Recenze: Pentax K-S2

Před nedávnem jsme se společně podívali na zoubek nové stylovce od Ricohu označené jako K-S1, dnes nás čeká jeho vetší, vybavenější a trochu konzervativnější bratříček K-S2. Do testu nám jej české zastoupení Ricohu půjčilo s novým skládacím objektivem 17-50 4-5,6, na který se podíváme v samostatném článku. Jak si model K-S2 vedl v mých rukách?

Opět vás nebudu zdržovat technickými detaily, ty si můžete prohlédnout v naší databázi.  Letem světem projdeme hlavní vlastnosti: APS-C senzor, 20 MPix, bez AA filtru, klasický bajonet KAF2, ostřicí motor v těle, hranolový hledáček se zvětšením 0,95x a 100% pokrytím scény, 11 AF bodů, z toho 9 křížových, velký jemný displej s 921 000 body. Tělo je odolné proti nepříznivému počasí (WR – Weather Resistant). A pozor, jako první zrcadlovka od Pentaxu je model K-S2 osazen (tramtadadá) výklopným displejem, wifinou a NFC.

Zatímco K-S1 je zástupcem začátečnických zrcadlovek, Pentax K-S2 má ambice oslovit náročnější publikum. Tomu odpovídá i větší počet ovládacích prvků na těle.
S novým skládacím objektivem váží 840 g – daň za trochu větší tělo, odolnost a utěsnění.

Do testu jsme dostali pouze tělo, objektiv, neoriginální akumulátor a nabíječku. Prodejní balení dále obsahuje popruh, krytku těla a bajonetu, kabely a samozřejmě manuál. Tělo bylo v atraktivní barevné kombinaci černá, šedá a oranžová, což trochu evokuje outdoorový přístroj. Mně osobně se toto provedení opravdu zalíbilo.

Níže se můžete podívat na oblíbené srovnání velikostí s poloprofi modelem K-5 II a malým K-r (obvyklou K10D jsem neměl doma). Jak vidíte, K-S2 je pořád příjemně malý fotoaparát.

Srovnání velikostí máme za sebou, čekají nás produktové fotografie a popis ovládání.

Dominantou přední strany Pentaxu K-S2 je samozřejmě kovový bajonet a tlačítko pro uvolnění objektivu. Vlevo od bajonetu na nás kouká přisvětlovací dioda, červený obdélníček na gripu je přijímač bezdrátové IR spouště (zadní přijímač IR spouště přístroj bohužel nemá, což je docela škoda), před spouští najdete přední ovládací e-kolečko s příjemným chodem – jednotlivé polohy jsou jasně definované, chod je spíš tužší, takže se vám nestane, že byste si kolečkem omylem otočili, ale rvát silou to nemusíte. Grip je pro mou ruku tak akorát a je pokryt šedou gumou s jemnou texturou. Materiál gumy na mě působí lépe než u K-S1. Nechybí opora pro horní hranu ukazováku, držení těla je tak jisté nejen s lehoučkým seťákem, ale i s těžšími objektivy, jako je Sigma 17-70 Contemporary. Tady vývojáři odvedli kus poctivé práce a ergonomie je opět ta pravá pentaxí, která mým rukám doslova lahodí :).

Na horní straně najdete interní blesk (blesk je uvolněn mechanicky, fotoaparát si ho sám nezapne), po stranách blesku jsou stereo mikrofony (zdířka na externí mikrofon nechybí, je na levé straně), sáně na externí blesk. Vpravo od blesku je volič režimů s příjemným chodem, ale uvítal bych, kdyby kladl větší odpor – může se vám stát, že si omylem přepnete režim. O režimech se zmíním později. Vpravo od voliče je tlačítko zapínající WiFi (a sloužící jako druhá spoušť, zmíním později). Tlačítko je podsvíceno barevnou LED. Nad ovládáním WiFI je tlačítko korekce expozice (-5EV až +5EV) a zelené tlačítko, jehož funkci lze nastavit v menu (auto ISO, zrušení programového posuvu a podobné). Nad tlačítky je spoušť s okružím, kterým se kamera zapíná a volí se režim točení videa. Dávejte si pozor, aby vám zapínací kroužek opravdu zaskočil do požadované pozice, občas se mi stalo, že zůstal někde mezi. Mezera mezi spouští a kroužkem je podsvícená; zeleně je indikován režim focení a červeně režim videa. Pentax K-S2 nemá stavový displej, ale v této třídě nejde o nic mimořádného.

