Tomáš Dolejší | 22.09.2006

Stabilizátor obrazu - marketingový klam nebo užitečné zařízení?

Jak už to někdy bývá, pravda bude někde mezi. Ohledně stabilizace obrazu bylo poslední dobou ze strany různých médií prezentováno mnoho polopravd a zavádějících informací.

Proto bych rád dnešním článkem uvedl použitelnost a účinnost stabilizátoru obrazu na pravou míru. Nejprve si ujasníme, jaký je rozdíl mezi softwarovou a optickou stabilizací. Dále si zcela jednoduše a jasně na příkladech ukážeme situace, kdy je stabilizátor užitečný a kdy je naopak k ničemu. Závěrem si řekneme, kdy stabilizátor zapnout a kdy ne.

Není stabilizace jako stabilizace

Některé digitální fotoaparáty umí zvýšit citlivost ISO na často extrémní hodnoty (např. ISO 1600). To by bylo celkem normální, ale pokud výrobce tuto funkci zvýšení ISO nazve například Anti-Shake, tak nastává problém. A to v tom, že samotný název Anti-Shake se snadno splete s opravdovou optickou stabilizací. Člověk pak snadno naletí...

Přitom to nemá s optickou stabilizací obrazu vůbec nic společného. Zvýšením citlivosti ISO se zvyšuje podíl šumu na fotografiích a tím se zhoršuje jejich kvalita. Proto dávejme pozor na názvosloví a pokud chcete ten stabilizátor, co opravdu funguje, chtějte optický stabilizátor obrazu.

Neříkám, že digitální stabilizace obrazu (Anti-Shake a podobně) je zcela k ničemu, ale jedná se o zavádějící název, stručně řečeno je to marketingový tahák.

Tak a nyní se již můžeme bavit o opravdové optické stabilizaci obrazu.

Na jakém principu funguje optický stabilizátor obrazu

Je to docela důmyslné zařízení, jehož princip je velmi jednoduchý. Je to zařízení, které pohybuje buďto čočkami v objektivu nebo CCD snímačem, a to za účelem vykompenzovat chvění fotoaparátu.

Takto prezentuje stabilizátor obrazu Panasonic:

K čemu ve výsledku optický stabilizátor slouží?

V praxi stabilizátor (zjednodušeně řečeno) může zajistit to, že Vaše fotky nebudou rozmazané. Velmi důležité je to slovíčko "může".

V horších světelných podmínkách je fotoaparát či fotograf nucen nastavit delší expoziční časy, aby fotky nebyly příliš tmavé. Jenže to s sebou přináší riziko rozmazaných snímků, protože fotoaparát nelze bez stativu udržet v naprostém klidu.

A právě tyto případy může vyřešit stabilizátor obrazu - a to právě tím, že kompenzuje pohyby rukou=fotoaparátu, a tak i při delších expozičních časech (např. 1/30sec.) jsou fotky stále ostré. Jenže existují situace, kdy je stabilizátor zcela k ničemu.

Kdy je stabilizátor účinný a kdy nepomůže?

Kromě zaměnitelnosti optického stabilizátoru se stabilizací softwarovou je mezi spotřebitele rozšiřována ještě jedna závažná dezinformace. Mnoho lidí si totiž myslí, že stabilizátor obrazu zajistí vždy ostré snímky. Jenže jaké je jejich zklamání, když zjistí, že to není pravda. To potom nezřídka vyplývá v obavy o správnou funkčnost stabilizátoru, neuznané reklamace...

Proto uveďme na pravou míru použitelnost optického stabilizátoru obrazu.

Kdy je optický stabilizátor účinný

Použitelný a zároveň velmi užitečný je při fotografování v zhoršených světelných podmínkách. Ale pouze tehdy, pokud fotografujete víceméně statickou scénu. Potom Vám stabilizátor obrazu dovolí fotografovat až při 3x delších expozičních časech, než bez stabilizátoru. Takže při širokoúhlém nastavení zoomu můžete fotit například při časech 1/30 sekundy a fotografie budou ostré. Nutnou podmínkou je ale minimální pohyb osob/předmětů na scéně.

Demonstrujme si účinnost stabilizátoru při fotografování statické scény při horším světle. Fotografie vlevo byla pořízena se stabilizátorem obrazu. Ta vpravo bez stabilizátoru.

