Ve fotografickém ráji (1. část)

Skotsko je země, známá deštivým počasím, mlhami a věčně zataženou oblohou. V průběhu několika málo dnů, kdy zrovna neprší, se však stává fotografickým rájem všech fotografů. Nám se v rámci nedávné „silvestrovské“ foto-expedice podařilo jedno takové „okno bez deště“ chytit a tak jsme si domů přivezli nejen neuvěřitelné fotografie, ale i spoustu fantastických zážitků.

Do Skotska jsem se vydal již v roce 2011, o čemž svědčí reportáže „Foto expedice Skotsko alias extreme photography I." a „Foto expedice Skotsko alias extreme photography II." Tenkrát jsem žil ještě v Londýně a tak jsem na ostrov Skye cestoval nejdříve sám, později mě doprovázel francouzský fotograf Cyril Abad (http://cyrilabad.com/).

Zima na přelomu roku 2010 a 2011 byla jednou z nejtvrdších za poslední desítky let a tak jsme tenkrát zažili nejen spoustu dobrodružství, ve kterých (jak se říká) „šlo často o kejhák“, ale i zachytili ostrov Skye ve vzácné zasněžené atmosféře.

Letos dlouhodobé předpovědi hlásily příchod nejtvrdší zimy za posledních 100 let a tak jsem se rozhodl zkusit štěstí a do zamrzlého království vydat znovu.

Šílený termín a neobvyklé zavazadlo navíc

Na rozdíl od roku 2010 a 2011 mám dnes za sebou již hromadu workshopů, ze kterých vzešlo cca 80 absolventů - potenciálních kolegů pro foto-expedice a tak je stačilo obeslat jedním emailem, a ačkoliv šlo o šílený termín přes vánoce a silvestra, zájemců bylo dvakrát více, než jsem mohl vzít.

Zvažovala se dokonce účast Honzy Miklína (šéfredaktora časopisu Travel focus), který by vedl druhé auto, díky čemuž bychom dokázali naložit všechny zájemce, ale nakonec z toho sešlo a tak finální sestava obsahovala pouze 5 fotografů (Davida Němečka, Milana Marese, Pavla Lantu, Jana Zárybnického a mě).

Plán výpravy jsem sestavil tak, abychom měli šanci fotit to nejlepší, co Skotsko nabízí a zároveň nás to nestálo majlant. Letecká doprava Praha - Edinburgh byla zajištěná přes Easyjet a v Edinburghu jsme pak zarezervovali to největší osobní auto, které půjčovna Arnold Clark nabízela.

Bydlet jsme původně plánovali v Bed and Breakfast, ale uvědomil jsem si, že mnohem pohodlnější a výrazně levnější bude pronajmout si v oblasti Glen Coe a u městečka Portree vždy celý dům, který se tak stane „base-campem“ pro naše další cesty.

Fotografovat jsme měli nejdříve Glen Etive a Buachaille Etive Mor v Scotish Highlands a později nás na ostrově Skye čekal Old Man of Storr, Elgol, Neist Point, Quiraing, Talisker Bay, Kilt Rock Waterfall a Eilean Donan Castle.

Co se zimy týče, nechtěli jsme nechat nic náhodě a tak jsme z Prahy do Skotska vezli i „zavazadlo navíc“ - sněhové řetězy. Ve Velké Británii je sice používání sněhových řetězů zakázané, ale auto se zimními pneumatikami ve skotských autopůjčovnách nenajdete a po zkušenostech ze zimy na přelomu let 2010 a 2011, kdy jsme s autem několikrát zapadli a málem skončili v moři, jsem nechtěl nic riskovat. Navíc pokud by došlo na nejhorší a my museli ve sněhové vánici řetězy nasadit, nepředpokládám, že bychom v těchto podmínkách na opuštěných lokalitách narazili na skotskou policii.

