Kompoziční pravidla mýtů zbavená(?)

kompoziční pravidla

Zajímavé je, že čím víc na kompoziční pravidla kašlu, tím víc je ve výsledné fotografii dodržím. Např. udělám výřez podle svého pocitu (pro šťouraly i původní kompozice byla odhadem) a když v PC zapnu čáry zlatého řezu, tak se protínají na klíčových místech fotky. Éru zvažování každého cvaku jsem zažil, takže kolem objektu dlouze chodím a vybírám pohled aniž bych vůbec vytáhl foťák. Přirovnání s pokladničkou. Nafotit sérii stejných (podobných ) fotek se vyplatí, když fotím vícečlennou skupinu (třeba kapelu) a je třeba pak vybrat fotku, kde se všichni tváří, tak jak bylo v plánu. Nemá smysl kvůli nějaké statistice cvaků zahodit úsilí několika lidí jen proto, že jeden z nich zrovna mrkl.

Souček na hrad... podepisuji :)

Perfektní. Možná hledání autora ochotného publikovat na Fotorádci články na podobná témata nebude zase tak složité a nebudeme muset chodit příliš daleko :) Souhlas?

Souhlas s Martinem a články Standy Součka rozhodně uvítám!!!

Skvěle napsaný článek. Bravo Stando Součku.

Ta prvni část týkající se kompozice byla fajn, někde se rozejdeme, někde se v názorech potkáme, líbí se mi přirovnání k turistům a hlavně kvituji názor o tom že natruc porušovat pravidla je stejně hloupé jako je striktně dodržovat. Závěr už ale za moc nestojí. Jednak má s článkem pramálo společného a druhak mi připomíná takový ty řeči starší kinofilmove generace kterým ujel vlak. Jakoze filtry jsou zlo, počítač nejlíp rovnou hodit z okna a ty vogo von nafotí 150x babu v jediný poze. A co? Pokud z toho vznikne jedna jediná dobrá fotka stálo to za to. Pokud dopředu vím co můžu (umím) dohnat v PS a vyhodnotim to jako efektivni cestu, nevidím v tom problem využít maximum toho co mi doba a technika umožňuje.

Ono se musí samozřejmě rozlišit jestli fotím krajinu,nebo kytičku a nebo sport,tanec,divadlo a vše kde je nějaká akce.Pokud si budu střádat na fotbale do kasičky moc akčních fotek neudělám.Tam to musím kropit a potom 90% vyhodím.Fotím tancování a tři minuty jsou sakra málo na přípravu záběru.Cvakám a vybírám až doma.Ale samozřejmě v krajině to můžu ovlivnit a doma jen dotvořit v PS.A pro větší atraktivitu toho svého milovaného "kopečku" ho v editoru zpatlat ať všichni vidí tu nádheru.I když je to ještě fotka, nebo grafika? Myslím si,že cavkání nemusí být vždy tak samoúčelné.

Díky. Dobrý článek.

To callgaro + prd

Pánové, asi bude mojí vinou, že jste ne zcela pochopili, jak jsem to myslel. Nuže, zkusím tento nedostatek napravit. Nejde o to, kolik fotek nafotím, abych minimalizoval chyby, které nejsem s to ovlivnit. Takový přístup je samozřejmě nutný a proč nevyužít láce digitálu. Šlo mi o autory, kteří netuší, proč to, či ono vyfotili. Proto pořídí desítky, ba i stovky fotografií z lesa a doufají, že se mezi tím množstvím objeví nějaká pěkná! Lhostejno, zda to bude strom, kvítek, nebo západ slunce. Potom jí ještě dodatečně pomůže editorem, když to "nebude ono". Pokud vy fotíte tímto způsobem, tedy že nemáte nejmenší potuchy, jak mají vaše fotografie (třeba té kapely) vypadat, že nemáte nejmenší představu, jak má vaše fotografie působit, a vlastně je vám jedno, co chcete divákovi sdělit, pak tento článek nebyl evidentně určen vám. Přeji dobré světlo. St.

Tak já krajinkarim a portetuji. Tedy žádné akce, ale proč bych neudělal o deset snímků víc čistě pro sychr. Když jsem "na kopci" taky udelam pro jistotu o dvě tři kompozice víc než jednu a balit fidlatka. I kdybych je pak měl smazat. Člověk to třeba vidí doma lépe, nebo něco přehlédl. Nejsme neomylni. Ale chápu že o mém focení to není. Ale ani ty cvakace kteří cvakaji a cvakaji a vlastně neví proč bych nezatracoval. Prostě to zkouší. Začínají a jsou plní elánu. Časem na to přijdou, nebo je to omrzi, nebo pokud použiji vaše přirovnání, jsou to Ti co se opakovaně boří bahnem, ostruzinim, dostávají se do slepých uliček, ale časem si své chyby zapamatuji, časem na to přijdou, protože jedno se jim upřít nedá. Snaha a vytrvalost.

