Brand

Krajinářská fotografie - EXPEDIČNÍ VYBAVENÍ

vaudebag.jpgV mých předchozích článcích jste se dozvěděli jakou foto-techniku používat, či jaké metody lze v rámci krajinářské fotografie aplikovat, dnes získáte přehled o vybavení sice ne zrovna fotografického charakteru, bez kterého ovšem žádné focení v terénu realizovat nelze.

Tento článek publikuji vyloženě na přání těch z vás, kteří mě kontaktovali s dotazy ohledně vybavení, které je pro fotografické expedice, jako jsou ty moje, potřeba.

Už tedy víme, jakou fotografickou techniku budeme potřebovat (viz tento článek), jestli problematiku expozice budeme řešit přechodovými filtry (viz tento článek), metodou lepení expozic (viz tento článek), či jestli zvolíme kreativní HDR fotografii (viz tento článek), známe řadu triků z praxe (viz tento článek) a umíme maximalizovat optickou kvalitu fotografií (viz tento článek).

To vše se bude hodit, ale ještě se musíme umět na vytoužené místo dostat, expedici přežít a v pořádku se z ní vrátit. K tomu nám dopomůže vybavení, které si dnes představíme.

Musím se přiznat, že vybavení je "moje parketa". Fotit chodím v 90% případů sám, často po tmě (před východem / po západu slunce), v mrazu i kolem -20°C, občas v místech, kde je do civilizace daleko a tak se snažím rizika s tím spojená kompenzovat alespoň dostatečnou výbavou.

V prvé řadě je třeba říct, že každá expedice je jiná. Úplně jiné vybavení je potřeba v létě do Cornwallu, než třeba do zimního Skotska, či zimních Vysokých Tater. Záležet bude také na délce trvání expedice a na způsobu, kterým se rozhodnete na místě nocovat.

Boty

salomon.jpgAť už ale pojedete kamkoliv, jedna část výbavy bude VŽDY tou nejdůležitější. Možná se budete divit ale jsou to boty. Anglický landscape fotograf Charlie Waite (osoba, která stojí za prestižní soutěží Landscape Photographer of the Year) často zmiňuje, že nejdůležitější fotografickou pomůckou jsou jeho boty. Má je už 20 let a pečuje o ně stejně jako o fotoaparát.

Je to tak. Na expedici si berete boty jen jedny a ty prostě musí vydržet všechno. Ať už se bude jednat o lehké polobotky, či těžkou horolezeckou obuv, vždy by měly být splněny následující požadavky:

1) Nesmí vás nikde tlačit a musí být "prošlápnuté". Nikdy nevyrážejte na expedici v botech v terénu nevyzkoušených. To, jestli vás bota někde tlačí, či jestli se vám v ní tvoří puchýře většinou poznáte až po několika desítkách nachozených kilometrů. Řada bot se také trošičku uzpůsobí tvaru nohy a tak je třeba je "prošlápnout" ještě předtím, než se s nimi vydáte na expedici do odlehlých končin, kde možnost výměny bot za jiné nebude.

2) Nesmí promokat. Ať už zvolíte goretexovou obuv nebo se budete spoléhat na sno-sealem natřenou kůži, bota prostě nesmí promoknout. V čem půjdete fotit večer, když máte po ranní spršce boty plné vody?

3) Nesmí v nich být zima / pařit se noha. Boty by svými izolačními vlastnostmi měly odpovídat teplotním podmínkám, do kterých se chystáte. Pokud se vydáte v lehké textilní turistické obuvi do zimních hor, kde teploty můžou spadnout až k -30°C, vystavujete se slušnému riziku omrzlin a v případě problému (např. vymknete si kotník a budete muset nocovat v terénu) můžete tak i přijít o prsty na nohou. Na druhou stranu jít v létě v obuvi pro VHT fotit útesy do Cornwallu se rovná trápení úplně jiného charakteru.

4) Tvrdost podrážky by měla odpovídat obtížnosti terénu. Pravidlem je, že čím je terén technicky náročnější, tím by měla být podrážka tvrdší a naopak. Boty se proto rozdělují do kategorií A-D, přičemž boty A jsou nejměkčí, zatímco D-čkové boty jsou nejtvrdší. Na dlouhé tůry po upraveném terénu (asfalt, zpevněné cesty) se více hodí měkčí obuv (A-B), zatímco na vysokohorské tůry a chůzi s mačkami je třeba boty podstatně tvrdší (C-D). A-čkové boty ve vysokohorském terénu neposkytnou dostatečnou oporu a bude v nich pod nohama cítit každý kamínek, v D-čkových botech, jejichž podrážka se prostě neohne, je pak jít např. 10km po asfaltce utrpením.

