Jak na problémy s neostrostí fotografií

Občas až po focení doma na monitoru zjistíme, že fotka je neostrá. A to zamrzí zejména u fotek, které jsou obsahově výjimečné. V tomto článku se podíváme na nejčastější příčiny neostrosti. A samozřejmě se dozvíte, jak se všem možným neostrostem v praxi vyhnout.

Neostrost řadíme mezi závadu fotografie. Jsou fotografové, kteří vyžadují perfektní ostrost, protože si rádi své fotky zvětšují nebo dělají zásadní ořezy. Naopak jsou zase tací fotografové, kteří se zajímají hlavně o obsah a ostrost příliš neřeší. Ať už patříte do té či oné skupiny (a nebo jste někde mezi), nejspíš už vás v minulosti zamrzelo, že nějaká povedená fotka nebyla pěkně ostrá. A právě v tomto článku bych vám chtěl ukázat, jak se takovým nepříjemným situacím vyhnout. Tedy co udělat pro to, aby vaše fotky byly co nejvíc ostré.

V praxi existuje samozřejmě více příčin takové neostrosti. Pojďme se podívat na jednotlivé příčiny a jejich praktická řešení.

1. Neostrost pohybová

Jednou z velmi častých příčin obrazové neostrosti je příliš dlouhý čas expozice. To platí dvojnásob zvláště v situacích, kdy fotíme pohyb. A navíc ještě v horším světle. Například skupinka pobíhajících dětí, podvečer v tmavé aleji stromů je asi zlým snem každého fotografa. Proč? Světla málo, takže časy expozice rozhodně nebudou krátké a do toho ještě pohyb. Takže máme opravdu zaděláno na pohybově rozmazané fotky.

 Praktická ukázka: první snímek ostrý, druhý pohybově rozmazaný.

Pohybově rozmazané fotky vznikají nejčastěji tehdy, když fotíme pohyb. To může být případ uvedený výše nebo třeba tanec na jevišti divadla, běžící člověk nebo zvíře, atd. Riziko rozmazání fotek se zvyšuje s úbytkem světla. Takže čím méně světla, tím větší pravděpodobnost neostrých fotek.

V praxi se používá osvědčené pravidlo, že čas expozice by měl být kratší, než převrácená hodnota aktuálně použitého ohniska objektivu. Takže například pokud fotím na 100mm ohnisko, čas expozice by měl být kratší než 1/100sec. Pokud ale budeme fotit nějaký pohyb, bude potřeba být v praxi výrazně přísnější a čas expozice ještě znatelně zkrátit, např. na 1/320sec. Vždy záleží na tom, o jak moc dynamický pohyb se jedná a jaké ohnisko používáme. V praxi platí, že:

• Čím delší ohnisko, tím větší šance na pohybovou neostrost.
• Čím dynamičtější pohyb, tím větší šance na pohybovou neostrost.

Je potřeba si narovinu říct, že v takových případech ani stabilizátor moc nepomůže. V případě metody panningu ano, ale jinak moc nepomůže (na to není stavěný).

Stabilizátor pomůže zejména tehdy, pokud jsou příčinou pohybově rozmazané fotky nestabilní ruce fotografa. Lidově řečeno - pokud se mi klepou ruce a fotím něco spíše statického, pak může být stabilizátor k nezaplacení.

Řešení pohybově rozmazaných fotek

Pokud fotíme pohyb, budeme muset zvolit tak krátký čas závěrky, aby se fotka "nestihla" v průběhu expozice viditelně rozmazat. Pokud bude světla málo, budeme muset zvýšit citlivost ISO. Konkrétní hodnoty nelze takto od stolu doporučit, nicméně počítejte s tím, že při focení pohybu se většinou budete chtít pohybovat v časech závěrky 1/250s. a kratší. U zrcadlovek nebo systémových kompaktů se nebojte použít citlivost ISO 1000. Vždy je lepší mít na fotce trošku toho šumu než ji mít pohybově rozmazanou (pokud to tedy není váš umělecký záměr).

Pokud fotíme něco statického, pak se snažíme udržet fotoaparát co nejvíc v klidu. Takže buď použijeme stativ a nebo aktivujeme stabilizátor obrazu. Velmi pomůže i správný úchop fotoaparátu, kdy pravá ruka je na hand gripu, levá podpírá objektiv či tělo zespod (palec vlevo) a lokty dáme k tělu. V takovém pevném úchopu lze udržet i nevídané časy závěrky ;)

2. Neostrost kvůli proostření

Druhou závadou bývá takzvané proostření. To je situace, kdy je zaostřeno na něco víc v popředí nebo v pozadí, než na hlavní motiv. Nejčastěji se to stává při použití světelných objektivů, kdy je hloubka ostrosti velmi malá (někdy i jen pár milimetrů) a šance proostření tak velmi vysoká.

Praktická ukázka: první snímek správně zaostřený, druhý již proostřený (kvůli focení v pohybu).

Proostření může mít v praxi více příčin, které mohou nastat samostatně nebo i souběžně:

1. Mezi zaostřením a expozicí se pohne fotograf nebo fotografovaný objekt (chyba fotografa / objektu).
2. Sestava těla a objektivu nesprávně ostří a trpí na tzv. "front focus" nebo "back focus" (chyba techniky).
3. Je nesprávně (lajdácky) zaostřeno (chyba fotografa).

