Václav Krpelík | 21.07.2010

Krajinářská fotografie – řešíme problematiku expozice metodou EXPOSURE BLENDING

V předchozích dvou dílech jsme si ukázali, jak problematiku expozice v krajinářské fotografii řešit pomocí přechodových filtrů a HDR, v dnešním díle si představíme metodu poslední, zvanou “manual exposure blending”.

Jak už jsem uvedl dříve, každý kdo si někdy zkusil vyfotografovat krajinu zjistil, že dosáhnout správné expozice není tak jednoduché. Nejčastější problém se kterým se setkáváme, je výrazný kontrast mezi oblohou a popředím. Jednoduše řečeno, naše fotoaparáty exponují buď na tmavé popředí a pak je obloha přeexponovaná a nebo exponují na oblohu a pak je popředí podexponované. Je-li kontrast opravdu značný, vznikají nám navíc v kritických místech přepaly či podpaly (viz dřívější článek ).

V dnešní době existují v podstatě tři základní způsoby jak tento problém řešit. První dva (přechodové filtry a HDR) jsme si představili v článcích předchozích a dnes se zaměříme na způsob poslední, který s příchodem nových verzí Photoshopu opravdu získává na popularitě.

V čem “exposure blending” spočívá?

Hodně zjednodušeně řečeno jde o vyfocení dvou fotografií, jedné exponované na oblohu, druhé na popředí a následné softwarové “slepení” těchto dvou fotografií na sebe. To možná zní podobně jako HDR, ale s HDR to nemá mnoho společného. Rozdílů je hned několik, ale ten základní spočívá ve skutečnosti, že “přelepovat” nebudeme fotografie celé, ale pouze ty části, u kterých bude expozici potřeba upravit (tedy většinou pouze oblohu).

Co budeme pro aplikaci této metody potřebovat?

Ta dobrá zpráva je, že nebudeme muset utrácet tisíce až desetitisíce za drahé Lee filtry, ta špatná, že budeme potřebovat některou z posledních verzí Photoshopu, jelikož půjde o práci s “layers” neboli vrstvami. Přiznám se, že jestli touto možností disponují i některé alternativní programy netuším. Pokud tomu tak je, budu rád, když tuto informaci někdo z vás doplní v rámci komentářů na konci článku.

Co se dalšího vybavení týče, budeme potřebovat stativ, fotoaparát (pokud možno s funkcí automatického expozičního bracketingu AEB) a ideálně i dálkové ovládání, i když to lze nahradit funkcí samospouště.

Jak probíhá snímání podkladových fotografií?

Focení podkladových snímků pro metodu manual exposure blending je v podstatě totožné s focením podkladových fotografií pro HDR (viz předchozí článek), pouze s tím rozdílem, že:

A) ve finále použijeme namísto 3 fotografií pouze fotografie 2.

B) doporučuji dělat menší expoziční posuny než u HDR (tzn. namísto +/- 2EV použijeme pouze +/- 1EV). Vše ale záleží na kontrastu focené scény a výsledku kterého chceme docílit.

Shrnu-li to, optimální je fotit ze stativu (aby se fotografie dokonale překrývaly), s použitím dálkového ovládání či samospouště (abychom zabránili nechtěnému posunu fotoaparátu), většinou v programu priorita clony (abychom měli plně pod kontrolou hloubku ostrosti, která musí být na všech fotografiích stejná), fotit budeme do RAWu (abychom měli expozici lépe pod kontrolou), a využijeme funkci AEB (jednak aby mezi jednotlivými snímky byla co nejmenší prodleva a zároveň aby nedošlo k nechtěnému posunu fotoaparátu mezi jednotlivými snímky). Doporučuji přečíst již zmiňovaný článek o HDR fotografii, ve kterém je využití funkce AEB podrobněji popsáno.

V praxi se mi osvědčilo používat “svou metodu", kdy exponuji na popředí (které je vždy tím tmavým), AEB nastavím pomocí kompenzace expozice tak, aby první fotka vyšla lehounce přeexponovaná (např. + 0.5 EV), druhá pak vyšla výrazněji podexponovaná ( -1.5 EV) a třetí fotka pak “ulítne” někam do nepoužitelných hodnot ( + 2.5 EV), s tím že pro slepování snímků použiji pouze fotku první, která je perfektně exponovaná na popředí (které se tím zesvětlilo) a fotku druhou, která je ideálně exponovaná na oblohu (která se tím ztmavila).

