Jak z běžného fotoaparátu udělat ultrazoom

Co je ultrazoom?

Je to běžný digitální fotoaparát, který disponuje vysokým rozsahem zoomu (např. 10x). Takový fotoaparát pak dokáže opticky (bez ztráty kvality snímků) přiblížit velmi vzdálené objekty. To je vhodné například pro fotografování divoké zvěře, sportu, ptáků, atd.

Rozdíl mezi běžným fotoaparátem a ultrazoomem je tedy pouze v rozsahu zoomu.

Běžný kompakt s rozsahem zoomu 3x by dosáhl faktoru přiblížení odpovídající prostřední fotografii. Ultrazoom by jachtu přiblížil tak, jako na obrázku vpravo.

Pokud tedy toužíte po tom, aby Váš fotoaparát dosahoval většího přibližovacího faktoru, v následující kapitole je návod, jak na to.

Výroba ultrazoomu

K výrobě ultrazoomu budeme samozřejmě potřebovat digitální fotoaparát, malý dalekohled (triedr, hledáček), nějakou redukci (např. umělohmotná trubka) a nejlépe stativ pro dobrou stabilitu.

Princip je až překvapivě jednoduchý: jde o to, spojit digitální fotoaparát s nějakým dalekohledem. Pro naše účely bohatě postačí i menší triedr, popř. nějaký monokulár, dalekohled pro pozorování zvěře, apod. Čím více bude použitý dalekohled přibližovat, tím větší bude výsledný zoom.

Každý dalekohled se skládá z objektivu a okuláru. Objektiv je ta část, která shromažďuje a láme světlo, okulár je ta část optiky, kam pozorovatel přikládá oko. Náš digitální fotoaparát budeme muset přiložit a zafixovat k okuláru (tedy tam, kam běžně přikládáme oko). Pro fixaci fotoaparátu k okuláru použijeme cokoliv, co bude po ruce - např. uříznutou plastovou trubku o odpovídajícím průměru. Popř. si lze za pár korun nechat vysoustružit redukci.

Fotoaparát je nutné zafixovat tak, aby čočky jeho objektivu nedrhly o čočky dalekohledu - zabráníme tak nevratnému poškrábání optiky obou přístrojů. Na druhou stranu je dobré vzdálenost čoček obou přístrojů minimalizovat na bezpečnou vzdálenost (např. 1/2 cm). Pozor! Ať už Váš fotoaparát hýbe objektivem při zoomování nebo ne, vždy provádějte měření velikosti redukce při zapnutém fotoaparátu a při maximálním zoomu.

Pro zachování optické kvality snímků by měl být objektiv fotoaparátu v ose dalekohledu, neměl by být vzhledem k dalekohledu našikmo.

Nyní k zaostřování - nejjistější variantou je:

1. zaostřit samotný dalekohled,
2. připojit digitální fotoaparát,
3. celou sestavu dát na stativ,
4. buď nastavit fotoaparát na manuální ostření a nastavit nekonečno, nebo ostřit automatem.

Základem k úspěchu je tedy mít zaostřený dalekohled - to lze i při smontované sestavě, a to přes LCD displej fotoaparátu. Pak ostříme dalekohledem a fotoaparát v tu chvíli slouží jen jako zobrazovací technika.

Výsledky jsou různé: pokud bude mít okulár dalekohledu malý průměr čočky, bude docházet k tzv. vinětaci (rohy fotografií budou tmavší nebo zcela tmavé). To lze buď odstranit v grafickém editoru, nebo snímek oříznout, viz Slovník pojmů.

Po připojení fotoaparátu k dalekohledu vzhledem k možnosti změny polohy objektivu nedoporučuji měnit hodnotu zoomu. Předem jej nastavte na maximum.

Zde jsou ukázky, čeho lze spojením digitálního fotoaparátu a výkonného dalekohledu dosáhnout:

Tato noční fotografie Měsíce vznikla spojením obyčejného kompaktního digitálního fotoaparátu s dalekohledem.

Letadlo na tomto snímku letělo v běžné výšce a plnou rychlostí. Nebylo tedy jednoduché jej zachytit.

Tyto dva snímky jsou spíše extrémy, demonstrující kam až lze při spojování fotoaparátu s dalekohledem zajít. Pro běžné účely postačí obyčejný triedr. Ve většině případů nelze očekávat závratnou kvalitu pořízených snímků, avšak v rovině pokusné je mnoho prostoru pro experimenty.