Fotografujeme noční oblohu

Nedávno vyšel článek o tom, jak fotografovat Měsíc. Nejen že se dočkal kladných ohlasů, ale dokonce zazněly návrhy na pokračování tohoto článku. Z toho důvodu Vám dnes přinášíme článek o tom, jak fotografovat další objekty noční oblohy.

Je to neobvyklá tématika, možná se setkáte s názorem typu "co bych fotil v noci". Na druhou stranu si položme otázku, kdo z úspěšných fotografů fotil něco všedního a běžným způsobem? Překvapte své známé a zkuste si vyfotografovat třeba meteor. Jak na to? Čtěte dál.

Co budeme fotografovat?

Nyní si řekněme, na co přesně se v dnešním článku zaměříme. Abychom si nenastavili laťku ihned příliš vysoko, v dnešním článku vysvětlíme, jak fotografovat:

• meteory,
• družice obíhající Zemi,
• souhvězdí,

Vzhledem k tomu, že dnešní článek pojednává o fotografování relativně málo jasných objektů, vyplatí se fotografovat je někde mimo zdroje světla. Zkuste se dostat alespoň mimo přímý dosah veřejného osvětlení. Zcela nejlepší je dostat se někam mimo město, nejlépe na vyvýšené místo (v údolí se usazuje mlha, smog,...). Druhým základním předpokladem úspěchu je jasná noční obloha.

Fotografujeme Meteory

Ještě než se dostaneme k samotnému fotografování těchto kosmických těles, řekněme si, co vlastně meteory jsou. Často jim říkáme padající hvězdy, což je zavádějící název.

Dnes již dobře víme, že meteor je optický jev ve vysoké atmosféře - je to projev srážky meteoroidu se Zemí. Meteoroidy se velikostí velmi liší - mohou to být prachová zrnka, ale i balvany velikosti obytného domu. Velikost a rychlost meteoroidu jsou základní faktory, které určují, jak je meteor na noční obloze viditelný, jak dlouhou zanechá stopu. Prakticky je to kus materiálu, který do zemské atmosféry vletí takovou rychlostí, že se třením vypaří.

Jak fotografovat meteory

Při fotografování meteorů nepotřebujete žádné speciální vybavení, ale musíte se obrnit trpělivostí. Proč? Meteory totiž nelze fotit tak, že budete čekat, až nějaký uvidíte a ten pak vyfotíte - to prostě nelze stihnout.

Proto fotografujeme meteory následujícím způsobem:

1. Nastavte na fotoaparátu co nejdelší expozici (např. 16 sekund, 30 sekund, apod.), citlivost ISO ponechte na minimální hodnotě.
2. Clonové číslo zvolte co nejmenší, zoom nastavte na širokoúhlo.
3. Fotoaparát umístěte na stativ (nebo jinou ukotvenou plochu - jde o to, aby se fotoaparát ani o milimetr nepohnul).
4. Nastavte samospoušť a foťte. Pravděpodobně bude mít problém autofokus, proto buď zvolte manuální ostření a nebo si předostřete na nějakou velmi jasnou hvězdu a nebo jasný objekt velmi daleko na obzoru.

Může to znít zvláštně, ale při fotografování meteorů se opravdu musíte spolehnout na náhodu a na štěstí. Musíte to zkoušet a doufat, že se Vám nějaký pěkný poštěstí.

Kvalitu (rozlišení a kompresi) nastavte na co nejlepší, abyste mohli provádět případné výřezy a zkoumat detail stopy meteoru. Vyvážení bílé a další parametry nastavte klidně na automat.

Meteory je možné vidět prakticky kdykoliv, když je v noci jasno. Jejich intenzita je mnohdy slabá (třeba 3 za hodinu), ale jsou období, kdy můžete za hodinu vidět a vyfotografovat desítky meteorů. Je to tehdy, pokud je zrovna maximum (popř. okolí maxima) nějakého z mnoha meteorických rojů, které naši planetu v průběhu roku zasáhnou. Tyto meteorické roje dnes umíme velmi spolehlivě predikovat, nejistá je ovšem jejich intenzita.

Údaje úkazech na obloze (takže i o meteorických rojích) naleznete na stránce České astronomické společnosti.

Fotografujeme družice

Nezdá se to, ale kolem naší planety obíhá obrovské množství družic. Některé můžeme na nočním nebi nejen vidět, ale samozřejmě je i vyfotografovat. Bude to ovšem podstatně jednodušší, než u meteorů.

Družici na noční obloze poznáte podle toho, že vypadá jako pohybující se hvězda, popř. jako letadlo, které nebliká a není slyšet. Jasnost družice se v průběhu jejího přeletu mění. Pokud bychom sledovali družici od okamžiku, kdy začíná být vidět, pozorovali bychom toto: postupné zjasňování až do maxima a následná postupná ztráta jasnosti. Tento průběh trvá někdy sekundy, někdy i minuty.

Proč jsou vlastně družice vidět? Je to velmi prosté a až neuvěřitelné - odrážejí totiž sluneční světlo. Fungují tedy jako zrcátka, která na Zemi odráží sluneční svit. Pokud máte štěstí a uvidíte družici s rozsáhlými slunečními panely, které budou příznačně natočené, uvidíte krásný jev. Spatříte "hvězdu", která se najednou tak rozzáří, že svou jasností několikrát předčí i ty nejjasnější hvězdy. Tento jev většinou trvá řádově sekundy (není vidět tak dlouho, jako ty obyčejné normálně jasné družice).

Družice fotografujeme opět ze stativu se stejně nastaveným fotoaparátem. Nespolehneme se ale na náhodu, ale budeme je fotit, jakmile nějakou spatříme. Většinou je čas zmáčknout spoušť. Použití samospouště je diskutabilní, protože než uběhne čas např. 10 sekund, může být družice po maximu jasnosti (zvláště u těch velmi jasných, které nejsou vidět příliš dlouho).

Naštěstí existují velmi přesné předpovědi, kdy která družice bude na noční obloze vidět (jak bude jasná, kde přesně bude vidět). Zdroj je v angličtině, a to na stránkách www.heavens-above.com. Je nutné se bez jakýchkoliv závazků zaregistrovat a pak se proklikat k požadovaným údajům. Pokud nemáte stále přístup k internetu, můžete si stáhnout freeware program simulující kompletní noční oblohu, Cartes du Ciel. Zde si můžete stáhnout češtinu do tohoto programu. Umí totiž i ukázat budoucí přelety různých družic a ukázat je na mapě.

Fotografujeme souhvězdí

I při fotografování souhvězdí budeme pokračovat ve stylu jednoduchosti. Jak tedy fotografovat souhvězdí? Upevněte fotoaparát na stativ a nastavte jej stejně tak, jako na fotografování meteorů, tedy delší čas závěrky, ne příliš velkou citlivost ISO. Jak hodně zazoomovat, to už záleží na Vás, resp. na tom, jak veliké souhvězdí chcete fotografovat. Budete-li fotografovat například Velkou medvědici (její součástí je neoficiální souhvězdí Velký vůz), ponechte zoom na minimu.

Na výše uvedené fotografii je neoficiální souhvězdí Velký vůz (součást souhvězdí Velké Medvědice, lat. Ursa Major). V levé části fotografie se zachytil pěkný meteor.

Na fotografii vpravo vidíte mléčnou dráhu s několika letními souhvězdími tak, jak je zachytil obyčejný digitální fotoaparát (několikasekundová expozice). Sagittarius = Střelec, Scutum = Štít, Ophichus = Hadonoš, Aquila = Orel.

