Tomáš Dolejší | 19.09.2005

Používáme digitální fotoaparát, 1. díl

Máte digitální fotoaparát a neumíte s ním příliš zacházet? Nejste si jisti jeho ovládáním? Pak neváhejte a přečtěte si první díl našeho seriálu, ve kterém se dozvíte jak používat základní funkce digitálního fotoaparátu. V dalších dílech ukážeme, že ovládat pokročilejší funkce není těžké a výsledky stojí za to! Byla by přece škoda nevyužít to, za co jste zaplatili - a digitální fotoaparáty toho nenabízejí málo!

Umíte správně držet digitální fotoaparát?

Jsem si jistý, že nějakým způsobem ano. Otázka ale zněla, zda-li to umíte správně. Překvapující totiž je, že 90% lidí drží fotoaparát naprosto špatně:

• konečky prstů a jemně, jako by to byla kraslice,
• tak, že prsty zakrývají hledáček či blesk (v nejhorším případě objektiv),
• ještě hůře - jednou rukou!

Jak tedy správně držet digitální fotoaparát? Oběma rukama, lokty k tělu a pevně - spoušť pak stačí zmáčknout jemně.

A proč se to naučit? Když budete dobře držet fotoaparát, vyvarujete se tím rozmazaných snímků. Fotoaparát se nebude klepat, bude mít daleko stabilnější oporu - Vaše ruce. Navíc (jak je z obrázku vidět) při zmáčknutí spouště je oporou druhá ruka, která zabrání "sklouznutí" fotoaparátu dolů při zmáčknutí spouště.

Rozlišení digitálních fotoaparátů

Každý digitální fotoaparát disponuje určitým rozlišením, viz. slovník pojmů. Toto rozlišení (jednoduše řečeno) udává, jak veliké fotografie budou na monitoru (ve skutečnosti budou velikost monitoru přesahovat) a jaká velikost tisknutých fotografií bude ještě únosná. Všechny digitální fotoaparáty též disponují možností toto rozlišení zmenšovat - což znamená, že můžete jakoukoliv fotografii pořídit v menším rozlišení (než je napsáno na krabici). Stačí v menu fotoaparátu "překliknout" na jiné rozlišení. Tato volba je k dispozici proto, že fotografie ve velkém rozlišení mají větší datový objem. Takže déle trvá jejich zápis na kartu, na které pak zabírají více místa.

Avšak doporučuje se pořizovat fotografie v tom největším rozlišení, jaké nám dovolí kapacita karty. Většinou totiž nemůžete vědět, k jakému účelu bude fotografie sloužit. Vytisknutá fotografie ve velikosti formátu A3 bude totiž méně kvalitní při rozlišení fotografie 2Mpix než kdybychom tiskli 4Mpix fotografii. Totéž se týká výřezů - pokud fotografii o rozlišení např. 4Mpix oříznete na půlku, bude z ní 2Mpix fotografie!

Pokud ale fotografujete pouze s účelem vystavení na internetu, bohatě postačí rozlišení 1 až 2MPix.

Optický zoom

Možnost měnit ohniskovou vzdálenost a tím přibližovat a oddalovat scénu je velmi kreativní nástroj. Když už Váš fotoaparát umí zoomovat, využijte toho a vyzkoušejte i krajní hodnoty. Chybou je, když máte zoom nastaven stále na stejnou hodnotu a takto pořizujete bez rozdílu všechny snímky. Pokud se naučíte se zoomem pracovat, Vaše fotografie budou o třídu lepší.

Jak na to?

Nastavte zoom na minimum (širokoúhlý záběr, značený "W" =wide, široký) a fotografujte chvíli jen širokoúhlé fotografie. Toto nastavení se hodí např. na krajinky, ne na portréty. Uvidíte, že širokoúhlá fotografie Vám "otevře dveře". Pokrývá totiž značný zorný úhel, takže budete moci do záběru zakomponovat právě to, co tam má být.

Po chvíli nastavte optický zoom na maximum a takto pořiďte několik fotografií. Poznáte sílu velkého zoomu - ta spočívá v možnosti ukázat na fotografii jen malou část z reality. Banální, ale trefný příklad: v ZOO nefotografujte zvířata s klecemi, ale pomocí zoomu dejte do záběru např. jen hlavu slona nebo lva. Kdo pak pozná, že jste nebyli v Africe na safari :) ?

Tím, že si řeknete, že budete chvíli používat jen krajní polohy zoomu, si vyzkoušíte používat i tato nastavení.

Často vznikají velice zajímavé fotografie použitím právě krajních hodnot zoomu. Nemusíte jej používat jen pro přiblížení/oddalování nějakého objektu, chápejte zoom jako kreativní nástroj. Platí pravidlo: když chcete, aby fotografovaný objekt zapadl mezi jeho okolí, použijte menší hodnotu zoomu. Pokud je účelem vyniknutí objektu z prostředí, použijte spíše teleobjektiv (větší zoom). Na běžné portréty se často používají ohniskové vzdálenosti kolem 100mm ekvivalentně ke kinofilmu (protože při širokoúhlé kompozici hrozí deformace obličeje).

A pokud Vám nějaký pan "chytrý" tvrdí, že je jedno, jestli použijete zoom nebo si přijdete blíž, mýlí se. Ověření nechám na Vás - vyberte si např. člena rodiny a vyfotografujte jej jednou z dálky (s velikým zoomem) a podruhé s minimálním zoomem (takže budete blízko u něj). Pak se podívejte na fotografie a uvidíte, že to jedno není!

