Peruánské putování 1. část - PŘÍRODA

Pro Čecha je Peru zemí velmi exotickou a dalekou. O to víc ji mnozí z nás touží navštívit, a pokud se tam vypravíte, určitě nebudete litovat. Pro fotografování je to země ideální, hodně slunce a málo deště (teda většinou).

Do Peru jsme se vypravili s přáteli na podzim roku 2009 a naše cesta trvala pět týdnů. Bylo nás pět (Eva, Honza, Markéta, Martin a Veronika), ale to vůbec nebránilo tomu, jezdit jedním taxíkem. Pouze na cyklorikšu jsme se opravdu s batohy vejít nemohli. Vedle památek, kvůli kterým jsme do země Inků vypravili především, je v Peru k vidění příroda ve všech jejích rozmarech. Z tohoto pohledu jsme navštívili tři velmi zajímavé oblasti.

My v Colca kaňonu

Colca kaňon

Pravděpodobně druhý nejhlubší kaňon na světě (někteří ho považují dokonce za nejhlubší) leží asi pět hodin autobusem od města Arequipa. Rozhodli jsme se dno kaňonu navštívit a využít jedné z mnoha cestovních kanceláří, aby nám tento výlet zařídili. Ukázalo se to jako výborný nápad, protože naše pětice vyfasovala výborného průvodce jménem Neelton, který se o nás staral a cestou na dno kaňonu nám byl vekou oporou.

Cestou do Colca kaňonu

Protože jedním z velkých lákadel je vyhlídka na kondory (Cruz del Condor), z našeho hostelu jsme vyráželi kolem druhé hodiny ranní, abychom se několik hodin autobusem místy opravdu kodrcali k našemu cíli. Cestou zpět jsme se zastavili na vyhlídce na okolní sopky (kolem 4800 m n. m.).

Incké terasy - Colca kaňon

Samotná vyhlídka je jedno z nejturističtějších míst, ale co je nejdůležitější, kondory jsme opravdu viděli. Po další již kratší cestě autobusem jsme se dostali na místo, odkud začínal náš trek na dno kaňonu. Sestup, který nás čekal, byl něco kolem tisíc dvou set metrů a Eva měla malé problémy s rychlou změnou nadmořské výšky, které však Neelton vyléčil.

Incké terasy - Colca kaňon

Během cesty dolů, jsme se dostali do interakce s místními obyvateli, teda hlavně dvěma dětmi, kterým se velmi líbil náš plyšový maskot Tygřík, a také s jedním psem, který lehce poškrábal Martina svými zuby. Naštěstí se to obešlo bez zdravotních komplikací. Náš průvodce nám hodně vyprávěl o místních rostlinách, k čemu se používají apod. Když jsme již za tmy dorazili dolů do oázy, čekaly na nás prosté chatičky bez elektriky a také večeře, kterou pro nás Neelton připravil.

Colca kaňon

Protože jsme zjistili, že Markéta s Veronikou by výstup z kaňonu kvůli kolenům špatně zvládaly, zařídilo se pro ně cestování na mulách a tak nám zbývajícím odpadla starost o batoh (za ten však musely holky připlatit). Celkově na nás tento výlet zanechal hluboký dojem a lze ho jen doporučit.

Veronika na mule - Colca kaňon

Poloostrov Paracas a ostrovy Ballestas

Nedaleko Limy (asi 250 km) leží pouštní poloostrov Paracas, u kterého se nacházejí ostrovy Ballestas, někdy nazývané Galapágy chudých. Poloostrov Paracas patří mezi opravdu suchá a velmi pustá místa, kde na většině míst nejsou dostupné žádné služby, jedině že by si člověk zavolal taxi. My jsme dorazili autobusem na začátek národního parku Paracas, kde je informační středisko. Odtud jsme již po svých vyrazili do nitra pouštní oblasti.

Cesta začíná - poloostrov Paracas

Někteří, teda hlavně Martin, byli z pouště naprosto uchváceni, jiným se to až tak nelíbilo (např. Veronika). Po několik kilometrů dlouhé cestě jsme se dostali na místo, kde byla restaurace a obchod (a v podstatě nic jiného), kde se nám podařilo draze (na Peru) koupit vodu a nějaké pečivo a to jsme opravdu tvrdě smlouvali. Poté jsme se vypravili na jednu z pláží, kde jsme přenocovali. Spát u moře má své opravdové kouzlo, teda pokud vás neruší neustálé šumění.

Pobřeží - poloostrov Paracas

Následujícího dne jsme se vydali na vyhlídku, odkud měli být vidět lvouni a případně také delfíni. Vidět opravdu byli, i když jen na dálku. Také jsme viděli větší množství ptáků, ale hlavně krásnou poušť a úžasné pobřeží.

Poušť - poloostrov Paracas

Noc jsme se rozhodli strávit u nejvýznačnějšího místa Paracasu, kterým je La Catedral, krásný skalní oblouk nad mořem. Co se v průvodci nedočtete a na co vás nikdo neupozorní,  je skutečnost, že se tento oblouk před několika lety během zemětřesení zřítil do moře. Po zemětřeseních jsou na pobřeží krásné pukliny a během času se část skal odlomí a spadne do moře.

