Brand

Měření expozice: kdy a proč chybuje? Jak na ideální expozici?

Ve fotoaparátu vestavěné měření expozice je velmi užitečné, avšak ne 100% spolehlivé. V jakých případech je potřeba expozimetr fotoaparátu korigovat? Jak se naučit předvídat tyto situace a jak na ně předem reagovat, abychom měli fotografie optimálně exponované? To se dozvíte v tomto článku.

Interní expozimetry (ty vestavěné ve fotoaparátech) jsou velmi užitečné a pro mnoho hobby i profesionálních fotografů zcela zásadní pro jejich práci. Velmi pohotově dokáží naměřit expozici a reagovat na změnu osvětlení, takže se při fotografování nemusíme téměř o nic starat. Byl bych ovšem velký optimista, kdybych zde vynechal jednu hlavní nevýhodu vestavěných expozimetrů - a to jejich snadnou ovlivnitelnost, a tedy i nepřesnost, v mnoha světelných situacích. V tomto článku bych Vám chtěl na názorných ukázkách vysvětlit i demonstrovat, o jaké konkrétní případy se jedná, proč se nechají interní expozimetry tak snadno oklamat a jak se s tím v praxi vypořádat. A to ideálně předvídáním takového chování - takže se naučíte "cvaknout" správně exponovanou fotku na první pokus.

expozice-v-pohode.JPG

Expozičně nenáročná scéna, se kterou si hravě poradí interní expozimetr i bez našeho zásahu. Nejsou tam žádné černé ani bílé plochy, žádné protisvětlo, nic expozičně záludného.

Jak měří interní expozimetr

Ještě než vám vysvětlím, jak a proč se nechá interní expozimetr snadno oklamat, je potřeba si říct, jak vlastně vůbec měří světlo.

Interní expozimetr funguje tak, že měří světlo odražené od těch objektů, které máme v záběru. Věnujte prosím velkou pozornost slovu "odražené" - to je zde nesmírně důležité. Přestavte si, že fotíte například ženicha v tmavém obleku a namíříte na něj svůj portrétní objektiv. Expozimetr vám ukáže třeba 1/250 při clonovém číslu f/2. Pak namíříte na nevěstu v bílých šatech, která stojí hned vedle. A expozimetr vám ukáže 1/1000 při stejné cloně f/2. Jak je to možné? A co je vlastně správně? To je ta správná "otázka do pranice"...

Toto je přímo ukázkový příklad toho, jak se dá interní expozimetr snadno zmást. Samozřejmě expozice by měla být v obou případech stejná (a nebo velmi podobná s ohledem na to, jak moc budou bílé šaty lesklé). A přesto nám expozimetr nabídne zcela odlišné hodnoty. Je to proto, že on měří světlo ODRAŽENÉ - a jak už jistě tušíte, tmavý pánský oblek odráží  mnohem méně světla, než bílé svatební šaty. Pánský oblek část slunečního světla prostě pohltí - proto je v něm v létě větší vedro, než v bílém tričku :D

zenich.jpg

Ukázková situace, kdy by expozimetr volil delší čas expozice (spousta tmavých ploch, které se mu "nelíbí"). Je ovšem jasné, že by to snímku neprospělo.

 

Kdy a proč se nechá interní expozimetr zmást

Výše uvedený praktický příklad je naprosto ukázková situace, kdy interní expozimetr může měřit naprosto zcestné údaje. Do podobné šlamastiky se fotografové dostávají typicky při fotografování:

  • portréty v protisvětle,
  • krajiny s velkým podílem oblohy,
  • lesklých produktů,
  • zasněžené krajiny,
  • tmavých produktů,
  • tmavé oblečení,
  • s tmavým pozadím v ateliéru,
  • nočním fotografování.

Samozřejmě existuje nespočet dalších případů, kdy se interní expozimetr nechá velmi snadno pobláznit. Výše jsou uvedené jen typické situace. Pokud vás napadne nějaká další častá, napište mi ji prosím dole do komentáře a já ji do článku doplním. Díky.

svetle.jpg

 Typická ukázka expozičně náročné situace - fotíme v protisvětle. V tomto případě jsem se rozhodl obětovat nezajímavé pozadí a kompenzovat do plusu.

tmave.jpg

Typická ukázka situace, kdy je potřeba kompenzovat do mínusu - tmavá scéna, kterou by expozimetr měl tendenci zbytečně přeexponovat.