5) Tvar a výška boty by měla odpovídat terénu a váze batohu. Nakonec je třeba si uvědomit, že bota musí nohu v terénu ochránit a poskytnout ji dostatečnou oporu. To je důvod, proč se v horách nosí vysoká turistická obuv i v létě. Vyšší boty poskytnou noze větší oporu a ochrání ji při pohybu v suti, či v kamenitém terénu.

scarpa.jpgOtázkou také je, kolik párů bot budete potřebovat. Doporučuji zvážit, jak často se v nich bude chodit a kam. Univerzální boty "na všechno" sice neexistují, ale pokud v nich jen párkrát do roka vyjdete v rámci víkendových výletů do českých případně slovenských hor, bude možná stačit jeden pár kategorie B.

Jsem názoru, že ideální je mít boty přinejmenším dvoje. Jedny na léto a jedny na zimu. Čím více různých typů bot máte, tím jste lépe připraveni na konkrétní podmínky, do kterých se zrovna chystáte. Navíc boty se tak méně onosí, netrápí se v prostředí, do kterého nepatří a proto déle vydrží.

Já mám momentálně na focení boty čtvery:

A = Salomon XA PRO 3D ULTRA GTX - lehoučké, měkoučké, nepromokavé, ideální na letní špacírování na upraveném terénu, ale díky vyztužení špičky si poradí i s kameny (byl jsem s nimi např. v létě v Cornwallu, mám je už dva roky a zdají se být nezničitelné).

B = Salomon QUEST 4D GTX - lehké, nepromokavé, extra-pohodlné, vysoké boty ideální na jarní, letní a podzimní chození po kopcích.

B-C = Salewa Yak GTX - skvělé, z venku i ze vnitř koženné boty do českých zimních a slovenských hor, kupované původně ke sněžnicím, ale bohužel můj omyl co se velikosti týče. Nikdy nekupujte botu o půl čísla větší jen kvůli extra silným zimním ponožkám. Byl jsem v nich jen jednou a budu se jich muset zbavit (mimochodem, kdyby měl někdo zájem, tak jsou k dispozici za poloviční cenu, ve velikosti EU 45-46 a zkoušení je možné u mě v Praze :o).

D = Scarpa Mont Blanc GTX - vlajková loď kategorie technických bot společnosti Scarpa. Hlavní výhodou je kompatibilita s automatickými mačkami - díky tomu i možnost snadné kombinace s expedičními návleky, vnitřní tepelná izolace a relativně nízká váha.

Ještě dodám, že nejdůležitější je, aby bota perfektně sedla. Já mám třeba odzkoušeno, že "mám nohu na Scarpy a Salomony". Někomu jinému ale sedne třeba La Sportiva, Asolo, či Hanwag. Proto je třeba vždy vyzkoušet více značek a v prodejně se v botách před koupí klidně i hodinu procházet.

Boty jsou tou nejdůležitější součástí outdoorové výbavy a proto se na nich nevyplatí šetřit. Když se podíváte na statistiku zásahů horské záchranné služby v Tatrách, budete překvapeni, kolik nehod vzniklo právě kvůli nevhodně zvolené obuvi.

Oblečení

poncho.jpgOblečení hraje další zásadní roli, jelikož se zmrzlými prsty se toho moc fotit nedá. Opět doporučuji podívat se na statistiku zásahů horské služby. Zjištění kolik lidí umírá na následky podchlazení v českých a slovenských horách, často jen kousek od civilizace, může být pro někoho šokující.

Proto mám jedno zlaté pravidlo... vždycky mít sebou oblečení tolik, abych byl v případě nečekané údálosti schopen v terénu přečkat noc. V létě u moře to asi není problém, ale v zimě na horách to znamená být připraven na sněhové bouře a teploty i pod -20°C.

Takže jaké oblečení?  Doporučuji model "cibule", u kterého v terénu sundáváte / nandáváte jednotlivé vrstvy dle změn počasí a dle toho jak moc se pohybujete:

 

1.vrstva – termoprádlo

Odvádí vlhkost od těla, mělo by být lehké a snadno usušitelné. Já používám trička Lowe Alpine, MontBlanc (a další) a v zimě pak podkalhoty TheNorthFace.

2.vrstva – tepelná izolace

Hlavní funkcí je udržování tepla. Většinou jde o  tkaniny na bázi flísu, materiálu vyrobeného z polyesterových vláken. Tato tepelná izolace není v letních měsících často potřeba, ale zato v zimních mám pro jistotu několik vrstev (používám kalhoty TheNorthFace Summit Series jako střední vrstvu, kterou dávám přes podkalhoty, 1-2 fleesové bundy).

