14.10.2009

Začínáme s externím bleskem (2)

Nedávno vyšel na Fotorádci první díl ze seriálu o fotografování s bleskem. Dnes na tento článek navážeme druhým dílem, ve kterém si vysvětlíme další klíčové vlastnosti blesků. Dozvíte se, proč a jak měnit sílu záblesků a jakou to má souvislost s běžnou kompenzací expozice.

Také si vysvětlíme, proč je dobré vědět něco o dosahu a barevné teplotě záblesků.

Jak a proč měnit sílu záblesků

V předchozím článku ze seriálu o fotografování s bleskem jste se dozvěděli, jak externí blesk v praxi funguje. Také jste se naučili to, že blesk lze provozovat ve dvou režimech - automatický (TTL) a manuální. Pokud jste četli pozorně, tak už i víte, že sílu záblesku lze v manuálním režimu měnit, a to ve zlomkových hodnotách celkového výkonu (např. 1/64, 1/4, atd.).

Jenže vzniká tu otázka - nelze taky měnit sílu záblesku v automatickém režimu? Vždyť automatika nemusí být vždy přesná, takže by se to v praxi hodilo. Odpověď je jednoznačně ano.

Kompenzace blesku FEC (Flash Exposure Compensation)

Drtivá většina moderních blesků umožňuje kompenzovat (měnit) sílu záblesku i v automatickém režimu. Je to prakticky podobný případ, jako s klasickou kompenzací expozice. Automatika nastaví nějakou hodnotu a uživatel ji dle svého vlastního uvážení pozmění - a to do plusu nebo do mínusu.

U moderních externích blesků tak lze používat kompenzaci síly záblesku. Většinou se jedná o kompenzaci v rozmezí od -3 do +3EV, a to v krocích po 1/3 nebo 1/2 EV.

Kompenzace síly záblesku znamená to, že automatikou nastavená hodnota síly záblesku je uživatelem posunuta o určitou hodnotu EV, a to do kladných nebo záporných hodnot.

Proč se v praxi může kompenzace záblesku často hodit? V předchozím díle ze seriálu o focení s bleskem jsme si vysvětlili, že blesk používá pomocný předblesk, aby automatika mohla stanovit intenzitu hlavního záblesku. Jinak řečeno, blesk vysílá ještě před expozicí jakéhosi zvěda (pošle posla :), který donese zpět informaci o tom, jak moc silný má být hlavní záblesk, aby osvítil focenou scénu.

To je všechno moc fajn, ale skrývá se v tom jedna velká past. Co když je v záběru něco lesklého nebo světlého (stačí třeba kus plechu, typicky nevěsta v bílých šatech, apod.), co zákonitě odráží více světla, než okolí? Stane se to, že pomocný záblesk se "vrátí zpět" ve značné intenzitě a automatika tak zvolí slabší intenzitu záblesku hlavního, než kdyby to lesklé v záběru nebylo. Výsledkem je příliš slabý hlavní záblesk.

Na obrázku výše je typická ukázka zmatení automatiky blesku - bílé šaty odrazily příliš světla zpět, a tak bez kompenzace byl hlavní záblesk příliš slabý.

A právě v tomto případě je doslova nutné použít kompenzaci síly záblesku (pokud nepracujeme v manuálním režimu blesku, kde je síla záblesku pevně daná uživatelem). Konkrétně řečeno je nutné kompenzovat blesk do kladných hodnot, a to v praxi nejčastěji o 1/3EV až třeba o 2EV.

Ono je to s kompenzací blesku podobné, jako s kompenzací expozice. Automatika neví, že fotíme něco světlého, co má být na fotce také skoro bílé. Automatika má snahu vše exponovat jako neutrálně šedé, což se týká i síly záblesků.

Totéž platí i naopak - fotíme-li něco tmavého (co moc neodráží světlo) - typicky hlouček lidí v černých oblecích, pak bude automatika volit příliš silný záblesk (včetně příliš dlouhé expozice).

