Vybíráme objektiv (7): ohnisko a crop faktor

Ohnisková vzdálenost patří k nejdůležitějším vlastnostem každého objektivu. Širokáč či teleobjektiv, portrétní "stopětatřicítka" nebo pevná padesátka, to hraje při nákupu a výběru objektivu snad nejdůležitější roli.

Jenže celou věc tak trochu komplikují samotná digitální těla, konkrétně jejich snímací čipy. Vzhledem k jejich různým velikostem je často nutné ohniskové vzdálenosti přepočítávat pomocí takzvaného crop faktoru. Jak a proč ohniska přepočítáváme? Čtěte dále...

Reálná ohnisková vzdálenost objektivu

Každý objektiv má určitou ohniskovou vzdálenost. Ať už se jedná o objektiv k zrcadlovce nebo objektiv vestavěný v kompaktním fotoaparátu, vytváří v určité vzdálenosti obraz, který se promítá na snímací čip. Jedná se právě o ohniskovou vzdálenost.

Zoomové objektivy, které jsou dnes velmi oblíbené, disponují proměnlivým ohniskem, které se mění dle aktuální polohy čoček v konstrukci, tedy lidově řečeno zoomu.

To je tedy z hlediska fyzikálního reálná ohnisková vzdálenost objektivu, ve kterém je vykreslen obraz.

Tato reálná ohniska je vyznačena na všech objektivech - výjimkou jsou snad jen některé kompaktní fotoaparáty, na jejichž objektivech informace o ohnisku nenalezneme. Ohniska jsou vyražena na tubusech objektivů a jsou uváděna v milimetrech.

To znamená, že vybíráme-li objektiv k digitální zrcadlovce, soustředíme se na ohniskovou vzdálenost, která je u objektivu uváděna. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, ohnisková vzdálenost objektivů se může po nasazení na digitální tělo změnit.

Za to vše může jev zvaný crop faktor - pojďme si nyní vysvětlit, jak a proč tento jev vzniká a jaké má následky na ohniska objektivů.

Ohnisková vzdálenost po přepočtu, aneb crop faktor

Představme si situaci, kdy máme 50mm objektiv, který vykreslí obraz o určitém průměru. A do tohoto průměru přesně pasuje velikost kinofilmového pole (nyní to berme jako fakt). V případě, že vykreslený obraz zaznamenáváme právě na kinofilmové pole, tak fotografujeme s objektivem o ohnisku 50mm - v tom není žádná věda.

Jenže uvažme, co by se stalo, kdybychom kinofilmové políčko zaměnili za snímací čip. Pokud by tento snímač byl stejně velký, jako kinofilm, nic by se nestalo. Stále bychom fotografovali při 50mm ohnisku.

Jenže co kdyby byl snímací čip menší, než kinofilmové pole? Pak by došlo k tomu, že takový snímač by nezachytil celý vykreslený obraz, nýbrž jen pouhý výřez z něj. Tím pádem by se na snímači nezachytilo celé zorné pole 50mm objektivu.

A jelikož by se zaznamenalo menší zorné pole, tak výsledný snímek bude vypadat, jako bychom jej pořídili objektivem o větší ohniskové vzdálenosti (protože čím větší ohnisko, tím menší zorné pole objektivu).

A nyní jsme již u podstaty věci - fotografujeme-li s fotoaparátem, který má snímač menší než kinofilmové pole, pak musíme reálné ohnisko objektivu (50mm) přepočíst na takzvané ekvivalentní ke kinofilmu. Tj. takové, které díky menšímu snímači používáme.

PRAKTICKÝ PŘÍKLAD: Honza fotí na kinofilm a má 80mm objektiv. Jana fotí zrcadlovkou s menším snímačem a má 50mm objektiv. Mohlo by se zdát, že Jana dokáže nafotit širokoúhlejší fotky, ale není tomu tak. Její snímač zachytí jen výřez z vykresleného obrazu objektivem, a tak fotografuje stejné fotky, jako Honza, tedy jako by používala 80mm objektiv.

Kinofilmové pole má velikost 36x24mm, takže pokud budeme fotografovat s tělem, které má velikost snímače 22.5x15mm, tak musíme reálnou ohniskovou vzdálenost násobit 1.6x, abychom dostali takové ohnisko, které "jako" používáme. Při použití 50mm objektivu tak dostáváme 80mm, což je ohnisko ekvivalentní ke kinofilmu.

PRAKTICKÝ PŘÍKLAD: Vezmeme-li 50mm objektiv a dáme jej na Canon EOS 5D, který má snímač velký jako kinofilm, pak nic nepřepočítáváme a snímky vypadají jako z 50mm objektivu. Pokud ale tentýž objektiv nasadíme na například Canon EOS 40D, která má snímač menší než kinofilm, pak se snímky jeví, jako bychom je fotografovali právě 80mm objektivem.