Fotit podkladové fotografie lze samozřejmě i bez využití funkce AEB tak, že ručně změníte místo odkud fotoaparát bude expozici “číst”. Tzn. první snímek exponujete na popředí a druhý na oblohu. Fotoaparát tak vyfotí dva různě exponované snímky, které následně slepíte v Photoshopu. Problém tohoto způsobu získávání podkladových fotografií ale spočívá v riziku posunu fotoaparátem (o čemž jsem se v praxi několikrát přesvědčil) a tak od tohoto způsobu radši upouštím.

Workflow v Photoshopu

Samotné slepování různě exponovaných fotografií v Photoshopu je opravdu velmi jednoduché:

ve Photoshopu si obě fotografie otevřeme
světlejší fotografii (exponovanou na popředí) označíme (současným stiskem kláves CTRL + A), zkopírujeme (CTRL + C)
přejdeme na tmavší fotografii (exponovanou na oblohu) a světlejší fotografii na ni vložíme (současným stiskem kláves CTRL + V)
abychom slepili fotografie na sebe, půjdeme do menu “Layers”, kde najdeme “Layers Mask” a klikneme na “Reveal All” (tím se nám v “Layer palette” objeví bílý obdélník)
podíváme se na toolbar (to je ten dlouhý vertikální sloupec s mnoha nástroji) a zkontrolujeme, zda je barva popředí nastavená na černou (je to ikonka dvou čtverců které se částečně překrývají - pokud je černý čtverec nahoře, je to správně, pokud je nahoře čtverec bílý, je to špatně - v tom případě na čtverec klikneme a tím pořadí změníme)
na závěr klikneme na klávesu “B”, která nám aktivuje “Paintbrush” a štětečkem u kterého si můžeme zvolit tloušťku, intenzitu a přechod hrany "kreslíme" s ním po obloze, čímž se nám odhaluje obloha z fotografie ve spod
až jsme s výsledkem spokojení, jdeme opět do menu “Layers”, kde klikneme na “Flatten image” a máme hotovo :o)

Tento postup je otázkou několika sekund... opravdu nic složitého. Co může dát zabrat, jsou situace s členitým horizontem (města, hory, atd.), které vyžadují pečlivější práci se štětečkem. Pokud se stane, že ruka ujede a “překreslíte” toho moc, můžete chybu jednoduše opravit kliknutím na zmíněnou ikonku dvou čtverců, kdy po změně jejich pořadí můžete jednoduše jakékoliv místo na fotografii “překreslit” do původní podoby. (Lze jít samosřejmě i do menu a vzít krok zpět, tohle je ale další možnost o které je dobré vědět.)

Jak podkladové a finální fotografie vypadají?

Na ukázku dávám dvě podkladové fotografie vyvolané bez jakýchkoliv úprav z rawu a fotografii výslednou.

Foceno bylo “mojí metodou", tzn. exponováno na popředí (v tomto případě na relativně tmavý Tower Bridge) a s využitím funkce AEB a kompenzace expozice byl první snímek upraven o + 0.5 EV, druhý o -1.5 EV, a třetí o + 2.5 EV).

Použity byly pouze první dva snímky, které dohromady vytvořily ideálně exponovanou třetí fotografii (jejím rozkliknutím dostanete celý náhled).

V tomto případě by použití jakýchkoliv přechodových filtrů nemělo smysl (došlo by k výraznému ztmavení budovy vpravo, případně i obou věží mostu) a tak nejlepším řešením je právě exposure blending.

Metoda v praxi

I když je tato metoda v porovnání s filtry, které lze jen zasunout a fotit pracnější, v krajinářské fotografii představuje nenahraditelné řešení mnoha situací. Fotíte-li město s vysokými budovami, hory se zasněženými vrcholky, či lesnatou krajinu s vysokými stromy, cokoliv co výrazně přesahuje horizont bude přechodovými ND filtry nechtěně a nenávratně ztmaveno. Ve všech situacích kdy nám objekty výrazně přesahují horizont je exposure blending tím nejlepším řešením.

Narozdíl od HDR, kde na sebe “slepujete” fotografie celé, jde pouze o “výměnu” oblohy a tak pokud se v popředí odehrává nějaký děj – pohyb, nedojde k nežádoucímu zdvojení, což je obrovská výhoda.

