Byl nádherný podzimní den 29.října 2010 a tak nádherný den, prostě nešlo nejít ven, proto jsem se rozhodl si udělat takovou menší fotovýpravu a vyzkoušet své fotoaparáty. Zrcadlovku jsem nechal doma (kdo se s tím má tahat, že?) a vzal jsem si dva kompakty canon Ixus 80 IS a samsung ST 70

Ven jsem se vydal krátce po 15.hodině a asi po 15 minutách lehké chůze jsem došel k tomuto nádhernému a zarostlému lomu:

Bruntál je staré hornické město a tak podobných lomů jsou tu desítky v tomto lomu se mi velice líbí stará štola, kam jsem chodíval jako malý. Teď už jsou tam mříže:

No měl jsem před sebou ještě pořádný kus cesty, proto jsem opustil tento pěkný kout přírody a vydal se na cestu. Tato štola má ale iboční vchod, který byl nedávno zabetonovaný:

Hned mě napadlo, jestli tam někoho nenechali. No po této krátké pauze se mi naskytl nádherný podzimní podled a zároveň uvidíte cestu kudy jsem šel:

Cesta byla dlouhá a já se moc těšil na pěkné fotky, které udělám. Sluníčko svítilo, stromy hrály pestrou paletou barev od žluté, přes hnědou až po červenou. No prostě nádhera. Asi po kilometru se mi naskytl takovýto pohled:

Po dalším asi půl kilometru jsem v dáli uviděl něco velice příjemného, co ocení každý turista a výletník, jestli poznáte co myslím:

Ti kteří tipovali tu lavičku v dáli mají pravdu. Na chvíli jsem si sedl a díval se kolem. Vzduch byl provoněn podzimním sluníčkem a já seděl na této lavičce:

Když jsem se podíval do korun stromu, tak hned šlo poznat, že je podzim, protože tam nebylo listí. Vlastně když je podzim tak listí padá... Taková lehká abstrakce:

Když jsem se podíval dolů, viděl jsem cestu zakrytou spadeným listím a uvědomil si, jak je to vlastně v přírodě vlastně dobře zařízeno. Že když listí spadne, dostanou se tak  živiny zpátky do půdy:

Aby toho nebylo málo, tak kolem celé cesty po které jsem šel teče nádherná řeka. Od její hladiny se odráželo podzimní sluníčko a mě to nedalo a já to vyfotil abych se o toto mohl podělit:

Pod cestou teče nádherná řeka nad cestou ve svahu je les mezi jehož stromy se lomí paprsky podzimního slunce. Prostě jsem si tento den pořádně užíval a už jsem se nemohl dočkat až dojdu k cíli své cesty. Světlo se lámalo mezi stromy opravdu nádherně:

Někde v těchto míste mě napadlo natočit první část svého videoblogu, který je zde: http://www.youtube.com/watch?v=6-JsZ502MpU

Když jsem se podíval před sebe tak jsem zase viděl cestu, která se vinula mezi stromy a už mi pomalu docházely síly:

Ale už jsem tušil, že cíl mé cesty je poblíž a taky že ano. Asi po půl kilometru jsem našel první pozůstatky vodního náhonu:

A taky tady, takže už jsem byl opravdu hodně blízko:

A konečně došel jsem k cíli! Stará vododní štola a náhon:

A další část této technické památky, jedná se o kus zdi:

Někde v těchto místech jsem natočil druhou část svého videoblogu: http://www.youtube.com/watch?v=NpP3DuGhFgU

U okolí tohoto náhonu mě velice zaujal tento detail, strom zasažený bleskem. Prostě jakou má ta příroda neuvěřitelnou sílu:

Na začátku 20.století byly pokusy o obnovu tohoto díla a dokonce jednu dobu to tu i fungovalo. Jedna místní firma, která dělala zakázky pro rakousko - uherskou armádu využívala tento náhon. Z té doby tady jsou dodnes patrné pozůstatky v podobě tohoto koryta:

Takže cíl mého výletu byl dosažen, už se i sluníčko pomalu zacházelo za horizont. A já se ještě rozhodl vyzkoušet kontinuální autofokus na svém samsungu:

Nebylo to ale nic lehkého, protože neustále foukalo, ale autofokus fungoval skvěle no posuďte sami výsledek:

A toto byl poslední snímek. Doufám, že se Vám můj fotoreport a videoreport líbí.

Komentáře