V praxi to znamená, že u různých velikostí čipů násobíme reálné ohniskové vzdálenosti, abychom se dopočetli těch ekvivalentních, následujícími koeficienty:

• 36 x 24 mm: 1x (nic nepřepočítáváme).
• 23,6 x 15,8 mm: 1,5x.
• 22,5 x 15 mm: 1,6x.
• 17,3 x 13 mm: 2x.

To jsou typové velikosti snímačů, se kterými se v praxi setkáváme. A uvedené koeficienty nejsou ničím jiným, než v názvu článku uvedeným crop faktorem. Takzvaný crop faktor je koeficient, jehož velikost se odvíjí od velikosti snímače - čím menší snímač, tím větší crop faktor.

Přepočet ohnisek v praxi

Při výběru objektivů tak musíme brát z hlediska ohniskových vzdáleností v úvahu dva faktory:

• Reálnou ohniskovou vzdálenost - uváděnou na každém objektivu, v každé specifikační tabulce.
• Velikost snímače v digitálním těle, na kterém chceme objektiv používat.

To znamená, že když vybíráme objektiv, tak nepřemýšlíme nad reálným ohniskem, kterým objektiv disponuje, ale rovnou toto ohnisko automaticky přepočítáváme na to ekvivalentní.

PRAKTICKÝ PŘÍKLAD: Kupujeme-li základní objektiv pro zrcadlovku se snímačem, u kterého vychází crop faktor 1,5x, pak sáhneme po takovém, který má reálné ohnisko od 18mm. Protože 18 x 1,5 = 27mm (což je tak akorát na základní objektiv).

Objektivy pro full-frame i pro APS-C

Jakkoliv zvláštně může tento nadpis vypadat, má svou logiku. Z výše uvedeného textu by mohlo vyplynout, že se vyrábí objektivy, které všechny kreslí obraz velký tak akorát pro 35mm kinofilm (tj. takzvaný full-frame). Jenže opak je pravdou. Čím dál více se vyrábí objektivy, které jsou již přizpůsobené menším snímačům (takzvaným APS-C a podobně).

Výhodou takových objektivů je fakt, že nemusí kreslit tak velký obraz, takže mohou být celkově konstrukčně menší. Díky větší specializaci lze u nich dosáhnout velmi kvalitních výsledků. Nevýhodou je ale to, že takové objektivy nelze použít na zrcadlovky se snímačem o velikosti kinofilmu. Jednoduše řečeno vykreslený obraz objektivem by tak velké pole nepokryl (a pokud ano, velmi výrazně by vinětoval).

PRAKTICKÝ PŘÍKLAD: Jak již bylo uvedeno v předchozích dílech této série článků o výběru objektivů, sami originální výrobci objektivů produkují objektivy jak běžné, tak určené výhradně pro menší snímače. Ty jsou pak odlišně značené. Canon je značí EF-S, Nikon DX, Sigma DC a Tamron Di II.

Takže například EF objektiv od Canonu lze použít jak na full frame těle (např. 5D), tak na těle s menším snímače, kde budeme ohnisko přepočítávat. Ale EF-S objektiv lze použít jen na těle s menším snímačem.

Pokud například vlastníte dvě digitální zrcadlovky, přičemž jedna má snímač velký jako kinofilm a druhá má snímač menší, pak vám bude tentýž objektiv dávat na těchto zrcadlovkách různá ohniska (pokud jej lze použít na obou tělech).

Shrnutí a závěr

Každý objektiv má reálnou ohniskovou vzdálenost. Pokud fotíme tělem se snímačem menším, než je kinofilm, pak toto reálné ohnisko přepočítáváme pomocí crop faktoru. A to proto, abychom se dopočítali toho ohniska, které nakonec v praxi používáme.

Vyrábí se objektivy určené jak pro zrcadlovky s velkými snímači, tak pro snímače menší. Objektivy pro velké snímače lze použít i na zrcadlovkách s menším snímačem, ale ne naopak. Objektiv určený na digitální tělo s malým snímačem na kinofilmové nebo full-frame zrcadlovce nepoužijeme.

Takže až budete vybírat objektiv, nezapomeňte vzít v úvahu, na jaké digitální tělo budete objektiv montovat. A podle toho také reálné ohnisko objektivu pomocí crop faktoru přepočítat na ohnisko ekvivalentní ke kinofilmu.

Nakupujte fotografické vybavení výhodně na Mall.cz

Právě prodávané fotografické vybavení Canon

• Kontakt
• Reklama
• O nás

• Ikony Fotorádce na Váš web
• Právní doložka

Najdete nás na Facebook

Buďte v obraze díky RSS kanálu Fotorádce.cz