Mořské panny na jeden nádech

Abychom se trošku odreagovali od žraloků, delfínů, vraků a tréninků, zaskočili jsme si s Apneamanem v tomto roce několikrát do mořských hlubin za mořskými pannami. A ačkoliv mě většina z vás zná, jako skalního fotografa hor, pobřeží, dugongů, žraloků a další mořské fauny, musím konstatovat, že mě focení modelek obklopených pohádkovým prostředním mořského světa doslova nadchlo. Mořské panny jsme fotili v jeskynních labyrintech, na houpajících se kotvách safari lodí i na volném moři. A výsledek? Myslím, že předčil očekávání. Pojďme se tedy společně podívat, jak tyto velmi specifické a originální fotografie vznikaly.

Pro ty z vás, kteří mě ještě neznají, musím uvést, že veškeré mé podvodní fotografie jsou fotografovány bez přístroje (na jeden nádech). Je to zcela jednoduché. Na hladině se nadechnete a poměrně rozsáhlou fotografickou sestavu (zrcadlovka v housingu s držáky a dome portem + 2 velká ramena + 2 blesky + focus světlo + kabely) zatlačíte do požadované hloubky (5-30 metrů).

Tam počkáte na ten správný okamžik, fotoaparátem ho zachytíte a pak už to jen celé pomaličku zase vytlačíte na hladinu, kde se konečně nadechnete. Nejde tedy o běžné fotografování krajinek, kterému se může věnovat každý, kdo má fotoaparát a stativ, ani o klasickou podvodní fotografii, které se věnuje řada přístrojových potápěčů. 

No a jelikož je fotograf pod vodou na nádech, vyžaduje to samé i od modelek. Ty to mají sice jednodušší v tom, že nemusí tlačit žádný fotoaparát, nicméně musí se potápět bez masky, ploutví a neoprenu, což rozhodně není žádná sranda. Jestliže takto fotíme na volné vodě, zahrát si na mořskou pannu zvládne kde kdo. Nicméně pokud se má mořská panna vydat bez masky do jeskyně, začíná jít do tuhého. Pojďme se ale podívat, na jednotlivé záběry jeden po druhým.

Entering another world

Jedna z nejzajímavějších fotografií a přitom pro modelku tak jednoduchá. Stačilo na hladině trochu vydechnou, máchnout rukama a po zádech pomalu volně padat do dvoumetrové hloubky. Jakmile modelka přestala rukama pracovat, pozitivní vztlak ji začal tlačit zpět k hladině. To ji krásně natáhlo dozadu vlasy a už se stačilo jen dotknout hladiny a vstoupit tak do "dalšího světa" :o)

Někdo se možná zeptá: "Kde se tam vzalo to světlo, do kterého mořská panna vstupuje?" Odpověď je jednoduchá. Jde o paprsky slunce, zachycené v určitém úhlu, jen několik málo hodin po jeho východu.

Mimochodem po prezentování této fotografie na svém profilu a v různých skupinách na Facebooku jsem byl některými "fanoušky" nahlášen za šíření sexuálně nevhodného obsahu. Na základě toho došlo k dočasnému zablokování mého profilu. Žijeme holt v "politicky korektní" společnosti a tak se i tady předem omlouvám těm, kterých by se fotografie mohla dotknout. Na svou omluvu mohu potvrdit, že konkrétně tato mořská panna je díky symbióze s ostatními mořskými tvory genderově, etnicky, nábožensky i politicky neutrální. Snad je tato skutečnost polehčující okolností :o)

Sunny day

Fotografie "Sunny day" vznikla v malé jeskyni v přírodní rezervaci Ras Mohammed. Tady to měl fotograf poměrně jednoduché.

Stačilo se zanořit do hloubky 6-7 metrů, vplout do jeskyně, kdesi uprostřed se otočit, vypustit z pusy trochu vzduchu (aby mě vztlak nevynesl do stropu jeskyně) a pak už jen levitovat a na nádech čekat, než se mi modelka zanoří a doplave do ideální pozice.

