Foto expedice MATTERHORN

Zajímá vás, jak může vypadat focení krajiny v okolí Matterhornu? Nebo jaké zkušenosti a zážitky na naši výpravu v oblasti nejslavnější dominanty Alp čekaly? Či jak lze stanovat a fotit přímo u ledovce? To vše a mnohem více se můžete dočíst v tomto článku.

PROČ MATTERHORN?

Jak jsme vůbec přišli na myšlenku "Matterhorn"? Přiznám se, že první impulz tentokrát nepřišel ode mne, ale od dvou účastníků mého červnového workshopu, Davida Němečka a Standy Hanuše.

Oba kluci fotit už uměli a na rozdíl od většiny účastníků, kteří často ještě bojují s ovládáním fotoaparátu a základními metodami krajinářské fotografie, si na workshop v Tatrách přijeli spíše rozšířit obzory. Oba na tom byli celkem dobře i fyzicky a tak mi bylo jasné, že by se s nimi dalo v budoucnu podniknout něco odvážnějšího.

Po návratu z foto-expedice v Dolomitech mi kluci zavolali a představili svůj nápad.. "fotit Matterhorn", s tím, že by byli rádi, kdybych se přidal. Na Matterhorn jsem měl už delší dobu spadeno a tak jsem na nabídku kývnul a začal s plánováním.

JAKOU VÝBAVU?

Jelikož horské hotely a chaty v okolí Matterhornu jsou na české poměry krapet předražené (cena za noc se snídaní se pohybovala kolem 70 Franků), rozhodli jsme se pro stanování.

Ačkoliv mám v rámci foto-expedic sježděnou už řadu hor a zemí, zatím jsem se spoléhal na ubytování v horských chatách a tak stanování přímo na foto-lokalitě pro mě bylo něco nového.

Trošku nás ale strašil fakt, že stanovat je v celé oblasti oficiálně zakázáno a hrozí vysoké pokuty. Nicméně od kolegů co v oblasti už byli, či fotili v podobných místech, jsme měli zjištěno, že to jde, když se ví, jak na to.

Dalším problémem byla voda a jídlo. Budeme se stravovat a pít na chatách kde jen litr vody stál 10 Franků (na naše cca 220 Kč) nebo budeme vařit a desinfikovat?

V oblasti jsem našel mnoho horských ples, potůčků a ledovců a tak bylo rozhodnuto. David vzal vařič a já naběhl na nákupy do Alpsportu.

Na desinfekci vody pro celý tým jsem pořídil Steripen (přenosný UV čistič vody). Přikoupit jsem musel ještě nový tří-sezónní spacák Topas Pingquin, jelikož izolace ve starém už dosluhovala a u ledovců ve 3 tisících jsme očekávali noční teploty kolem nuly. Došlo i na novou karimatku Therm-A-Rest 40th Anniversary, na kterou jsem měl už hodně dlouho spadeno, kvůli skvělému poměru váha / tloušťka / tepelný odpor a kterou určitě využiji při zimním stanování na sněhu a ledu.

David si na poslední chvíli pořídil expediční batoh Vaude Terkum 75+10 III, který už na moje doporučení nosí 4 fotografové a byli jsme vybaveni.

Tedy až na Standu. Ten situaci trošku podcenil. Jel do hor teprve podruhé a tak nechtěl hned pořizovat nejdražší výbavu.

Místo toho si půjčil starý (bohužel nefunkční) letní spacák, tenkou pěnovou karimatku ukradl mamince z aerobiku a softshellovou bundu prý dostal v Lidlu v akční slevě k banánům :o))

Co se bezpečnosti týče, v Alpách narozdíl od Tater medvědi nejsou. Standovi se však podařilo zjistit, že se v oblasti vyskytuje krvelačný Tatzelwurm (Prackatý červ)!

Jde o alpského příbuzného obrovského červa zabijáka Olgoj chorchoje, který se vyskytuje v gobijské poušti. Jako obranu proti němu jsme si vezli sprej na medvědy. Když funguje na 300 kilové medvědy, bude snad fungovat i na Prackatého červa :o))

DEN PRVNÍ - VLÁČKEM NAHORU

Po příjezdu do švýcarského Zermattu (městečko pod Matterhornem) jsme k transportu do 3 tisíc použili místní zubačku. Představa, že bychom se do té výšky vláčeli s 30kg batohy na zádech, navíc bez spánku, rozbití po noční jízdě ČR - Švýcarsko byla opravdu odpudivá.

Vláček nás dovezl až k Riffelsee, od kterého jsme měli vpředu skvělý výhled na Matterhorn a vzadu na ledovce Gornergletscher a Grenzgletscher.

Strategie na lokalitě byla jasná. Přes den přechody, hledání kompozic, hledání míst ke stanování, vaření a filtrování vody. Na vlastní rozkládání stanů ale došlo až s příchodem tmy.Tou dobou na lokalitách nebyla už ani noha a tak jsme si mohli být jistí, že nás tam nikdo nenačapá.

