Stopem kolem Bajkalu 2. část - výlet do Mongolska

Když už jsme byli nedaleko Mongolska, rozhodli jsme se zajet se podívat i tam. Neriskovali jsme stopování, protože přechod hranic by byl asi hodně náročný, a raději jsme si zaplatili lístky na autobus z Ulan-Ude do Ulan-Bataru, který jsme pak málem nestihli. U hranic s Mongolskem jsme viděli přejíždět množství tanků, jen škoda, že se přes tmavé sklo autobusu nedalo fotit.

Ulan-Batar

Na hranicích jsme povinně všichni vystoupili se vší bagáží a prošli jsme kontrolou. Úřednice u okénka po mně chtěla nějaký papír, čemuž jsem nerozuměl, tak jsem jen pokrčil rameny a bylo. Pravděpodobně se jednalo o papír k registraci, která je v Rusku povinná, pokud člověk někde stráví více jak tři dny na jednom místě. Jenže je to pěkná byrokratická otrava, a tak jsme to riskli a spali jsme ve stanu bez jakékoli registrace.

Jurta - klasické mongolské obydlí

Protože jsme neměli v Ulan-Bataru nic zamluvené, trochu jsme se báli, kde co budeme shánět na spaní. Navíc mongolsky nikdo z nás nic neumí, a ještě ke všemu mate to, že píšou azbukou, ale nedává to smysl.

Národní park Terejl

Ale měli jsme štěstí, u autobusu postával paní a hledala hosty do svého bytového hotelu, kde nám pronajala pokoj, za drobnou úplatu vyprala a odvezla nás i na výlet, který se ukázal jako to nejkrásnější, co nás na naší třítýdenní dovolené potkalo. Dojeli jsme na začátek národního parku Terejl, po kterém jsme se pohybovali pěšky, cesty tam nebyly, lidé, koně a jaci však ano.

UAZ a povoz brodící řeku

Několikrát jsme přebrodili řeku, ze které jsme pak pili, užívali si neuvěřitelného klidu a byl to takový prvotrek po místních kopcích. Lze to jen každému doporučit.

Kadibudka - Národní park Terejl

Také jsme si samozřejmě prohlédli Ulan-Batar, který má několik zajímavých buddhistických památek a také úžasná socialistické sídliště, mezi kterými občas člověk spatří klasickou jurtu nebo také pohybová nářadí, aby místní senioři byli stále fit. Byli jsme se projít do místního parku oddechu, který sliboval příjemná zákoutí a fontány, ale bylo z toho jen staveniště – asi měli v mapě teprve budoucnost.

Národní park Terejl

Oblíbili jsme si mongolské jídlo, hlavně takové nudle se zeleninou. O výběr jídla se staral většinou Martin, který podle socialistického mongolsko-českého slovníku, který jsme si tam na ulici koupili, a podle jazykové přílohy z průvodce vybíral, co by tak asi mohlo být dobré a poživatelné. Naštěstí se vždycky trefil.

Zimní palác - Ulan-Batar

I měnu mají v Mongolsku vtipnou – je to tugrik, který jsme okamžitě přejmenovali na tygříka, aby měl náš maskot radost. A směnný kurz je také dobrý, za levnější jídlo pro čtyři jsme platili kolem 18 000 tygříků, a když Eva vybírala z bankomatu asi 220 000 tygříků, tak byla prostě nadšená.

Buddhistický chrám Gandan - Ulan-Batar/modlitební mlýnky

Fotografie byly pořízeny pomocí DSLR Sony a700 a objektivů Sigma 10-20/4-5.6; Tamron 17-50/2.8 a Sigma 100-300/4.