Expoziční režimy

Automatický režim (P) je součástí každého digitálního fotoaparátu a funguje tak, že fotoaparát vše nastaví. Tento režim tedy není těžké ovládat - stačí "pouze cvakat". Občas se ale může stát, že automat vyhodnotí scénu špatně, nebo jinak než chtěl fotograf. Pak je lepší použít jeden ze dvou poloautomatických režimů.

Pro správné pochopení poloautomatických režimů je nutné znát pojmy clona a expozice. Pokud víte, jak clona a expozice funguje, můžete tento odstavec přeskočit. Pokud ne, vězte, že clona u fotoaparátů funguje stejně, jako lidská zornička. Také se roztahuje a stahuje dle míry osvětlení. Čím více světla, tím víc se clona stahuje (a naopak). A tím určuje množství světla, které proteče až ke snímači, což je něco jako nerv a pak k procesoru - a to je mozek fotoaparátu. Podobnost čistě nenáhodná - člověk se odjakživa inspiroval přírodou... Pokud budeme pokračovat v našem přirovnání, tak expozice je jakási délka mrknutí. Je to doba, na kterou se clona vůbec otevře (jinak je totiž zavřená).

Priorita clony (A) je poloautomatické nastavení, kterým nejsou vybaveny všechny digitální fotoaparáty. Princip je takový, že fotograf nastaví clonu (velikost zorničky) a fotoaparát dodá hodnotu expozice (=závěrky). To umožňuje nastavovat clonu bez dalších starostí. Zvyšováním hodnoty clony se zvětšuje ostrost pozadí a popředí fotografovaného objektu, který tak více zapadne do svého okolí. Pokud nastavíte malé clonové číslo (např. 2,8), vyjde snímek s rozostřeným pozadím - objekt tak vynikne z jeho okolí.

Priorita závěrky (S) je poloautomatické nastavení, kterým také nejsou vybaveny všechny digitální fotoaparáty. Funguje tak, že fotograf zadá hodnotu závěrky (expozice) a fotoaparát dodá hodnotu clony. To umožňuje mít délku expozice pod kontrolou. Například při fotografování sportu nastavíte expozici na krátkou (pokud chcete pohyb zmrazit) a o clonu se nemusíte starat. Pokud chcete vyvolat dojem pohybu, nastavte expozici delší (pohybující objekt bude rozmazaný), clona se přizpůsobí.

Manuální režim (M) je jen v některých fotoaparátech. Umožňuje nezávisle na sobě nastavovat hodnoty clony i expozice. Tento režim je vhodný, selhává-li (polo)automatika, nebo pokud chce mít fotograf vše plně pod kontrolou.

Kompenzace expozice

Touto funkcí je vybaven snad každý digitální fotoaparát. Díky ní je možné operativně ovlivňovat aktuální hodnotu expozice právě v automatickém režimu (P). Je to jednoduché: fotoaparát nastaví expozici, ale Vy ji můžete pomocí kompenzace expozice ještě změnit (do jisté míry). V praxi to znamená, že kompenzaci použijete tehdy, chcete-li snímky tmavší či světlejší, než nastavil automat.

Velikou nevýhodou je, pokud má digitální fotoaparát kompenzaci expozice přístupnou až z menu. Běžné je, že lze kompenzovat rovnou přes šipky, či jiná tlačítka. Pokud tedy musíte kvůli kompenzaci otevírat a rolovat v menu, je to dost nepraktické.

Zleva: kladná kompenzace, bez kompenzace, záporná kompenzace.

Scénické režimy

Každý digitální fotoaparát je vybaven několika scénickými režimy. Mají názvy jako: Portrét, Krajina, Sport, Pláž, Sníh, Ohňostroj, Noc, .... Výběrem takového režimu fotoaparátu "napovídáte", co právě fotografujete. Výsledek by tedy měl být lepší, ale ne zaručeně. Fotoaparát totiž pořizuje snímky zcela stejně jako jindy - jen přizpůsobí clonu, expozici, saturaci barev a pár detailů.

Používání scénických režimů je zcela na Vás. Vřele však doporučuji jednotlivé režimy odzkoušet (já narazil na fotoaparát, který z nepochopitelných důvodů snímky v režimu Krajina znatelně rozostřoval...).

To je zatím vše. Byl bych moc rád, kdybyste se díky tomuto článku naučili:

• správně držet fotoaparát,
• měnit rozlišení fotoaparátu dle aktuální potřeby,
• používat zoom v celém jeho rozsahu.

A pokud má Váš fotoaparát poloautomatické, manuální, či scénické režimy, alespoň je vyzkoušejte - třeba Vás příjemně překvapí.

V příštím díle si ukážeme, jak docílit ještě lepších fotografií pomocí pokročilejších funkcí fotoaparátu. Přeji hezký den a věřím, že se znovu setkáme nad naším příštím článkem o používání digitálních fotoaparátů.

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

Canon EOS 1D C ..|..Canon EOS 5D III ..|..Canon PowerShot SX240 HS ..|..Canon PowerShot A3400 IS ..|..Canon PowerShot A2300 ..|..Canon PowerShot A810 ..|..Canon Ixus 510 HS ..|..Canon PowerShot G1 X ..|..Canon Ixus 500 HS ..|..Canon PowerShot S100 ..|..

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka