Když jsem se někdy v lednu dozvěděla, že se „peče“ další fotorádcovský sraz v Brně, zajásala jsem. Přece jen na mateřské si člověk společnosti moc neužije, takže vypadnout ven mezi „normální“ lidi je velký svátek. Už v probíhající diskusi o srazu se osazenstvo výletu jevilo velmi slibně – vtipní lidičky se smyslem pro humor. Paráda.

Sraz byl v 13:00 na starém autobusovém nádraží. S Martym jsme se přesně v jednu vynořili z podchodu kousíček od místa srazu a už z dálky se rýsovala skupinka s brašnami a stativy. Jediný Standa k nám stál zády a mě posedl čertík. Co mu provedu? Dloubnu ho do zad, cvrnknu do ucha, zaťukám na rameno a uhnu na opačnou stranu… nakonec jsem zvolila prosté zakrytí očí dlaněmi. Ostatním jsem byla ukradená, protože mě zatím neznali. Na poslední chvíli jsem si uvědomila, že Standa nosí brýle a zapatlané brýle sama nesnáším, tak jsem mu nakonec jen nastrčila dlaně před oči. Asi se ani nelekl  . Co si o mě mysleli v tu chvíli ostatní, nevím.

Byli jsme poslední příchozí a po povinném seznámení jsme se hnuli směrem k vlakovému nádraží, kam měl přijet v půl druhé vlak s poslední účastnicí – zelenou.kackou. Cestou, když jsme šli s Martym kousek před ostatními, zaslechla jsem, jak si vykládají cosi o věku účastníků, a zkusila jsem nahodit udičku. Zjistím, jaký bude výlet. Otáčím se dozadu a prohazuji něco o tom, že starci nestíhají náš mladý krok. Bingo, Petr V se chytá a vtipně odpovídá, srazík bude v pohodě!

Chvíli jsme stáli v nádražní budově, koupili si kafe, uhýbali desítkám lidí, pak se kuřácká část přesunula ven na schody a naše druhá půlka je brzy následovala. Bylo za deset půl. Kačka věděla, že sraz je na nádražních schodech. Počasí nic moc, kacířské myšlenky na teplou hospůdku se vtíraly a vtíraly… Krátíme si chvíli focením, zde naše partička (zleva: Martin (Marty), Petr V (bílá kšiltovka), Martin (eyesforyou), Míra Žiška, Standa Souček, Franta Huf (kulich), Tomáš (aet). Maruška (Mary) za foťákem, Kačka ve vlaku:

Vlak přijel, Kačka nikde. Z brněnského vlakáče je milion východů na různé strany, napřed se jde poohlédnout Standa, pak Míra, pak zase Standa. Nikdo vlastně nevíme, jak vypadá. Najednou Kačka „vyrostla“ u schodů, bezva! (kdo jiný se zelenou taškou ověnčenou plyšovou kachnou a brašnou s foťákem). Chybí ale Míra, který ji šel opět hledat. Naštěstí se vynořil za minutku. Vyrážíme. Cestou se my domácí dohadujeme o trase a na cca 100 metrech ji asi 3x měníme. Nakonec jsme se rozhodli pro Bašty, Denisovy sady, Špilberk a dál se uvidí. Cesta přes Bašty do Denisových sadů uběhla celkem rychle, zastávky účastníků byly krátké. Zatím máme dost sil a cedule zvoucí do pohostinství míjíme bez povšimnutí.

V Sadech měníme rozhodnutí, v tomto počasí je výhled ze Špilberku o ničem a taky je dost daleko, za dvě hodinky máme rezervaci v restauraci. Zcela demokraticky já sama měním trasu  Vezmeme to přes Petrov, Zelný trh, historické centrum, náměstí Svobody, starou radnici zpět na Zelný trh do hospůdky. Ostatní souhlasí (co taky jiného můžou chudáci dělat). Takže hurá na Petrov.

