Ladakh - království větru, písku a vysokých hor

Indický Ladakh – to je pustá, nehostinná krajina, od okolního světa obklopena hradbou vysokých hor, jimiž je také sama tvořena. Život se zde soustřeďuje v úzkém pásu okolo řek, jejichž osu tvoří Indus. Zelená políčka okolo toků ostře kontrastují s okolní žlutou, vyschlou krajinou pod věčně modrým nebem s mraky, které se zdají být nadosah ruky.

Malý Tibet

Ladakhu se přezdívá Malý Tibet pro jeho vysokou nadmořskou výšku i podobný charakter krajiny a kultury, jako v Tibetu skutečném. Byli to právě buddhističtí poutníci k hoře Kailash v Tibetu, kteří zde založili první osady. S buddhisty je spojeno i založení prvního ladackého království v 9. století. V této době vznikla spousta klášterů, z nichž některé existují dodnes.

Přirozenou obranu Ladakhu tvořily hory, prostupné jen několika vysokými sedly, které jsou beztak většinu roku pod sněhem a tím pádem neprůchozí. I přes to se však do Ladhaku dostaly muslimské armády, avšak buddhismus i samospráva království přežívala dále. Od roku 1846 je ale Ladakh součástí regionu Jammu and Kashmir.

Fotografie je složena z několika fotek na výšku, nasazen byl i polarizační filtr; obecně je jeho používání při focení panoramat často problematické pro různou sílu efektu v různých úhlech od slunce a vyžaduje tak korekci při zpracování. Zde pomohly i mraky, členící oblohu.

Leh - ladacká metropole

Samotný Leh, hlavní město státu, byl dlouhá století důležitou zastávkou cestovatelů na tradiční cestě mezi Kašmírem a Tibetem, Indií a Čínou. Hlavním městem Ladakhu se stal za vlády Singge Namgyala na přelomu 16. a 17. století. V této době, za vlády Sengge Namgyala, byl nad městem postaven královský palác, ne nepodobný Potale ve Lhase. Je tvořen celkem devíti podlažími – v horních bydlela královská rodina, níže služebnictvo. Opuštěn byl v 19. století, královská rodina v současnosti žije v paláci ve Stoku.

Scéna složitá světelně - rozsahem kontrastu mezi spodní částí fotky a zejména pravým horním rohem. Nutná byla výrazná podexpozice + následná vytažení světel v editoru.

O něco výše, než je samotný palác, stojí již od roku 1430 klášter Namgyal Tsemo Gompa. Slovo Tsemo znamená červený a připomíná tak barvu budovy. Uvnitř se nachází 3 poschodí vysoká socha Buddhy, od kláštera je nádherný výhled na město.

Pro zachycení kontrastu dynamiky praporků a neměnnosti kláštera jsem zvolil delší expoziční čas, nutných byla i spousta pokusů, než se podařilo zachytit praporky na správném místě.

Ladak - trekařský ráj

Množství vhodných cest, které spojují jinak odlehlé vesničky v horách, v létě stabilně krásné počasí, pozoruhodné kláštery, kontrast zelených oáz a vyprahlých hor, to vše dělá z Ladakhu pravý trekařský ráj. Naše cesta vedla přes sedlo Ganda La (4950 m n. m.), ověnčené tisíci pestrobarevných modlitebních praporků.

Vysoká nadmořská výška zesiluje efekt polarizačního filtru.

Na údolí dohlíží král této části hřebene – Stok Kangri (6137 m n. m.), nasvícený posledními paprsky zapadajícího slunce. O dalších několik set výškových metrů níže se objevují první políčka s obilím, tvořící zajímavý kontrast s okolní vyprahlou krajinu – nebýt měsíce na obloze, klidně by se dala označit za měsíční.

Buddhistické kláštery Ladakhu

Ladakh je buddhistickou oázou Indie. Jako dědictví ladackých království zde zůstalo množství klášterů, z nichž mnohé byly založeny již na konci prvního tisíciletí. Jejich budovy se často tyčí na nepřístupných místech vysoko nad zelenými údolími, a leckdy jsou tak rozlehlé, že tvoří prakticky samostatné město.

Ještě častější než samotné kláštery jsou stúpy, drobné stavby rozeseté po krajině. Uvnitř stavby, která může mít různý tvar, ale téměř vždy bývá bílá, bývají uchovávány buddhistické relikvie, například ostatky svatých. Častým doplňkem jsou modlitební praporky a mlýnky.

Smysl modlitebních praporků i mlýnků je podobný: jsou na nich napsány texty modliteb či manter, které jsou otáčením (ve směru chodu hodinových ruček) v případě mlýnků, respektive pohybem ve větru čteny a roznášeny do světa. Mlýnky mohou být z různých materiálů – ty starší jsou často dřevěné, zatímco novější bývají z plechu, jako je tomu u těchto z kláštera v Alchi.

