Brand

Krajinářská fotografie: Proč expozici při focení neřeším?

002.jpgS přechodem z analogu na digitál fotografie zaznamenala mnoho změn. Změnila se nejen foto-technika, ale i metody do té doby používané. Změny se nevyhnuly ani krajinářské fotografii a přístupu k expozici. Bohužel ne všichni se dokázali těmto změnám přizpůsobit a tak občas dochází ke střetům mezi zastánci „starých metod“ a fotografy používajícími metody nové. V tomto článku si proto nejen vysvětlíme příčinu tohoto nedorozumění, ale i ukážeme, jak nejefektivněji a nejjednodušeji s expozicí v krajinářské fotografii pracovat „po novu“.

Člověk si pro určitý problém nalezne určité řešení, to si osvojí a to pak roky používá, aniž by uvažoval nad tím, jestli problém již nelze řešit jinak, efektivněji. To se netýká pouze fotografie, ale i běžného života a mnoha oborů. Žijeme v neustále se měnícím prostředí, a pokud nejsme ochotní se prostředí přizpůsobovat, čerpat nové informace a poznatky, nemáme v dlouhodobém měřítku šanci na úspěch.

9.jpg

Metoda „exponování vpravo“

Před několika roky jsem na Fotorádci publikoval článek o „Exponování vpravo“, který vyvolal spoustu protichůdných ohlasů. Metoda nabádá fotografy k záměrnému přeexponování fotografií, díky kterému se v rawu zaznamená nejen více dat, ale především úspěšně redukuje hladina šumu.

Šum se objevuje především v tmavých místech fotografie a tak je logické, že lehkým přeexponováním se redukuje nejen množství tmavých míst, ale s ním i hladina šumu. Metoda se nazývá exponování vpravo, jelikož při lehkém přeexponování se histogram posouvá mírně doprava. Autorem metody nejsem já, ale uznávaní zahraniční fotografové, od kterých jsem si toto moudro propůjčil a publikoval na Fotorádci.

landscapephotographer.jpg

Expozice „po staru“: Podexponování

Přestože logika věci je jasná, objevila se spousta kritických poznámek, poukazujících na fakt, že záměrné přeexponování vede ke vzniku přepalů (bílých míst ve fotografii bez obrazové informace). S tímto tvrzením nelze jinak než souhlasit. Přeexponování opravdu vede ke vzniku přepalů a tak se dříve prosazovala spíše metoda záměrného podexponování.

Záměrné podexponování mělo svůj smysl. Místo, které bylo ve fotografii přepálené, dříve prostě zachránit nešlo, jelikož tam nebyla žádná obrazová informace a nešlo žádnou dodat. Kvůli prevenci přepalů se tedy záměrně podexponovávalo, s tím, že se pak správně exponovaná fotografie vytahovala z fotografie podexponované.

To že se u podexponované fotografie nahrála větší úroveň šumu, která se následně vytahováním z tmavé fotografie do světlé zvýraznila, bylo nutným zlem. Vyšší hladina šumu byla menším zlem, než přítomnost přepalů a tak záměrné podexponování mělo smysl.

3.jpg

Expozice „po novu“: Přeexponování

Metoda exponování vpravo (tedy záměrné přeexponování) dnes ale vychází z poznání, že lehce přeexponovanou fotografii lze v rawu kdykoliv stáhnout na správně exponovanou, aniž by došlo k pozorovatelnému zhoršení obrazové kvality. Hladina šumu je u přeexponované fotografie podstatně nižší a navíc případným stáhnutím expozice se dále viditelně nezvýrazňuje. Problém se šumem je tedy pryč.

A co s těmi přepaly? Přepaly jako fotograf krajinář v dnešní době defakto neznám! Dnes přeci v krajinářské fotografii používáme expoziční bracketing a metodu lepení expozic, která problém s přepaly dokonale řeší.

Poznámka: V článku jsou přiloženy snímky přímo se sluncem v záběru. Přepal se zde sice vyskytuje, ale pouze v minimálním množství přímo ve slunci. I to by šlo lepením expozic vyřešit, ale většinou to není třeba, jelikož jemný přepal přímo ve slunci lidské oko očekává a dojem z fotografie tak není narušen.

