Dynamický rozsah - klíč k přepalům a podexpozicím

Při prohlížení fotografií se často setkáváme s přepaly a příliš tmavými místy na fotografiích. A přitom to jsou fotografie scén, které se lidskému oku jevily jako normálně kontrastní.

Jak s tím souvisí dynamický rozsah a proč jej potřebujeme znát? Jak se vypořádat s příliš kontrastní scénou a proč fotografie dopadají hůř, než při pohledu od oka? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete v následujícím článku.

Dynamický rozsah

Dynamický rozsah je pojem, který je ve fotografických kruzích velmi často používán. Lze jej chápat ze dvou úhlů pohledu, přičemž oba tyto pohledy jsou pro naše potřeby stejně důležité:

• Dynamický rozsah fotografované scény.
• Dynamický rozsah fotoaparátu.

Nyní si vysvětlíme, jak tyto dva pojmy spolu souvisí a co v praxi znamenají.

Dynamický rozsah fotografované scény

Při fotografování různých scén se vždy setkáváme s tím, že různé objekty různě odrážejí světlo, takže se nám jeví různě světlé. Navíc různé objekty na fotografované scéně jsou různě nasvětlené (na některé svítí Slunce nebo umělé osvětlení a některé jsou naopak ve stínu).

Dynamický rozsah pak prakticky znamená jasový rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším objektem na fotografované scéně.

V praxi to tedy znamená to, že fotografujeme-li například osvětlenou budovu s tmavě modrou oblohou na pozadí, tak dynamický rozsah takové scény bude dám jasovým rozdílem mezi budovou a tmavou oblohou. Dynamický rozsah tak prakticky lze nahradit slovem kontrast fotografované scény.

Nyní již víme, co dynamický rozsah znamená. Otázkou ale je, jak se měří. Odpověď je jednoduchá - dynamický rozsah měříme v EV, neboli v Exposure Value. O EV vyšel nedávno zajímavý článek, ve kterém naleznete vysvětlení tématiky týkající se Exposure Value.

Dynamický rozsah fotoaparátu

Dynamický rozsah fotoaparátu je pojem ekvivalentní k pojmu dynamický rozsah scény. Jedná se totiž o dynamický rozsah, který je fotoaparát schopen zachytit - a to buď na snímací čip nebo na kinofilm.

Tento dynamický rozsah fotoaparátu opět měříme v EV. Je logické, že čím větším dynamickým rozsahem fotoaparát disponuje, tím lépe.

Jak prakticky zjistit dynamický rozsah

Po troše teorie se nyní ponoříme do praxe. Dynamický rozsah je totiž pojem, se kterým musíme v praxi pracovat. Zodpovězme si nyní otázku položenou v nadpise - jak změřit dynamický rozsah?

Dynamický rozsah fotografované scény můžeme změřit pomocí nastavení bodového měření expozice a namíření fotoaparátu (při nastavení na automatiku nebo jeden z prioritních režimů) na nejtmavší a nejsvětlejší scénu. Dle toho, jaké expoziční údaje automatika ukáže, můžeme odhadnout hodnotu dynamického rozsahu fotografované scény.

Pokud chcete tento rozsah vědět v hodnotách EV, pak použijte tabulku pro převod expozičních hodnot na jednotky EV.

Dynamický rozsah fotoaparátu je vlastnost, kterou žádný výrobce neuvádí. Ve specifikacích a manuálech se o dynamickém rozsahu nic nedočtete. Pokud byste chtěli zjistit dynamický rozsah svého fotoaparátu, museli byste podniknout praktická měření. A musím dodat, že tato měření nejsou zrovna jednoduchou záležitostí.

My ale pro běžné potřeby nepotřebujeme znát přesný dynamický rozsah fotoaparátu - stačí nám totiž vědět, jak používat histogram. O praktickém používání histogramu též vyšel užitečný článek nazvaný Pracujeme s histogramem.

Přepaly a černá místa na fotografiích

Nyní již víme, že v praxi pracujeme s dvěma "druhy dynamických rozsahů". Tyto dva pojmy si můžeme představit jako dvě množiny. Tyto dvě množiny mohou mít buď stejné nebo jiné hodnoty? Může nastat několik situací:

• Oba dynamické rozsahy jsou stejné - pak jsme plně využili výkonu fotoaparátu (histogram je využit od začátku do konce).
• Dynamický rozsah fotoaparátu je větší - pak fotografujeme nekontrastní scénu a nevyužili jsme potenciál fotoaparátu (histogram není plně využit).
• Dynamický rozsah scény je větší - pak budou na fotografii přepaly nebo černá místa, protože fotoaparát nedisponuje takovým dynamickým rozsahem (histogram by pokračoval více vlevo nebo vpravo)

Nyní se budeme věnovat právě třetí možnosti, která odpovídá tomu, kdy dynamický rozsah fotoaparátu nestačí na dynamický rozsah fotografované scény. Co s tím? Jak tuto situaci řešit?

Příčina? Oko je mnohonásobně dokonalejší, než fotoaparát...

Při fotografování příliš kontrastních scén jsou často výsledkem přepaly a nebo příliš tmavá místa na fotografiích.

