1. Šumavský FotoMaraton očima účastníka

S Vaším laskavým svolením se nyní pokusím Vás přiblížit zajímavou foto-akci, které jsem se zúčastnil. A již dopředu říkám, že rád zúčastnil.

   Při bloudění bezbřehým oceánem internetu, jsem narazil na pozvánku na 1. Ročník Šumavského FotoMaratonu pořádaného FotoInstitut.cz a FotoAparát.cz 18.8.2011 v Kašperských Horách. „Safra, FotoMaraton, co to je?!?“ přečetl jsem jednoduché podmínky účasti a dlouho jsem se nerozmýšlel. Ostatně toto „foto-klání“ bylo již za dva dny. První překážkou bylo získat narychlo den dovolené. A snad i díky Bohu to vyšlo a já se mohl těšit. Na co? To jsem netušil.

   V daný den jsem tedy vyrazil směr Kašperské Hory. Malá vsuvka: neb jsme průměrná CZ rodina a dělíme se o jedno společensky použitelné vozidlo schopné bezproblému urazit větší vzdálenost, musel jsem nejprve dopravit manželku do zaměstnání, a pak se teprve vydat vstříc foto-klání. Nevěda co mě čeká, říkal jsem si: „Šumava, focení,maraton… to bude něco o krajině. Chvátej, dělej! Ať jsi tam před východem slunce“. Hnal jsem rodinného Piňďu, až měl chudák výfuk celej rudej. Ještě že v těchto končinách je medvědů víc než policistů s radarem. "Co je zde dominantou – hrad Kašperk. Rychle ke hradu, vlastně nad hrad, na kopec. Až jitřenka nasvítí dominantu a krajina bude ještě ve tmě, musím být na místě! 6:10, 6:15, 6:20, 6:30, 6:35. Konečně parkoviště, směrovka „k hradu – 500 m“ – rychle, rychle!!! 5 minut rychlé chůze, rozcestí – „k hradu - 500m“, no to si snad někdo dělá pr..srandu!! Hele co to slyšim, něco jede – popeláři, mám je stopnout? Tváří se dost odhodlaně a zodpovědně, vzdávám to, nestopuji, pokračuji po svých. Les, les, les, pořád les. To musí být tady vlevo! Opouštím značenou cestu. Stromy, vývraty, kořeny, krpál, pot a to slunce stoupá tak rychle! Jsem zoufalý! Nestihnu To!!! Ostatně jestli ne teď, tak ten infarkt ještě dlouho nedostanu. Konečně, vidím vrcholek. Posledních 50 metrů, to už nejsem já. Díky Bohu! To zvíře ve mně to dokázalo! Aha, tak to je ten Maraton!!! Vrchol! Světlo - ještě to jde. Automaticky rozkládám stativ, nasazuji aparát a mačkám. Před očima mžitky, hledím na display. Nejni to ostré – nastavit časovou spoušť, zvětšit clonu, zaostřit ručně a znova. Display – opravit ohnisko! srovnat ve stativu! Pal!!! (vím, že se říká exponuji, ale já mam „K“anon, takže pálím a ať si exponují Nikonisti a ti ostatní) Jo to již je lepší. Lapit dech, vydýchat, zapnout mozek. Tak ukaž, cos dal. No ještě by to mohlo bejt lepší. Třeba takhle. Mrak !!! "

  Oficiálně soutěž probíhá od 9:00 do 14:00 hod, do začátku mám tedy trochu času. Ještě něco málo cvaknu a vydám se zpět do městečka, zaregistrovat do „i“, kde je hlavní stan. Nahlásit nacionále, zapsat čas (9:14), vyfasovat pořadové číslo a seznam foto-úkolů. Rychle čtu: 1) kostel nebo kaplička (exteriér,interier); 2) okna, okénka ( to by se líbilo Mikimu); 3) momentka; 4) odrazy, zrcadlení; 5) světlo a stíny. A kde je ta krajina !?!?!? Pět úkolů, pět odevzdaných fotek. Měním kartu. Trochu pakárna: pořadí fotek je pevně dané, tzn.: mám kapličku a potkám dvě tetky, rukama gestikulující jak hluchoněmé, v kolegiálním rozhovoru, že kde jsou levnější banány, jestli v Jednotě či u asiatů. Momentka jak vyšitá. Safra – nemam okno! Tak nic. „Holky“ tu na mě asi nepočkají. Makej, makej! Cvak, cvak, cvak,… Tak ukaž, co mám – blbý, kravina, přepálený, nakřivo … Pět témat – pět fotek! Mažu, mažu, mažu. 5 - mám. Dobrý? Jdu odevzdat. „i“ prázdné. Co se děje? Za dvacet let výrobní praxe v tržním hospodářství v kapitalistickém lůně, to mam jasně nastavené: cena, termín, čas. 10:50, jsem tu první. Fotomaratón a ne pane foto-sprint. Aha. Ovšem ovoce sklízím: čepička od sponzora pro nejrychlejší. Paráda, má snaha nepřišla nazmar.