Proč se tedy nechá expozimetr snadno zmást? Proto, že měří odražené světlo. A různé objekty odráží světlo s různou intenzitou. Například Měsíc v úplňku na obloze září jako obrovská bílá koule. Oproti němu jsou jinak vcelku jasné hvězdy jen sotva viditelnými tečkami na obloze. A hlavně - expozimetr se bojí přeexpozice a podexpozice jak čert kříže. Váš fotoaparát, a to na pokyn expozimetru, se bude vždy a za každou cenu snažit vyhnout se přeexpozicím a podexpozicím. A to proto, že to jsou místa bez kresby a jsou považována za technickou chybu. Expozimetr se tak bude vždy vše snažit "hnát" ideálně do neutrálně šedé. Jakékoliv pomyšlení na čistě bílou nebo černou jsou mu velmi nepříjemné :)

preexpozice.jpg

Při focení tohoto schodiště jsem použil manuální režim M, protože jsem nechtěl, aby celá scéna působila zašedle a fádně kvůli tomu, že se vestavěný expozimetr "bojí" příliš světlých scén.

No a když k tomu přičtete fakt, že expozimetr je jen kombinace senzoru s tištěnými obvody, tak snadno dojdete k logickému závěru, že on prostě nemůže vědět, že fotíte na bílém sněhu a ten sníh se bude snažit exponovat tak, aby byl neutrálně šedý. Ačkoliv byl původně spíše bílý - a vy byste si jej přáli mít na fotce také spíše bílý, než nepěkně zašedlý.

Proto se fotografům v praxi velmi často stává, že to, co bylo v realitě temné až černé, je na fotkách spíše tmavě šedé. A to, co bylo téměř bílé, je spíše světle šedé. Ono to ve své podstatě není špatně - počítá se s tím, že si pak fotku (ideálně v RAWu) stejně ještě upravíme a nedokonalost tak napravíme. To by nevadilo, kdyby to ovšem neovlivňovalo expozici všeho, co je na fotce. A tak se může stát, že lyžař v šedé kombinéze bude na fotce vypadat jako tmavý podexponovaný flek na zašedlém sněhu.

Nyní už tedy víme, kdy a proč se nechá interní expozimetr snadno zmást k tomu, aby vše směřoval k neutrálně šedé. Ať už fotíme bílý sníh nebo "černochy v tunelu". Jak se s tím v praxi vypořádat?

Jak obejít zmatený expozimetr

V praxi máme v podstatě více možností, nicméně nejčastější jsou tyto:

  • použít kompenzaci expozice,
  • použít expoziční režim M,
  • použít externí expozimetr.

Kompenzace expozice

Nejsnazší je expozimetr usměrnit kompenzací expozice. A to následovně:

  1. Fotíme-li něco velmi světlého, kompenzujeme do plusu.
  2. Fotíme-li něco velmi tmavého, kompenzujeme do mínusu.

Právě v této chvíli nejvíce hobby fotografů chybuje - při focení kompenzují opačným směrem. Ale je to opravdu napsané správně - když fotím ty "černochy v tunelu", tak musím kompenzovat do mínusu, aby nebyli přeexponovaní (protože expozimetr se bude bát je exponovat téměř černé). A naopak - fotíme-li na sněhu, musíme obvykle kompenzovat do plusu, aby sníh nebyl podexponovaný.

Zkuste si tedy již při focení všímat toho, co fotíte... a pokud máte v  záběru něco velmi světlého, kompenzujte rovnou do plusu. A naopak. Uvidíte, že vám to bude bezvadně fungovat a naučíte se tak exponovat "na první dobrou".