Ale samozřejmě. Nezatracuji ty, kteří se brodí vodou, či občas zapadnou do bažiny. Každý si tou cestičkou prošel a každému tu a tam ta noha uklouzne! O to více je třeba podpořit a ocenit začínající autory. O tom můj článek(včetně závěrečných odstavců) nebyl. Článek si bral na mušku autory, kteří odmítají, nejčastěji z lenosti, učit poznávat tu krajinu, aby se vyhnuli bažinám, trní a slepým uličkám a raději se uchylují k fotošopáckým zkratkám. Článek je o tom, že čím víc toho budeme o fotografii vědět a čím víc toho budeme umět použít v samotné práci, tím více nám přibude fotografií, kterým budeme skutečnými autory. Nikoli jen spoluautory s paní Náhodou! Závěr článku byl o tom, že bychom měli minimalizovat množství špatných fotek vzniklých naší neznalostí, naší pýchou("vždyť už umím vše") a naší pohodlností!

kapela

Ještě k té kapele. Fotil jsem kapelu, která měla celkem přesnou představu co na fotkách chtějí mít. V pauzách než se uspořádali do jimi vymyšlené sestavy, jsem si je jen tak cvakal, protože mne to baví. Při konečném výběru vyhrála fotka, kterou jsem cvaknul, když se hemžili na place před další sestavou. Náhoda jako spoluautor mi vůbec nevadí. Když jsem fotil psy jak skáčou do vody, tak jsem prostě zapnul sekvenční snímání a vybral tu nejlepší fotku.

Máš pravdu Stando, super článek a díky za něj. Podle mně se tady většinou řeší pouze technická kvalita a kompozice. BW je moc šedivá, v rohu je tohle, chybí tamto, ale hlavně nikdo neřeší emoci, kterou by mělo jakékoliv dílo (je jedno jestli fotka, obraz, hudba a další)sdělit. Nevím jestli je to tím že tenhle server tu je pro začátečníky, kteří se perou se základy a nebo v tomhle světě, kdy pozitivními a nebo negativními emocemi jsou všichni masírování na každém kroku pomocí různých marketingových a nebo PR organizacemi jsou již všichni otupělí a dokáží reagovat pouze na přesně definovatelné, spočítatelné a měřitelné vjemy. Ještě jednou díky.

@JDM

Ono je to dvojsečné. Problém je ale v tom, že autor se nejdřív musí prokousat přes technickou kvalitu a kompozici, aby se mu povedlo divákovi předat tu nejtěžší ze složek fotografie. Je sice moc pěkné, že autor snaží ukázat, jaké emoce vnímal při pořizování snímku, ale pokud celou záležitost sráží na kolena kompoziční chyby nebo technická nedokonalost, tak ty emoce prostě a jednoduše ve snímku zaniknou. Člověk se učí postupně a k emocím se fotograf musí "profotit", jsou totiž nejtěžší. Dům se taky staví postupně a musí mít pevné základy, aby vydržel. Druhá věc je samozřejmě přílišná adorace technické kvality a kompozice (o tom je tento článek) - v dnešní době se na emoce v dost velké míře kašle - stačí, aby byla fotečka pěkně barevňoučká, hezky ostrá až mírně přeostřená, HDR taky dost boduje, a lidi jsou schopni autorovi sežrat samým štěstím ruku. Lhostejno, že emoce ten snímek nikdy neviděl. Lidi dneska ty emoce ve snímku ani nechtějí. Tys to taky nakousl, stačí jim jednoduché kalendářové motivy, na které se moc hezky dívá, a hlavně se u nich nemusí moc přemýšlet; stačí mít možnost je pasivně zkonzumovat. Pokud se autor snaží nedej bože zobrazovat něco "nepěkného", u čeho je nutno zapnout mozek a co v dnešní době nefrčí, je odsouzen k neúspěchu, byť by jeho snímek emoce zachycoval. Vždyť oni ti lidi emoce vlastně ani nechtějí. A korunu celému fotografování nasazují komunity kolem foto galerií, kde se dá hodnotit a lajkovat - tam se hodnotí většinou jenom podle známosti za pomoci klíče "já lajknu a pochválím tebe a ty lajkni a pochval moje" - tam jde pak do pozadí jakákoliv debata o TK a kompozici, nedejbože o emocích, a nejvyšší hodnocení mají lidi, co mají nejvíc kamarádů a jsou nejaktivnější v chválení (pak je úplně jedno, že je fotografie nekontrastní, má šílené přepaly nebo nezvládnutý postprocessing, při kterém se autorovi naprosto rozjely barvy a místo barevných přechodů má fleky)... ale to jsem odbočil, byť je i tento fenomén jedním z prvků, které formují fotografy. Co se emocí týká, jak píšu - člověk se k nim musí profotit přes kompo a TK. Jakmile ale bude mít emoce zvládnuté a bude je umět do snímku správně vdechnout, TK a kompozice budou trochu na vedlejší koleji. Dílem proto, že autor bude mít tyto dva parametry díky zkušenostem plně pod kontrolou a bude s nimi zacházet naprosto elegantně a bez přemýšlení, dílem proto, že ty emoce budou natolik silné, že díky nim bude skvělá i zašuměná fotka z mobilu.