Proč nevěřit dlouhodobým předpovědím

Meteorologové se jako vždy v dlouhodobé předpovědi totálně sekli. Místo slibované stoleté zimy nás ve Skotsku čekaly teploty 0-8°C a dle desetidenní předpovědi jsme se měli těšit pouze na nepřetržitý déšť a pořádný vichr. Na zasněžené ledové království jsme si museli nechat zajít chuť a šance v tomhle deštivém běsu něco vyfotit téměř nulová.

Byli jsme z toho slušně rozladění, ale to jsme ještě netušili, že se meteorologové naštěstí sekli i v té desetidenní předpovědi a že nás po příjezdu na Skye, čeká „okno“ plné fotografických příležitostí. Ale nebudu předbíhat a vezmu to pěkně postupně.

Glen Etive a Buachaille Etive Mor

V Edinburghu jsme dostali úplně novou Hyundai i40 kombi s navigací (navigace byla za značný příplatek, ale neměli tuhle velikost auta bez navigace a tak jsme ji dostali zdarma) a vydali jsme se směrem do Glencoe, kde jsme měli na 2 noci pronajatý malý baráček.

Když se blížíme ke Glen Etivu, říkám Milanovi, který řídil, ať dá pozor na jeleny. Na internetu jsem četl, varování, že často lezou do cesty a jsou příčinou mnoha srážek. Milan na to, že v Austrálii, kde žil, také měli cedule s klokanama a žádného tam na cestě nikdy neviděl. Chvíli na to křičí David „BRZDÍÍÍÍÍ!!“ …na cestě přímo před autem paroháč. Za ním další a za chviličku vidíme stádo asi třiceti kusů vysoké jen pár metrů od auta! Fantazie, ale foťáky máme vzadu v kufru, tak je fotíme alespoň na mobilní telefony, což se s padající tmou moc nedaří.

Ubytování v domečku, proběhlo hladce a hned druhý den ráno se vydáváme fotit Glen Etive. Celý den má sice pršet, ale chceme alespoň obhlédnout lokality a najít kompozice.

Cestou ke Glen Etivu narážíme opět na spousty jelenů, kteří se aut očividně moc nebojí. Tentokrát ale máme teleobjektivy nachystané a déšť nedéšť, vyskakujeme z auta a fotíme jednotlivé kusy i celá stáda.

Večer se vracíme promáčení a z fotoaparátů teče voda. Cenu foto-grafa vodníka vyhrál jednoznačně Milan, který nám večer na svém 7D ukazuje, že když zmáčkne jedno tlačítko fotoaparátu, vystříkne z vedlejšího tlačítka voda :o) Všechny těla to ale nakonec přežila a jeleni za to určitě stáli.

Druhý den v Highlands opět jen pršelo, navíc v kombinaci se silným větrem a tak jsme Glen Etive a Buachaille Etive Mor vzdali a vydali se podle plánu na ostrov Skye, kde nás mělo čekat přívětivější počasí.

Šlo o začátek celé výpravy a věděli jsme, že přes Highlands budeme projíždět ještě na zpáteční cestě do Edinburghu, takže šanci Glen Etive a Buachaille Etive Mor nafotit ještě dostaneme.

Poznámka: Fotografie zvířat v Glen Etive jsou pouze dokumentačního charakteru. Nejsem wildlife fotograf, nemám pro wildlife fotografii sklo ani tělo a navíc byly všechny snímky pořízeny za nepřetržitého deště.

Eilean Donan Castle

Eilean Donan Castle byl postaven ve 13. Stolení na obranu proti Vikingům a v současné době je nejfotografovanějším hradem ve Skotsku.

Objevuje se dokonce i v mnoha filmech, jako je například Past 1999, Highlander 1986, Jeden svět nestačí 1999, atd.

My jsme kolem hradu pouze projížděli cestou na Skye, a jelikož byl tou dobou na obloze zrovna „šedivec“, fotili jsme hrad spíše za účelem dokumentace.

