Brand

Rozhovor s... Michalem Baladou

Michala Baladu není nutné návštěvníkům tohoto serveru dlouze představovat. V následujícím rozhovoru se ale také dozvíte proč Michal neposílá fotografie do soutěží a mnoho dalších zajímavostí o fotografování v horách a workshopech.

3.jpg

Většina tvých fotografií byla pořízena v náročném horském terénu. Cítíš se víc jako krajinář nebo turista-horolezec? Je pro tebe důležitější zdolat vrchol nebo pořídit co nejlepší záběry?

Tak jako každý, i já jsem prošel určitým vývojem. Hory jsem měl rád od dětství. Z počátku to byly hory Orlické, které byly mým domovem. Jak jsem rostl, nastala asi přirozená věc, totiž tyto kopečky kdesi ve východních Čechách mě přestaly stačit a poohlížel jsem se po něčem vyšším a dobrodružnějším. K tomu se poté přidala další vášeň, kterou se stalo fotografování. Fascinoval mě pocit zaznamenat ty nezapomenutelné okamžiky při východech a západech slunce daleko od civilizace. Své výpravy jsem v té době plánoval výhradně tak, aby bylo možné nafotografovat co nejlepší záběry a když si na to takto zpětně vzpomenu, přestal jsem se okolo sebe dívat a prahnul jsem jen po výjimečných snímcích.Dnes jsem, jak rád sám sobě tvrdím, dostatečně dospěl a našel tu správnou rovnováhu. Sice stále po kopcích vláčím všemožné fotografické vybavení, ale pobyt v krajině si užívám jako takový. A pokud se daří a počasí umožní udělat neopakovatelný záběr, je to pomyslnou třešničkou na dortu. Když nejsou podmínky pro fotografování opravdu perfektní a nejsem přesvědčen o tom, že by mohl vzniknout jedinečný záběr, ani fotoaparát nevytahuji z brašny a jen se kochám divadlem, které nám příroda nabízí. Mám tak dobrý pocit z toho, že jsem se protáhnul a o snímek se pokusím zase při další příležitosti.Dobrá krajinářská fotografie se prostě musí vychodit. Otřepaná, leč pravdivá fráze.

4.jpg

Pravděpodobně nikdy dříve se nevěnovalo krajinářství tolik lidí jako dnes. Je časté, že začínající fotografové jdou často ve šlápějích těch zkušenějších. Myslíš, že je možné vytvořit čistě novou tvůrčí práci nebo, že vše již bylo vyfoceno a myšlenky se jen recyklují či parafrázují?

Na toto téma by se dalo diskutovat dlouhé hodiny. Masový zájem o fotografování obecně jde ruku v ruce s tím, jak je dnes tato technika dostupná a zároveň vyspělá natolik, že slušnou fotku udělá v podstatě každý. Takže jde o to, nezapadnout do průměru, ale vytvářet fotografie, které nad ostatní nějakým způsobem vyčnívají. A to samozřejmě není vůbec jednoduché, naopak. V krajinářské fotografii se už asi bude jen těžko něco vyloženě nového vymýšlet. Je to spíše o tom, umět si najít zajímavý motiv a vyfotografovat jej v těch nejlepších podmínkách. A člověk proto vůbec nemusí jezdit po celém světě. Česká krajina je rozmanitější, než si většina lidí uvědomuje. Každý začínající fotograf má jistě své vzory, podle kterých navštěvuje již fotografované lokality a snaží se je zachytit alespoň stejně tak dobře. Je však velmi důležité, aby si každý ve správný čas uvědomil, že by bylo dobré se posunout někam dál a začít se profilovat. Prostě jít svou vlastní cestou… Pod pojmem tvůrčí práce si můžeme představit ledacos. Osobně považuji za tvůrčí práci například to, když si fotograf vybere konkrétní lokalitu a tu systematicky snímá v různých ročních obdobích v průběhu klidně i několika let. Vznikají tak ucelené soubory, které mají opravdovou hodnotu. Krajinářská fotografie je běh na dlouhou trať a člověk nemůže čekat dech beroucí výsledky po prvním fotografování.

12.jpg

Kromě tebe neznám žádného jiného krajináře, který neposílá své fotografie do soutěží. Vážně si nikdy žádný snímek nikam neposlal?