emoce budou natolik silné, že díky nim bude skvělá i zašuměná fotka z mobilu.

Cituji: "...emoce budou natolik silné, že díky nim bude skvělá i zašuměná fotka z mobilu." O tom to je. Existují pravidla, ale mohou se porušovat, takže kompozice i TK jsou jen bonus navíc. Hlavní jsou emoce a jejich přenos fotografií. Jsou dvě možnosti práce s emocemi. Zobrazit cizí emoce a ještě těžší je zobrazit vlastní emoce.

Kompoziční pravidla nebyla opravdu sestavena uměleckým pánembohem, ale vznikla na základě zkušeností a pozorováním pozorovatelů, nikoli jenom autorů. Neboli divák (potažmo i autor jako divák) se na fotky koukne a řekne: tahle je nejlepší. A ejhle ona je "náhodou" komponována na zlatý řez. Vůbec to nesouvisí s teoretiky umění a kunsthistoriky. Ti jsou pro mě jenom řadoví diváci. Proč to nezevšeobecnit: kompozice ve zlatém řezu má větší šanci na všeobecné pozitivní emoce než hlava bez ucha v růžku snímku. Tvůrčí svoboda tím není omezena protože za nedodržení zlatého řezu nejsou sankce (pouze nevole a vole divákova). Připomíná mě to mého kamaráda, který se rozhodl po vystudování FAMU natočit film, kde se černá koule bude pohybovat 2 hodiny na bílém plátně (pak to nerealizova). Velmi apeluji na kreativitu ve fotografii a pokud někdy upozorním, že v konkrétním případě by se mi líbilo umístění v třetinové kompozici, nemám v úmyslu nikoho ujařmovat (ani to nemůžu). Dále, fakt bych dnes nechtěl fotografovat na deskáč Magnol a v rámci deklarovaného "kdo mi má co poroučet" je jistý způsob kreativity i mnoho expozic a následný výběr nebo úpravy ve Photoshopu, ač já to nedoporučuju. Mimochodem jak někdo píše, že za HDR jsou lidi stěstím schopni sežrat autorovi ruku, tak o tom to je a nemusi se jednat o HDR. Že někdo chce přemýšlet a někdo ne, tak to už si mysleli v r. 1935 v Norimberku. Myslím, že když se u fotografie musí moc přemýšlet co tím chtěl autor milostivě sdělit, je to na škodu.