Expoziční režim M

Druhou možností je použít expoziční režim M, kdy máme veškeré hodnoty (expozice, clona, čas) plně pod kontrolou. Ovšem i tam nám může expozimetr napovídat, že to máme nastavené dosti špatně (a bude se mýlit).

expozicne-narocne.jpg

V tomto případě jsem již předem nastavil expoziční režim M, protože jsem počítal s tím, že intenzita ohňostroje se bude každou chvíli měnit, navíc toto extra ostré protisvětlo by nejspíš tak zmátlo expozimetr, že by z ženicha s nevěstou zbyly jen tmavé siluety. Což jsem nechtěl.

Externí expozimetr

Třetí možností je použít externí expozimetr. Vím, že dnes jej používá už málokdo, protože interní expozimetry fungují často velmi dobře. A v kombinaci s různými expozičními režimy lze dosáhnout uspokojivých výsledků. Mohu vám ale s klidným srdcem říct, že od té doby, co jsem opět začal zase fotit na film a expozici si měřím externím expozimetrem, tak se mi nesmírně ulevilo. Jedno zmáčknutí tlačítka mi stačí na to, abych zjistil potřebný čas při nějaké konkrétní cloně a ten pak přenesu do fotoaparátu - a fotím, aniž bych řešil, jestli mám v záběru oblohu nebo jestli fotím v protisvětle. Prostě vím, že budu mít expozici správně, děj se co děj. Je to proto, že externí expozimetr neměří světlo odražené, ale dopadající. A tak mi naměří zcela stejnou expozici, když budu fotit detail hlavy tmavého koně nebo bělouše :)

expozice-lehce-svetlejsi.jpgKontrolní otázka - jak byste exponovali snímek výše? Do plusu? Do mínusu?...
Jedna správná odpověď neexistuje :)  Záleží totiž čistě na vašem vkusu.

Já jsem zvolil variantu lehce do plusu (kvůli velkému podílu oblohy na pozadí), protože jsem nechtěl mít novomanžele příliš tmavé. A o kresbu v obloze mi narovinu řečeno až tolik nešlo.

Osobně si myslím, že kompenzace expozice nebo režim M jsou  nejlepším řešením - je to pohodlné, pohotové a zdarma. Stačí si pamatovat, že při focení např. v protisvětle nebo na sněhu, kompenzujeme do plusu (to je ta záludnost) a naopak.

Tip: nezapomeňte na kreativu

Jak jsem již naznačil u výše uvedené fotky, nezapomínejte, že většinou neexistuje jedno správné nastavení. Fotografie je obor kreativní, a tak byste se neměli nechat zaškatulkovat tím, že nějaký Dolejší něco napsal na Fotorádci :)  Mějte svou hlavu, svou vizi a jděte si za ní pravidla nepravidla. Technicky nedokonalý snímek s přepaly může být vizuálně mnohem zajímavější, než nudný záběr, který bude bez jakýchkoliv technických vad. Zkoušejte různé experimenty, klidně ať je to přepálené nebo tmavé, tím posunete své hranice a třeba i vylepšíte svůj vizuální rukopis... a i kdyby to ne, alespoň se pobavíte. A o tom přeci fotografování je.

Shrnutí

Interní expozimetr neví, a ani nemůže vědět, jestli fotíme na pláži s bílým pískem nebo na hromadě uhlí. A tak se nechá velmi snadno zlákat k tomu, že naměří expozici "chybně". Snaha expozimetru vyhnout se podexpozicím a přeexpozicím jej vede k tomu, že např. bílý písek bude na fotce spíše šedý - a hromada uhlí nebude černá, ale tmavě šedá. Proto se často stává, že nám při focení v náročných expozičních podmínkách expozice "ulítne" mimo a musíme fotku cvaknout ještě jednou, už správně (pokud je to možné).

I proto, že často nelze tentýž záběr opakovat, je velmi užitečné se tyto situace naučit předvídat, tak trochu se sžít s vlastním expozimetrem, a už předem na tyto situace reagovat. A to buď kompenzací expozice nebo přímo manuálním režimem M, kdy máte vše pod kontrolou. Externí expozimetr používají asi dnes už jen fajnšmekři a nebo opravdoví nadšenci (už jen proto, že jejich cena nebývá nízká).