Řešení proostření vlivem pohybu

Ad 1.: V praxi se snažíme být při focení co nejvíce v klidu a pokud to jde, nepohybovat se mezi zaostřením a expozicí vpřed ani vzad. Totéž platí pro focený objekt. Dvojnásob to platí tehdy, když fotíme s malou hloubkou ostrosti (typicky portrét se světelným objektivem např. 50mm f/1.4). Pak může být i tak malý posun, jako je 1cm, zásadní vliv na výslednou ostrost fotky (resp. spíše foceného člověka). Také se snažíme zcela minimalizovat prodlevu mezi zaostřením a expozicí. Buď použijeme jeden středový bod a co nejrychleji (bez hnutí) překomponujeme, a nebo použijeme příslušný bod namířený na oko foceného člověka a ihned po zaostření domáčkneme spoušť. Je tedy zásadní chybou namáčknutím spouště zaostřit a pak teprve řešit kompozici, měnit svou polohu apod. Po zaostření musíte co nejrychleji pořídit fotku.

Samozřejmě jsou i takové situace, kdy fotíme portréty v pohybu. Pak se snažíme nafotit co nejvíc fotek, abychom měli z čeho vybírat (protože bude hodně "odpadu").

Řešení proostření vlivem front/back focusu

Ad 2.: Někdy se stává, ať už se snažíme jakkoliv, že všechny fotky jsou neustále proostřené. Může to být opravdu otravné, jelikož ať děláme co děláme, fotky jsou proostřené. A to pokazí radost z focení nejednomu fotografovi. Příčina ovšem není "v rukách", ale v technice samotné. Této vadě říkáme "front focus" nebo "back focus". Pokud je zaostřeno příliš dopředu, jedná se o "front focus". Naopak pokud jsou fotky proostřené dozadu, jedná se o "back focus". Obojí lze seřídit - někdy snadno, jindy hůře (záleží na daném objektivu a projevech front a back focusu). Sami si můžete doma otestovat, zda-li vaše technika netrpí na front / back focus, viz tento článek.

Moderní těla fotoaparátů umožňují seřízení přímo přes menu (bývá to nazýváno AF Microadjustment). Tam lze zaostření u daného konkrétního objektivu zkorigovat tak, že se špatně nastavená rovina zaostření posune vpřed nebo vzad (dle potřeby).

U těch fotoaparátů, které tuto funkci nenabízí, je potřeba zvolit cestu servisního seřízení. Do oficiálního servisu dodejte tělo i s objektivem (objektivy). Takové seřízení bývá otázkou půl hodiny, v komplikovaných případech i celého odpoledne.

Řešení lajdáckého ostření

Ad 3.: Pokud fotíte se zrcadlovkou a máte nasazený pevný světelný objektiv, tak podle toho musíte i pečlivě ostřit. Tady už ostření nemůžeme provozovat stylem "hala bala" jako u kompaktu, kde hloubka ostrosti byla řádově v metrech. Tady už je potřeba vybraným ostřícím bodem mířit přesně na to, co chceme mít na fotce ostré.  A také to skombinovat s postupem viz bod 1.

Neostrost kvůli objektivu

Je zcela zásadní rozdíl v tom, jestli použiju pevný světelný objektiv typu 50mm f/1.4 zacloněný na f/2.8 a nebo širokorozsahový zoom typu 18-270mm. V prvním případě můžeme očekávat super ostré fotky, v případě druhém už nikoliv. Ale to je naprosto normální. Výše uvedené srovnání není vůbec fér, jelikož srovnáváme jablka a hrušky.

Pointou je, že ne každý objektiv dokáže vykreslit pěkně ostrý obraz. Obvykle v praxi platí, že čím větší zoom objektiv nabízí, tím méně ostré fotky může nabídnout. Jedním dechem ale dodávám, že to je velmi zjednodušeně řečeno a v praxi opravdu záleží na konkrétním objektivu (sklo s větším rozsahem může leckdy kreslit lépe než objektiv s menším rozsahem).

Jednoduše řečeno nelze srovnávat ostrost fotografií z levného setového objektivu s drahým pevným světelným sklem. Tam bude ostrost pravděpodobně výrazně lepší. To platí dvojnásob, pokud komponujeme tak, že hlavní objekt je v rohové části fotky. Právě okrajové části fotek bývají nejhorší z hlediska obrazové ostrosti. Proto pokud chceme mít hlavní objekt opravdu ostrý, nebudeme jej komponovat do rohu fotografie.

Řešení

Lepší ostrosti fotek můžeme dosáhnout zacloněním objektivu. Pokud tedy vlastním objektiv, který nemá příliš ostrou kresbu a já jako fotograf nejsem spokojen, zvyknu si objektiv trošku clonit. To znamená že nebudu fotit na f/3.2 ale na f/5.6. Právě hodnoty mezi f/5.6 a f/8 bývají takzvaným "sweet spotem", což je takové nastavení clonového čísla, při kterém objektiv nejlépe kreslí (poskytne nejostřejší fotky). Opět to záleží na konkrétním objektivu - některé kreslí skvěle už na f/2.8 (obvykle pevné světelné), jiné až na f/8 (obvykle zoomy).

Přiclonění by mělo být samozřejmostí, pokud komponuji hlavní objekt do rohové části snímku (viz výše).

Shrnutí

Neostrost může mít několik příčin, přičemž každá má své řešení. Podstatné je příčinu odhalit a příslušné řešení zvolit. Viz tabulka níže (na kliknutí lze zvětšit):