Pojďme si probrat režimy:
- M: klasický plný manuál, závěrka od 1/6000 s do 30 s, clona dle objektivu, ISO pevné od 100 do 51200 (pro úpravu musíte zaskočit do menu stiskem šipky nahoru). Fotoaparát ukazuje přeexpozici/podexpozici na displeji. Clona/čas se volí zadním a předním rollerem, v menu si můžete zvolit, který roller upravuje kterou hodnotu.
- TAv: pentaxí specialita; režim podobný manuálnímu. Časy a clony viz manuál, ISO může být řízeno automatikou v uživatelem nastaveném rozmezí nebo nastavené napevno.
- Av: klasická priorita clony; uživatel volí clonu, fotoaparát na základě zvolené korekce expozice zvolí čas a ISO (pokud není nastaveno napevno).
- Tv: priorita času od 1/6000 do 30 s.
- Sv: priorita ISO, další pentaxí specialita, uživatel rollerem zvolí citlivost a fotoaparát na základě scény spočítá clonu a čas.
- P: programová automatika, fotoaparát spočítá všechno potřebné, uživatel má možnost programového posunu; zeleným tlačítkem se vrátí zpět výchozí hodnoty.
- AUTO: plná automatika, uživatel má ale možnost ovlivnit některá nastavení, např. typ měření expozice. I v automatickém režimu je možný záznam do RAWu.
- SCN: scénické režimy: portrét, krajina, makro, západ slunce, noční scéna, HDR a další a další. Roller v SCN volí jednotlivé režimy. Možnost záznamu do RAWu.
- A-HDR – hardwarové HDR, zadním voličem můžete zvolit rozsah expoziční řady: 1EV, 2EV, 3EV, kompenzace expozice rovněž funguje. Záznam je pouze do JPEGu.
- U1 a U2 – uživatelská nastavení expozičních parametrů.
- B: klasický bulb – chování otevření závěrky lze nastavit - buď souvislým držením spoušti anebo jedním stiskem začít exponovat a druhým stiskem expozici ukončit. Podporovaná je i IR spoušť.

Zadní strana Pentaxu K-S2 je nejzajímavější. Dominantou je 3“ displej, který není dotykový. Mně osobně to nevadí, ale upozorním na to. K-S2 má ale jako první Pentax otočný a polohovatelný displej. Konečně tak můžete fotit s rukama nad hlavou v davu nebo naopak nemusíte lehat na břicho při kytičkaření :). Mně osobně ale displej k srdci nepřirostl, hledáček je zkrátka hledáček; byť má svá omezení. Nad displejem v levém horním rohu najdete tlačítko LiveView, které v režimu prohlížení maže fotky a video. Vedle na vás kouká očnice velkého hranolového hledáčku. Hranol Pentaxu K-S2 je v této třídě netradiční, konkurence má hledáček zrcadlový a menší; i K-r má pouze zrcadlový hledáček. Z hledáčku jsem byl nadšený, proti tomu u Pentaxu K-r je světlejší a větší. K hledáčku se váže matnice, která je standardní – nabízí 9 křížových AF bodů rozmístěných v logických místech a 2 vertikálně citlivé body na okrajích. Prostřední bod má vyšší citlivost a umožní ostření v opravdu velké tmě.

Obrázek převzatý z manuálu trochu zkresluje vzhled hledáčku, AF body nejsou ve skutečnosti tak moc nacpány uprostřed.

Vedle hledáčku je zadní otočné kolečko s dobrým chodem. Jeho umístění je pro mě ideální, nemám pocit, že bych si musel vykloubit palec. Funkce koleček můžete nastavit v menu, pro každý z režimů PASM je zvláštní nastavení. Vedle bliká kontrolka signalizující zápis na kartu. A úplně na pravé straně je malá gumová opora pro palec. Její tvar je proti starším Pentaxům trochu změněný, ale stále příjemný a zajišťující pohodlné uchopení zrcadlovky.