V každém případě platí, že bez praxe to nepůjde, a tak po této velké dávce teorie už mám pro vás jen jediné doporučení. Běžte fotit, zkuste si uvedné tipy a hlavně - užijte si to ;)

 

 

Diskuse

František

1.5.2020 17:26

Myslim, že je to jedoduché.....princip je jasný, Když je scéna světlá a objekt zájmu tmavý, je třeba snímek více prosvětlit a kompezovat do + a naopak...  je to věc nejen vkusu, ale i záměru... zbytek je třeba opravit v postprocesu...

Občas pomůže nastavit měření expozice na střed. Osobně jej používám téměř trvale....při kontranstních scénách dávám v extrémních situacích i měření bodové.. je sice někdy vysvětlováno, že bodové měření expozice měří v pouze v jednom bodu, ale zdá se mi, že to úplně tak není a expozimetr aparátu používá několik ( ne jeden) středových bodů.

Freddy.

Tomáš

1.5.2020 20:07

Díky za doplnění.

Pavel

3.5.2020 18:20

Zapomněl jste napsat, že s externím expozimetrem musíme měřit dopadající světlo úmyslně - tedy použít orůsvitnou destičku nebo kalotu a namířit z roviny záběru proti světlu. Pokud jej popadneme a namíříme na scénu, tak kromě složitější práce nedocílíme ničeho.

Josef

3.5.2020 19:08

A co když mám bezzrcadlovku s reálným histogramem a indikací "přepalů" a "podpalů". Není to výhoda...?

Tomáš

4.5.2020 08:20

Pro Josef: ano určitě, to je bezpochyby výhoda, protože rovnou vidíte, jak exponujete.

Josef

4.5.2020 13:54

Nechci tady dělat reklamu bezrcadlovkám, ale právě ten reálný histogramv hledáčku a přepaly/podpaly vše online, si nemohu vynachválit. Měl jsem několik digi zrcadlovek Pentax, tak článek a problémy se správnou expozicí plně chápu. Většinou byly potřeba nějaké "nástřely" nebo jsem mohl být velmi zklamaný. Tak po mnoha letech se zrcadlem oceňuji dobrodiní reálného histogramu. Tím samozřejmě neříkám, že zrcadlovky jsou špatné... (ještě jich mám několik ve skříni), aby si to někdo špatně nevyložil.

Ferd

6.5.2020 21:54

Zobrazení histogramu není doména jen bezrcadlovek. A hlavně je potřeba pamatovat na to, že ne vždy je možné či nutné se přepalům/podpalům vyhnout. Histogram svádí k centrování expozice-což ne vždy je správně (fotka sněhuláka na sněhu, kominíka ve stínu, low key/high key atd..)
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotografujeme

Všechny články kategorie

Měření expozice: kdy a proč chybuje? Jak na ideální expozici?

Ve fotoaparátu vestavěné měření expozice je velmi užitečné, avšak ne 100% spolehlivé. V jakých případech je potřeba expozimetr…

2.5.2020

Tomáš

Fotografie na doklady online

Požadavky na fotografie na doklady se v posledních letech zásadně změnily. Vlastně na úřední oficiální průkazy totožnosti, tedy…

30.4.2020

Pavel

Krajinářská fotografie: březen - srpen 2019

Po delší době se pojďme podívat na krajinářské fotografie, které jste na Fotorádce v uplynulých měsících nahráli.

16.9.2019

Michal Balada

JAK FOTIT DĚTI (nejen) mobilem

Pro děti to nejlepší...to platí i pro fotografii. Základy kompozice a nastavení fotoaparátu a třeba i inspiraci pro fotografování…

21.8.2019

Pavel

CO MOŽNÁ NEVÍTE O FOCENÍ MOBILEM.

Fotografujete mobilem? Tak chcete jistě mít fotky co nejlepší i vytištěné na papíře. Jak nastavit fotoaparát, aby vše bylo i na…

19.6.2019

Pavel

Jak přežít focení "se mnou" v horách

Ať už se rozhodnete pro stanování vysoko v Dolomitech, Alpách nebo pro foto-expedice daleko za severním polárním kruhem, tak jako…

3.6.2019

Václav