Rád bych odpřísáhnul, že jsem se nikdy žádné soutěže nezúčastnil, ale bohužel, není tomu tak. I já jsem párkrát fotografie někam zaslal ať už s větším či menším úspěchem. Obecně ale fotografické soutěže nemám rád. Neodsuzuju je, to v žádném případě, ale mám svůj pohled na věc, ve kterém se bohužel den za dnem jen utvrzuji. Fotografování přece není sport, kde by se úspěch dal změřit počtem vstřelených gólů, časovým limitem či něčím jiným. Každá taková soutěž je pak velice subjektivní, záleží na stylu jednotlivého hodnocení, na porotě, prostě na náhodě. Když se poté podívám na vítězné fotografie v některých soutěžích, hlavu bych si mohl ukroutit. Velmi dobré snímky se neumístí, ale ty na oko líbivé, bez hlubšího obsahu okupují první příčky. Není tomu tak samozřejmě vždy, ale bohužel to ani z daleka není pouze výjimkou.To má pak kolikrát za následek, že mnoho dobrých začínajících fotografů toto odradí a začnou se věnovat jinému zájmu. Na druhé straně se ti, kteří uspějí s prvoplánovou fotografií, ocitají na vrcholu blaha spojeného s výhrou a chrlí na svět další podobné snímky.Proto každému radím, aby výsledky soutěží nepřeceňoval. Ale samo sebou člověk je tvor soutěživý a vyhrává rád… jedná se tak trošku o začarovaný kruh.Pro mě osobně je mnohem větším uznáním, než výhra v soutěži to, když mě pochválí snímek člověk, který fotografuje celý život a věkem by mi mohl být otcem. To znamená mnohem více, než výhra v sebeprestižnější soutěži.

14.jpg

Jsi jedním z mála českých krajinářů, který nabízí fotografické workshopy. Kromě těch, troufám si říct, fyzicky méně náročnějších, podnikáš se svými klienty i akce v zimě ve slovenských horách či na Králickém Sněžníku. Není to poměrně velký risk?

Nabízím lidem možnost fotografovat v lokalitách a podmínkách, ve kterých vznikají výjimečné snímky. Samozřejmě, dovolí-li to počasí. Mohou jet s agenturami, které se na fotografické workshopy specializují. Ty je ale ve většině případů budou vozit v autobuse po velkých skupinách, kde nemají individuální přístup a většinou fotografují přes den. Když se pak nějaký takový absolvent podobného kurzu přihlásí ke mně, je téměř jako v Jiříkově vidění. Ano, dobrá fotografie východu slunce na horách opravdu vzniká brzo ráno někde vysoko v kopcích, takže je nutné pro ni něco „vytrpět“.Každý musí mít dost vlastního rozumu na to, aby věděl, zda se přihlásit na něco méně náročného, nebo třeba na workshop do Vysokých Tater, kde se dá předpokládat, že se trošku zapotí.Obecně se ale všude chodí po značených cestách a podobně, neberu nikoho tam, kde by hrozilo nějaké bezpečí. Spíme v teple chat, kde si všichni účastnící mohou odpočinout atd. Tedy s výjimkou tebou zmíněného Králického Sněžníku, tam jde o zimní táboření se vším všudy, nebo stanování v Dolomitech.Beru sebou jen malé skupinky fotografů, takže je i přístup individuální a lidštější. Zatím ze všech akcí vyšli účastníci bez úhony a kolikrát také se zážitky, na které budou dlouho vzpomínat.Takže když to vezmu z hlediska bezpečnosti v terénu. Pokud se každý chová podle nějakých obecných zásad, nic mu nehrozí. A to platí pro České Švýcarsko, Vysoké Tatry, nebo třeba daleké Skotsko či Island.

6.jpg

A poslední dvojotázka na závěr. Kteří fotografové jsou tvoji oblíbení a co plánuješ do budoucna?

Nemluvil bych o vyloženě oblíbených fotografech. Samozřejmě jsem v začátcích koukal s otevřenou pusou na fotky Brauera, Adamuse a spousty dalších. Takových se dá na internetu najít nespočet a hlavně v začátcích je dobré tyto fotky sledovat a „vycvičit si oko“ co se například kompozice týče. Ale když si to tak vezmu, poslední dobou vlastně na fotografie ostatních příliš nehledím. Na jednu stranu není čas, na druhou stranu by to mohlo svádět třeba i k nechtěnému napodobování určitého stylu. Takto jsem od vnějších vlivů ostatních fotografů oproštěn. No a o plánech do budoucna bych mohl popsat několik stran, to není lehká otázka. Prvotní je dělat to, co mě baví a zároveň také živí, čili fotografovat. V průběhu roku také uspořádám v několika českých městech výstavu velkoformátových fotografií Islandu. Spoustu času budu věnovat již zmíněných workshopům a to ať už u nás, ve Skotsku, Itálii nebo na Islandu. Celé léto pak pohltí svatební a portrétní fotografování. Z něčeho holt musí být krajinář přeci živ. To však neznamená, že bych to dělal z donucení, naopak i fotografování lidí mě baví, ač jsem spíše introvert. A snad se najde čas i na nějaké soukromé výpravy za fotografováním. Je mnoho míst, kam bych se rád podíval, mimo Evropu například Karákóram, nebo Nový Zéland. Je to však vzhledem k mé zaneprázdněnosti spíše hudba daleké budoucnosti, nežli otázka dní příštích.