Píšete o emocích, jak kdyby to byla nějaká daná věc, kterou je možné jednoduše uchopit a předat druhému. Jako by to bylo jablko na stromě, které utrhnete, podáte divákovi a on si řekne "jo ták... no jasně!". Není snad emoce -zcela subjektivní- reakce na vjem (ve fotografii na to co vidíte)? Nevychází snad ze zkušeností, vzpomínek, "pohledu na svět", toho kterého diváka? | Jak to vlastně máte s prožíváním emocí při sledování fotografií vy? Často zde padá slovo "divák", přitom fotograf sám je prvním a nejdůležitějším divákem. Moje zkušenost je, že jen velmi zřídka ve mně vyvolá nepohyblivý obraz (fotografie nebo malba) silnější emoce. Což pro pohyblivý obraz je snadné (film). | Pro ilustraci subjektivity emočního dopadu na diváka - jednu z mých nejoblíbenějších fotografií, které jsem měl možnost tento rok na FR vidět, která ve mně vyvovala "silné pozitivní emoce", zhodnotil jiný divák slovy "až na to padání to jde". :D | Osobně neznám nikoho, kdo by fotil a "nevěděl proč". Zpravidla je to tak prosté - "protože to co vidím se mi líbí a chtěl bych to vidět znova, později, až to co je nyní pomine". | Z komentáře Martina B. bych skoro uvěřil, že se blíží nějaká katastrofa, krize fotografie, myšlení nebo dokonce naší civilizace. Pak jsem se naštěstí rozpomněl na subjektivitu "pohledu na svět" a uvědomil si, že nic takového kolem sebe nevidím. Tak to snad nebude tak strašné. | K "cvakání" spousty snímků. To je něco, co bych doporučil začínajícímu fotografovi. Líbí se ti něco? Tak to vyfoť klidně 10x, ale pokaždé trochu jinak. A pak v počítači vyber tu nejlepší, ale hlavně - přemýšlej nad tím, proč je jedna lepší než jiná, proč něco působí lépe. Tímto podle mne fotograf buduje svůj "pohled", "cit", to nejdůležitější co má. Pochopitelně je to vhodné doplnit četbou o fotografování i studiem úprav výsledku, aby měl lepší představu o tom, co je vůbec možné a co ho nejvíc "naplňuje". | zajímavé komentáře: callgaro, ryger, Karel Horký

Jeden kouzelný ilustrační příspěvek zde:

http://www.photoserver.eu/zobrazeni_fotky.php?cislo_fotky=696900 v 26.12.2014 v 10:48

krásné :D

Článek super

Ahoj, článek super. K těm kompozičním pravidlům. Bohužel mi bylo dopřáno drobného vzdělání na poli architektury, která velice souvisí s uměním, ba je sním dokonce nerozdělitelně spojena. Kompoziční pravidla začala vznikat v podstatě když si první pračlověk otiskl kdesi v jeskyni dlaň na štěně, začal kreslit mamuty a podobně. Postupně byla formována malířstvím, sochařstvím a architekturou. Dalo by se říci že jí vděčíme za Zlatý řez, který byl tuším objeven už v době antiky. Ovšem kdo bude šťourat hloub, zjistí, že existuje něco jako Fibonacciho posloupnost a že se, světe div se, zlatý řez vyskytuje v přírodě a to velice přirozeně. Tak jak člověk (malíři, sochaři, architekti, mnohdy jeden člověk byl zběhlý ve všech těchto disciplínách, což nebyla náhoda) objevoval perspektivu, zlatý řez, psychologii barev a tvarů, tak se prostě formovala i "fotografická pravidla". A, tak jako u všech pravidel, je hloupé je porušovat, bez jejich znalosti. Lidé, kteří říkají, já to fotím takhle, protože podle pravidel to fotí každý ňouma, jsou bohužel pouze zaslepeni svojí malostí a nikdy, nikdy to nedotáhnou nikam. Nebo se pouze neumějí vyjádřit, problematiku znají a vědí kdy a jak porušit. Chcete-li jet v 90ce 130km/h, musíte vědět, že tam ta 90ka je, že vaše vozidlo dokáže jet rychleji, že to dokážete vy a co se stane když to uděláte. Musíte zvážit pro a proti a svoje možnosti, ale také musíte umět přijmout trest. Řekněte policistovi, promiňte, žena rodí,vím, že jsem jel rychle, omlouvám se sepište prosím pokutu, ale rád bych stihl porod svého prvorozeného syna. Nebo mu řekněte že devadesátkou jezdí každý blbec…. (Schválně kolik lidí bude nad touto metaforou zbytečně slovíčkařit.) Já sám neznám všechna kompoziční pravidla, spíš jsem rád, když se mi aspoň některá podaří dodržet. Ovšem bylo by hloupé v dnešní době si neudělat pár záběrů do foroty. Je východ slunce, mlha se dole válí, podmínky se mění doslova v minutových intervalech, já jsem před hodinou vylezl ze spacáku, jsem daleko od domova, podmínky se nemusí opakovat, tak prostě si necvaknu jeden snímek se slovy, jo to bude ono, ne já si jich cvaknu klidně 20. Ovšem na dobře vybrané kompozici a neustále se dívám a přemýšlím, zdali by to nebylo lepší odtamtud a takhle a mám mysl otevřenou. Můžeme žít v jeskyni, nebo můžeme využívat výdobytky moderní doby. Ovšem taky nebudu jako japonský turista a nebudu se točit v lese s prstem na spoušti, sekvenčním snímáním 6snímků za vteřinu a jen měnit 32gigové karty ve slotu že….a doufat. A k emocím. Tak rádi o nich mluvíte. Víte dobré snímky vyvolají emoce samy. Některé je ve mně vyvolají už při tvorbě, ale pojmenovat je dokážu až později. Ale vždy ve mně vyvolá emoce objekt, který fotím. Jinak bych jej nefotil. Tak jako jeden tunel metra, vyvolal emoci, způsobil nápad, fantazie se rozjela a já už věděl, co chci zachytit, věděl jsem, že k tomu bude potřeba víc než jedna expozice, protože jsem měl záměr, ale vlak neosvětloval koleje až kam jsem chtěl, nakonec jsem maskoval 9 snímků abych dal svému nápadu život. Měl jsem vizi a fotoaparát mi ji umožnil vytvořit, ale ne na jeden snímek. To by bylo bohužel nemožné. A ještě snímek stejně není hotov, ještě jej musím doladit. A vzpomeňte, už analogové fotografie se upravovaly, jen to nebylo tak jednoduché, technika nebyla tak dostupná. Kdyby tomu bylo jako dnes, potýkali by se fotografové se stejnými malichernými problémy jako dnešní jedinci. Naučením se pravidel, dostáním jich do krve, se nám otevřou brány poznání a volnosti, musíme ale také znát možnosti naší techniky její limity a svoje limity. Musíme umět používat všechny figurky na šachovnici, nejen Věže a Koně. A já sám mám před sebou hodně dalekou cestu ještě…hodně dalekou…

