Při svých (foto)výletech do přírody jsem loni , vrcholem podzimu (1.11. 2008), zavítal do historického městečka Kdyně.

     Za výchozí místo putování, jsem zvolil koupaliště, nedaleko chatové osady Hájovna. Odtud jsem se vydal po turistické značce směrem ke zřícenině Rýzmberk.

Cesta zamlženým lesem byla velmi příjemná, listí pod nohama šustilo, plíce si pod náporem čistého a vlhkého vzduchu krásně užívaly. Díky počasí, mne za každým ohybem cesty čekalo nějaké překvapení; překvapení, které se pomalu vynořilo z relativně husté mlhy.

Takto jsem došel až k místu: „U Pomníku“. Zde mne trochu zamrzelo, že je počasí, jaké je, jelikož jak hlásá zdejší informační tabule: „… z místa kde právě stojíte, se otevírá nejpůsobivější pohled na Všerubský průsmyk….“, při cca 20-ti metrové dohlednosti, to opravdu nebylo ono ;-)).  Pokračoval jsem dále a brzy jsem došel k prvnímu cíli mé cesty – zřícenině hradu Rýzmberk.

Po turistické sezoně opuštěný ale ne prázdný. Přítomný, vlídný správce mne vyzval k návštěvě rozhledny, vyhlídky ze zachovalé hradní věže, kterou jsem, ač nerad, z pochopitelných důvodů, odmítl. Po krátké prohlídce, jsem pokračoval dál přes vesničku Podzámčí

k druhému cíli: prastarému mýtickému místu zvaném Příkopy.

Podzim, barevné listí, mech, padlé stromy, kapradí, opar, to vše jen umocňovalo tajemnost tohoto místa, historicky sahajícího do 11.století. Odsud jsem, s malým odbočením k lesní studánce, pokračoval k zřícenině gotického hradu Nový Herštejn

obklopeného státní přírodní rezervací Herštýn. Po obhlídce této rozsáhlé památky, v některých průvodcích  přirovnávaný ke Karlštejnu mezi zříceninami,  jsem se usadil, abych si dopřál odpočinek . A opět zapracovalo místo a čas.

Ticho a klid kolem, rušily jen, do spadaného listí odkapávající, kapky, na větvích vysrážené mlhy.

Přiznávám, že jsem se několikrát ohlédl, v domnění, že slyším kroky, fantazie pracovala. A možná jsem ji v tom podvědomě podporoval svými představami o tom, jak to tu asi vypadalo v dobách rozkvětu. Po příjemně stráveném oddychu jsem pokračoval k dalšímu bodu v mém itineráři: rozhledně Koráb. Nejprve jsem považoval za vrchol dnešní procházky zážitek  na Herštejně. Co mi ale chystala příroda potom, jsem zatím netušil. Zhruba ve třech čtvrtinách stoupání k rozhledně, začala mlha řídnout, sluneční paprsky spolu s mlžným oparem kouzlili mezi stromy jeden fantastický obraz za druhým, až pak těsně pod vrcholem, slunce nad mlhou definitivně zvítězilo.

Na vrchol rozhledny jsem doslova vyběhl. Inverze vytvořila doslova pohádkovou krajinu. Z mlhy, do sluncem zalitého prostoru, vystupovaly jen nejvyšší vrcholky blízkých i vzdálených kopců.

V "periskopu“ Korábu jsem si připadal jako kapitán letadla. NÁDHERA – no, nevím jestli toto slovo dostatečně plně vyjadřuje můj pocit.

Z Korábu to byl pak již jen kousek cesty k osadě Hájovna, počátku i konci mého putování okolím Kdyně.

   V cíli jsem přemýšlel o vhodnosti počasí. Někdo by řekl, že bylo vlastně nevlídno, ošklivě – mlha,vlhko, atd. Omyl, také právě díky počasí jsem prožil nádherný den, plný zážitků, kterých bych se bez „ošklivého“ počasí ani nenadál.

Proto děkuji přírodě, počasí a minulým generacím za tento jedinečný zážitek. A Vy – vyražte taky,stojí to za TO !

Váš poutník, samotář Archetto

Komentáře