Na tuhle srandu musela být mořská panna už trochu na vyšší freediverské úrovni. Na začátek jeskyně se totiž musela potopit bez masky, u dna převzít deštník a následně mi vydržet v předem domluvené póze.

Najít na dně ležící deštník a následně s ním manipulovat by bylo, vzhledem k jeho velkému odporu ve vodě, téměř nemožné. Proto nám u všech těchto záběrů pomáhal asistent-freediver, který modelku s deštníkem v ruce u dna vždy čekal a po předání deštníku ze záběru prchl. Tedy za tyto fotografie patří klobouk dolů nejen modelce, ale i jemu!

Rock and light

Snímek "Rock and light" vznikl ve stejné jeskyni jako snímek výše, jen o několik měsíců dříve. Tenkrát jsem byl v této jeskyni poprvé a měl jsem pouze zatracené štěstí, že jsme na lokalitu přijeli chvíli po východu slunce, kdy se sluneční paprsky lámaly o útes a vytvářely zajímavou hru světel.

Fotografie mě tenkrát natolik zaujala, že když jsem si na internetu přečetl:

"Dvě největší komunity podvodní fotografie (Wetpixel a DivePhotoGuide) pořádají každý rok jednu z největších podvodních fotografických soutěží na světě.

Účastní se tisíce fotografů z celého světa, porotu tvoří věhlasná jména jako Alex Mustard, Lia Barrett, výsledky jsou vyhlášeny během Our World Underwater Dive & Travel Show v Chicagu a ceny také nejsou nezajímavé."  ...po 3 letech jsem si našel čas a rozhoupal se zúčastnit.

No jakkoliv na soutěže nevěřím a když už se účastním, tak čistě účelově, stal jsem se vítězem 1. místa v kategorii "BLACK&WHITE". Vyhrál jsem all inclusive týdenní pobyt na Filipínách, v luxusním resortu Atlantis Puerto Galerra / Atlantis Dumaguete.

Ale nebojte se nic! Jelikož jsem v počátečním zápalu nevzal v potaz své extrémní časové vytížení a již naplánovanou / zaplacenou řadu foto-expedic v následujícím roce, s omluvou jsem následně nechal cenu propadnout. Jak se říká "na hulváta" :o)

Cave man & Cave lady

O tzv. "Cathedral light" jsem psal již pro několik potápěčských časopisů. Jedná se o světlo, které do jeskyň nebo vraků vstupuje nejsilněji během poledne a podobně jako světlo, které znáte z katedrál a kostelů, vytváří do tmy se zařezávající kužely světla.

Aby kužely světla padaly téměř kolmo dolů a byly pro diváka viditelné, je třeba na lokalitu přijet v měsíci, kdy je slunce na obloze nejvýše. A tím je v Rudém moři červen. Stejně jako v krajinářské fotografii i tady je správné načasování zcela nekompromisní.

Buď pro katedrálové světlo přijedete v konkrétní měsíc a fotografujete v konkrétní hodinu nebo můžete přijet jindy, zkoušet improvizovat a následně brečet nad předem zaručeným neúspěchem.

Fotografovat toto světlo jsme se vydali do malé jeskyně poblíž Marsa Alam. Nejen, že paprsky světla jsou v této jeskyni famózní, ale jelikož se o jeskyni moc neví, jsme tam vždy sami a máme na focení svatý klid

Z potápěčského hlediska to tam však není žádná sranda. Na rozdíl od jeskyně v Ras Mohammedu se zde musí fotografovat směrem dovnitř, což znamená, že to není fotograf, který v útrobách jeskyně na nádech čeká na modelku, nýbrž modelka, která musí hlouběji do jeskyně, zatímco si fotograf levituje relativně v pohodě na jejím začátku.

Modelka se tedy na hladině rozdýchá, zanoří, vplouvá do jeskyně, kde se zastaví a levituje v požadované poloze, zatímco fotograf jÍ je v patách a na zpáteční cestě jí asistuje, aby se při vynoření nepraštila hlavou do ostrých korálů.