7.jpg

Více informací na: www.MichalBalada.com

Štítky: krajina, fotografujeme

Jan Bainar

Jan Bainar je mladý krajinářský fotograf. Zaměřuje se na záběry lužních oblasti, hor a krajinných detailů. Rád se nechává inspirovat fotografiemi ostatních a považuje za čest, když je jeho práce inspirací. Po publikaci jeho záběrů v National Geographic ve Spojených státech je jednou nohou ve fotografickém důchodu a snaží se přibližovat fotografii širší veřejnosti formou psaní článků či veřejných přednášek.

Více o Honzovi a jeho tvorbě naleznete na webových stránkách www.JanBainarPhotography.com.

Diskuse

Tomáš Valnoha

14.3.2012 14:16

Zdravim, jako jedem z účastníku Michalova Workshopu musím potvrdit vše co tu píše. Ono nám světlo moc nepřálo, ba i sluníčko jsme za 3 dny vůbec nezahlídly. Ale Michala to vůbec nerozházelo..jen se kochal spokojeně krajinou. Když to tak pročítám ona i tahle věta: "neberu nikoho tam, kde by hrozilo nějaké bezpečí" je vcelku pravdivá;-) Doufejme že příště to výjde. Je to běh na dlouhou trať, ale kdo už někdy zažil vítězství v podobě už zmíněné pochvaly, poběží dál..

zapadakof

15.3.2012 17:41

Pekny clanek ,ja s Michalem zazil snad nejdokonalejsi vychod slunce v zimě, nad inverzi zalitou Malou Fatrou-to aby nebylo ,ze mu vychazi na workshopech jen spatne pocasi))))

efe

16.3.2012 09:43

Díky za článek

který mě inspiroval k účasti na workshopu, bude to krásný dárek k třicátinám :o)

eyesforyou

16.3.2012 14:18

eyesforyou

ano, pěkný článek a rád bych řekl , že si Michala vážím jak fotografa tak i jako člověka i když jsem bohužel neměl příležitost poznat ho osobně a rád bych mu poděkoval, že se sem tam věnuje svým hodnocením i nám, fotografickým amatérům a nadšencům a že pomůže i radou....fotky jsou úžasné

Václav

17.3.2012 01:15

S Michalem se znám osobně a z mého pohledu máme ke krajinářské fotografii dost podobný přístup. Je na něm znát, že už má toho hromadu "odfocíno" a tak jsou názory "fotografickým stářím" vytříbené. Veřejnost by nás mohla vnímat jako konkurenci, ale jelikož se ani jeden krajinkama neživíme, tak to tak není. Snad ho přiští rok dokopu ke společné fotoexpeidici do Himalájí :o)

Václav

17.3.2012 01:15

S Michalem se znám osobně a z mého pohledu máme ke krajinářské fotografii dost podobný přístup. Je na něm znát, že už má toho hromadu "odfocíno" a tak jsou názory "fotografickým stářím" vytříbené. Veřejnost by nás mohla vnímat jako konkurenci, ale jelikož se ani jeden krajinkama neživíme, tak to tak není. Snad ho přiští rok dokopu ke společné fotoexpedici do Himalájí :o)

Daniel

17.3.2012 16:36

S Michalem se osobně neznám i když jsme v Dolomitech fotili kousek od sebe, ale jeho fotky sleduji už dlouho a vždy mě dokáží zaujmout!!!

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Rozhovory

Všechny články kategorie

Rozhovor: Erik Johansson a jeho (ne)reálné fotografie

Hrátky s realitou, vzrušující perspektivu i mysl provokující motivy. To vše a ještě mnohem víc naleznete ve "fotografiích"…

8.4.2016

Tomáš

Rozhovor: netradiční pohled na svět Martina Mouchy

Martin je tak trochu jiný fotograf. Nefotí brouky, klasické krajinky ani krásné modelky. Na jeho fotkách místo toho uvidíte život…

11.3.2016

Tomáš

Rozhovor s Honzou Březinou o focení a fripitu

Dnes jsme si pro vás připravili rozhovor s Janem Březinou. Honza je nejen vášnivý fotograf, ale i neuvěřitelně aktivní člověk,…

14.7.2015

Tomáš

Rozhovor s... Michalem Hykelem

Michal Hykel je mladý fotograf a student ochrany přírody na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zaměřuje se na fotografii zvířat,…

16.7.2013

Jan Bainar

Rozhovor s... Michalem Šoferem

Rozhovor s Michalem Šoferem (29) se od dříve publikovaných rozhovorů liší v tom, že jsme se sešli osobně v jeho kanceláři na půdě…

19.3.2013

Jan Bainar

Rozhovor s... Pavlem Szabo

V sérii rozhovorů s fotografy vám nyní přinášíme povídání s mladým fotografem hor, který je zároveň tvůrcem webových prezentací…

25.10.2012

Jan Bainar