Jak je důležitá kompenzace blesku v praxi? Na to nelze jednoznačně odpovědět - někdy ano a někdy moc ne. A to podle toho, jestli je blesk hlavním nebo jen doplňkovým zdrojem světla. Je-li externí blesk:

Doplňkovým zdrojem světla, pak je kompenzace blesku také důležitá, ale vůbec ne kritická. Hlavní podíl na nasvícení scény má přirozené světlo a blesk je pouhou "třešničkou na dortu".
Hlavním zdrojem světla, potom je kompenzace blesku velice důležitá, protože přímo ovlivňuje, jak bude scéna nasvícená (a tudíž jestli bude dobře exponovaná).

Pokud fotím v relativně tmavším prostředí (viz výše tmavá zeď na pozadí), můžu nastavit expoziční hodnoty bez obav o přepaly v pozadí. Tím pádem blesk použiji jen jako doplňkové světlo (kompenzuji blesk do mínusu), abych projasnil stíny a dodal očím lesk.

Pokud ale fotím s prosvětleným pozadím (a nechci ho moc přepálit), pak musím expoziční údaje upravit i podle pozadí a blesk použít ve větší míře (kompenzuji do plusu), abych prokreslil tvář (ta by bez použití blesku byla podexponovaná).

Praktický příklad: Pokud fotíme portrét venku večer (nebo dokonce v noci), pak je blesk hlavním zdrojem světla. Tudíž hodně moc záleží na síle záblesku, protože ten rozhoduje, jestli bude portrét dobře exponovaný. Pokud ale fotíme venku ve dne (je dost přirozeného světla), pak blesk používáme spíše jen jako doplněk pro projasnění stínu. A tudíž až tak nevadí, když je záblesk třeba o trochu slabší, než by měl být. Není to tak kritické, jako v prvním případě.

Kompenzace blesku a kompenzace expozice

Doposud jsme se bavili o kompenzaci síle hlavního záblesku, nehledě na ostatní nastavení fotoaparátu. Jenže realita je trochu jiná - fotograf musí nastavovat expoziční hodnoty a ještě to kombinovat s nastavením blesku.

Vzniká tu docela zásadní otázka: Co když použiji třeba režim priorita clony a k tomu blesk v automatickém režimu - jak se potom budou vzájemně chovat kompenzace blesku a kompenzace expozice?

Odpověď je jednoznačná - ve většině případů (u většiny fotoaparátů/externích blesků) jsou to dvě na sobě nezávislá nastavení a podle toho se tak i fotoaparát/blesk chová. Takže v praxi lze běžně použít kompenzaci blesku +1EV a kompenzaci expozice -1EV.

Pár příkladů z praxe

Každý zkušený fotograf ví, že neexistuje jednoznačný návod na to, jak pořídit pěknou fotku. Stejné je to i s nastavením blesku. Někdy je potřeba kompenzovat do plusu, někdy naopak no a někdy je zase lepší použít zcela manuální režim blesku.

Přesto zde zkusím uvést pár typických příkladů nastavení blesku a expozice, které používám v různých situacích:

Portrét v exteriéru:
- Expoziční režim: manuální režim expozice M nebo priorita clony - v tom případě kompenzuji expozici o 1/3 EV až 1EV do plusu (podle situace).
- Blesk: pokud použiji blesk napřímo, pak jej kompenzuji hodně do mínusu, klidně i o 2EV. Pokud nasvítím scénu odrazem, kompenzuji naopak klidně až o 1EV do plusu.
Portrét v tmavém interiéru (např. svatba v kostele):
- Expoziční režim: manuální režim expozice M, protože je stálé osvětlení, takže mám konzistentní výsledek.
- Blesk: pokud použiji blesk napřímo (což dělám nerad), pak jej kompenzuji hodně do mínusu, zhruba o 1EV. Pokud nasvítím scénu odrazem, kompenzuji do plusu v rozmezí 1/3EV až 2EV.
Reportážní focení lidí venku (měnící se světlo):
- Expoziční režim: priorita clony s nulovou kompenzací, protože v praxi často nelze rychle reagovat na neustále se měnící přirozené světlo (typicky oblačné větrné počasí).
- Blesk: často nelze blesk odrážet, takže napřímo s kompenzací tak -1EV až -2EV.

