Rozhovor s... Michalem Hykelem

Michal Hykel je mladý fotograf a student ochrany přírody na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zaměřuje se na fotografii zvířat, zejména vodního ptactva. Pochází z Kopřivnice a nejčastěji fotí v mém oblíbeném CHKO Poodří. Níže si můžete přečíst rozhovor, který vznikl během našeho povídání nad půllitrem dobrého piva.

Michale, jak ses k fotografii dostal a co tě na ní nejvíc baví?

Zhruba před šesti lety jsem si z našetřených peněz koupil svůj první fotoaparát. Nejdřív jsem byl naprosto pohlcen technikou, učil jsem se pracovat s nastavením fotoaparátu. Později jsem se začal více zaměřovat na fotografování zvířat. Už od mala mě příroda velmi zajímala, při fotografování je pak pro mě výhodou podrobná znalost biologie a ekologie jednotlivých druhů zvířat, jejich zvyků a biorytmů. Vhodná je i dlouhodobá znalost lokality. Spoustu času samozřejmě zabere pozorování, vábení či stavění krytu.  Odpozorování například toho, odkud ledňáček loví malé ryby či kde odpočívá, je pro pořízení kvalitního záběru velmi důležité. Takový přístup je samozřejmě časově velmi náročný.

Své poznatky z fotografování můžeš dobře využít při svém studiu. Je to tak?

Dá se říct, že ano. Ale je to spíše naopak – znalosti studia lze využít k fotografování. V tomto semestru jsem měl na focení méně času, psal jsem svou bakalářskou práci o vážkách. Proto jsem se k fotografování letos moc nedostal.

Máš fotografii, která ve tvých očích nějakým způsobem převyšuje ty ostatní?

Mně o samotnou fotografii nakonec ani moc nejde. Důležitý je ten samotný čas strávený v přírodě a nezapomenutelné okamžiky s velmi blízkými střety s fotografovanými plachými zvířaty.

Mám fotografie i velmi vzácných a skrytě žijících druhů, které vznikly spíše díky náhodě a jejich další focení už není moc pravděpodobné. Např. chřástal kropenatý.

Existuje druh, který se už dlouho snažíš vyfotit, ale stále se ti to nedaří?

Ano. Je to skorec vodní. Jeho fotografování jsem zatím neúspěšně obětoval mnoho času a energie.

Jak často jsi v terénu a kam se nejčastěji vydáváš?

Občas se mi podaří být v terénu i několikrát týdně. Nejčastěji vyrážím do Poodří a okolí mého bydliště. Nejradši mám samozřejmě jaro a začátek léta, potom až barevný podzim, kdy ptáci migrují a zastavují se na pooderských rybnících.

V Poodří působíš také jako dobrovolný ochránce přírody. Jak se z tvého pohledu daří tamější přírodu a krajinu chránit?

Krajina Poodří je člověkem dlouhodobě ovlivněná a utvářená. Důležité je harmonické soužití člověka a přírody Poodří. Např. jedny z přírodně nejcennějších prvků Poodří – rybníky – jsou dílem člověka. Nezbytné je také zachovat méně intenzivní hospodaření v krajině, což bývá v chráněných územích víceméně standart. Samozřejmě i Poodří se potýká s celou řadou větších či menších ochranářských problémů, ale to už je na jinou debatu.

Tvé fotografie mají velmi příjemnou atmosféru a barvy. Jak vypadá tvé workflow v počítači?

Fotografie v počítači příliš neupravuji. K vytvoření mnou vnímané atmosféry z focení pracuji v podstatě jen s křivkami a barevnými posuvníky. Případně retušuji drobné „kazy“ na fotce.

Ke kterým fotografům vzhlížíš, a jsou pro tebe největší inspirací?

Konkrétně mě teď napadá jen Maté Bence – úspěšný fotograf přírody, který proslul zejména stavěním velmi funkčních krytů a výbornými fotografiemi.

Mám rád, když z  fotografií lze vycítit autorův vztah k přírodě, jeho poctivá práce v terénu, dlouhodobé pozorování a příprava před samotným focením. Proto fotografie z workshopů nebo zaplacených krytů se příliš netěší mé oblibě.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Co bys chtěl ve fotografii ještě dokázat?

V představách samozřejmě mám několik svých vysněných fotografií, které čekají na svou realizaci. S tím, jak se mi fotografická technika stává dostupnější a získávám zkušenosti mám mnoho dalších možností, takže rozhodně si nemyslím, že bych byl na vrcholu mé tvorby...

Další Michalovy snímky si můžete prohlédnout zde:

http://500px.com/MichalHykel

http://www.biolib.cz/cz/person/id3327/