Tomáš Dolejší | 25.04.2008

Recenze teleobjektivu Sigma 70-300mm f/4-5.6 APO DG Macro

Obsah recenze:

Teleobjektiv Sigma 70-300mm f/4-5.6 APO DG Macro patří mezi všeobecně oblíbené objektivy. Je relativně levný, nabízí vysoký rozsah ohniskových vzdáleností a navíc ještě umí fotit detaily s poměrem zvětšení 1:2.

Jaký je tento teleobjektiv od Sigmy v praxi? Jak kvalitní je z hlediska optiky a jak rychle ostří? Stojí za to jej koupit? To vše a ještě víc se dozvíte v této recenzi.

Sigma 70-300mm: základní vlastnosti

Teleobjektiv Sigma 70-300mm f/4-5.6 APO DG Macro je velmi zajímavý teleobjektiv. A to především díky jeho rozsahu ohnisek, kompaktní velikosti a "makro" schopnostem. V režimu makro totiž dokáže ostřit již od 95cm, což znamená poměr zvětšení 1:2.

Tento objektiv nám na recenzi zapůjčil obchod Megapixel.cz.

Poznámka: v prodeji je také ještě verze "non-APO", tj. Sigma 70-300mm f/4-5.6 DG Macro. Ta nemá v názvu onu magickou zkratku APO, takže nepodává tak kvalitní optické výsledky, jak APO verze, kterou jsme recenzovali.

Jak již název napovídá, jedná se o teleobjektiv o rozsahu ohniskových vzdáleností 70-300mm. Tato Sigma je použitelná jak na zrcadlovky s velikostí snímače kinofilmového políčka, tak na zrcadlovky s velikostí snímače APS-C (typicky Canon EOS 40D a podobně).

Ovšem po připojení na takové tělo se ohnisková vzdálenosti násobí crop faktorem, takže např. u Canonu dává po přepočtu 112-480mm ohnisko ekvivalentně. A to už je docela stačí i na fotografování zvířat v přírodě, ptáků a podobně.

Světelnost této Sigmy je vcelku standardní, pohybuje se v rozmezí 4-5.6. Průměr závitového filtru je 58mm, clona se skládá z 9 lamel. Hmotnost této sigmy je 550 gramů, přičemž rozměrově je dlouhá 122mm.

Podrobnější údaje naleznete ve specifikaci objektivu Sigma 70-300mm f/4-5.6 APO DG Macro.

Sigma 70-300mm: tovární zpracování a ovládání

Teleobjektiv Sigma 70-300mm f/4-5.6 na první pohled doslova překvapí dvěma vlastnostmi:

Bytelným továrním zpracováním.
Matným "semišovým" povrchem.

I při hmotnosti "pouhých" 550 gramů tato Sigma velmi příjemně potěší továrním zpracováním. Když jej vezmeme do ruky, tak nevzbuzuje plastový dojem. Spíše naopak budí dojem, že je vyrobena z bytelných materiálů a že nějaké to zacházení v terénu vydrží.

Dalším překvapením je povrch objektivu (ačkoliv pro současné majitele objektivů od Sigmy to takové překvapení nebude). Povrch totiž není lesklý a hladký jako u ostatních objektivů, ale matný a na dotek takový "tvrdě-semišový". Nevyplývá z toho ani výhoda, ani nevýhoda. Je to pouhá vlastnost přispívající k dobrému vzhledu objektivu.

Bajonet je poctivě kovový, takže není potřeba se obávat opotřebování materiálu.

Výhodou této Sigmy oproti konkurenci je, že se dodává se sluneční clonou a měkkým (ale vyztuženým) pouzdrem. To má dokonce i poutko na opasek.

Na těle objektivu najdeme dva kroužky: jeden širší pro změnu ohniska (blíže bajonetu) a jeden pro manuální ostření. Oba dva se snadno a pohodlně dají ovládat a nevykazují nějakou přehnanou vůli. Dobrou zprávou je, že objektiv sám o sobě "nevyjíždí". To znamená, že když jej máme nasazený na těle a míříme jím dolů / nahoru, tak se samovolně neposouvá ohnisko.

Na těle se také nachází dva přepínače - jeden pro manuální ostření (MF) a autofokus (AF). Druhý přepínač slouží pro volbu režimu Normal nebo Macro. V normal režimu lze ostřit od 1,5m, čemuž odpovídá poměr zvětšení 1:4.1. Pokud přepneme na Makro režim, pak můžeme ostřícím kroužkem pohybovat do předtím nepřístupných hodnot, a tak lze dosáhnout zvětšení až 1:2. To vše má ale jeden háček.

Režim makro lze totiž přepnout jen tehdy, když je ohnisková vzdálenost nastavená na 200mm a více. Jinak se do makro módu nedostaneme. To ale není vše.

Praktická situace: Jdeme po louce a chceme vyfotit květinu. Proto, abychom mohli přepnout do makro režimu, tak musíme nastavit ohnisko na 200mm nebo více (max. 300mm). Poté přepneme na makro a fotíme. Jenže najednou chceme vyfotit širší záběr při ohnisku 70mm. To v makro módu nelze (to již víme) a abychom se z makro módu dostali, tak musíme nejprve zaostřit na něco vzdáleného (nebo přeostřit manuálně), poté přepnout do Normal módu a pak teprve změnit ohnisko.

To znamená, že manipulace s makro módem může být v některých situacích mírně zdlouhavá a je potřeba získat cvik a grif.

Přední člen (celá přední část objektivu) se při ostření otáčí, takže použití polarizačního filtru (a třeba i Cokin nebo Lee systému) vyžaduje úpravu polohy až po zaostření.

Rychlost autofokusu nepatří zrovna mezi výhody tohoto objektivu. Autofokus není příliš rychlý, a tak lze tuto Sigmu doporučit spíše na poklidné focení bez nějakých rychlých akcí. Samozřejmě lze s ní fotit i sport, ale je potřeba se smířit s tím, že přeostření na různé vzdálenosti chvíli trvá. Zvláště pak v režimu makro, kdy se autofokus nemusí při focení něčeho nevýrazného "chytit" a projíždí celý rozsah od nekonečna až po necelý metr, je někdy k uzoufání. Proto je někdy lepší (a rychlejší) ostřit manuálně.

Podívejte se na video znázorňující rychlost autofokusu. Můžete se podívat, jak dlouho trvá, když:

Následující strana >>>

Líbil se Vám článek? Pošlete autorovi hlas a zlepšete tak jeho hodnocení. POSLAT HLAS