Aby toho nebylo málo, vyžaduje se od modelky, aby si v jeskyni našla kužel světla, ve kterém při následné levitaci musí mít minimálně hlavu a obličej. Stačí se totiž do kuželu netrefit a rázem je na fotce mořská panna bez hlavy (hlava se ztratí ve tmě). Nejlépe se osvědčilo doplavat do jeskyně s maskou (díky ní modelka pod vodou vidí) a až po nalezení vhodného světelného kužele masku sundat a v jeskyni zahodit.  

My humble home

Další špičkovou lokalitou na fotografování modelek je Claudia reef. Ten se nachází daleko na otevřeném moři a tak jsme se na něj vydali safari lodí. Labyrinty Claudia reefu jsou už poměrně dlouhé a proto je zde bezpečnost na prvním místě. Musím se přiznat, že před lety jsem se zde v jedné chodbičce trošku ztratil. Když jste v jeskyni na nádech, nad sebou máte strop a není se tedy kde vynořit, není to zrovna nejlepší pocit. Nicméně zachoval jsem chladnou hlavu, v klidu se otočil a vrátil ven k hladině stejnou cestou, jakou jsem do labyrintu vplul.

Abychom zde modelku netahali do žádné nebezpečné divočiny, rozhodli jsme se ji fotografovat na kraji jeskyně s tím, že to budou fotografové, kdo se první zanoří, zajede do labyrintu, tam si lehne na dno a bude čekat, než se modelka dostane do požadované polohy.

Sebou jsem měl kolegu fotografa Láďu a musel jsem se smát, když jsme si vedle sebe lehli na dno, modelka se zanořila a chvíli na to se v jeskyni začalo rozléhat "Ta,ta,ta,ta,ta,ta,ta,ta,...!!!" versus "Trrrrrrrrrrrrrrrrrrrr....!!!  To byl souboj Láďova Nikonu 810D (5 snímků/s) versus mého Canon 7D Mark II (10 snímků/s). Řekli byste si, proč ti chlapci takhle plácali snímky? Pointa byla v tom, že jsme potřebovali zachytit okamžik, kdy modelka nadzvedla hlavu do slunce a na zlomek sekundy se paprsky slunce odrazily od její masky (viz fotografie výše).

Beauty and the beast

Na jednom z letošních Apneamanských safari jsme byli poctěni zvláštní návštěvou v podobě legendárního boha moří Neptuna, alias Mirka Ševčíka, kterému mezi freedivery nikdo neřekne jinak než Morf. O Morfovi jsem slyšel vyprávět už před roky francouzského závodníka ve freedivingu Pascala Hurona:

"To jsme takhle byli na světových závodech ve freedivingu a při přípravě na dynamiku (disciplína, při které je cílem uplavat pod vodou v bazénu na jeden nádech co nejdelší vzdálenost) koukáme, jak si to na bazén štráduje jakési zvíře s igelitkou... dvakrát širší než já!

Říkáme si ...asi nějaký "safeťák" (potápěč, který pomáhá závodníky jistit). Jenže on skočil do vody a... jeden bazén, druhý bazén, třetí bazén, čtvrtý bazén... BUM!! 200 metrů!!! Vylezl jakoby nic, sbalil igelitku a šel do prd... zatímco vyfitneskovaným závodníkům spadly brady." :o)

Jakmile jsem Morfa uviděl, došlo mi, že tomu dát do ruky pod vodou trojzubec, tak je z něj Neptun hadra :o) Jenže trojzubec na lodi žádný nebyl. Říkáme mu proto: "Co takhle spustit kotvu? Potaháš trochu loď?" A Morf hned "Jasná, dejte to sem!" ...a šlo se na to :o)

Na hladině nádech, sručkovat po kotevním lanu ke dnu, tam hodit těžkou kotvu na rameno, opřít se nohama pořádně do písku a už to jelo!

