18.03.2009

Největší bludy fotografie: (2) Černobílá fotografie je automaticky umění

V době digitální techniky je velmi snadné fotografovat černobílé snímky, případně barevné převádět v editoru na černobílé. Na tom není nic špatného, ovšem do té doby, než začne být černobílá fotografie automaticky považována za umění.

Dnes se budeme věnovat dalšímu bludu fotografování dnešní doby, a to, že čb fotografie je automaticky umění. Proč tomu tak je a zároveň často vůbec není? Čtěte dále.

V dnešní době digitálních fotoaparátů a výkonných editorů fotografií je velmi snadné fotografovat černobílé snímky nebo případně ty barevné do černobílé podoby převádět. Uživatel si dokonce může vybrat, zda-li bude snímat rovnou do černobíla (to umí mnoho digitálních fotoaparátů) nebo jestli následně barevné upraví v editoru.

Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného - ba naopak, tyto široké možnosti přispívají k rozvoji fotografování a přitahují do tohoto oboru stále více lidí. Zásadní otázkou ale je, zda-li tyto nevídané možnosti také neposkytují ochranný kabát pro zcela obyčejné fotky, které jsou převlečením do černobílého obleku automaticky považovány za umění...

Jinak řečeno, narážím na to, že v dnešní době se mnoho fotografů snaží fotit i nějaké to umění, jenže trochu odlišným způsobem. Funguje to tak, že se udělá zcela obyčejná barevná fotka, která je poté převedena obyčejnou desaturací na odstíny šedi. A hned je z toho umění, protože je to přece černobílé...

V lepším případě je autor trochu zkušenější a použije pro převod do černobílé verze práci s jednotlivými kanály, ale i tak to ještě nezaručuje, že z toho bude umění.

Ono se popravdě hodně těžko hodnotí, co je a není umění. Někomu se líbí impresionismus, někomu kubismus a někomu se zase líbí obrázky od Josefa Lady. Každému se líbí něco jiného, což je přirozené.

Co ovšem podle mne normální není, je to, když se fotograf snaží zachránit nic moc fotky tím, že je všechny převádí do černobílé podoby a prezentuje je jako umění. Taktéž nevidím nic rozumného na tom, když se objednatel fotografií táže, zda autor-fotograf fotí do černobíla. To dnes přeci umí každý, převést snímky do černobílé podoby (viz úvod).

Kde je zakopaný pes?

Ona celá tato tématika značně souvisí s historií, a to konkrétně s tou kinofilmovou. V době analogových fotoaparátů a filmových materiálů byl černobílý film považován za vrchol obrazové kvality, a to nejen z hlediska zrna, ale i dynamického rozsahu a gradace jednotlivých odstínů. Proto byly (a dodnes jsou) nejčastěji kvalitní analogové fotografie pořizovány na černobílé filmové materiály (ať už na 35mm film, středoformát a podobně).

Tento "černobílý" trend se částečně přenesl i do doby digitální fotografie a přežívá v mysli lidí, kteří pak podvědomě považují černobílý snímek automaticky za něco lepšího, za to opravdové umění.

To je ale velký omyl, tedy blud, jak jsem již uvedl v názvu článku.

Samozřejmě nemám v úmyslu házet všechny černobílé fotografie do jednoho pytle. Černobílá fotografie dokáže být často mnohem působivější a zajímavější, než barevná. ČB fotografie má své stále místo a často jí lze opravdu přiřknout onen magický název "umění".

Na co ale poukazuji, je to, že mnoho fotografů navléká svým nepovedeným barevným snímkům černobílý kabát. A okolí jim to často ochotně doslova "baští".

Na závěr tedy apeluji na všechny fotografy: foťte do černobíla, převádějte fotky do čb, používejte čb kinofilm, ale hlavně se nesnažte z toho udělat něco víc, než to je. Nesnažte se z čb fotky udělat něco víc, než je barevná, protože umění nevzniká převodem barev na odstíny šedi.

Líbil se Vám článek? Pošlete autorovi hlas a zlepšete tak jeho hodnocení. POSLAT HLAS