Musím zmíňit, že tato metoda je mou oblíbenou obzvláště při fotografování městské krajiny a panoramat. U obou je použití přechodových ND filtrů problematické (u měst kvůli vysokým budovám, u panoramat kvůli jejich velkému horizontálnímu rozsahu a s tím souvisejícím množstvím objektů přesahujících horizont) a tak se většinou spoléhám na toto řešení.

Navíc se tato metoda výborně hodí jako “lék” na přepaly a podpaly, které vznikají například při fotografování nočního města na osvětlených budovách, kdy lze přepáléné místo jednoduše nahradit místem ze záměrně podexponované fotografie.

Závěrem bych chtěl podotknout, že je tato metoda používaná předními světovými landscape fotografy a je to i způsob, kterým vznikla panoramatická fotografie “Sunrise over the Old Man of Storr”, která minulý rok vyhrála soutěž Landscape Photographer of the Year 2009.

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Václavovy fotografie mají své specifické kouzlo a umístily se na předních pozicích v mnoha mezinárodních prestižních fotografických soutěžích.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Líbil se Vám článek? Pošlete autorovi hlas a zlepšete tak jeho hodnocení. POSLAT HLAS

Komentáře

Vkládat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé. Přihlaste se nebo se zaregistrujte.

Kmínek | 14.02.2011, 17:38

Díky za super článek a návod jak dosáhnout lepších fotek. Vždycky sem přemejšlel jak tyhle fotky s vysokým dynamickým rozsahem vznikají bez použití HDR programů, a už je mi to jasný. DÍKY

Bobe.hop | 28.07.2010, 01:09

Aha, šel jsem na to asi moc zhurta. Děkuji za ochotnou nápovědu. Jsem moc rád, že je nám prostřednictvím těchto super článků umožněno proniknout do světa zkušených fotografů.

to Bobe.hop

Václav Krpelík | 25.07.2010, 16:34

Přesně tak... ta finální úprava je celá o tom umět správně používat štětec. Postup je takový, že začínám s velkými plochami při Size 100-400px a Hardness 0-20% a pak jak se dostávám k horizontu či k objektům tak štětec zmenšuji klidně až na nějakých 5-20px. Pokud to upravuji pro tisk, tak si dávám hodně záležet a raději fotku zvětším na 200-400%, abych tu hranici mezi plochou která musí / nesmí být štětcem zasažena měl větší. Je to celé jen o cviku, ale opravdu to je jednoduché a celkem rychlé, když to má člověk "v ruce".

Bobe.hop | 25.07.2010, 14:13

Moc hezky napsaný a v použití praktický článek. Zatím to nějak nejsem schopen uvést do praxe. Nějak mi nejde do hlavy jak plynule spojit to co jsem již jednotahově překryl s tím co potřebuji dopřekrýt. Napadla mne kombinace s jinými nástroji jako je třeba laso, které mi může pomoct ochránit to co překrývat nechci. Pravděpodobně bude problém hlavně má neschopnost nastavit si štětec :)

to zdenda77

Václav Krpelík | 25.07.2010, 07:21

"přechodový CPL filtr" pokud vím neexistuje. Pokud máte na mysli přechodové filtry, tak všeobecně je dohromady s touto metodou kombinovat nedoporučuji, ale jsou vyjímky kdy to dělám - jenže to by bylo na další článek :o) Co se CPL filtru týče, ten samozřejmě použít lze, ale popravdě já ho moc nepoužívám, jelikož A) fotím často do slunce nebo se sluncem za zády - kdy CPL ztrácí účinek, B) CPL je nepoužitelný s mým ultra-širokáčem v pozici kolem pravého úhlu ke slunci. Jinak s kompaktem bohužel nefotím, takže nemohu soudit na základě zkušeností, ale princip bych volil stejný jako u DSLR ...tzn. jak jste napsal - priorita clony, WB a autofocus automatika (ideálně fotit do RAWu) a expoziční bracketing.

zdenda77 | 24.07.2010, 08:39

Pokud píšete bez filtrů, ale jen přechodových CPL filtr používáte na většině fotkách i na podkladech pro tuto techniku? Takže priorita clony a jinak plně automatika včetně WB a autofocusu? Na kompaktu nemám možnost výběru ostřících bodů, takže nejlepší bude asi EV braketing?