Ráno jsme vstávali na focení východu slunce už po páté a tak jsme měli stany sbaleny ještě před sedmou, tedy dlouho předtím, než dorazili první turisté.

První noc jsme se utábořili na skále přímo nad ledovcem. Výhled ze stanu na celý Gornergletscher a Grenzgletscher byl opravdu fantastický. Večer jsme fotili hvězdy, ráno nás čekalo zajímavé focení ledovce a pak plesa Riffelsee, ve kterém se odrážel Matterhorn.

DEN DRUHÝ - NÁROČNÝ PŘECHOD

Po ranním focení a vydatné kaši z ovesných vloček jsme se v plné polní vydali k plesům Stellisee a Grindjisee. To co v mapě vypadalo jako nenáročný výlet, se ukázalo být poměrně tvrdým přechodem s velkými sestupy a výstupy.

Standa si v průběhu zvládnul odvařit paty, pohnout se zády a po noci, kterou strávil drkotáním zubama, se zdál být na pokraji sil.

Zatímco já s Davidem jsme v noci bojovali spíše s horkem, Standa v půjčeném nekvalitním spacáku mrznul. Bylo nám ho líto, ale vzdát se svých spacáků a především karimatek, které Standa označil za "vodní postele" se nám nechtělo.

Cestu nám naštěstí zpříjemnilo pleso hned pod Gornergratem (2913 m vysoko), ve kterém jsme si i trošku zaplavali. Osvěžení to bylo fantastické.

Po příchodu na lokalitu jsme se ještě vydali fotit potok vytékající ze Stelisee. Několika fotografům před námi se tam podařilo zachytit zajímavé záběry, my jsme ale neměli to štěstí, jelikož vody už bylo méně a byla obrostlá vysokou trávou. Udělal jsem proto aspoň improvizační snímek s Matterhornem v pozadí (viz foto nahoře).

DEN TŘETÍ - TREK PO LEDOVCI FINDELGLETSCHER

Probuzení do třetího dne u plesa Stellisee nám moc nepřálo. Před šestou ráno byl Matterhorn schovaný v mracích a ty než se roztrhaly, bylo již kvalitní světlo pryč.

Po snídani jsme ale dostali nápad zajít na průzkum nedalekého ledovce Findelgletscher. Utahaný Standa se obětavě ujal nejdůležitější role, tedy hlídání batohů a odpočinku u Stellisee, což mě a Davidovi umožnilo vyrazit na ledovec na lehko.

K ledovci jsme se dostali nádhernou, ale nebezpečnou cestou. Šlo se po hřebeni, který byl před stovkami let vytvořen samotným ledovcem (ledovec v těch dobách dosahoval mnohem větších rozměrů). Jediný špatný krok a člověk by letěl střemhlav dolů až na ledovec.

Otázkou ale bylo jak se na samotný ledovec z výšky cca 100 metrů dostat. Nezbylo než po stěně, která se drolila slézt. Já jsem byl nedočkavý a tak jsem si to namířil rovně dolů. C-čkovýma botama jsem si do drolící se skály vykopával "schůdky", David byl chytřejší a tak se mu po chvíli hledání podařilo najít místečko s několika kameny, o které se dalo při sestupu zapřít. Každopádně jsme oba naznali, že sestup byl, jak se říká "o hubu" a byli jsme rádi, že jsme utahaného Standu nevzali.

Trek po ledovci byl pak sladkou odměnou (viz foto nahoře). Měli jsme sice trochu strach ze štěrbin a vodou vymletých dutin v ledu, do kterých jsme se mohli propadnout (neměli jsme sebou sedáky a lano na jištění), ale šli jsme po okraji ledovce, s minimem trhlin, kde se ani nebylo kam propadnout.

Zážitek to byl nádherný, ale po pár hodinách jsme si uvědomili, že od nás není moc zodpovědné nechávat Standu v teritoriu Prackatého červa samotného a tak jsme se raději vrátili.

Pro večerní focení jsem se rozhodl od kluků trhnout a vydal jsem se sám, k 200 výškových metrů níže položenému Grindjisee.

Všiml jsem si totiž, že je trošku v závětří, takže se na něm hladina nerozfouká a šlo by fotit odrazovky. Myslím, že se to vyplatilo (viz foto výše).

DEN ČTVRTÝ - PŘESUN NA ALETSCHGLETSCHER

Great Aletsch Glacier byl mým tajným snem výpravy. Tento největší Alpský ledovec obsahuje až 4 % pitné vody v Evropě, dosahuje délky 26km a hloubky až neuvěřitelných 900m. V roce 2001 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Sbíhá ze sedla mezi štíty Jungfrau a Mönch ve výšce přibližně 3 450 m až do údolí horního toku Rhôny.

My jsme nejdříve absolvovali pěší sestup s výškovým převýšením přes 1000 metrů do Zermattu. Ze Zermattu nás vlak dopravil do městečka Tasch, ve kterém jsme měli zaparkované auto a ze kterého jsme se přesunuli do města Fiesch. Tam nám lanovka pomohla s prvními 1000 metry převýšení do mezistanice Fiescheralp.

