavázat a takto ponechat fotoaparát až do doby opravy.

Samozřejmě z fotoaparátu vyjmeme baterii i paměťovou kartu.

Pokud jsme fotoaparát potopily (místo pokapání, či navlhnutí) je dobré fotoaparát celkem razantně „vyšplouchat“ a vodu několikrát vyměnit.

Pokud není k dispozici voda destilovaná, je stále dobrá voda z kohoutku, případně z láhve. Někdy může rozhodnout i jedna hodina.

PS: Ovšem nejlepší je vzít si na fotoaparát běžný plastový pytlík. Pak se tomuto postupu ve většině případů vyhnete.

Stále nevěříte?

Zde pár fotografií z fotoaparátu, který byl v pouzdře na dně uzavřené tašky, na kterou vyšplouchla mořská voda. Fotoaparát tedy nebyl přímo vystaven kapkám vody, pouzdro fotoaparátu po vyjmutí z tašky bylo na omak „jen“ mokré.

Doba působení mořské vody pouhých 20 hodin, od navlhnutí do rozdělání.

PS: Fotoaparát je na vyhození a nebyl to můj přístroj.

úvodní foto 0

Konektor má mít krásně lesklé zlacené 0.5mm široké kontakty uložené v lesklém černém plasu. Že by byla někde chyba?

foto 1

Voda postupně vzlínala do většiny těsných míst, kterých je ve fotoaparátu opravdu mnoho.

foto 2

Zasažený konektor napájení podsvětlení LCD displeje. Koroze byla tak velká, že po nepatrném tahu se konektor úplně oddělil od nosného plošného spoje.

foto 3

Zasažený konektor napájení podsvětlení LCD displeje. Ten co byl zasunut v konektoru na předchozí fotografii. Takto se těžko posuzuje poškození.

foto 4, 5

Pod mikroskopem je ovšem vidět trochu více. Některé spoje jsou „sežrány“ skoro úplně, některé totálně.

foto 6

Další z asi pěti zasažených konektorů.

foto 7, 8

Pod mikroskopem jsou vidět krystaly soli, oxidy vzniklé při korozi a „rozežrané“ cínované spoje vedle spoje nezasaženého. Pro informaci, oxidy opravdu nejdou ničím umýt.

foto 9, 10, 11, 12

Snímací čip, objektiv a mechanika nebyla zasažena, kromě trochu zoxidovaných motorků.

foto 13

Pro představu, takto vypadá nepostižená část spoje ve fotoaparátu.

Protože se mi již pár takových přístrojů dostalo na stůl, doufám, že článek někomu pomůže. Jen mám strach, aby v opravně místo pracného očišťování a vysušování nekonstatovali: "300Kč za zjištění závady = neopravitelný, kupte si nový." Ono vyčistit potopený foťák dá celkem zabrat.

Komentáře