Velká ohnisková délka a malá clona = malá hloubka ostrosti, dovolující v řadě modlitebních mlýnků zachytit ostře jen jeden z nich.

Buddhistická legenda, která se váže k místu, na kterém stojí klášter Lamayuru, se shoduje s geologickými záznamy historie. Dříve zde bylo jezero, které vyschlo a v jeho sedimentech vznikla dnešní „měsíční krajina“. Podle legendy voda zmizela jako důsledek modliteb… Samotný klášter je nejstarší v Ladakhu, pochází z 10. století, a také jeden z největších – žije zde asi 150 mnichů.

Opět skládačka z více fotek, zaujala mě především kompozice s praporky, jejich stíny a klášterem v pozadí.

Thiksey (často psáno i jako Thikse, Tikse…) je největším klášterem středního Ladakhu. Desítky budov zabírají ve dvanácti patrech celý kopec nad vesnicí. Přes jeho rozlehlost tu údajně žije jen asi 60 mnichů.

Na tuto fotku jsem použil "pseudoHDR" - skládání dvou vrstev z různě vyvolaných RAWů: originální snímek byl podexponován (použit pro oblohu), klášter byl značně zesvětlen.

Klášter ve Spituku, pocházející z 15. století, zabírá malý kopec, ležící dnes nedaleko letiště v Lehu. Poskytuje tak dobrou vyhlídku na přistávací manévry letadel.

Písečné duny údolí Nubra

Údolí Nubra představuje další zajímavou oblast Ladakhu. V údolí okolo soutoku řek Nubra a Shyok vedle sebe v těsném sousedství leží zelená oáza i písečné duny. Cesta do Nubry vede přes sedlo Khardung La. Dlouhou dobu bylo Indy propagované jako nejvýše položené motorizované sedlo s výškou 5602 m n. m., ale moderní GPS přístroje ukazují o zhruba 250 m méně.

Zde se projevuje již zmiňovaný efekt polarizačního filtru při focení panoramat- odstín modré v obloze je na každé straně snímku jiný.

Řeka Shyok, do které se vlévá řeka Sianchan (Nubra), odděluje hřeben Ladakhu a Karákorámu. Hlavním lákadlem jsou zde ale písečné duny. Rozprostírají se na zhruba sedmikilometrovém úseku mezi Diskitem a Hundarem. Dají se zde pořídit fotografie jako na opravdové poušti, nejvyšší z dun ale jen málo přesahují deset metrů výšky.

Jezero Pangong Tso

Za devatero horami, devatero průsmyky a devatero horskými bystřinami leží pohádkově krásné jezero Pangong Tso. S rozlohou 700 km2 patří k největším himálajským jezerům, jeho hladina leží ve výšce zhruba 4300 m n. m.

Cesta k jezeru z Lehu je docela dlouhá a náročná. V nekonečných zákrutách špatné cesty, jež je místem nekonečného boje mezi člověkem a přírodou, je třeba překonat sedlo Chang La (5360 m n. m.). Odměnou jsou výhledy na zaledněný hřeben Stoku, tyčící se nad zelenou oázou v jinak vyprahlé krajině.

Jezero leží z jedné třetiny v indickém Ladakhu, ze dvou třetin pak v Tibetu. Přesná hranice mezi oběma státy je zde ale nejasná, takže vojenské základny najdeme podél jezera v obou zemích. Na délku má jezero 134 km, na šířku pak kilometrů 5. Voda byla původně slaná, avšak díky doplňování tavnou vodou z okolních ledovců a bohaté sněhové nadílky je nyní brakická, díky čemuž v ní mimo korýšů nežijí žádné organizmy. Jezero je ale významnou zastávkou pro tažné ptáky, jako je husa indická nebo husice rezavá, na březích žijí svišti.

Neustále se měnící scenérie, světelné podmínky i mraky uhánějící po temně modré obloze způsobují, že jezero je pro fotografa hotovým rájem. Tu je červená kytička do popředí, tady zajímavý mrak na obloze, jinde písečná kosa ostře kontrastuje s okolní vodou a paměťová karta se plní a plní. Díky kempu i několika možnostem ubytování je za předpokladu předcházející aklimatizace možno u jezera přespat a obdivovat tak zapadajícím sluncem osvětlené kopce, které mění barvu každým okamžikem. Strávit zde noc se rozhodně vyplatí, i když výlet sem a návrat do Lehu se dá stihnout i za jeden dlouhý a náročný den.

Nakupujte fotografické vybavení výhodně na Mall.cz

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka

Najdete nás na Facebook

Buďte v obraze díky RSS kanálu Fotorádce.cz