Dál už jsme šli po svých neuvěřitelně dlouhým podzemním tunelem k ledovci, nad jehož okrajem jsme na skalní plošině postavili stany. Před spaním jsem se ještě vydal fotit noční scenérie (viz panorama výše a níže), ale před půlnocí jsem se raději vrátil ke klukům do stanu. Přeci jen jsme byli v zemi Prackatého červa a tak jsem měl strach, aby mě některý neschlamstnul :o)

DEN PÁTÝ - SMĚREM NA EGGISHORN

Pátý den jsme se chtěli pokusit vystoupat delší trasou na hřeben mezi Betterhornem a Eggishornem a odtud večer nafotit panorama celého ledovce, na hřebeni přespat, vyfotit východ slunce a lézt dolů.

Výstup na Betterhorn s více než 30 kg na zádech byl opravdu únavný. Nejhorší terén nás pak čekal na hřebeni mezi Betterhornem a Eggishornem. Všelijak čnějící balvany se opravdu nedaly nazvat cestou a s tou zátěží na zádech mohl jeden chybný krok znamenat problém.

Navíc předpověď hlásila na noc bouřky, nad vrcholkama kopců to začínalo tmavnout a stan v členitém skalnatém terénu nebyla šance postavit. Kluci to chtěli okamžitě točit do údolí a na focení se vykašlat. Já jsem klukům navrhoval, ať jdou, že sám zůstanu do západu slunce, nafotím ho a pak teprve uteču za nimi.

Mraky sice nad vrcholkama byly, ale téměř se během posledních hodin nepohnuly, nikde nehřmělo, vítr nefoukal a tak jsem se domníval, že bouřka nejen nepřijde, ale že i kdyby měla přijít, stihneme bezpečně sejít o 200 výškových metrů níže a schovat se pod budovou lanovky, která tady končila.

Po "bojové poradě" se Standa rozhodl sestoupit 200 výškových metrů ke stanici a postavit tam stan, zatímco David a já jsme to chtěli risknout a počkat na hřebenu do západu slunce s tím, že kdyby se něco hnalo, tak okamžitě lezeme dolů.

Nakonec se ale nic nepřihnalo. Ba naopak. Mraky dodaly obloze na dramatičnosti a vznikla hromada zajímavých panoramat (viz fotografie výše a níže).

Po sestupu k lanovce David navíc našel odemknutou vysloužilou kabinu (dlouhou cca 10m), která zde sloužila jako atrakce pro děti a ve které jsme se všichni tři schovali jak před deštěm, tak před případným útokem Prackatého červa, který nás už několik dnů určitě stopoval a čekal na svou příležitost :o)

DEN ŠESTÝ - MLHA S DEŠTĚM A ÚTĚK Z HOR

V kabině lanovky jsme se vyspali opravdu nádherně. Budil nás jen anglický hovořící automat. Standa si totiž v kabině ustlal přímo na vysloužilé maketě ledovce. Ta v sobě měla dotyková čidla, která převalující se Standa nechtěně spouštěl. Aspoň jsme se tak něco dozvěděli o ledovci a jeho historii :o)  Ráno nás ale čekala mlha s deštěm a tak jsme se rozhodli sejít do údolí a výpravu ukončit.

STÁLO TO ZA TO?

Musím se přiznat, že nastaly chvíle, kdy jsem toho měl plné kecky. Letos jsem zorganizoval 4 workshopy ve Vysokých Tatrách, pak expedici Dolomiti, teď Matterhorn a ledovce, prostě do kopců jsem se tento rok nalezl až až. V momentě kdy potíte krev a lezete někam, kde ani nevíte jestli to bude stát za to, si říkáte "proč jednou nemůžu mít normální dovolenou někde v hotelu u moře". Pak ale přijdou chvíle, kdy na vrcholu koukáte na tu nádheru kolem vás a je vám parádně.

A co spaní ve stanech? Se spaním ve stanech v Alpách není problém, jen se to musí umět, nesmí se dělat binec, hluk, ničit kytičky a podobně. My jsme většinou spali na skále, všechny odpadky jsme odnesly do údolí, nic jsme nezničili, jen zdokumentovali krásy zdejší přírody. Mimochodem nebyli jsme jediní. Každou noc se v našem okolí nacházely další stany (většinou horolezců).

Dokonce ani s hygienou nebyl problém. Každý den jsem si našel pleso a trochu zaplaval. V nejhorším lze do plastových lahví nabrat vodu, ohřát ji na sluníčku a pak se tím osprchovat. Doma bych to asi neabsolvoval, ale v horském plesu tři tisíce metrů vysoko vám studená voda přijde naprosto normální a parádně osvěží.

Takže co říct závěrem? Tato expedice byla obtížná především svou intenzitou. Neměli jsme žádný odpočinkový den, málo se spalo, pořád jsme někam lezli, přesouvali z lokality na lokalitu nebo utíkali před Prackatým červem :o) Na druhou stranu jsme toho během několika dní hodně viděli, zažili a nafotili. Proto celou výpravu hodnotím jako velmi zdařilou a budu se těšit na další.