Jednoho krásného dne jsem se rozhodl, že si udělám výlet do moravského velkoměsta za ostatními spolupachateli a při té příležitosti se osobně zúčastním instalace fotek na Výstavu s velkým "V"

Cestu "tam" mi zpříjemnil Werdanan a jeho primová maminka, se kterými jsem se svezl autem a nemusel jsem celou cestou do Brna zbůhdarma koukat ven z okna... Probrali jsem všecko možný kolem focení a foťáků a najednou už bylo potřeba hledat místo na parkování u Vaňkovky... Nádherně to uteklo....

Mimochodem, neptejte se uvnitř Vaňkovky, kde je Galerie Vaňkovka... Já to zkusil a byl jsem tam "za pražáka".... Tam ji totiž znají spíš jako Slévárnu a ta je venku...

Jo a byli jsme tam první, heč....

Když jsme se tam pak tak hezky sešli, trochu mě překvapil ten prostor

Bylo samozřejmě nutno odstranit zbytky poslední výstavy

...a dát hlavy dohromady a zkusit vymyslet odkud začít...

No a pak už se každý chopil něčeho a dělal co bylo třeba... Bohužel samotné rozbalování poslaných fotek nikdo nezachytil a naše zděšení, že např. "erární klipy" z galerie nemají žádné slušné "pozadí", jenom holý sololit, taky není zdokumentování. Ještě štěstí, že jsou tam někde za rohem kancelářské potřeby a vybraní rychlonožci bryskně donesli co nám zrovna scházelo...

...a to už jsme začali roznášet vybaleniny kolem zdí a rozmýšlet kam s čím... předběžně...

Samozřejmě čím víc hlav, tím lepší výsledek....

Bo pak se například zjistí, že je lepší dát ty fotky dál od zdi, když se budou věšet nejdříve lanka a závěsy ... No a tak se to všechno zase přestěhuje....

No....! A může se to rovnat celý znovu...

Hele... tady je důkaz, že jsem celou dobu jenom nefotil...

JJJJJ, krásně "se to srovnalo"....

No a už je možno věšet a rovnat... Akorát je potřeba nechat si to zkontrolovat a ukázat...

A chce to i odstup a změnu výšky...

Už to lítá a už to sviští, jako na letišti, totiž na výstavě, no já vím, no....

A zase trochu na druhou zeď, kam dřív skočit, aby to odsejpalo...

Tuhle sem teď nedávejte...

Jedeme, jedeme...

Jo a dej to do úrovně očí...

No a tak se věšelo, rovnalo, motalo a zase rovnalo, aby to vypadalo

...byl to prostě frmol, hukot, mazec, ale vlastně paráda...

A najednou byla venku tma a uvnitř bylo hotovo, tedy hotovo bylo to, co jsme chtěli stihnout během soboty... Samozřejmě, že jsem vypustil takové maličkosti, jakože jsem skoro hned na začátku rozbil hlavou jedny za světel nad cihlovou zdí, jak jsem se hrnul po žebříku ke stěhování lanek v kolejničkách, stejně tak jako že jsme tam pak byli bůhví jak dlouho v šeru, bo místní správce nevěděl, kde jsou hlavní pojistky.... Ale nakonec se to dalo všechno do kupy a "pondělňáci" už budou mít prostor připravenej a nalakovanej

Závěrem si dovolím ještě vyslovit obdiv a úctu všem, kteří připravili co se dalo a co nebylo, to se sehnalo...

Komentáře