Tip: Abych z nepříznivých podmínek vymáčkl co nejvíce, fotografie jsem záměrně přeexponovával. Tím jsem se zbavil jak nezajímavého popředí, tak nepřitažlivě šedé oblohy. Hrad jsem nakonec lokálně trochu ztmavil, díky čemuž vystoupil z jinak přeexponované fotografie (viz fotografie výše).

Elgol

Elgol je moje srdcová záležitost. Zdejší scenérie v sobě spojuje moře i hory, tedy to, co miluji nejvíce a tak se stal v roce 2011 záhlavím mých webových stránek (www.vaclavkrpelik.com). Na Elgol jsme se zajeli podívat hned cestou z Highlands do Portree a okamžitě nás ohromil. Tou dobou již nepršelo, nad Cullins se objevily bouřlivé mraky a tak jsme vytáhli nádobíčko a běželi fotit.

Fotografovat Elgol jsme se pak vydali ještě následující dva večery. Na základě zkušeností z výpravy v roce 2011 jsem totiž už věděl, že nejlepší čas je za maximálního přílivu, který v tyto dny vycházel právě na západ slunce (při odlivu je voda příliš daleko, v popředí je spousta chaluh a ostatního fotograficky nezajímavého „bordýlku“). Proto to bylo, jak se říká „teď anebo nikdy“. Druhý večer nám počasí sice moc nepřálo, ale poslední třetí večer nám vyšel opravdu parádně.  Začalo to sluncem do zlatova zabarvenými mraky a skončilo krásnou duhou.

Jelikož nejlepší snímky vznikaly, když jsem stál přímo ve vodě, našel jsem si pro focení na pobřeží vždy nějakou vyvýšeninu / skalku, která mě chránila před vlnami. Díky parádním podmínkám jsem se do focení tak zabral, až jsem na skalce, kterou mezitím ze všech stran zatopil příliv, uvíznul. Abych se dostal zpět na břeh, nezbývalo než dotáhnout goretexové nohavice a v pohorkách skočit do půl metrů hluboké vody. Co by ale zapálený fotograf neudělal pro dobrý snímek. :o)

Tip: Abych vodu „rozmázl“ dlouhým časem, použil jsem nejdříve Lee Big Stopper filtr (kvůli prodloužení času) v kombinaci s Lee ND přechodovým filtrem (kvůli kompenzaci expozic), díky čemuž jsem u dílčích snímků dosáhl časů kolem 1-2 minut. Z těchto snímků jsem pak skládal jednotlivá panoramata.

Jak s přicházejícím západem slunce světla ubývalo, musel jsem u jednotlivých panoramat postupně snižovat clonu a později Big Stopper vyměnit za ND Pro Glass, opět přiclonit a opět postupně odcloňovat. Díky tomu jsem s ubývajícím světlem dosahoval optimálních časů, které proměňovaly rozbouřenou hladinu v to, co vidíte na panoramatech nahoře a dole.

Musím také podotknout, že podobně jako při cestě ke Glen Etivu, kde nám do cesty skákali jeleni, při cestě na Elgol nám přímo do cesty vlezlo stádečko obrovských skotských dlouhosrstých krav, které nemělo v úmyslu autu uhnout. David proto vykoukl z okénka, a jak si auto stádečkem protlačovalo cestu, volal „klucííí natočte mě, jak je plácnu“ :o)  Sranda to byla náramná, ale představa, že se jedna z těchto obřích potvor naštve a prošpikuje auto z půjčovny půl metru dlouhými rohy nás rychle vrátila do sedaček  :o)

Ačkoliv kvůli teplotám nad nulou chyběl v pozadí na vrcholcích hor sníh, i tak jsme z Elgolu odjížděli naprosto unešení.  Elgol nám v ten večer nabídl nejlepší fotografické podmínky, jaké jsem na této lokalitě dosud viděl.

Už teď jsme byli z výpravy nadšení a to jsme ještě netušili, co všechno nás čeká v následujících dnech…