Je asi zcela jasné, že když budeme fotografovat například portrét se Sluncem v pozadí, tak takový kontrast nelze fotoaparátem zachytit a na snímku bude akorát tmavá silueta a nebo zcela bílé pozadí.

Jsou ovšem situace, ve kterých není tak jednoduché předem odhalit nebezpečí příliš velkého kontrastu. Je tomu tak proto, že dynamický rozsah lidského oka je nesrovnatelně větší, než dynamický rozsah sebelepšího fotoaparátu. Lidské oko je v tomto ohledu spolu s mozkem úžasné zařízení - při jednom pohledu dokáže zaznamenat jasový kontrast zhruba kolem 1 : 20 000, což je obrovské číslo, když si uvědomíme, že běžný digitální fotoaparát zvládne poměr zhruba kolem 1 : 600.

A to je tedy klíč k tomu, proč na první pohled běžně kontrastní scény vycházejí na fotografiích ne příliš optimálně (s přepálenými nebo černými místy). Lidské oko je jednoduše řečeno v tomto ohledu daleko dokonalejší.

Ale existuje možnost, jak se těmto přepalům a černým místům na fotografiích vyvarovat. A to používáním histogramu. Nebudu zde rozebírat znovu to, co jsem již vysvětloval v článku Pracujeme s histogramem. Pouze zmíním to, že histogram nám dokáže ukázat, jestli bude fotografie obsahovat přepaly a nebo podexponovaná místa.

Histogram je možné samozřejmě použít i při prohlížení fotografií (ne pouze při jejich pořizování), tedy ne pouze při jejich pořizování.

Jak řešit příliš velký kontrast

Nyní již víme, že histogram nás dokáže na případné přepaly nebo podexpozice upozornit. To je ale vše, co histogram dokáže. Je sice velmi užitečný, ale nedokáže zařídit to, aby příliš jasné nebo tmavé objekty na fotografii změnily svůj jas.

Histogram nám sice napoví, ale situaci již musíme nakonec stejně řešit sami. Jak ale docílit toho, aby například bílá obloha nebyla na fotografii přepálená, když obzor je vůči ní velmi tmavý? Nabízí se několik řešení:

Použití přechodového filtru

Šedý neutrální přechodový filtr je velmi užitečný tam, kde potřebujeme snížit dynamický rozsah fotografované scény (a nebo jen prostě pěkně ztmavit oblohu). Díky tomu, že přechodový filtr je na jedné straně čirý a na druhé je tmavý, dokáže ztmavit pouze část fotografované scény.

A pokud tmavou část otočíme směrem nahoru, pak tento filtr dokáže ztmavit příliš bílou oblohu. A tím se celkově sníží dynamický rozsah fotografované scény, takže výsledná fotografie vyjde daleko lépe.

Dvě expozice

Pokud situaci nelze řešit filtrem, pak existuje druhá možnost, ke které ale nutně potřebujeme velmi stabilní stativ. Lze totiž pořídit dvě identické fotografie, ale s různými expozičními hodnotami, které pak následně složíme v počítači (samozřejmě tak, že použijeme to nejlépe vykreslené z každé fotografie).

Proto potřebujeme pro tyto účely stativ - skládané fotografie se musí dokonale překrývat.

Poznámka: pro kvalitní složení takovýchto dvou fotografií je potřeba mít k dispozici editor, který umí pracovat s vrstvami a vykrýváním vrstev pomocí masky vrstvy (například Adobe Photoshop, Gimp,...).

Další možnosti jsou již použitelné jen v konkrétních situacích. Například při portrétování se zdrojem světla na pozadí lze s úspěchem použít blesk (vynucený), který osvětlí fotografovanou osobu, takže z ní na fotografii nebude pouhá silueta.

Pokud ani jedna z uvedených možností není použitelná, pak už nezbývá, než si rozmyslet, jestli obětovat stíny a nebo světla (tedy jestli budou na fotografii přepaly a nebo příliš tmavá místa). Nelze takto jednoznačně říci, co je lepší, ale v mnohých případech vychází lépe exponovat na světla. Ačkoliv například v případě portrétů je lepší, když se dobře vykreslí tvář, než pozadí (to má logiku).

Závěrem

Dynamický rozsah je pojem možná méně známý, ale důsledky dynamického rozsahu ovlivňují vzhled a kvalitu všech pořizovaných fotografií.

Je tedy velmi účelné vždy počítat s tím, že fotoaparát má podstatně menší dynamický rozsah, než lidské oko. Díky tomu se naučíte předem odhadovat, jaké scény mohou být příliš kontrastní a vyvarujete se přepalům a podexponovaným místům na fotografiích.

Jako prevenci lze pro tyto účely používat živý histogram. Ten však funguje pouze jako nápověda, protože za nás konkrétní situace nevyřeší. To již musíme sami a ne vždy je možné docílit kvalitních fotografií (pokud je obloha mlhavě bílá, většinou z toho nic nebude).

Přeji Vám mnoho úspěchů při používání histogramu a věřím, že nyní již budete předem vědět, že některé scény se prostě nevyplatí fotografovat "od boku".

Nakupujte fotografické vybavení výhodně na Mall.cz

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka

Najdete nás na Facebook

Buďte v obraze díky RSS kanálu Fotorádce.cz