Tak především AHOJ! Dlouho jsem se rozmýšlel zda začít psát blog. Nikdy jsem to nedělal, takže jsem zvědavý co z toho vyleze:-). Nejprve se musím tak trochu pochlubit, protože článek je tak trochu výroční (výroční prvotina), protože v tuhle dobu slavím (kromě narozenin a promoce) dva roky zde na Fotorádci. Ale shrnutí nepříjde. Přece jen článek je v rubrice fotil jsem, takže k veci!

Jednoho čtvrtečního dopoledne jsem se účastnil akce teambuilding jedné nejmenované agentury. Bylo to pro mě docela zážitek po fotografické stránce. Možná by se to dalo přirovnat k focení typu svatba. Třicet lidí pod třicet. Ale tady to bylo docela jiné. Připadl jsem si jako na kdysi na dětském táboře. Velké děti hrají hry a baví se stejně dobře jako kdysi u těch stejných her na táboře. No jo, ale já tady nejsem jako dítě, ale jako fotograf. Chtě nechtě stejně jsem se i já musel stát součástí týmu. Jen tak se člověk dostane nejblíž. Co hlavně, vtáhne vás to do děje takže fotka dostane další rozměr. Tady bych zmínil můj velice oblíbený citát "Máte špatné fotky? To je proto, že nejste dost blízko". A tak jsem šel co nejblíž to šlo. Naštěstí měli pochopeni, což také nebývá zvykem.

Po stránce fotografické je to moc dobrá škola. Kdo se na něco takového chystáte a nebo jste byli již osloveni a váháte, jděte do toho!! Praxe je praxe a nakonec zjistíte, že nebylo vůbec čeho se bát. Nejprve jsem si říkal, dyť s mým foťákem jsem nenápadný jak trímetrový ... uprotsřed dálnice, to se mi nemůže povést žádná momentka. Nejdřív to tak bylo, člověk namířil foťák do prostoru s potenciální super fotkou, nestačil ani dát hledáček k oku a jako mávnutím proutku se celá scenéri proměnila k nepoznání. Tady by se mohl přiučit i Dejvid Koprfíld. Ovšem postupem času a za použití gestikulace a prohozením pár slov, jsem se stával nenápadnějším. Potom už o momentky nebyla nouze. Ale člověk musí být hodně rychlý, což je občas problém. Nakonec jsem to svedl na nedostatečné vybavení, protože nový ruce si nekoupím.

Takže to bylo ono poslední červnové dopoledne, kdy svítilo slunce. Pěkně jsem se spálil.

Nevím zda se fotky líbili, protože si je prohlížela banda asi osmi slečen, které při skoro každé fotce vyjádřili nesouhlas se svým zevnějškem...to je ta druhá strana.

Na závěr bych chtěl smeknout před všemi reportážními fotografy, protože tenhle směr je brutálně náročný!

Komentáře