Pukliny po zemětřesení - poloostrov Paracas

No nicméně jsme kousek od vyhlídky rozhodli přenocovat a ráno nás čekalo zajímavé probuzení. Nějaký hlídač z parku na nás pořvával z motorky, že tam nesmíme spát (to není pravda, pravidla parku to povolují) a ať nezapomeneme vrátit kameny, kterými jsme museli zatížit stan, na své původní místo. No samozřejmě bychom to udělali, ale on se tvářil, jako by bez těch kamenů nikdo tu vyhlídku už nikdy nenašel. Ono vůbec bylo náročné tam stan postavit, protože foukal dost silný vítr a zvětralá vrstva byla velmi tenká, takže jsme měli problémy se zatloukáním kolíků.

La Catedral - tady býval skalní oblouk

Dalším zpestřením onoho rána bylo, že když se Markéta obouvala, zcela náhodně vyklepala svoji botu a z ní vypadnul hezký štír. No pěkně jsme se všichni lekli (hlavně Martin, který celou noc spal v předsíňce vedle již zmíněné boty se štírem). Když jsme zabalili a vrátili kameny na původní místo, vydali jsme se na cestu zpět do civilizace. Dorazili jsme však k silnici, kde nic nejezdilo.

Čekání na odvoz - poloostrov Paracas

No pár aut projelo, ale ta nás nevzala, až přijel taxík (ono každé auto může takto sloužit), ve kterém byl řidič a jedna paní. Zajímalo nás, jak se do něj vejdeme, a po nezbytném smlouvání o ceně, která byla vyšší, ale ještě ne krvavá, čtyři z nás řidič posadil dozadu a Evu dopředu vedle paní na sedadlo spolujezdce. No proč ne, hlavně že jsme jeli.

Pelikán - ostrovy Ballestas

Dojeli jsme do města Pisco, kde jsme na místní pláži strávili noc a dopoledne nás čekal výlet lodí na ostrovy Ballestas. I když foukalo, světlo nebylo nic moc, byl to úžasný zážitek a každý, kdo do Peru pojede, by toto místo neměl minout.

Lvoun - ostrovy Ballestas

Malá jazyková vsuvka

Když jsme v Piscu hledali nějaký obchod s potravinami, tak nás všichni posílali do/k autoservisu. No španělština většiny z nás není rozhodně dokonalá, ale rozuměli jsme, kam se máme vydat. Nicméně žádný obchod jsme neviděli, jen takovou velkou bílou plechovou budovu. Šli jsme dál, opět jsme se ptali a všichni nás posílali do autoservisu. Tak jsme se rozhodli, že se teda v tom autoservisu zeptáme, a ono ejhle, autoservis se dá také přeložit jako samoobsluha: jaké příjemné překvapení.

Vlakem do Huancaya

Kdo je příznivec železnice a krásných výhledů, určitě by neměl přijít o výlet vlakem z Limy do města Huancayo. Mnohem jednodušší a časově kratší je cesta autobusem, kterou jsme si schovali na cestu zpět. Železniční trať do Hunacaya patří mezi ty, které se nacházejí v nejvyšší nadmořské výšce. Nejvyšší bod a také zastávka je ve výšce 4 860 m n. m.

Vlakem do Huancaya

Samotný vlak jezdí jednou dvakrát za měsíc a Peruánci na něj velmi radostně mávají. Je nutné si rezervovat lístky (lze po netu) a koupit si je předem v Limě a cesta vlakem trvá kolem dvanácti hodin. Rozhodně se nevyplatí kupovat si dražší lístky do vyšší třídy, ty navíc nemají možnost otevřít si okno, a tak focení by bylo dosti omezené, muselo by se fotit jen z posledního vagónu, kde je vyhlídková plošina.

Vlakem do Huancaya

Ve vlaku jsou vybaveni pro případ výškové nemoci, která opravdu může kohokoli postihnout, protože převýšení skoro 5 000 m se zdolá během osmi hodin. V jedné chvíli nám bez konkrétního důvodu zatáhli roletky v oknech a nesměli jsme se dívat ven, ale Honza (on je železničář a tahle cesta vlakem byla jeho nápad) na netu posléze zjistil, že tam nedávno došlo k vykolejení nákladního vlaku, tak asi abychom neutrpěli psychickou újmu.

Vlakem do Huancaya

Výhledy, které má člověk možnost na této trase spatřit, patří mezi ty opravdu úchvatné, a kdybychom měli více čas a fyzických sil, určitě by stálo za to tam podniknout několikadenní trek.

Vlakem do Huancaya

Fotografie byly pořízeny pomocí DSLR Sony a700 a objektivů Sigma 10-20/4-5.6; Tamron 17-50/2.8 a Sony 75-300/4-5.6.

Martin Valent si oblíbil převážně makrofotografii a cestovatelskou fotografii. Je velkým příznivcem infračervené fotografie. Více na jeho webu www.lifephoto.info.