FotoTurecko 2: Mešity i antické chrámy

V předcházejícím díle jsme navštívili přírodní perly Turecka, teď se podíváme na památky. Nejprve do Istanbulu, města s dlouhou, bohatou a pestrou historií, pak na tureckou riviéru, kde se dochovaly antické stavby.

Istanbul, město na hranici kontinentů

Konstantinopol, Nový Řím, Cařihrad i Byzantion, to jsou jména, která ve své dlouhé historii neslo největší město Turecko, vstupní brána do Orientu a město rozkročené na hranici Evropy a Asie. Dnes je Istanbul domovem patnácti milionů obyvatel, městem mnoha starobylých památek z éry Osmanské říše i moderním obchodním centrem.

Z doby dávné východořímské (neboli Byzantské) říše se do dnešních dnů zachoval třeba obelisk na Hippodromu, část akvaduktu nebo Yerebatanská cisterna. Ta rozhodně pro svou atmosféru stojí za návštěvu. Nejrozsáhlejší ze stovek zásobáren vody pod Istanbulem byla postavena ve 3. – 5. století silou sedmi tisíc otroků. Strop prostoru o rozměrech 138 x 65 m podpírá 336 mramorových sloupů. Voda sem byla přiváděna asi 20 km dlouhou soustavou akvaduktů a při plném naplnění byla kapacita cisterny 80 tisíc kubíků.

Přelom historických etap Istanbulu dokumentuje Hagia Sofia. Ta byla postavena v letech 532-537 jako chrám Boží Moudrosti, avšak po pádu Byzantské říše a dobytí Konstantinopole v roce 1453 ji sultán Mehmed II. přeměnil na mešitu, nechal dostavět minarety a posléze se stavba stala vzorem pro další, nově budované mešity v Istanbulu. Po vzniku moderního Turecka byla Hagia Sofia sekularizována a dnes je z ní muzeum.

Kousek od Hagia Sofia vyrostla na pokyn sultána Ahmeda I. Modrá mešita, která ji měla svou krásou překonat. Největší z otomanských mešit má šest minaretů, ladné křivky, 260 vitrážemi zdobených oken a interiér zdobí desetitisíce modrých kachliček. Mešita je – byť vedlejším vchodem – přístupná i nevěřícím.

Pod nadvládou sultánů

Ihned po dobytí města začal sultán Mehmed II. s budováním reprezentativního sídla nové říše, které se stalo domovem vládců (a dalších tisíců osob) až do poloviny 19. století. Rozsáhlý areál paláce Topkapi (cca 70 ha) s desítkami budov je postaven na půdorysu se čtyřmi dvory, a kromě reprezentativních prostor zde byla i nemocnice, zahrady, mešity či pekárny. Dnes i přes poměrně vysoké vstupné přitahuje davy, lačnící shlédnout klenotnici s obřím diamantem, harém, jenž býval domovem i tří stovek žen, expozici zbraní a další zajímavosti.

Evropskou část Istanbulu rozděluje záliv Zlatý roh. Zatímco jižní část, čtvrť Sultanahmet a okolí, je historickým centrem města, severní Beyoğlu je srdcem moderním. Zlatý roh překonává několik mostů, ten nejznámější – most Galata – vede vstříc stejnojmenné věži, postavené v roce 1348. Pontonový most z roku 1910 byl před dvaceti lety poničen požárem a na jeho místě vznikl most nový, stejně jako původní hostící množství kaváren a restaurací nabízejících čerstvé ryby a další mořské potvory, které chytají rybáři přímo z mostu. Přes Bosporský průliv rozdělující Evropu a Asii vedou jen dva mosty, ale neustále zde pendlují trajekty a lodě mezi několika přístavišti. Z vody je krásný pohled na mrakodrapy istanbulského downtownu.

Pohledu z asijské části města na Sultanahmet vévodí siluety Modré mešity a Hagia Sofia, doplněné mnohem menšími kupolemi a věžičkami paláce Topkapi. Obzvlášť kouzelný je zde soumrak, s ohnivou barvou zapadajícího slunce přecházející v noční modř.

Travertinové lázně

Slavné travertiny Pamukkale nejsou jen přírodní zajímavostí. Místo si k založení sídla vybral již dvě století př. n. l. král Eumenes II. Hierapolis (v překladu „svaté město“) bylo známé právě díky léčivé vodě a zde působícím lékařům.

Historie zde zanechala pestrý mix prvků římských, židovských i křesťanských, spojených v jeden anatolský celek. Centrem Hierapolis byl pravděpodobně posvátný bazén, který se zachoval dodnes a stále je zde možné si zaplavat. Mezi další památky patří pozůstatky byzantského kostela, Apollonova chrámu (kde údajně byla věštírna, stejně jako třeba v Delfách), kolonáda lemovaná sloupy či množství krypt a hrobek.

Docela ohromující je v 70. letech restaurovaný amfiteátr divadla, které údajně pojmulo až 12 tisíc sedících diváků.

Antické památky na pobřeží

Další podobný – a dokonce ještě o něco větší – amfiteátr stojí v přímořském městečku Side. Do tohoto, postaveného ve 2. století př. n. l., se vešlo diváků 15 tisíc a představuje tak jednu z největších řeckořímských památek v Malé Asii.

Zejména po setmění, ve světle reflektorů, vyniknou další památky na dávná období – kolonády, dlážděné ulice, a zejména hezky rekonstruovaný Apollonův chrám, stojící nedaleko přístavu. Side je památek plné a na rozvaliny tu člověk narazí skoro na každém kroku.

Letovisko pod hradem

Oblíbeným letoviskem v této části tureckého pořeží je Alanya, jejíž jednoznačnou dominantou je pevnost, tyčící se na kopci mezi západní a východní částí města. Samotná pevnost až tak moc zajímavá není, avšak od jejích hradeb (a dokonce i bez placení vstupného, stačí zůstat v prostorách vnější pevnosti) je krásný výhled na mořský záliv a západní část města.