talent

Talentovaný malíř prostě přenese svůj pocit na plátno. Ti méně talentovaní pak obraz přeměřují a hledají pravidla, podle kterých to udělal. Když to příště udělá jinak, tak řeknou, že ta pravidla záměrně porušil. Picassovy ilustrace k Ovidiovi nedbají na perspektivu nebo anatomii, ale jsou úžasné.

Ještě jednou závěrečnému odstavci článku

Pokusím se to ještě jednou vysvětlit. Vůbec nejde o to, fotit všechno na "první dobrou"! Jde o to, vědět co, proč a jak chci vyfotit . Prostě o to, mít svůj záměr. Měl bych vědět, že ta krajina na mě působí ponuře a zadumaně a že tahle atmosféra je to, co chci na fotce zaznamenat a následně předat divákovi. Pokud tohle vím, pak rozhodně není od věci, nafotit více snímků, abych si pojistil, že se mi záměr podaří. Ale vím, jaké sdělení chci divákovi předat! Chci divákovi předat emoci! Chci divákovi předat náladu, kterou jsem měl na tom místě a v tu dobu. Ponurou a zadumanou! Chci, aby měl divák z fotky stejný pocit, jaký jsem měl já, když jsem tu krajinu pro fotku objevil. Že mne krajina nutila k zadumání. A pak udělám vše, abych se mi záměr podařil. Apeluji na autory, aby si opravdu zkusili uvědomit, proč je ten který motiv zaujal. Aby bezhlavě necvakali doufajíce, že v tom množství najdou fotografii správně komponovanou, správně exponovanou a "něčím" zajímavou. A pak aby následně hledal v podobných fotografiích hledal nějaké sdělení. Jak ho tam mohou hledat, když tam žádné sdělení nevložili. Líp už to vysvětlit nedovedu. :-(

ryger

Talentovaný malíř pravidla zná, má je v krvi a porušuje je na úrovni podvědomí, právě díky talentu. Ti netalentovaní si vše musí nadrilovat aby se dostali alespoň z desetiny na jeho úroveň. A to že ona pravidla porušil řeknou lidé z oboru, většinou kritici a teoretici, pro něj je to jako dýchat, takže to neřeší. (Je to tak všude, i v hudbě, ve střelbě, řízení vozidla, plavání..všude...) A k těm ilustracím, vy si opravdu myslíte,že nedbají na anatomii? Vždyť v nich vidíte základní pravidla proporcí, rozmístění očí, nosu, uší, úst. Části těla, jež jsou zvětšena jsou zvětšena všechna ve stejném poměru, který vůči sobě měla před zvětšením. A bezpochyby jako talentovanému mu to šlo "samo", neřešil to. Já bych musel znát všechna pravidla anatomie abych si mohl dovolit nakreslit toto. A stejně bych to nesvedl s takovou lehkostí. Ano talent hraje velkou roli.

Stanislav Souček

Ano, myslím, že jsme došli ke stejnému závěru.