Kdy je optický stabilizátor bez šancí

Jednoduše řečeno - pokud fotografujete pohyb. Ano, je tomu tak - pokud budete fotografovat například pohybující se osoby, optický stabilizátor Vám nepomůže. Proč? Pojďme se vrátit k principu, na kterém stabilizátor funguje. Jak jsem uvedl, stabilizátor pohybuje CCD snímačem nebo čočkami v objektivu za účelem kompenzace (vynulování) pohybů rukou fotografa. Takže pokud se klepete zimou, pak stabilizátor pomůže.

Proč stabilizátor nepomůže při fotografování pohybu, akční scény, sportu, atd.? Protože to technologicky není v jeho silách. Pohybující se lidi/předměty na fotografované scéně lze "zmrazit" pouze rychlým časem závěrky. Jinak to nejde.

Pojďme si uvedená tvrzení dokázat na příkladu:

Výše uvedené dvě fotografie by se na první pohled mohly zdát celkem podobné, ale nalezneme tam jeden zásadní rozdíl. Snímek vlevo byl pořízen se zapnutým optickým stabilizátorem obrazu. Ten "zařídil" to, že květy jsou naprosto ostré, i když se fotoaparát v rukou chvěl. Jenže motýl se pohyboval, a to rychle - a na to už stabilizátor není dělaný.

Fotografie vpravo byla pořízena s vypnutým optickým stabilizátorem. Jak vidíme, motýl je také rozmazaný vlivem svého pohybu. Ale rozmazané jsou i květy, a to vlivem pohybu rukou fotografa a tím i fotoaparátu.

Kdy stabilizátor zapnout

Pokud je Váš fotoaparát vybaven stabilizátorem, jistě jste si již tuto otázku položili. Neexistuje jedna univerzální odpověď, ale můžeme si zadefinovat několik pravidel správného používání stabilizátoru.

Stabilizátor zapínejte vždy, když vycházejí expoziční časy delší než 1/80 sekundy (tj. 1/60, 1/30, atd.).
Pokud máte ultrazoomový fotoaparát, při plné hodnotě zoomu mějte stabilizátor zapnutý téměř vždy (není třeba když je opravdu slunečno).
Pokud je dostatek světla, tj. expoziční časy jsou dostatečně krátké (např. 1/200sec.), mějte stabilizátor vypnutý. Jinak totiž zbytečně spotřebovává energii z akumulátoru.
I při zapnutém stabilizátoru se snažte udržet fotoaparát co nejvíc v klidu - pevná ruka, jemná spoušť.
Používejte následující pravidlo:

Stabilizátor zapněte, jakmile jsou expoziční časy delší než 1/x, kde "x" je aktuální použitá ohnisková vzdálenost objektivu (přepočítaná na 35 mm). Zní to sice hrozivě, ale je to triviální. Mrkněte se, jakých ohniskových vzdáleností dosahuje objektiv Vašeho fotoaparátu. Uvažme, že má rozsah například 34-112 mm: potom při minimálním zoomu je 90% riziko rozmazání snímků při časech delších než 1/34 sec. Při maximální hodnotě zoomu (max. přiblížení) je 90% riziko rozmazání při časech delších než 1/112 sec.

Není vůbec nutné to brát doslova, ale pro orientaci to pomůže. Uvažte, že pokud máte ultrazoom, který má ohnisko na konci zoomu např. 420 mm, tak byste měli mít zapnutý stabilizátor při časech delších než zhruba 1/420 sec., a to je celkem často.

Závěrem

Ke konci našeho dnešního článku bych rád podotknul, že jsem záměrně vynechal srovnání stativu a stabilizátoru. O tom tento článek nebyl. Spíš jsem chtěl napravit mnoho škod napáchaných reklamními kampaněmi a nesprávným pojmenováváním některých funkcí fotoaparátů.

Věřím, že Vám dnešní článek pomůže používat efektivně stabilizátor, popřípadě Vám usnadní nákup nového fotoaparátu s optickou stabilizací.

Líbil se Vám článek? Pošlete autorovi hlas a zlepšete tak jeho hodnocení. POSLAT HLAS

Komentáře

Vkládat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé. Přihlaste se nebo se zaregistrujte.

Tomáš Dolejší | 05.11.2010, 20:19

Dobrý den. Stačí při focení - průběžná pomůže zmírnit rozklepaný obraz při focení v hledáčku / displeji.

Kubajs | 05.11.2010, 19:47

Dobry den, mam fotoaparat Fujifilm Finepix S1800, ktery ma moznost Dualni stabilizace - pri foceni nebo prubezna. Nevite co je lepsi nebo jaky je mezi tim rozdil? Dekuji