Zde konečná trasa, kterou jsme nakonec absolvovali:

Na Petrově se zdržujeme poměrně dlouho.

V tuto chvíli mi umírá foťák. Kruci!! Ach jo. Akumulátor byl ráno ještě z poloviny nabitý  No nic, budu fotit aspoň mobilem materiál do blogu. Nakonec vzdávám i to a prosím Standu, aby mi materiál fotil on. Ostatní obfocují katedrálu, jdou se podívat i dovnitř. Konečně se hýbeme dál. Zastavili jsme u schodů do zahrad pod Petrovem, je nás nějak málo. Aha, Standa, Míra, Petr V, Kačka a Martin eyesforyou se zasekli vzadu za Petrovem a cosi zuřivě fotí.

Čekáme. Čekáme… Čekáme už pěkně dlouho, kruci, teda kluci a děvče, a je zima, víte? Posunuli se o celých 50 metrů… Ale co, ať se hosté pokochají, v Praze ani na Slovensku to nemají Zmrzáme, úpěnlivě koukáme, kdy už to dofotí, a hneme se. Konečně! Přesouváme se dále po trase, delší zastávky probíhají u divadla Husa na provázku, sochy „Mozarta“ na Zelňáku, kapucínské hrobky (Petr V: tam jsou ti sušení páni). Dovnitř nejdeme, ale i exteriér je evidentně zajímavý. Přesouváme se na Svoboďák, cestou zabíhám do drogerie a když vycházím, překvapuje mě, že ostatní už jsou skoro na náměstí… no ne, taková rychlost přesunu!  „Obdivujeme“ brněnský orloj. Zde nechť si čtenář vyhledá informace na internetu, můj popis toho „díla“ by byl velmi neobjektivní

Přesunujeme se ke staré radnici a obšťastňujeme hosty pověstmi o křivé věžičce, brněnském kole, brněnském drakovi a zazděném radním. Zajímá je to a poslouchají. Různými zajímavými domovními průchody se dostáváme kousek nad rezervovanou restauraci. Je půl čtvrté, všichni už jsou jak magnetem přitahováni do tepla

Jupííí, teploučko! Usedáme, klábosíme, objednáváme, popíjíme, klábosíme, jíme, klábosíme.

Osazenstvo je velmi kvalitní, ať už vtipy hýřící Petr V, distingovaný Martin eyesforyou, Standa, neustále obtěžován mými připomínkami: Foť tohle a tohle a tohle, ať to mám do blogu!, Kačka, která ulovila senzační fotku Standy se svíčkou v srdci (je už v galerii), Míra, kterému jsme obdivovali grafiky, jež s sebou přinesl na ukázku, nenápadný Franta Huf, nováček Tomáš aet, ze kterého se vyklubal sympatický mladík… no a naše dvě maličkosti s Martym.

Probralo se kde co, od jazykové problematiky nářečí, přes Zápotockého, festival Pod parou, druhy čaje…, nemluvě o vodopádu vtipů od Petra V. Jak se vtipům nesměju, tak některé fakt stály za to, zvláště ty suché anglické, pro které mám slabost  Mluvili jsme vlastně vůbec o focení?

Je nám to líto, ale babičce jsme slíbili, že budeme kolem šesté doma. O půl šesté se zvedáme a se smutkem opouštíme společnost. Ostatní za chvíli vyrazí na noční Brno a my domů. Bylo to hrozně fajn, poznali jsme nová fotorádčata a už teď se těšíme na další srazík!

Mary

PS1: Fotek přikládám pomálu, jednak z toho důvodu, že mi umřel foťák (díky, Stando, za materiál) a jednak účastníci jistě své dojmy a výsledky zveřejní v galerii

PS2: A co mě obzvlášť potěšilo? Že jsem ani jednou nemluvila v 1. osobě množného čísla, nepoužila slova papat a bumbat a nikoho neoslovila prďolko nebo broučku. Není to se mnou ještě tak špatný…

Komentáře