Bez kola kolem ZHŮŘÍ, s kocháním na Kochánově a „vegetováním“ nad Pekelským údolím

  V dnešním tipu, s trochu krkolomným podtitulem, Vás zavedu na mou oblíbenou Šumavu a trochu hlouběji, než v minulém příspěvku. Ptáte-li se proč konkrétně já mám Šumavu tak rád, tak mohu odpovědět třeba že: „Šumava je rodu ženského a jako každá správná ženská je v mých očích nejen krásná a tajemná. A jak již jsem někde napsal je i temná a zářící, drsná a spravedlivá. Navíc většina šumavských kopců je krásně oblích a jejich křivky ve mně evokují siluety ženského těla. Navíc to k ní, z mého bydliště, nemam daleko. Ostatně zajeďte tam a třeba si ji oblíbíte také. Opravdu to stojí za To !“

   Ještě malá vsuvka pro přítele Rampu: na rozdíl od tebe, já nemam problém s ranním vstáváním. Často se na to přírodní divadlo tak těším, že ani pořádně nespím, pak klidně ve tři hodiny ráno vylezu a jedu. Cesta tam mi trvá  +/- 2 hodiny. Jsem příznivcem klidné jízdy! Ostatně můj skromný, věrný vůz Divobij ( přezdívka po nechtěném skolení dvou srnek a jednoho divočáka) to ani rychleji nezvládne. I přes to, že jak s oblibou říkám: „mé auto koně pod kapotou nemá, zato tam burácí jeden „divočák““. Konec trochu morbidní a rádoby vtipné vsuvky. P.S.: jednou v noci, po cestě za Šumavou, mi v příkopu u silnice stál jelen, … !?!

    To to trvalo! Konečně jsme dorazili k výchozímu bodu dnešního putování. Za ten jsem zvolil most na silnici E53 Klatovy-Železná Ruda, pár kilometrů za Javornou, kde se křižuje silnice s říčkou Křemelnou (49°11'28.585"N, 13°18'31.17"E). Zde je nutné vozidlo zanechat, protože dál mohou jen pěší a cyklisté. Zde vstupíme do chrámu matky přírody

a pohodlně se vydáme směrem k bývalému Zhůří. Jak již jsem psal, byl jsem na místě brzy „ráno“ a za to mně příroda takto odměnila.

  Po cca 2,5 kilometrech dojdeme do míst, kde  kdysi stávala obec Zhůří. Dnes ji připomíná jen malá kaplička u cesty. Je to místo pro zastavení, zamyšlení, pro fantazii a představy. Vždyť ještě „nedávno“ zde žilo víc než 1000, přírodou tvrdě zkoušených, obyvatel. Kde …, kam …, jaké …, proč … ??? Taková místa mam rád.

Přikládám ranní fotku od kapličky jiho-východním směrem přes sousední pláně.

   Pokračujeme vlevo po modré tur. značce směrem na Hadí vrch. Kousek nad kapličkou zaplesalo mé foto-srdce a mnohokrát prořízla okolní ticho závěrka fotoaparátu. To když jsem se snažil zachytit pro mě přímo pohádkovou scenérii – kdy slunce za mými zády, opatrně vystrkovalo své zlaté prsty přes vrchol Hadího vrchu a postupně nasvěcovalo korunu zvláštně rostlého a barevného šumavského solitéru. Jak se mi to podařilo či nepodařilo, posuďte sami.

Pojďme ale, čeká nás vrchol Hadího vrchu na němž se čeká toto:

Dávám spíš fotky z pohledu, páč panorama by v této velikosti nebylo to pravé ořechové ( i když mi to nedá ).

V dálce je odsud  vidět Pancíř (omluva za tech. provedení)

 kousek vedle je německý Velký Javor

 a lze spatřit i rozhlednu na Poledníku.

Kouzelné místo!

Musíme ale pokračovat, po modré, směrem k obci Keply. Cesta zde vede poměrně hustým lesem a v něm lze spatřit např. toto: 

Po dalších cca 3,5 kilometrech projdeme obcí Keply. Kousek za obcí jsou k vidění jedny z mála dochovaných umrlčích prken.                                             

Stále po modré. Míříme ke Kochánovu (výstižný název). K vyhlídce u cesty. Zde v němém úžasu strávíme kocháním tolik pomíjivé chvíle radosti z nádhery vůkol spatřené.