Dosah blesku není neomezený...

Efektivita použití blesku výrazně klesá se vzdáleností, na kterou se fotografuje. Dosah interních blesků se pohybuje kolem pěti metrů, ty nejvýkonnější systémové blesky pak mají dosah kolem čtyřiceti metrů. Proto je vždy při přenosu například z olympiády zábavné sledovat ty tisíce záblesků z hlediště, které je od hlavní plochy na stovky metrů daleko. Je to sice pěkný pohled, ale prakticky je to k ničemu, protože blesk na takovou vzdálenost nemá šanci dosáhnout.

Výkon blesků se uvádí v takzvaných směrných číslech (GN, angl. Guide number), a to při citlivosti ISO 100. Čím vyšší je směrné číslo blesku, tím větší je jeho maximální výkon. To v praxi znamená, že blesk je schopen nasvítit scénu na větší vzdálenost (při použití stejného nastavení expozičních hodnot).

Směrné číslo blesku je konstanta (je pro každý blesk jednou daná), která uvádí, na jakou max. vzdálenost dokáže blesk správně nasvítit scénu při použití objektivu s clonou f/1. Směrné číslo lze vyjádřit součinem maximálního dosahu blesku a clonovým číslem objektivu. To znamená, že

GN = dosah blesku * clona objektivu.
Takže dosah blesku = GN / clona objektivu.

Z výše uvedených vztahů vyplývá, že reálný dosah blesku je něco jiného, než "papírový" údaj o směrném čísle. Pokud bychom použili objektiv se světelností f/1 (což se asi moc lidem nestává :), tak by pak při citlivosti ISO 100 směrné číslo odpovídalo reálnému dosahu. Jenže horší světelnosti objektivů tento dosah zmenšují.

Praktický příklad: Máme blesk Canon 430 EX II, který má výrobcem dané směrné číslo 43. Pokud použijeme například pevnou padesátku Sigma 50/1.4 a použijeme právě minimální clonové číslo f/1.4, potom bude dosah takového blesku 43/1.4=30.7 metru. Pokud bychom použili objektiv se světelností f/5.6, pak bude dosah už pouze 7.7 metru.

Jak vidíte, světelnost použitého objektivu má velký vliv na maximální dosah blesku. Samozřejmě v praxi je fajn mít vysoce výkonný blesk, ale nesmíte zapomínat na to, že jeho výkon výrazně snižuje světelnost použitého objektivu.

Takže si například koupíte výkonný blesk se směrným číslem 50 a ejhle, když jej použijete s objektivem při cloně f/4, snižuje se výkon blesku hned na 12.5 metru. To vše samozřejmě při konstantní citlivosti ISO 100 (viz výše).

Dobrá, takže si řeknete - zvýším dvakrát citlivost ISO a tím zvýším i dvakrát dosah blesku. Tak tomu ale není. Vždy při zvýšení citlivosti ISO o jednu clonu je potřeba clonové číslo vynásobit koeficientem 1.4 (ne 2). Je tomu tak proto, že dosah blesku klesá ne lineárně, ale se čtvercem vzdálenosti.

Proto pokud zvýšíte citlivost ISO ze 100 na 200, pak bude výkon blesku se směrným číslem 43 následující: GN 43 * 1.4 = GN 60.2 / f2.8 = 21.5 metru. Při citlivosti ISO 100 by byl dosah GN 43 / f2.8 = 15.3 metru.