Bylo to parádní, jen ty plavky to kazily. Říkám proto Morfovi "Dáš to i bez plavek?" Zpátky se ozvalo jeho "Jasné!" a už se jelo doslova na ostro :o)

A aby toho nebylo málo, napadlo nás přidat mořskou pannu. "Morfe, mořská panna si sedne do kotvy a ty budeš dělat, jakože ji houpáš, jasné? Jasné, jen ať se o mě moc neotírá!" :o) A šlo se na další kompozici :o) Přátelé, co vám budu povídat. Když se pod vodou najde takový fotografický potenciál, je to radost fotografovat. Já se přepínám do jakéhosi fotografického módu a není se mnou řeč, dokud nedostanu záběr, který mám v hlavě.

Looking into your soul

Kdesi na internetu jsem zahlédl fotografii modelky pozorující sama sebe pod vodou v zrcadle. Jeskyně už jsme měli nafocené a tak, i když na to nebyly vůbec podmínky (byla v ten den kalná voda a bylo jí navíc díky odlivu málo), rozhodli jsme se tento nápad vyzkoušet.

No jo, ale kde sehnat v poušti dostatečně velké zrcadlo? Hledali jsem v obchodech, ptali se hotelového personálu, ale nikde nic. Až najednou koukáme ...nešlo by to téměř dvoumetrové zrcadlo na hotelovém pokoji vyšroubovat z rámu? Kolik asi může stát? Složíme se, když ho rozbijeme? Po odsouhlasení všeho potřebného zrcadlo demontujeme, balíme do osušek a už ho "nenápadně" neseme do moře :o) Uličníci!

Když jsme s mořskou pannou chodili fotografovat želvy do zátoky Marsa Mubarak, zastavovala nás vždy hotelová kontrola a ptala se "Máte vesty?". Hoši opálení totiž mají nařízeno dohlídnout na to, aby se jim v zátoce nikdo neutopil. Cestou jsme si tedy připravovali bleskovou odpověď "Vesty nemáme, ale máme zrcadlo!" :o)

Nést zrcadlo těchto rozměrů 50 metrů do moře a pak s ním dalších 50 metrů plavat nebyla sranda. Ale věřte mi, nic to nebylo proti tomu ho na nádech zahrabat. Okraje zrcadla nesmí být vidět a tak jsme písek mořského dna rukama hrnuli na hrany zrcadla.

Po pár sekundách jsme do sebe vráželi, protože ve vodě nebylo vůbec nic vidět. Říkám Honzovi "Prosím, pohlídej tady to zrcadlo, než se vrátíme s modelkou." Jenže Honza na to "Ale kde je?" Na zrcadlo během pár sekund sedla malinká vrstva zvířeného písku a stalo se neviditelným.

Museli jsme počkat dlouhou dobu, než si písek sednul, zrcadlo znovu a znovu otírat a tak nám na samotné focení modelky zbylo jen několik minut zapadajících slunečních paprsků. Fotografii jsem si představoval ještě jinak, nicméně na první pokus a hromadu improvizace to nakonec trochu koukatelné naštěstí bylo.

Modelky nefotím, ale...

Ačkoliv klasické fotografování modelek není moje parketa, tak pod vodou v moři je beru! Kombinace něžných ženských křivek s pohádkovým mořským prostředím má určitě své kouzlo a divácky je to velmi atraktivní téma, se kterým určitě nekončím.

Faktem ale zůstává, že tyto fotografie bych nikdy zachytit nezvládnul bez podpory lidí kolem sebe. Největší dík tedy směřuje ke společnosti Apneaman.cz, která tyto potápěčské výpravy nejen pořádá, ale která především vychovává další a další freedivery - budoucí podvodní modely a modelky. Díky patří také společnosti Happytails, která nám na tyto malinké fotografické projekty půjčila nespočet kostýmků a v neposlední řadě musím poděkovat členům Apneaman klubu, kteří mi při focení asistovali a samozřejmě i samotným modelkám :o)

Na závěr se zhluboka nadechněte a ponořte na minutu do světa mořských panen společně s námi: