Technické parametry a představení:

Nejdříve si prosvištíme technické parametry. Nebudu jim dávat moc prostoru, kompletní specifikace jsou k nalezení u nás v databázi.

X30 je stejně jako jeho předchůdce osazen velkým senzorem (2/3“) s 12 Mp. Papírově jde o přijatelnou hodnotu, která by měla být zárukou nízkého šumu. Obraz dodává objektiv se světelností f/2-2 a ohniskovými vzdálenostmi 28-112 mm (po přepočtu) – objektiv nabízí manuální zoom se čtyřnásobným rozsahem. Samozřejmostí je 40 mm závit na filtry. I objektiv je stejný jako u předchozího modelu.

Proti X20 nám kompakt trochu povyrostl. Šířka je 130 mm včetně oček na popruh (120 mm má samotné tělo), výška 72 mm, hloubka těla je 35 mm, hloubka včetně objektivu v zasunutém stavu je 62 mm. Proti jiným profi kompaktům (třeba Nikon P7xxx) je tedy X30 prostorově výraznější.

Displej má 7,5 cm a rozlišení 920000 bodů (X20 nabízí na stejné úhlopříčce 460000 bodů) a je polohovatelný.

Velká změna se udála u hledáčku. X20 má průhledový hledáček s cca 80% pokrytí scény, ve kterém na nejširším ohnisku překáží kus objektivu; tento hledáček je vylepšen o průhledový displej, který zobrazuje zvolený ostřící bod a informace o expozici; X30 má místo optiky jemný displej se 100% pokrytím scény a rozlišením 2,36 mio bodů. Zvětšení je 0,65x, hledáček je na poměry kompaktů docela velký.

Co se týká ovládání a rozmístění ovládacích prvků – změna proti X20 je veliká. Vezmu to pěkně popořádku od přední strany.

Za zoomovacím prstencem objektivu přibyl další tenký prstýnek s možností ovládání některých funkcí fotoaparátu. Tlačítko, které najdete vlevo od prstence (čili na pravou ruku při focení), umožní volbu funkce:

• výchozí – podle režimu můžete ovládat clonu/čas
• ISO
• vyvážení bílé
• filtr simulace filmu (zmíním později)
• sériové snímání
• ruční ostření v režimu MF.

Já jsem si na předním prstenci oblíbil ovládání clony/času, ovládání je sice duplicitní se zadním rollerem, ale přišlo mi to příjemnější.

Přepínač režimů autofokusu je kapku jinde než u X20, funkčnosti nabízí stejné: jednorázový AF, průběžný AF a ruční ostření

Na horní straně je skoro vše při starém. Ovladač kompenzace expozice nabízí proti X20 rozsah -3EV až +3EV. Chod ovladače je tužší, nehrozí vám samovolná změna. Ovladač není zapuštěný a dá se ovládat dvěma prsty.

Tlačítko FN bylo nahrazeno tlačítkem na spuštění nahrávání videa. Video tak nemá svou polohu na hlavním voliči režimu. V menu můžete tlačítku přiřadit jinou funkci. Spoušť je stejná jako u X20, nabízí možnost použití retro drátěné spouště, kterou našroubujete do připraveného závitu.

Vedle spoušti je velké kolečko voliče režimů. Chod kolečka je tužší, polohy jsou jasně definované, nehrozí samovolná změna režimu. Sáňky na blesk jsou standardní.

Na levé straně není krom ouška na popruh nic zajímavého, na pravé straně se pod dvířky schovává konektor pro externí mikrofon a dálkové ovládání, port HDMI a USB.

Zadní strana je nejzajímavější. Vlevo nahoře je mechanické uvolňování blesku, blesk lze vysunout i při vypnutém fotoaparátu. Vedle najdete tlačítko pro prohlížení fotografií, následuje dioptrická korekce hledáčku, hledáček s dvojicí senzorů přiblížení, tlačítko View pro ovládání chování displeje/hledáčku (displej aktivní, hledáček aktivní, automatika a vše vypnuto). Pokračujeme tlačítkem Drive, které volí režimy sekvenčního snímání (pomalé, střední, rychlé; až 12 FPS), bracketing výběru nejlepšího snímku, klasickou expoziční řadu s krokem 1EV, 2/3 EV a 1/3 EV (zdravím milovníky HDR); při snímání do JPEG pak funguje bracketing ISO, expoziční řada simulace filmu, expoziční řada vyvážení bílé a expoziční řada dynamického rozsahu (zmíním později).

Další v pořadí je zadní roller pohodlně dosažitelný palcem. Ergonomie ovládání je podobná zrcadlovkám Pentax. Pod rollerem najdete tlačítko zamykání expozice/autofokusu s možností výběru chování. Následuje Quick menu, které je plně konfigurovatelné. Čtyřsměrný ovladač je proti X20 jiný a troufám si říci, že lepší. Zatímco u X20 šlo ovladač nejen mačkat ve směru šipek, ale bylo možné s ním i otáčet (toto chování převzal prstenec na objektivu), občas se mi stalo, že jsem místo stisku ovladačem pootočil.

Pod ovladačem jsou poslední dvě tlačítka – Disp, které volí režim zobrazení displeje, a FN, které ve výchozím nastavení ovládá Wi-Fi; tlačítko je opět plně konfigurovatelné v menu, já jsem si na něj nastavil možnosti výběru ostřícího bodu.

Na spodní straně je klasický závit pro stativ, který není v ose objektivu, a dvířka skrývající baterii a slot pro kartu SD.

Celková konstrukce je bytelná, nikde nic nevrže, díly na sebe lícují, tlačítka mají přesný a jasný stisk. V držení pomáhá malý grip vepředu a vybrání pro palec vzadu vedle rolleru. Proti jiným kompaktům, které grip postrádají, je držení jednou rukou jisté. Grip je pogumovaný a nemá tendence klouzat. Tělo fotoaparátu je z hořčíkové slitiny a neměl jsem z něj pocit, že bych držel nějakou plechovou hračku.