Jihoamerické altipláno - národní parky Lauca a Sajama

V dnešním cestopise se podíváme na jihoamerické altipláno – druhou největší náhorní plošinu světa, která je dlouhá 960 a široká 190 km a leží v nadmořské výšce okolo 3800 m n.m. Na obou stranách je ohraničena pohořími, dosahujícími výšky přes 6000 m n. m. V oblasti chilsko-bolivijských hranic zdejší unikátní přírodu chrání dva národní parky: Sajama a Lauca.

NP Sajama

Národní park Sajama, pojmenovaný podle stejnojmenné nejvyšší hory Bolívie, je nejstarším národním parkem této země. Založen byl již v roce 1939 a jeho dnešní rozloha je více jak 10 tis. km2. Zahrnuje vulkány skupiny Cordillery Occidental, kam kromě již zmíněné Sajamy (6542 m n. m.) patří i hraniční hory Pomerape (6282 m n. m.) nebo Parinacota (6342 m n. m.). Většinu území ale tvoří náhorní plošina zvaná altipláno, která se zde nachází ve výšce přes 4 km nad hladinou moře.

Pro západovky typická situace: tmavé popředí a nasvícená světlá hory vzadu. Pomůže přechodový filtr a pečlivé měření expozice, fotku je dobré spíše podexponovat (a vyhnout se tak přepalům) a stíny vytáhnout v editoru. Mimochodem, výškový rozdíl mezi vrcholkem hory a místem focení jsou cca 2 km.

Vysoká nadmořská výška vytváří specifické prostředí, kde se všechny žijící organismy musely přizpůsobit nehostinným podmínkám. Vzhledem k po většinu roku jasné obloze to je například velké množství UV záření nebo obrovské rozdíly teplot mezi dnem a nocí, kdy se po ranním mrazíku kolem -20 °C teplota přes poledne vyšplhá až na 20 °C, a v extrémních dnech může být rozdíl ještě větší. Ročně zde spadne pouhých 300 mm srážek, takže se zde daří především suchomilným organismům. Typickými rostlinami jsou trsy vysoké žluté trávy apacheta, vždyzelené kompaktní koule rostliny llareta, mezi kterými se prohánějí lamy či vikuně.

Centrem parku i turismu je vesnička Sajama, která leží ve stínu sopky ve výšce kolem 4200 m n. m. Je to typická malá altiplánská vesnička s domky s nepálených cihel, slaměnými střechami a kostelíčkem, natřeným na bílo vápnem. Prašnými ulicemi se prohání vítr, elektřina je v několika málo privilegovaných budovách a po setmění padne taková zima a tma, že venku nepotkáte ani duši. Pokud z nějakého důvodu musíte hlavu z domu vystrčit, otevře se vám pohled na nádherné nebe, na kterém se třpytí miliony jasných hvězd, nerušených žádným světlem široko daleko.

Turisté se odsud můžou vydat na výstup na vrchol Sajamy, nebo alespoň do jejího základního tábora, pokud nemají dostatečné vybavení, čas a aklimatizaci. Druhou, snad ještě zajímavější možností, je okruh okolo vysokohorských jezer. Člověku dá docela zabrat, měří totiž 35 km, nejvyšší bod je více jak 5000 m n. m., ale stojí za to. Několik lagun – Khasira, Sorapata a Chiarkhota, obklopených žlutými bofedales a na obzrou zasněžené vrcholky několika sopek, či termální prameny – opravdu stojí za to.

Klasická kompozice krajinářského snímku „na tři plány“: zajímavé popředí tvoří žluté porosty bofedales, v druhém plánu zrcadlící se plocha jezera s postavou, která snímku dodává měřítko, a v pozadí zasněžená špička Sajamy.

NP Lauca

Národní park Lauca je protějškem bolivijského NP Sajama. Založen byl v roce 1965 jako lesní rezervace, po 5 letech změnil status na národní park. Rozloha parku je necelých 14 tis. km2.  Hlavní cíl všech turistů, jezero Chungara, leží nedaleko hranice s Bolívií. Vine se podél něj silnice, spojující altipláno s Aricou, městem na pobřeží Pacifiku. Většina turistů sem jezdí na jednodenní výlet právě z Ariky – převýšení 4,5 km za pár hodin nikomu dobře neudělá, takže jsou tyto akce známé jako „blicí výlety“.

Scenérie ale opravdu stojí za to – nejznámější pohledy jsou ty se sopkou Parinacota v pozadí, a suchomilnou rostlinou llareta v popředí. O něco dál, v pravé části snímku, se na obzoru bělá nejvyšší hora Bolívie – Sajama.

Při focení panoramat bez panoramatické hlavy bývají problematické scény s členitým popředí, které deformuje např. linie horizontu nebo vodních ploch.

Fotograficky vděčné jsou i močálovité porosty bofedales na břehu jezera. To má rozlohu 21,5 km čtverečních a leží ve výšce 4568 m n. m., což jej pasuje na jedno z nejvýše položených „velkých“ jezer. Díky naší aklimatizaci jsme si mohli dovolit přespat v kempu na břehu jezera, a vidět tak krajinu i v jiném světle, než většina návštěvníků. S posledními paprsky slunce padla rtuť hluboko pod bod mrazu, takže nezbylo než se zavrtat do spacáků.

Ráno teploměr ukazoval kolem -15 °C, což byl pádný důvod pro zůstání ve spacáku a stanu, kde sice mrzlo, ale jen trochu. To by ale člověk nesměl být fotograf, kterého do mrazu vytáhne vycházející slunce. Prvním paprskům stíní hora Sajama a já si nic nepřeju víc, než aby konečně slunce vylezlo.

Ve vesničce Parinacota je kromě informačního centra národního parku typický altiplánský kostelík, s nabílenými zdmi a hliněnými sochami.

Zaujaly vás fotografie a chtěli byste tuto oblast poznat s fotoaparátem v ruce? Pak se určitě podívejte na nabídku fotografické expedice na webu.

Nakupujte fotografické vybavení výhodně na Mall.cz

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka

Najdete nás na Facebook

Buďte v obraze díky RSS kanálu Fotorádce.cz