Foto expedice VYSOKÉ TATRY II.

Zajímá vás ja dopadla druhá část foto expedice ve Vysokých Tatrách? Chtěli byste vědět jaké světlo mě na nových lokalitách čekalo? Či jestli jsem kromě lišky narazil i na mnohem větší a nebezpečnější "huňatá zvířátka"? Pokud vás hory a krajinářská fotografie láká, nenechte si ujít závěrečnou část této výpravy.

Den 6. - "Jsem zmrzlej na kost"

Šestý den pršelo podobně jako ten předchozí. Odpoledne však na chvíli přestalo a tak jsem se rozhodl zkusit štěstí a vydal se najít nové kompozice směrem na vrcholek zvaný Střelecká věž. Když jsem se však po hodině a půl na místo dohrabal, spustil se neuvěřitelný vichr, který přinesl nejdříve krupobití a pak pořádnou chumelenici. Síla větru byla neskutečná. Na takto exponovaném místě v něm bylo obtížné stát a nemožné jít. Viditelnost klesla na nějaké 4 metry a teploměr na mých hodinkách ukazoval 5 stupňů pod nulou (v červnu!). Nezbývalo než se schovat za kameny, nasadit všechno rezervní oblečení a počkat, až to nejhorší přejde.

Za utrpení však přišla sladká odměna. Asi po hodince bouře ustala a mě se naskytl pohled na krásně modrou oblohu s do červena zbarvenými mráčky. Měl jsem ale tak zmrzlé ruce, že rozložit stativ, nachystat foťák, či vytáhnout filtry byl opravdový problém. Nějak se mi to nakonec podařilo a udělal jsem několik záběrů (viz panorama nahoře). Kolem mě se rozprostírala taková nádhera, kterou ani nešlo fotoaparátem zachytit. Museli byste udělat 360° panoramata ve všech rovinách, pak se zavřít do velké koule a celou ji těmi panoramaty oblepit. Snad tak byste se přiblížili tomu co jsem v ten večer viděl.

Den 7. - "Jsem v doprovodu"

Když jsem se sedmý den vrátil z nedalekého kopečku, na který jsem chodil odesílat sms-ky (na chatě nebyl signál), vidím, že ve společné ubytovací místnosti leží fotobatoh Tamrac a vedle něj něco, co vypadalo jako bazuka nebo nějaká těžká zbraň na medvědy...  stativ s Manfrotto 303 Virtual Reality panoramatickou hlavou. Hned jsem věděl, že tohle nádobíčko musí patřit Honzovi Pidrmanovi, který sliboval, že se ke mě na pár dnů připojí. Honza byl v Tatrách tou samou dobou jako já, jen se pohyboval v níže položených lokalitách. Od začátku jsme si smskama podávali informace jak to kde vypadá, jaké je nahoře / dole počasí a kam se zrovna co žene.

Aspoň bylo s kým diskutovat o focení a večer se nám pak společně podařilo nafotit docela zajímavý západ slunce (viz foto nahoře a dole).

Den 8. - "Jsem na vrcholu světa"

Honza na Zbojnické chatě přespal jednu noc a další den se vydal zpět do Smokovce, kde měl zajištěné bydlení ve Vile Paula. Ten den mělo být podle předpovědi lepší počasí a tak jsem byl zcela rozhodnut chopit se poslední šance a vydat se přes Průlom a Polský Hřeben na Východní Vysokou 2429 m.n.m.

Plánoval jsem tam panoramaticky nafotit západ slunce s tím, že se na chatu vrátím až za tmy mezi desátou večer a půlnocí. S blížícím se odchodem mě ale začala znervózňovat postupně se zatahující oblačnost (navzdory prosluněné předpovědi) a také medvědí trus, který se po předchozí noci našel hned před chatou.

Mědvědi prý takto vysoko většinou nechodí, ale občas se stane, že se nějaký ten jedinec v noci zatoulá až sem. Honza to před svým odchodem stihl ještě okořenit poznámkami typu "Počkej, až se budeš sám o půlnoci vracet, tak už tady na tebe bude čekat." A tak jsem z toho neměl zrovna fajn pocit, i když jsem byl proti medvědům "ozbrojen" a do tohoto dne po tmě nachodil docela dost a bez problému.

Bohužel moje tušení špatného počasí se vyplnilo a už s příchodem k Průlomu, který je méně nebezpečnou alternativou Priečného sedla, začalo pršet. Jelikož to byl poslední den ve Velké Studené Dolině, rozhodl jsem se to navzdory dešti nevzdat a doškrabal se až na Polský hřeben 2 200 m.n.m.

Tam mě však kromě mlhy a deště čekala další větrná smršť. Nedalo se nic jiného než schovat za skály a počkat, než ten běs přejde. Asi po hodině jsem se dočkal.

Vítr se na chvíli utišil, přestalo pršet, mraky se o pár desítek metrů zvedly a v tom se to stalo... koukám a vídím, jak se na turistickém rozcestníku houpe opice! Rychle jsem proto vytáhl fotoaparát, nasadil blesk a tu potvůrku vyfotil (jak dokazuje snímek vpravo).

Neuvěřitelné!! Jsem asi jediný fotograf na světě, kterému se v Tatrách na Polském hřebenu podařilo vyfotit opici! Jen si nejsem jist o jaký druh se jednalo a proto prosím čtenáře opic znalé, ať mi s identifikací pomohou.