3.vrstva – větruvzdorná a částečně nepromokavá

Tato vrstva je vhodná do chladného a vlhkého prosředí a chrání oblečení pod ní. V létě používám ruzné lehčí nepromokavé kalhoty a bundy, v zimě pak zateplené kalhoty Nordica a lyžařskou bundu Blizzard (vodní sloupec 20 000). Někdo si možná řekne proč lyžařskou bundu? Ale finta je v tom, že ji využiji i na lyžování a poměrem cena / výkon mi přijde opravdu zajímavá. Měl jsem ji ve dvouhodinovém lijáku v Cornwallu i v -20 stupňovém mrazu na hřebeni a zatím jsem v ní ani nepromokl, ani nezmrzl.

4. vrstva - absolutně nepromokavá

tnfhimalayan.jpgV extra lijácích se může stát, že i bunda s vodním sloupcem 15 nebo 20 tisíc mm promokne. Proto je lepší mít rezervu. Já ji mám v podobě pláštěnky-ponča s hrbem Zajo a jakýchsi "no-name" přeskalhot, které jsem koupil v Anglii za směšných 10 liber, ale fungují skvěle.

Dále nesmíme zapomínat na doplňky oblečení jakými jsou rukavice, ponožky, ochrana uší, krku a hlavy, či turistické návleky.

RUKAVICE - jsou pro nás fotografy často tím klíčovým. V zimě či na horách se bez nich prostě neobejdete. V zimě nosím vždy dvoje. Jedny tenčí prstové, ve kterých mohu bez problému ovládat všechny funkce fotoaparátu a pracovat s filtry, druhými jsou jedny z nejteplejších  expedičních palčáků na trhu: Himalayan Mitt plněné husím peřím. Rukavice pak kombinuji tak, že ve velké zimě mám nasazené oboje a jen pro focení palčáky sundávám.

NÁVLEKY - návleky jsou podobně jako rukavice dalším důležitým pomocníkem fotografů hor a přírody. Já mám hned dvoje. Jedny jsou klasické turistické pro chození s odkrytými botami bez maček i s nimi. Druhé jsou z Anglie přivezené Berghaus Yeti Extrem, které se přetahují přes špičku a patu boty.

berghaus_yeti_extrem_gaiter4983.jpgVýhodou je, že chrání botu před poškozením, lépe izolují a lze s nimi projít i řeky do hloubky 30cm, aniž by se voda dostala do bot. Skvělé jsou například ke sněžnicím, nevýhodou ale je jejich nekompatibilnost s automatickými mačkami a pracné nasazování / sundávání.

PONOŽKY - plní funkci izolační, ale také zabraňují odřeninám při kontaktu nohy s botou. Vzpomínám si, jak jsem jel poprvé fotit do Cornwallu v obyčejných ponožkách a po desítkách nachozených kilometrů jsem měl nohy samý puchýř.

Podruhé jsem si do těch samých bot přivezl opravdu kvalitní ponožky z merína a rozdíl? Chození jako ve vatě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ani jeden puchýř.

OCHRANA KRKU, UŠÍ A HLAVY - pro ochranu krku jsem si místo klasických šál oblíbil jakýsi rukáv na krk od TheNorthFace (nazývají to "neck gaiter"), jako ochranu uší používám Earbags Adventure a pro ochranu hlavy mi většinou stačí fleesový šátek, přes který ve větších mrazech případně přehodím kapuci. Hlavou uniká 50-90% lidského tepla, takže v případě velkého mrazu je třeba myslet i na to.

Je potřeba si uvědomit, že je zásadní rozdíl, být na horách v pohybu (jako lyžař či turista), či tam jen staticky stát a čekat na východ / západ slunce. Navíc, jak už jsem zmiňoval, vždy je lepší být připraven na nejhorší a vědět, že v případě problému dokážu přečkat noc nebo i dvě.

Batoh

O batohu se říká, že se na něm podobně jako na botách nevyplatí šetřit. Nesete v něm veškeré vybavení, jak to drahé fotografické, tak to outdoorové, na kterém může záviset váš život a tak se vám v půlce expedice prostě NESMÍ rozsypat.

Při koupi expedičního batohu jsem dlouho váhal, jestli zvolit levnější variantu a ušetřit nebo vsadit na jistotu, ale pořádně za ni zaplatit. V merku jsem měl nejdříve levnější batoh Husky Survivor. Když jsem ale od několika vlastníků na outdoorfóru slyšel, jak se mu rozjíždí přesky a bederák (který by měl nést 60-80% váhy) musí uvazovat na uzel, tak jsem nakonec zvolil druhou variantu a investoval do batohu Vaude Terkum 75+10 III. Cena byla sice více než dvojnásobná, ale když jsem s ním pak šplhal v Tatrách a měl v něm namačkáno 33kg, byl jsem za něj rád.

Nejen že jsem přesvědčen, že by tu váhu levný batoh v takovém terénu nezvládl, ale díky kvalitnímu bedernímu pásu se mi dařilo hmotnost rozložit a tak se s ním chodilo opravdu dobře. Tento kousek má navíc dostatečně široký vstup na to, aby se mi do něj vlezl fotobatoh LowePro CompuRover AW a pomocí zipů vytvořen zajímavý čelní vstup, díky kterému jsem schopem vytáhnout s fotobatohu fotoaparát, aniž bych musel nejdříve celý batoh otevřít a fotobatoh z něj pracně soukat ven. Po stranách má ještě prakticky umístěné přezky, díky kterým lze pohodlně na boky připevnit stativ, turistické hole, cepín, sněžnice, mačky, či cokoliv, co je třeba.

Doplňky

olightm30_4.jpgDoplňky se dost liší v závislosti na ročním období a destinaci, do které se chystám. Ať už ale jedu kamkoliv, vždycky beru mapu, sluneční kompas, čelovku + klasickou svítilnu, zavírací nůž, mobil (s rezervní baterií), deštník, mini-lékárničku, hygienické potřeby, láhve na vodu, mini-opalovací krém (proti spáleninám) a hromadu muesli tyčinek. Je dobré si napsat seznam a pak odškrtávat, co už člověk má, aby na nic nezapoměl.

O funkci slunečního kompasu a deštníku jsem vám prozradil více v jednom z předchozích článků, dnes se proto pozastavím jen u svícení. To je v krajinářské fotografii, důležitým bezpečnostním prvkem.

Nejenom že nám vhodně vybraná čelovka usnadní práci s fototechnikou před / po setmění, ale v kombinaci s dostatečně výkonnou svítilnou umožní orientaci v terénu a pomůže zajistit bezpečný výstup na lokalitu před východem slunce, či návrat z lokality po západu slunce.

Pár baterek mi už rukama prošlo a tak mohu s klidným svědomím doporučit výrobce jako je Olight, či Fenix, jejichž led svítilny momentálně patří ke světové špičce. Já používám svítilnu Olight M30 Triton (160gramový ďáblík s výkonem neuvěřitelných 700 lumenů a dosvitem téměř půl kilometru) a čelovku Fenix HL21 (vodotěsná čelovka o výkonu 90 lumenů se zajímavým poměrem cena / výkon).

Kdo někdy chodil po Cornwalských útesech, Skotských či Tatranských horských stezkách po tmě, mi dá určitě za pravdu, že omylem sejít ze správné cesty je jednodužší než se může zdát. Pořádný zdroj světla vás tak může zachránit od nepříjemného bloudění.

sneznice.jpgV případě hor pak kromě uvedeného přidávám teleskopické turistické hole (preferuji Black Diamond, jelikož jejich systém Flick Lock v zimě nezamrzá, neklouže a lze jej ovládat v rukavicích), kde je třeba tak sněžnice (používám TSL 438 ACCESS - které snad jako jediné mají polohování nejen pro chůzi do kopce, ale i pro chůzi s kopce), kloubové mačky, cepín, píšťalku a světlice.

Trošku raritou jsou Tatry, do kterých jsem teď kvůli medvědům bral i Bear Spray (pepřový spray na obranu proti medvědům).

Nechci z toho dělat bubáka, stačí že už média z chlupáče dělají krvežíznivou bestii, jejíž jedinou radostí je napadat a zabíjet nevinné turisty, ale vzhledem k tomu, že jsem se v Tatrách pohyboval sám a často po tmě (před východem / po západu slunce), byl jsem vystavený úplně jinému riziku než turisti pohybující se po chodnících ve skupinkách za bílého dne. Je proto dobré být v tomto případě připravený i na tohle.

 

Závěrem bych rád dodal, že ani to nejlepší vybavení nenahradí zdravý lidský rozum. Proto je důležité znát svou kondici, terén do kterého se vydáváme (i když třeba jen z map a internetu) a alespoň přibližnou předpověď počasí.

A hlavně, ať už vyrážíme sami či v doprovodu, vždy je dobré dát někomu (členu rodiny na telefonu, personálu horské chaty, atd.) vědět kam jdeme a kdy se vrátíme!


Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

Josef Plaček

11.10.2011 10:15

Skvělý článek, z mé nedávné návštěvy Saského Švýcarska mohu potvrdit 2 pravdy. Boty a batoh sou základ. Já tam "běhal" jen v kanadách a peklo, i když jsem měl olepené nohy v místech kde hrozily puchýře a klasické vložky jsem vyměnil za gelové, bylo to peklo. Batoh. Tady jsem investoval do kvalitního batohu Eberlestock http://eberlestock.com/V69%20Destroyer%20and%20V90%20Battleship.htm který mi vyhovuje předním vstupem, možností přichycení dalších věcí, množstvím kapes a jejich provedením, materiály, zádovým systémem, atd. Stál majlant, nosil jsem v něm 25kg včetně váhy batohu, která je závratná (kolem 5ti kilo tuším) a právě záda mě zradily, když povolila/vyvlékla se/urvala se jedna nit co drží popruh u zad a já byl nucen přerušit svoji "expedici" a musím si to někde nechat přešít a zpevnit tyhle švy. Bohužel nabídka místních outdoor shopů není zrovna dvakrát super a sehnat tady vhodný batoh je kumšt. Něco mi říká, že tohle nebude první ani poslední batoh. Navíc vřele doporučuju pokud možno odlehčit výbavu (místo 2kg stanu 500g bivak, spacák se pokusit dostat pod 1,5kg, foťák netahat v těžké brašně) ale taky záleží jak člověk chodí, jestli spí po chatách nebo pod širákem, protože je rozdíl vstát z chaty, hodit na záda jen fotovýbavu a jít fotit, nebo to všechno tahan na hřbetě nepřetržitě. Kruci kapánek jsem se rozkecal, no co považijete za OT ignorujte :-D

Libuše R.

11.10.2011 16:57

Paráda:) tohle si budu do budoucna pamatovat, ale teď mi na víkendovou "expedici" na Šumavu bude muset stačit mé prozatímní vybavení a to ve formě oblíbených tenisek, školního batohu a zimní bundy, která by asi jediná vyhovovala článku.:D

Václav

13.10.2011 21:10

Re: Libuše + Pipe

Díky za komentáře :o) Ono často člověk musí vystačit s tím, co má (viz ty tenisky, či kanady). Ale pokud už se rozhodne něco pořídit, tak je dobrý vědět co a jestli se vyplatí / nevyplatí na konkrétní položce šetřit. Pipe co se té váhy týče, musím jen potvrdit. Když se pak člověk vydává na delší výpravu, tak se každé kilo pronese a pokud musím letět (viz Skotsko či Egypt), tak je to boj s váhou do letadla :o) Právě kvůli váze nenosím stan, ale využívám různých chat. Na druhou stranu musí být luxusní ráno vylézt ze stanu a mít vytouženou kompozici přímo před sebou :o)

Josef Plaček

14.10.2011 07:43

Neznám nic lepšího Vašku :-D (no možná jedna věc by se našla ;-D )

Václav

15.10.2011 01:54

Re: Pipe

Pivo? :o)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotografujeme

Všechny články kategorie

Používáme histogram při fotografování

Histogram je velmi užitečný pomocník pro každého fotografa - ať už je to profesionál nebo začátečník. V tomto článku si ukážeme,…

21.7.2016

Tomáš

Praktické tipy k hloubce ostrosti

Hloubka ostrosti je neuvěřitelně kreativní nástroj pro fotografy. Zároveň je ale zdrojem mnoha nejasností, dohadů a…

14.7.2016

Tomáš

Jak sbalit nejen foto-techniku na cestu letadlem

Doba dovolených klepe na dveře a mě se řada z vás ptá, jak letadlem převážím foto-techniku a ostatní vybavení, když letím fotit…

6.7.2016

Václav

Krajinářská fotografie: Květen – Červen 2016

Než se všichni rozjedete na prázdniny a dovolené, přicházím s tradičním výběrem krajinářských fotografií, které jste za uplynulé…

4.7.2016

Michal Balada

Cesta za zeleným světlem… aneb focení polární záře

Co je to polární záře, jak se fotí, kdy a kam za ní vyrazit, co nás může při focení potkat, to všechno a ještě něco dalšího se…

30.6.2016

Jan Šmíd

Ovládněte kompenzaci výkonu blesku

V minulém článku jsem vysvětloval, jak v praxi správně používat kompenzaci expozice. Dnes na toto téma navážeme, a to kompenzací…

21.6.2016

Tomáš