Takže splněno, jdu se něčím dobrým odměnit!

Počasí i městečko - kouzelné. Z terásek průběžně střídaných hospůdek sleduji ten neskutečný mumraj fotografů, „motajících“ se na relativně malém prostoru a plnících zadané úkoly.  

14:00 – náměstíčko se vylidnilo. Tuším, kde je fronta. Od slečny servírky se dozvídám, že je zde nějaká „fotoškola“. V klidu popíjím svou kávu a pročítám kvalitní bulvární tisk.

16:30 - vracím se do „i“. Je zde liduprázdno. U slečny v „recepci“ se ujišťuji, že ti pánové z rána neodjeli, ale jen se kdesi radí.

17:00 – vyhlášení. Hodnotící porota: Macenauerová, Bokr, Fošenbauer, Dobrovodský. Suše polykám a stahuje se mi hrdlo po celé délce trávícího traktu. Snad to nebude ostuda.

   Hodnotí se soubor pěti fotek jako celek, dodržení témat a nápaditost zachycení. Tj. žádné další zpracování v PC, ořezy, retuše, atd. Pouze a jen: pět témat x pět fotek. Nic platné, že máte např. momentku jako Fík, když ostatní stojí za prd. Vyhlašuje, odměňuje a přes projektor ukazuje prvních deset míst. Pěkně jsem si zafotil, mám čepici, slunce svítilo, dobře jsem se najedl – mohu čekat ještě víc? Říkám si: „...a malý je ten, kdo má malý cíl...“ (i když - ta kachnička se zelím byla skvělá). 10…9…8 Bingo! Hurá, takže nejen čepice. Díky, díky, díky. …7…6…5 = supervýkon, gratuluju! Paní, turistka z místního penzionu, která se přihlásila jen tak z „plezíru“ a fotkami ze svého malého kompaktu oslovila odbornou porotu víc, než někteří „borci“ s mnohem dražším vybavením (včetně mně). …4… tradá: 3,2,1. Žasnu a podpírám si bradu. Parádní fotky. Autoři na prvních třech místech mají možnost každou svoji fotku ostatním okomentovat – perfektní. Osobně, dodatečně tímto výhercům gratuluju. Potlesk. Konec?

Kolik je hodin? Aj! Rychle, rychle, Piňďo, zachvíli manželka v práci končí. Frrrrr. Dobrý „medvědi“ nikde. „Ahoj, jak bylo? No ani se neptej, blázinec. No já .. Nepovídej, dělej, jeď ! Musíme ještě nakoupit, stavět se tam a tam...“ Aha, safra maraton pokračuje...

Večer – ještě si zajdu do „parlamentu“ na litr. A třeba se podělit o dnešní zážitky. Od kamaráda se dozvídám, jaké to bylo perfektní v Libyi – ty neskutečné západy slunce v poušti a písečné bouře. Hmmm, hmmm – kýč a tma, to se fotit nedá. „Hele kámo, já ale ještě nebyl ani v Libni a Ty na mě s Libyí.“ Co myslíte? Měl jsem mu líčit mé dnešní „přízemní“ snažení? Ne to by nepochopil! Platim, jdu domů. Krásnej den končí. Jsem Happy.

Děkuji tímto všem z organizačního týmu. Nevím, jak moc originální pro fotoškoly je to nápad, podobné foto-cvičení uspořádat. Ale já, foto-vzděláním nepolíbený jinoch, ho absolvoval s nadšením. Moc se mi líbil nápad = jasně daná témata, čas a vlastně i prostor. Na každém pak bylo, jak se s tím popere. Perfektní. Opět se mi potvrdilo mé osobní přesvědčení o dobré fotce. Ne trojúhelník: clona – čas – ISO = to je technika, sama o sobě dobrou fotku nedělající. Ale čtverec: světlo - oko – srdce – hlava = to je cesta k dobré fotce. Suše konstatuji, že má cesta je ještě dlouhá. Ale nechci se zastavit a boty mam pevný.

Bude-li druhý ročník ŠFM a dá-li ZDRAVÍ, zaměstnavatel, Bůh a manželka (to pořadí je promyšlené), moc rád opět přijedu. A co Vy ? Nemáte chuť něco podobného zkusit ??? Fakt To stojí za TO !!! Tak třeba za rok.

S přáním dobrého světla Všem

archetto

P.S.: nedá mi to nepřidat výsledky mého soutěžního snažení (fotky jsou jen zmenšené a doostřené, ale jinak bez dalších úprav = soutěžní)