4.jpg

Expozice „po novu“: Přeexponování kombinované s lepením expozic

Jak ale zkombinovat metodu exponování vpravo s metodou lepení expozic a zároveň se zcela vyhnout přepalům ? Doteď jsem takovéto detaily nechával až na workshopy, kde jsem mohl účastníky přesvědčit ukázkou přímo na místě, ale pro přesvědčení i ostatní fotografické veřejnosti se pokusím postup nastínit níže:

1) U snímaní podkladových fotografií nastavím AEB (Auto Exposure Bracketing) tak, aby měl rozsah například + / - 2 EV. Vzniknou tak 3 fotografie o hodnotě -2 EV, 0 EV a + 2 EV.

2) Někdo mi teď namítne, že světlá fotografie, s hodnotou + 2 EV, bude moc světlá a naopak tmavá fotografie, s hodnotou -2 EV, může pořád obsahovat nějaký ten přepal, je-li v záběru například zdroj světla. A má pravdu. Proto celou trojici fotografií posunu expozičně do mínusu (u Canonu doleva, u Nikonu doprava). Jak moc do mínusu? Tak, abych měl nejsvětlejší fotografii mezi hodnotou 0 EV a + 1 EV. Posun lze zajistit tlačítkem kompenzací expozice v programu priorita clony nebo zkrácením času v programu manual (při neměnné cloně a hodnotě iso).

3) Zmáčknu dálkovou spoušť kombinovanou s časovým odpalováním (v případě kombinace s časováním totiž stačí spoušť zmáčknout jednou) a fotoaparát za mě automaticky odpálí 3 různě exponované snímky o hodnotě např. - 32/3 EV, -12/3 EV a 01/3 EV.

4) Fotografie následně slepím tak, že nejsvětlejší snímek (o hodnotě 01/3 EV) použiji pro popředí, prostřední snímek (o hodnotě -12/3 EV) použiji pro oblohu a nejtmavší snímek (o hodnotě - 32/3 EV) si ponechám jako back up, pro případ, že by se u prostředního snímku vyskytl i tak nějaký přepal (pokud by se přepal vyskytl, „podlepím“ přepálené místo nejtmavší fotografií).


vantagepoint.jpg

Pokud jste dávali pozor, všimli jste si hned několika zajímavých bodů:

  1. U nejsvětlejší fotografie (kterou použiji pro popředí, tedy pro vše kromě oblohy) záměrným přeexponováním na 01/3 EV aplikuji metodu exponování vpravo, tzn. minimalizuji množství šumu a nahrávám co nejvíce informací.
  2. Posunutím celé trojice snímků do záporných hodnot až k - 32/3 EV eliminuji možnost vzniku přepalů.
  3. Uvedenou trojkombinací získávám expoziční rozsah 4 EV, který lze díky focení do rawu zvýšit na velmi dobře použitelných 6-7 EV.
  4. S takhle velkým expozičním pokrytím se dostávám do situace, kdy defakto nepotřebuji expozici řešit (viz název článku), jelikož vím, že po takovémto nastavení fotoaparátu se již nelze expozičně netrefit.
  5. Ačkoliv postup se může zdát složitý, nastavení je v praxi otázka několika sekund. Když například fotím v programu priorita clony: 1) zapnu AEB s hodnotami snímků  + / - 2 EV, 2) posunu celou trojici snímků pomocí kompenzace expozice do mínusu. A mám hotovo. Fotoaparát pak bude při různých snímcích dopočítávat různý čas, ale vždy zachová předdefinované expoziční nastavení.

Pozor, cílem není „naplácat“ co nejvíce různě exponovaných snímků, následně je všechny slepit dohromady a vytvořit jakési HDR. Cílem je lepit pouze dvě fotografie (jednu exponovanou na popředí a druhou na oblohu), přičemž třetí fotografie funguje jen jako back up pro řešení případných problémů.

Komu se zdá i 6-7 EV málo, může u nových fotoaparátů v AEB nastavit odpálení pěti snímků namísto tří a získat tak expoziční rozsah 10-11 EV. To mi ale přijde zbytečné. V krajinářské praxi jsem se nesetkal se situací, kde by si člověk nevystačil se třemi snímky.

8.jpg

Expozice „po novu“: Je to ještě fotografie?