Barevná teplota blesku

Správné barevné vyvážení fotografie je základním předpokladem pro její dobrou technickou kvalitu. Pokud pomineme černobílé snímky (nebo barevně umělecké záměry), je správné podání barev velice důležité pro každého fotografa. Proto se často v praxi postupuje tak, že se nejprve podle přirozeného světla nastaví správně vyvážení bílé a poté se teprve začne něco fotit.

Jenže blesk (a to jakýkoliv) může do takto naměřené scény přinést barevně naprosto jiné světlo, které může zcela rozhodit harmonii snímku. Typickým příkladem je fotografování portrétu u žárovkového světla, například večer v restauraci. Přirozené (žárovkové) osvětlení má velmi nízkou barevnou teplotu (kolem 2800K) a do toho vstoupí blesk se svými pevně danými 5500 kelviny - a je na problém zaděláno.

Dalším ukázkovým příkladem je focení portrétu při západu slunce - přirozené světlo je daleko teplejší, než světlo blesku, které nelze bez dalších pomůcek nijak barevně regulovat.

Při focení výše uvedeného portrétu byl použit blesk umístěný mimo fotoaparát a mířil na modelčinu levou tvář (z pohledu pozorovatele ta vpravo). Na této tváři lze zřetelně vidět chladný odstín, který blesk svým světlem vytvořil.

Systémové blesky mají pevně danou barevnou teplotu záblesků, které vydávají. Obvykle je to 5500K, což průměrně odpovídá barevné teplotě denního světla. Je to prakticky nejmenší zlo, protože se předpokládá, že nejčastěji se bude blesk používat v prostředí, kde je denní světlo.

Jenže často taky fotíme v situacích, jaké jsem uvedl výše. Potom blesk dodá takové fotce namodralý nádech, což například při portrétu nebude vypadat vůbec dobře. Co s tím? Jsou prakticky tři možnosti:

Nastavit vyvážení bílé na fotoaparátu manuálně tak, aby bylo kompromisem mezi přirozeným světlem a světlem blesku (např. 3800K). Jakou hodnotu zvolit záleží podle toho, jak dominantní je blesk na portrétu. Okolí bude sice barevně teplejší, ale osoba nebude mít modrou pleť.
Blesk zcela vypnout - což nemusí být ideální, ale je to také možnost.
Zabarvit světlo blesku pomocí nějakého "udělátka" na takovou teplotu, jakou má přirozené světlo. Je to prakticky nejlepší možnost, které se budeme konkrétněji věnovat až v dalších dílech našeho seriálu.

Shrnutí

V dnešním druhém dílu seriálu o fotografování s bleskem jsme si ukázali, že intenzitu jednotlivých záblesků lze měnit i při blesku v automatickém režimu. A to pomocí takzvané kompenzace blesku. Na pár praktických ukázkách jste se dozvěděli, proč je tato kompenzace velmi důležitá.

V další části článku jste se naučili, že kompenzace blesku a kompenzace expozice jsou na sobě dvě nezávislé veličiny, které lze různě kombinovat.

Také jsme se v několika odstavcích věnovali dosahu a výkonu blesku. Teď už víte, co je směrné číslo blesku a že reálný dosah je ovlivněn clonovým číslem a citlivostí ISO. Měli byste umět si rychle spočítat, jaký je reálný dosah vašeho blesku při různém nastavení.

Na závěr jste se dozvěděli, že blesky mají pevně danou barevnou teplotu záblesků, což může v některých situacích znamenat problém. A jelikož problémy se mají řešit, nastínili jsme si řešení tohoto problému, které budeme více rozebírat v dalších dílech.

V příštím díle seriálu se budeme věnovat dalším klíčovým funkcím blesků, jako například synchronizačním časům, vysokorychlostní synchronizaci, zámku záblesku, a další. Také se posuneme více k focení v praxi, protože začneme i téma měření expozice s bleskem v různých situacích.

Líbil se Vám článek? Pošlete autorovi hlas a zlepšete tak jeho hodnocení. POSLAT HLAS