Počítejte ale s tím, že pokud na fotoaparátu nastavíte zhruba více, než zhruba 10 sekund, budou hvězdy na fotografii protáhlé (budou to krátké čárky). Proč? Země se přeci otáčí, a tím vyvolává zdánlivý pohyb hvězd na noční obloze. A i za těch pár sekund se hvězdy zdánlivě posunou a to vyvolá efekt čárek místo teček. Není na tom nic špatného, je to zcela normální, že nebudete mít hvězdy bodové.

Pokud použijete širokoúhlý zoom, máte větší šanci zachytit hvězdy jako body, než při použití teleobjektivu.

Výše je fotografie souhvězdí Labutě pořízená obyčejným digitálním fotoaparátem, který umožňuje délku expozice max. 16 sekund. Poskládáním mnoha fotografií se podařilo simulovat dlouhou expozici. Návod, jak na to, naleznete v diskuzi k článku.

Pokud Váš fotoaparát umožňuje velmi dlouhé expozice (řádově minuty), zkuste exponovat několik minut. Hvězdy se na fotografii protáhnou natolik, že utvoří soustředné kružnice se středem téměř v Polárce. Takové fotografie vypadají velmi atraktivně (čím delší expozice, tím delší kružnice). Navíc je na těchto fotografiích snadno viditelné, že hvězdy září v různých barvách.

Vidět bolid je zážitek, natož jej vyfotografovat

Jak jsem již uvedl v úvodu článku, meteory jsou na nočním nebi různě viditelné, mají různě dlouhé stopy. Pokud meteor dosáhne velmi vysoké pozorovatelné jasnosti (-4 magnitudy a jasnější), říkáme mu bolid. Bolid již není tak všední záležitostí, jako meteor, ale pokud máte štěstí, je to nádhera. Vyfotografovat neuvěřitelně jasný bolid se podařilo v roce 1999 v České republice - autorem přiložené fotografie je Dr. Pavel Spurný. Bolid byl tehdy vyfotografován na hvězdárně Ondřejov. Tato fotografie doslova oblétla svět a 19. února 1999 se stala astrofotgrafií dne.

A něco navíc... vyfoťte si Velkou galaxii v Andromedě

Abych ocenil, že jste si přečetli tento specifický článek až do konce, mám pro Vás tip. Pokud máte fotoaparát, který umožňuje expozici alespoň 8 sekund, můžete si vyfotit i jednu galaxii. A to galaxii s označením M31 (tzv. Velká galaxie), která se nachází v souhvězdí Andromedy. Je totiž za dobrých podmínek (jasno, bez oparu) viditelná i pouhým okem. Postup je zcela identický, jako při fotografování souhvězdí. Můžete zkusit různá nastavení zoomu, jen zde již musíte dát pozor na to, aby expozice nebyla vzhledem k zoomu příliš dlouhá - pak by se vše na snímku protáhlo (vlivem rotace Země). Více viz. obrázek.

Po kliknutí myší na obrázek se Vám v novém okně zobrazí příslušná mapka. Pro lepší orientaci na obloze lze s úspěchem použít i obyčejnou otočnou mapku oblohy. Nebo můžete použít výše zmíněný freeware simulující vzhled noční oblohy. Souhvězdí v Andromedě je i s galaxií M31 nyní pěkně viditelné celý večer nad jižním obzorem.

Závěrem

Jasná noční obloha skýtá velmi mnoho objektů k fotografování, ačkoliv to na první pohled nevypadá. Byla by škoda alespoň nezkusit si vyfotit nějakou družici či meteor. Kdo ví - třeba budete mít štěstí a podaří se Vám vyfotografovat pěkný bolid. Pokud se Vám již podařilo vyfotografovat nějaký zajímavý objekt, neváhejte se pochlubit v naší diskuzi k článku. Přeji mnoho podařených fotografií a klidných chvil pod noční oblohou.

Nakupujte fotografické vybavení výhodně na Mall.cz

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka

Najdete nás na Facebook

Buďte v obraze díky RSS kanálu Fotorádce.cz