Někdo možná namítne, že je to metoda pro lenochy a že tyto technické vymoženosti už nemají s fotografií nic společného. Já se ale domnívám, že fotografie vždy byla a bude především o zachycení správného momentu, o vyvolání emocí a o předání vjemů, které fotograf na lokalitě cítil a měl by divákovi předat.

Technika je tady od toho, aby fotografovi toto co nejvíce usnadňovala a dovolila mu zaměřit se na věci ve fotografii opravdu podstatné. Na workshopech čím dál častěji vnímám, že se většina začátečníků příliš zaměřuje na čísla, různá nastavení a s expozicí všelijak bojuje, místo aby se věnovala kompozici, světlu a zachycení správného momentu.

Metoda však není vhodná pouze pro začátečníky. Představte si situaci, kdy zkušený fotograf jede fotografovat vysněnou lokalitu, má jen jednu šanci snímek pořídit (kvůli omezeným financím nemůže zůstat déle), nemůže si dovolit chybu a chce veškerou svoji pozornost zaměřit na to podstatné (světlo, kompozici, zachycení správného momentu a předání pocitů). V takové situaci mu tato metoda přijde určitě vhod.

Poznámka: V článku často zmiňuji metodu lepení expozic. Ta, včetně důvodů proč je vůbec expozice nutné lepit a návodu jak fotografie lepit, je podrobněji popsána v tomto článku (takže kdo neví, proč a jak snímky v Photoshopu lepit, doporučuji přečíst). Dále upozorňuji, že článek píši jako fotograf krajinář, tzn. metoda není použitelná pro všechny oblasti fotografie.

Všem přeji dobré světlo, méně problémů s expozicí a více kvalitních fotografií  :o)

10.jpg


Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

Martin

7.7.2014 06:36

Pěkný článek, zkusim aplikovat, obecně používám bracketing, ale bez korekcí a je pravda že trošku se šumem bojují (byť se ho úspěšně zbavim zmenšením z 50 a vice mpx na 24mpx) ale každý kus do skládačky se počítá. Zaujalo mě jestli se u skládání dvou snímku něco nezměnilo a jak vidím tak ne, pořád pouzicaš blending. No mě se s ním s výjimkou použití přechodu nepracuje moc dobře, většinou nepůsobí moc přirozeně, takže evidentně něco dělám blbě. Každopádně bych dodatečně chtěl poděkovat, Tvé fotky mě před lety ke krajině přivedli a Tvé články hodně v začátcích pomohli.

Václav

7.7.2014 08:41

Re: callgaro

Moc díky za komentář. Přirozenost přechodů při lepení je otázkou správné práce se štětcem. Je tam pár fíglů, po jejichž zvládnutí je to velmi jednoduché a přechody jsou opravdu přirozené. Bohužel tohle je spíše na osobní ukázku nebo alespoň video... v článku toto nejspíš nelze moc názorně /efektivně popsat :(

Stanislav Lepič

7.7.2014 09:42

Děkuji za článek, respektive všechny tři. Celé se to tady točí kolem metody lepení expozic. Zajímalo by mne, zda někdo pro tyto potřeby úspěšně používá i jiné programy než Photoshop nebo Gimp.

zdenda77

7.7.2014 10:26

Photoshop je mocný nástroj, ale pro většinu lidí, co fotí pro radost a potěchu a ne profesionálně, je to zbytečný (drahý) luxus. Když jsem zkoušel Lightroom, tak tam šlo dělat něco jako Blending už přímo v Rawu z jedné fotky, kdy se štětcem malovalo třeba po obloze s korekcí EV v programu. jak píše Vašek, fungovalo to na přeexponovaná místa, ale na podexponovaná se tahalo ven dost šumu. Nevím jak dřív, ale dnes mají fotoaparáty docela slušný dynamický rozsah. Mě na to mé focení zatím stačí Zoner, ale kdyby se zlepšily v programu vrstvy a práce s HDR, tak by byla spokojenost úplná :)

Josef Plaček

7.7.2014 11:37

Zajímavé jako vždy.