Cestou z Polského hřebenu na Východní Vysokou jsem několikrát panoramaticky zachytil Zamrznutý kotel, ale mraky nedovolily sluníčku proniknout až do kotle a tak jsem to po chvíli vzdal a vyškrábal se na Východní Vysokou s nadějí, že by alespoň její vrcholek mohl vyčuhovat nad jinak neprostupné mraky. To se bohužel nestalo a tak jsem se s přicházející tmou vydal zpět na Zbojnickou chatu.

Den 9. - "Jsem nosič"

Ráno jsem se probudil do dne, ve kterém byla naplánována hromada chození. Nejdřív jsem musel sejít Velkou Studenou dolinou do Starého Smokovce, kde jsem ve Vile Paula nechal část rezervního oblečení a hromadu muesli tyčinek určených na druhou část expedice, dále mě čekal přesun vlakem do Tatranské Lomnice. Z Tatranské Lomnice jsem se pak lanovkou nechal vyvézt na Skalnaté pleso, ze kterého mě čekal výšlap na Velkou Svišťovku a na chatu u Zeleného plesa.

Ačkoli jsem předchozí den na Východní Vysoké pěkně mrznul, v tento den vysvitlo sluníčko a udělalo se neskutečné horko. Litr vody, který jsem si nesl ze Smokovce mi došel hned kousek za Skalnatým plesem a tak byl zbytek tůry o žízni. Na zádech 30kg batoh, před sebou výstup na Velkou Svišťovku (2038 m.n.m), v nohách už 8dnů vysokohorského špacírování ...myslel jsem, že tam v tom horku zdechnu :o)

Energii mi však dodal výhled z Velké Svišťovky... nádhera!! Předemnou se rozprostírala neskutečně krásná dolina Zeleného plesa lemovaná do nebes rostoucími okolními štíty. Když jsem po hodinovém sestupu dorazil na chatu u Zeleného plesa, kde už na mě netrpělivě čekal Honza Pidrman, vypil jsem litr vody, dal studenou sprchu, převlíknul se a šlo se fotit. Byl nejvyšší čas, protože sluníčko už svými zlatými paprsky začalo olizovat nad námi plující obláčky. Focení to bylo super a oba jsme z něj odcházeli více než spokojení.

Den 10. - "Jsem bez svačiny, tudíž nezajímavý"

Druhý den ráno se obloha zatáhla. Honza se vydal zpět do Smokovce a mě čekal poslední den focení. Moc šancí jsem tomu kvůli nízké oblačnosti nedával a tak jsem se nejdříve vydal směrem ke skalám, na kterých se z dálky blískalo několik vodopádků.

Během focení jednoho panoramíčka, jsem si všimnul, že se ke mě z protilehlého svahu blíží stádo kamzíku. Říkám si "asi mě nenavětřili a kvůli hukotu vody ani neslyší.. to bude překvápko a útěk až si mě všimnou". Kamzíci o mě ale od začátku moc dobře věděli a vydali se za mnou cíleně ...prozkoumat jestli nemám něco k snědku :o)

Stádečko 8 kusů se zastavilo asi 10 metrů přede mnou a koukali na mě jakoby chtěli říct "Kde máš tu svačinu?" Bohužel jsem sebou nic neměl, což jim po čtvrt hodince přešlapování asi došlo a tak se kolem tohoto nezajímavého objektu s cvakající mašinkou vydali dál do hor.

Pozdě večer se mračno trochu zvedlo a tak jsem rychle seběhl zpátky k plesu a udělal pár "náladových" panoramíček (viz foto nahoře).

Den 11. - "Jsem lovec medvědů"

Na poslední den expedice připadl sestup dolů do Tatranské Lomnice, pak přejezd vlakem do Popradu a dál rychlíkem zpět do Prahy. Měl jsem strach, abych rychlík z Popradu stihl a tak jsem z chaty vyrazil už v 6 ráno.

V rychlosti sestupuji po cestičce vinoucí se nepřehledným vysokohorským terénem, když v tom vlevo za řekou zaslechnu bručivý zvuk. Bylo to dost daleko, tlumené hučením tekoucí vody a tak si nejsem jist, jestli se mi to jen nezdálo. Pro jistotu vytahuji z pouzdra na opasku Bear spray a signální pistoli na světlice, která sice nikoho nezastřelí, zato nadělá hromadu rámusu.

Chvíli bez pohybu stojím a čekám co bude, pak si říkám, že mi asi jen pracuje fantazie při vzpomínce na místní, od kterých jsme se dozvěděli, že jelikož je tato chata položená níže, chodí jim tam medvědi pravidelně na odpadky.

Pokračuji cestičkou dále, až se dostávám do přehlednějšího terénu, kde najednou vidím chlupáče, jak si to špacíruje směrem do hustšího porostu vlevo za řekou. Naštěstí byl daleko a očividně se přede mnou dekoval... asi tušil, že bych ho místo svačinou přivítal ohněm a pepřem  :o)

Zbytek cesty až do Prahy proběhl v pohodlí a bez komplikací. Hned druhý den jsem si sice uvědomil, že bylo příjemnější se budit v divočině s vyhlídkou dalších dobrodružství, než v městě s vidinou povinností, ale i tyto pocity patří k landscape fotografii a každý se s nimi musí nějak vypořádat.

A kam příště? Z Tater se mi prozatím utíkat nechce a tak pokud mi to okolnosti umožní, chtěl bych za pár měsíců nasadit mačky a podívat se, jak tyto lokality vypadají přikryté vrstvami sněhu a ledu.

Více fotografií z této expedice naleznete na mém novém webu: www.vaclavkrpelik.com

Nakupujte fotografické vybavení výhodně na Mall.cz

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka

Najdete nás na Facebook

Buďte v obraze díky RSS kanálu Fotorádce.cz