Níže najdete tlačítka se šipkami a tlačítko OK:
Šipka nahoru: volba ISO, buď automatika v uživatelem zvoleném rozsahu, nebo pevná hodnota od 100 do 51200. Krok je volitelný v menu, buď 1/3 EV, 1/2 EV nebo 1 EV.
Šipka doleva: nastavení blesku, intenzita od -2 EV od +1 EV. Moc jsem se tím nezabýval, s bleskem fotit neumím.
Šipka dolů: vyvážení bílé včetně manuálního nastavení pomocí vyfocení bílé plochy či vyvážení na barevnou teplotu.
Šipka doprava: single shot, sekvenční snímání (pozor na docela malý buffer, po sedmi snímcích ve formátu RAW+JPEG nebo po 10 RAW je plný), samospoušť (2, 12 s a sekvenční snímání, které se mi tak líbilo u Samsungu NX1 – zde si můžete zvolit rychlou nebo pomalou sekvenci a až 10 snímků), dálkové ovládání (vč. 3s prodlevy a zmíněné sekvence), expoziční řada (můžete ji spustit se samospouští nebo s dálkou; bohužel opět jen 3 snímky, max. 3EV rozdíl, možnost posunout expozici prostředního snímku do plusu nebo mínusu. Expoziční řadu je možno exponovat buď jedním stiskem spouště anebo každý snímek zvlášť. Další je možnost multiexpozice, která umí poskládat dohromady až 2000 snímků (bohužel jsem neměl čas to moc zkoušet). Následuje intervalové snímání čili časosběr, který je možno spustit i se samospouští nebo dálkou). Poslední režim je intervalová multiexpozice s maximálním intervalem 24 hodin a dvěma tisíci dílčích expozic). Musím konstatovat, že zde se inženýři skutečně vyřádili a některé z funkcí bych přivítal i u mé K-5 II.

Prostřední tlačítko OK potvrzuje volby. Pokud ho podržíte déle a máte vybránu ruční volbu AF bodu, přepne se funkce šipek – šipkami volíte aktivní AF bod. Pokud chcete vrátit zpět primární funkce šipek, znovu dlouze stiskněte OK. Klasické pentaxí ovládání, které se mi opravdu moc líbí.

K šipkám mám výhradu – nejsou pořádně hmatově odděleny a bez koukání jsem měl problém s jejich mačkáním. Je to samozřejmě o zvyku, ale hlavně ruční polohování AF bodu mi dělalo problémy. Podívejte se na obrázek srovnání zadních stěn, ať máte přesnější představu, co mi konkrétně vadí.

Tlačítko INFO vyvolává stavovou obrazovku, Quick menu nebo funkce GPS (s připojeným modulem O-GPS1, zmíním později). V Quick menu můžete nastavit spoust parametrů, aniž byste je museli zdlouhavě hledat. No a MENU nabízí hlavní nabídku s nastaveními.

Na spodní straně najdete dvířka ukrývající akumulátor (typ D-LI109 používaný i v jiných malých Pentaxech; možnost napájení přístroje čtyřmi tužkovými bateriemi, která byla u K-r, tu chybí; důvodem jsou menší rozměry přístroje a gripu). Vedle je stativový závit umístěný v ose objektivu. Baterku na stativu vyměníte, dvířka jsou od závitu dostatečně daleko. Akumulátor se nabíjí přiloženou nabíječkou, takže při nákupu záložní baterky nemusíte nabíječku řešit. Spodní strana je u „mého“ přístroje oranžová a tváří se jako mírně pogumovaná. Na dotyk je to příjemné.

Na levé straně vás zaujme pouze přepínač AF/MF. Režimy autofokusu se volí v menu, vrátím se k nim později. Tlačítko RAW/fx je programovatelné v menu a můžete si na něj nastavit funkce jako je změna formátu souboru, optický náhled HO – kamera přicloní a v hledáčku je vidět zvolená HO, digitální náhled HO – fotoaparát přicloní a pořídí snímek, HO je vidět na displeji, aktivní plochy AF (viz dál); mou oblíbenou funkcí je optický náhled HO, ale můžou se hodit i ty aktivní plochy). Za přepínačem autofokusu je konektor pro externí mikrofon s gumovou krytkou a kloub displeje.

Na pravé straně jsou dvířka kryjící prostor pro SD kartu, přístroj umí pracovat i s formátem SDXC. Pod dvířky sídlí konektory USB a mini HDMI kryté gumovou krytkou. Na gripu najdete symbol NFC.
Chybí mi zdířka pro drátěnou spoušť, která byla u minulého modelu K50.

Objektivu budu věnovat samostatný článek.

Závěrem kapitoly pár slov o zpracování. Tlačítka mají jasný a přesný stisk, spoušť má dobře definované polohy, namáčknutí a domáčknutí poznáte i v rukavicích. Nikde se nic neviklá, nic nevrže. Tělo je „weather resistant“, tedy utěsněné proti vlhkosti a prachu, což je velice příjemný bonus. Pokud máte i utěsněný objektiv, můžete si dovolit dělat vskutku psí kusy podobně jako tenhle voják.

Na podvodní fotografii si ale samozřejmě kupte pouzdro ;).

Design je střízlivý. Tělo nebylo napadeno bláznivým designérem, do ruky padne dobře a nemá tendence vyklouzávat. Pokud máte rádi barvičky, nebudete ochuzeni; K-S2 se neprodává jenom v běžné černé.