Jen mám pocit, že teď lidi zase budou řešit čísla. I když nechápu jaké čísla řeší i na Workshopech, clona F8-11, čas mi vyleze buď prioritou sám, nebo v M podle expozimetru ho doklikám tak abych byl na nule, cvaknu třeba testovací snímek, kouknu, poupravím čas, zapnu bracketing a až tady narazím na první zádrhel, a to o kolik od sebe snímky posunout, no nebudu se s tím párat a rovnou o 2 EV. Rozmezí 0,3-0,7EV nestojí ani za řeč, to vytáhnu z RAWu, 1-1,3EV bývá málo, a 1,7EV mě od 2EV už moc nevytrhne. A jelikož existuje více způsobů jak ty snímky slepit, mnohdy použiju všechny 3, nejsvětlejší popředí a dvěma tmavšíma vychytávám oblohu (například), nebo u potoku kresbu ve vodopádu. Za mě asi nejzajímavější informace je, že si nejsvětlejší snímek (+2EV) dám na hranu přepalu, a pak už jen ztmavuju, protože se mi velice často stávalo, že jsem se zaměřoval na prostřední snímek a onen „do plusu“ mi pak uletěl někam hodně do přepalu. Pak ovšem vyvstává otázka, zda nedělat pouze 2 snímky 0EV a -2EV, kdy nula bude exponována jako by byla +2EV. (Tohle ale stejně asi nikdo nepobere, takže kašlete na čísla). Jinak korekce expozice lze použít u Nikonu i v plném manuálu, posune totiž „našeptávání expozimetru“ které vidíte v hledáčku, nikoli nastavené hodnoty, ale asi je lepší to dělat ručně, bo to pak může dost pokazit fotku, když na to zapomenete. Jinak já čísla asi nikdy moc neřešil, krom teda kolik nastavit v bracketingu odskok EV mezi snímky, spíš bojuju s postprocesem a tam bych se asi chtěl zdokonalit, takže mě čeká dlouhé samostudium a trénink. Ale lidem na WS bych asi řekl, že krajinařinu si odchodí,odpotí a odkrvácejí a mnohdy stejně nedonesou buď nic nebo jen něco s čím nebudou spokojeni, budou z toho špatní, ale jak se pak zadaří, tak to stojí za to… a ať kašlou na čísla a fotí.

Josef Plaček

7.7.2014 12:01

A ještě...

... spíše bojuju s tím, jak chci vlastně fotit, zda širokáčem na „jeden záběr“, nebo panorama, nebo kombinace obojího, a také s časem, kterého má člověk málo, a jak na sviňu jsou nejlepší podmínky když jsem v práci. A Jak mám čas tak to stojí za 2 věci, anebo tím, že mám málo odfoceno to případně zkazím sám na místě, nebo při zpracovávání. Takže fotit, fotit, fotit, přemýšlet jak místo zachytit kompozičně a né nad čísly.

František

7.7.2014 13:23

Výběr

Pane Krpelík výběry při lepení expozic vůbec nepoužíváte ? František Hrubý

Václav

7.7.2014 14:19

Re:

Stanislav Lepič: pokud se nepletu, lepit lze ještě v Aperture (zkoušeli jsme to posledně na worskhopu). Photoshop to ale umí o chlup lépe (má možnost volby většího štětce). Zdenda77: Lightroom s vrstvami neumí... ten štětec / přechodový filtr, který tam lze aplikovat, sice pomáhá, ale lepení expozic se to nevyrovná (lze tím dotahovat pouze malé nesrovnalosti). František: Ano, výběry nepoužívám. Zkoušel jsem, ale nevyhovovaly mi přechody (nebyly přirozené tak, jako klasického lepení přes štětec).

Phoenixcqcq

7.7.2014 15:51

Podexponování

Často naopak kvůli zamezení rozmazání pohyblivých objektů raději záměrně podexponuju, ale spíše v jiných oblastech než krajiny.

