Soutěž o výuková DVD Light Garden Academy

Velmi zajímavý postup, inspirativní a zajémavé. Možná bych nějak rozostřil nebo víc rozechvěl ten odlesk větví na vodě, ale jinak nemám co dodat :)

Tomáši děkuju. A ano, dalo by se toho spousta vylepšit.

Mě se fotka moc líbí a dávám hlas.

Jen jedno mě trochu zaráží. Proč se v hladině nezrcadlí i lavičky a modelka? Záměr? Modelka vypadá, jako by byla s tím břehem v luftě, několik metrů nad vodou. Pozor, neříkám, že je to špatně. Naopak. Navozuje to úplně jiné emoce, než kdyby se zrcadlila. Ptám se jen ze zvědavosti, zda jde o záměr.

Stanislave, děkuju za komentář. Těší mě, že se někdo nad mým výtvorem takto zamyslí. K věci. Křesílka dle mého nejsou tak velká, že by jejich stín měl dosáhnout až do vody. V mé hlavě ten ostrůvek je vyvýšený a křesílka jsou na vršku a modelka by měla stát za končící vyvýšeninou. Proč se nezrcadlí? Psala jsem o tom v závěru popisu. Když jsem to dělala, najednou jsem cítila, že to takto chci a že cokoli ještě udělám, že bude jen navíc. Takže ano, byl to záměr, ale jestli to na vás takto působí, ta asi nebyl správný. Mělo to působit jen, jako sen.

sen?

Dívám se na fotku a musím říct, že po dlouhé době je to něco, co mě opravdu zaujalo... ale dovolila bych si malou úvahu. Když je to sen, proč by tam musel být stín stromu? Je nereálný, vadí mi tam. Já bych ho tam nedávala vůbec a pak by to byl pro mě nádherný, snový obraz... pokud tam ten odraz má být, tak to zvlnění je mimo, muselo by vypadat jinak. Ale je to jen o pocitu, který tento obrázek ve mě vyvolal :-)

Hmm

Dovolil bych si s Blue nesouhlasit. Nebudu řešit, nakolik je stín reálný(asi tu rezerva bude), ale myslím, že stín je tam nutný. Bez toho stínu by to už byla poněkud "nedůvěryhodná" kompozice. Poloostrov je takhle na jedné straně "ukotven" stínem k zemi, aby se vzápětí vznášel i s postavou v prostoru. Aby kamsi, zbaven tíže, unikal. Postavě stačí pár kroků, aby se ze sna vrátila do reality a naopak. Fantazie, jaká se projevuje u dětí, které se dokážou bez problémů pohybovat mezi fantazií a realitou. Na fotografii vznikají takto dvě roviny. Reálná a surreálná. Část reálná přechází nenásilně v část nadreálnou. Divák je vtažen do světa fantazie autorky. St.

Děkuji

Stanislave, děkuji moc. Za vaše zamyšlení, výklad, za váš čas. Těší mě to a vážím si toho. Blue, děkuji také. Moc pro mě znamená, že vás obrázek zaujal. K tomu stínu. Ten byl pro mě z celého obrázku nejdůležitější. Ten měl říct."Tady je něco jinak(špatně?)" A od té chvíle jsem měla pocit, že můžu všechno a nemusím nic. Obrázek vznikal s lehkostí a jen a jen pocitově. O to hůř se to teď rozumně obhajuje. Když se na obrázek teď znovu dívám s odstupem času, tak i teď cítím, že kdybych tam např. přidala ještě stín postavy, tak už by to nebylo ono. A když by tam nebyl stín stromu, byl by to jiný obrázek. Netvrdím, že je to takto správně, jen jsem to takto cítila. V každém případě, děkuji za vaše komenty.