Rozhovor s... Michalem Vitáskem

Ať už uličky Prahy a Benátek nebo krajinu Českého Švýcarska či Skotska umí Michal Vitásek (27) vyfotografovat neobyčejným způsobem. Více o něm a jeho fotografiích je v následujícím rozhovoru.

Oproti vašemu předchůdci (Ladislav Renner) je těžší popsat vaše fotografické zaměření. Máte několik webových stránek, fotky z rozdílných koutů Evropy i Česka a k tomu všemu fotíte jak na digitální fullframe, tak na velkoformátovou kameru. Jak byste se sám jako fotograf charakterizoval?

Nic z toho, co započnu fotografovat, není předem plánováno. Vychází to z nějakého pocitu, zkušenosti nebo zájmu. Jako první zde byla (a stále je) Praha. Bylo snadné zde začít fotografovat, protože jsem se v Praze narodil, prožil zde dětství a ani v budoucnu ji nehodlám opustit.

Praha je nekonečným zdrojem inspirace a já jsem jí toužil poznat co možná nejintimněji. Bohužel se to trošku zvrtlo a hned na prvním rande jsem se do Prahy zamiloval a od té doby si se mnou dělá, co chce. Stejné jako v Praze je to i s intimitou lesa.

Nejde mi ani tak o lokalitu (i když to mám asi nejraději v Českém Švýcarsku), ale o atmosféru, kterou les má, o to, jak se v lese cítím. V lednu jsem byl Praze nevěrný s Benátkami a na podzim se k této italské milence opět na pár dní vrátím. Krom míst učesaných lidským umem (města, kostely, zámecké areály...) rád fotografuji drsnou syrovou krajinu. Takovou jsem našel ve Skotsku a letos budu štěstí pokoušet na Islandu. Jak bych se tedy jako fotograf charakterizoval? Jsem poutník hledající místa, která ke mně promlouvají. Pokud místo dokážu milovat, dokážu jej i dobře fotografovat.

Proč jste se rozhodl pořídit si velkoformátovou kameru s příslušenstvím? Přináší vám ,,něco navíc" oproti digitálu?

Ano, velkým přínosem je váha mého fotobatohu :-) a následná bolest zad. Ale nyní vážně. Krom toho, že mě baví celý proces od čtvrthodinového nastavování kamery až po vyvolávání, tak z filmu dostanu bohatou tonální škálu, kterou mi digitální technika není schopna nabídnout. Fotografii to dodává hloubku a prostor. Jsem však ve velkoformátové fotografii úplným nováčkem, a tak mě čeká ještě dlouhá cesta plná slepých uliček a omylů.

Vaše fotografie jsou dobře rozpoznatelné díky vašemu osobitému rukopisu. Mám na mysli čtvercový formát, precizní kompozice a hlavně úžasný převod do černobílé. Jakou cestou jste k tomu dospěl?

Fotit jsem začal na digitální fotoaparát, a proto byly mé první snímky barevné. Nijak jsem nad tím tenkrát nepřemýšlel, ale po čase mi barva přišla ve fotografiích navíc, rušila mě. Začal jsem hledat cestu, jak co nejlépe převést obraz do šedé škály.

Začal jsem také fotografovat na středoformát, ale ještě jsem na film asi nebyl připravený, a tak můj první pentacon SIX skončil své putování ve skříni, kde je dodnes. Čverec mě lákal od začátku (proto také ten pentacon SIX, na hasselblad jsem neměl peníze), ale bylo mi strašně líto ořezávat z šesti megapixelového snímku ve standardním poměru stran tři ku dvěma tak velkou část. U lepších fotoaparátů už to tak nebolelo a nyní, s 5D Mark II, mě to už vůbec škoda nepřijde.

Co se týče kompozice, tak to musí člověka bavit - hlavně tedy u toho typu fotografií, které dělám já. Většinou mám na snímek dostatek času, a tak hledám, chodím okolo místa, které bych rád „uchopil“, jako hladový vlk, lezu po zemi, po kolenou... v tu chvíli mi je tak nějak úplně jedno, že okolo chodí lidi a že se na mě koukají někdy i dost divně. Naprosto ignoruji všechna psaná či nepsaná pravidla kompozice. Nevadí mi horizont na neobvyklém místě. Hledám pouze ideální uspořádání objektů a ploch v obraze.

Nemám ale nic proti konceptuálně zvolené kompoziční šablonovitosti. Byl jsem například na jedné výstavě, kde měly všechny fotografie horizont přesně ve středu a to rámcově zastřešilo myšlenku celého předkládaného souboru.

Který fotograf vás inspiruje a ovlivňuje ve vaší tvorbě?

Tak těch je mnoho. Samozřejmě nejvíce ti, kteří mají něco společného s Prahou - Josef Sudek, Jan Reich (u pana Reicha obzvlášť lituji, že jsem se s ním nestihl seznámit osobně, zemřel v listopadu 2009), Jiří Všetečka, Tomáš Bican, Ivan Král, Jaroslav Trnovský a mnoho dalších. Z žijících a publikujících světových autorů to jsou např. Michael Kenna, Josef Hoflehner nebo Joe Cornish. V neposlední řadě mě ovlivňují kamarádi, se kterými jezdím fotografovat a se kterými nad fotkami debatuji - tady se nebudu pouštět na tenký led a raději nebudu jmenovat, abych na nikoho nezapomněl :-)

A kdybyste měl vybrat - Ansel Adams nebo Marc Adamus?

Kdybych se chtěl naučit bravurně ovládat photoshop, půjdu za Adamusem, kdybych se chtěl naučit fotit, musel bych za Adamsem.

:-) A typická otázka na závěr. Co plánujete do budoucna?

Začátkem června ještě stihnu výpravu na Island a poté nastává doba fotografické hibernace - tedy léto. V přílišném teple nemohu přemýšlet, vaří se mi mozek a tak raději dávám přednost správně vychlazenému ryzlinku v objetí houpací sítě. Né že bych fotografovat nechodil, to nikdy nevydržím déle než týden, ale vstávat dlouhodobě na svítání před čtvrtou hodinou ranní není možné. Na podzim zajedu do Benátek (výstava bude pravděpodobně na jaře 2012) a s nadějí budu vyhlížet pošmourné pražské dny plné nostalgie.

http://www.michalvitasek.cz/

Nakupujte fotografické vybavení výhodně na Mall.cz

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka

Najdete nás na Facebook

Buďte v obraze díky RSS kanálu Fotorádce.cz