MartyM

7.7.2014 19:06

pixelmator

lepeni umi v podstate stejne pixelmator, to je nativni program pro osx, principem photoshop, ale funkce nektere jsou omezene, a prave u toho blendingu ma pixelmator stetec max. 1000px, a to se uakzalo malo, tak jsem uz taky pesel na photoshop, jinak doporucuji Vaskuv workshop, je to fakt narez, proste vyborny

Václav

7.7.2014 19:21

Re:pixelmator

Tak ani nevím kterej uličník se skrývá pod nickem pixelmator :o), ale s tím štětcem to je pravda.. 1000px je málo :(

MartyM

7.7.2014 20:34

ulicnik

no kterej, ten z posledni expedice Tatry :-), hadej uz mam photoshop, a vzhledem k tomu, ze apple oznamil ukonceni podpory aperture, tak jsem skocil na lightroom,

Václav

7.7.2014 23:16

Re: uličník

Já hlava děravá :) ..člověče vím, že mi tam někdo přezdívku "MartyM" zmiňoval, ale za to, kdo to byl, bych už ruku do ohně nedal :)

MB123

8.7.2014 10:16

Super článek, stejně jako workshop v Tatrách! Dík za pěkné shrnutí :-)

danytor

8.7.2014 22:08

jde to nějakým způsobem polepit i v Zoneru,díky :)

Stanislav Lepič

9.7.2014 08:07

Zoner umí slepit 3 expozice jako "hdr" ( http://www.milujemefotografii.cz/vytvarime-hdr-fotografii ), ale nepředpokládám, že by se to vyloženě blížilo zdejším výsledkům. Pak je tam možnost vytvářet/ukládat výběry a různě prolínat dva snímky, to by teoreticky dalo lepší výsledek, ale zní to dost pracně a zatím jsem to nezkoušel.

Standa

13.7.2014 18:05

Tak jsem to zkusil a líbí se mi to, to co teď dostanu ze snímku je paráda, výborný návod na novou techniku zpracovávání.

iva.dufkova

17.7.2014 12:40

Děkuji za prima článek,

snažím se to v hlavě nějak všechno srovnat. Můj foťáček neumí AEB o dva stupně, ale jen o jeden. Takže když půjdu s kompenzasí vlevo, abych nejsvětlejší měla lehce přeexponovaný (o 1/3) a tuto fotografii použiju, jako základ na vše, kromě oblohy. A na slepení (na oblohu), mám pak v mém případě použít druhý nebo raději třetí snímek? A je správně když zaměřuju na něco pod horizontem? Ještě se potýkám s hyperfokální vzdáleností...uf! Moc vám děkuji předem za odpověď a ještě jednou moc děkuji za to, že si dáváte tu práci a píšete tak prima články.

Václav

19.7.2014 14:02

Re:

iva.dufkova: pokud fotoaparát umí posun pouze o 1EV není to problém, ale raději bych největlejší snímek v tomto případě dával na 0EV (nedával ho do plusu), abych zabránil případným přepalům na tmavších snímcích. Jestli použít na oblohu snímek při -1EV nebo při -2EV bych pak nechal dle situace (dlo kontrastu ve scéně). Jinak na hyperfokální vzdálenost doporučuji přečíst tento článek: http://www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-hyperfokalni-vzdalenost-clanekid954

iva.dufkova

19.7.2014 19:54

Díky moc, zkusím to.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotografujeme

Všechny články kategorie

Krajinářská fotografie: Červenec – Srpen 2016

Počasí venku vypadá, jako by léto letos nechtělo předat štafetu podzimu, přesto je tu výběr krajinářských fotografií, které jste…

13.9.2016

Michal Balada

Nechat se sežrat kvůli fotce?

Žralok! Už jenom to slovo vzbuzuje respekt. Po shlédnutí filmů Čelisti nebo Útok z hlubin, se většina veřejnosti na tato stvoření…

8.9.2016

Václav

Efekt protisvětla s dálkově odpáleným bleskem

Pokud máte doma externí blesk, otevírají se vám nevídané možnosti k jeho kreativnímu použití. Nemusí to být jen klasické odražení…

16.8.2016

Tomáš

Používáme histogram při fotografování

Histogram je velmi užitečný pomocník pro každého fotografa - ať už je to profesionál nebo začátečník. V tomto článku si ukážeme,…

21.7.2016

Tomáš

Praktické tipy k hloubce ostrosti

Hloubka ostrosti je neuvěřitelně kreativní nástroj pro fotografy. Zároveň je ale zdrojem mnoha nejasností, dohadů a…

14.7.2016

Tomáš

Jak sbalit nejen foto-techniku na cestu letadlem

Doba dovolených klepe na dveře a mě se řada z vás ptá, jak letadlem převážím foto-techniku a ostatní vybavení, když letím fotit…

6.7.2016

Václav