Jan Bainar | 22.07.2010, 06:52

Tak to je celkem rychlé, mě to trvá déle asi kvůli stromům, kterých mám na fotce vždycky dost. :-)

to Jan Bainar

Václav Krpelík | 22.07.2010, 00:31

No je to otázka cviku. Já už to mám hodně "v ruce" takže udělat takovou fotku jako je ta ukázková dole trvá jen pár minut. Jde hlavně o to správně nastavit štětec (jeho tloušťku a přechod). No je pravda, že pokud to chci mít hodně precizní pro finální tisk v plném rozlišení, tak to dělám pečlivěji (aby mi nevznikly přesahy či některá místa nebyla nedodělaná)... pak to třeba trvá i půl hodiny.

...

Jan Bainar | 21.07.2010, 19:27

O této metodě vím už poměrně dlouho, dá se také použít na poupravení kompozice z vícerosnímků a na přidání prvků do obrazu. Hodně jsi mě ale překvapil aplikací této metody na městské scenérie. U fotky přes Temži na hoře bych to chápal, ale u ukázkových fotek níže je to podle mě nesmírně náročná metoda. Jak dlouho sis se štětci a maskou hrál abys získal výsledný snímek?

to pipe

Václav Krpelík | 21.07.2010, 15:34

Ano to zní správně. V praxi potom kde je větší kontrast používám většinou větší expoziční posuny, kde je kontrast menší, posouvám méně. Hlavně ze začátku to chce experimentovat a jak už jsem zmínil v předchozím komentáři, nafotit třeba více různě exponovaných fotek, a doma si to pak přebrat a v hlavě utřídit, co je pro jakou situaci ideální. Doporučuji také fotit do rawu, jelikož si tak můžete expozici dále doladit.

ještě jeden

pipe | 21.07.2010, 15:24

Mám nikon, čili kompenzaci expozice si nastavím po 1/2EV a nastavím ho na +1/2 a AEB nastavím 3 snímky od -2 do +2 EV po 2EV posun takže ve finále dostanu hodnoty -1,5; -0,5 a 2,5 ? a použiju první 2 fotky

to Miles.D

Václav Krpelík | 21.07.2010, 15:23

Ahoj, no otázka je proč se ti tvé výsledky nelíbí... první co mě napadá, že možná posuny expozice možná nebyly vhodně zvoleny. Pokud si nejsem jistý jak posuny nastavit a na fotce mi záleží, tak udělám třeba i 6 různě exponovaných fotek (s malými expo. posuny mezi nimi) a pak si vyberu 2 které nejlépe sednou pro slepování.. chce to občas trošku experimentovat :o)

ještě jeden

pipe | 21.07.2010, 15:19

Layers

Miles.D | 21.07.2010, 09:14

Perfektní článek, díky moc. Přestože už jsem techniku exposure blending zkoušel, výsledky se mi moc nelíbí. Zkusím tedy exponování dle Tvých rad a snad se dostaví spokojenost. :) Pokud jde o práci s vrstvami, tak méně movitým příznivcům softwarových hraček doporučuji GIMP 2, který vrstvy i masky ovládá skvěle a je ke stažení zdarma i s češtinou. Ve Photoshopu jsem bohužel nikdy nedělal, ale od doby co si hraju v Gimpu ani nemám moc důvod.

děkuju

pipe | 21.07.2010, 08:49

díky, AEB bych ve foťáku měl mít

to pipe

Václav Krpelík | 21.07.2010, 08:26

Spíš doporučuji používat ten AEB, jak jsem v článku popsal. Tzn. nechat tam klidně "Multisegment" zvaný také jako "evaluative" metering, nastavit ostřící bod na něco před horizontem co ve finále chci o chlup zesvětlit(odtud si také fotoaparát vezme hodnoty pro metering), pak kompenzací expozice posunu EV o např. + 0.5 a aktivuji AEB. Je to rychlejší a zamezí se šahání na fotoaparát, tzn. riziku posunu fotoaparátem.

Dotaz a poděkování

pipe | 21.07.2010, 08:04

Nejprve bych chtěl poděkovat za krásný a pro mě hodnotný článek, už se těším až si to zkusím. A teď dotaz ohledně exponování na oblohu, mám si tedy umístit fotoaparát na stativ, změřit si expozici oblohy pak objektu a to pak nastavovat (nastavit si bodové měření a změřit to tímto způsobem pomocí ostřících bodů)? V této části bych uvítal víc technický popis, nebo spíš vysvětlení typu pro amatéry začátečníky velice děkuji a přeji spoustu takto krásných fotografijí

Dotaz

pipe | 21.07.2010, 07:59