   „Nepřítel“ čas nás ale tlačí dál. Část cesty se musíme vrátit, k umrlčím prknům, kde odbočíme vlevo na zelenou směrem k Radkovu. Na rozcestí Radkov ( cca 5 km z Keplů) odbočíme doprava na pohodlnou, po vrstevnici vedoucí žlutou, ( v "mém" čase zářící plnou

podzimní paletou ) směr Staré Hutě.

Po levé ruce máme nádherné výhledy na kouzelné Pekelské údolí.

Pekelské údolí získalo svůj název díky přírodním podmínkám, které zde obzvlášť v zimě panují. Tady jsem neodolal, svalil se na mez do trávy a dobu jen „vegetoval“, žil, zíral a žasl. No jestli takhle vypadá peklo, tak ať mi někdo řekne, jak vypadá nebe. Nevím jak Vás, ale mně takové chvíle dokážou skvěle „nabít“. 

Takže dalších cca 5 kilometrů přes Staré Hutě ke zhůřské kapličce se ujde skoro samo. Jsme zpátky na Zhůří –  slušno ještě poznamenat, že kromě již zmíněné kapličky, je zde i památník  padlým vojákům US armády, kteří zde na konci 2.války položili své životy.

Odsud je to již jen kousek k mostu, kde jsme ráno, své putování započali. A protože mi čas i počasí  přálo, tak jsem si cestu

k „Divobijovi“ ještě malinko prodloužil odpočinutím pod osamělým stromem u cesty.

Ještě na chvíli dopřát očím potěchu a tělu duchovní lázeň. Děkuji přírodo ! Děkuji Šumavo ! Děkuji !

Ze Zhůří k silnici je to cca 2,5 km. Takže suma sumárum je to něco kolem 18 kilometrů nádhernou šumavskou přírodou. Cyklistům tuhle trasu moc nedoporučuji, hlavně pro obtížný terén v lese za Hadím vrchem. Takže kolem Zhůří – bez kola . Ostatně pěšky si to mnohem víc užijete !

     Tak co ? Ukecal jsem Vás ? Tak vyražte taky ! Vždyť to nemusí být zrovna Šumava. Jistě i ve Vašem okolí najdete „nabíječku“ přírodu. A pak stačí jen otevřít oči a srdce.

     Ještě si Vaším dovolením přidám malý dovětek. Tenhle článek píšu pár dní před vánocema 2009. Probírám se „horou“ fotek, vzpomínám a sepisuji pro Vás, jaké to tam pro mě tenkrát bylo. Fotky plné kompozičních a technických nedostatků, ale fotek, které pro mě znamenají příběh. Příběh, vlastně úplně obyčejné procházky, který jsem se Vám pokusil odvyprávět. To je jejich největší hodnota a proto jsem je udělal ! I abych pak v takovém počasí, jaké v těchto dnech panuje, mohl vzpomínat a zároveň se těšit na časy, které přijdou. A také až mě jednou, mé nohy nedonesou, tak ... Samozřejmě, když fotka „vyjde“, příběh se do ní "obtiskne" a splňuje i „vyšší“ kritéria, rád ji předhodím do galerie. Mimochodem některé možná překvapím, ale u toho vzpomínání nepiju  pivo, jak by si někdo o mně mohl myslet, ba ani červené víno ( na to jsem ještě nedozrál), ale mátový čaj s medem (domácím, šumavským ). Fakt , nekecam ! Poznámka redakce: zde na konci příspěvku sledujeme zoufalý, trapný a navíc marný, pokus autora, o vylepšení jeho mediálního obrazu !

A jestli jsem Vás moc nenudil, tak třeba zas někdy v

Váš poutník, samotář

Archetto

P.S.: prosím o shovívavost k použitým fotkám. Nemají jiný než dokumentární účel. Za pochopení děkuji.

Komentáře