Brand

Altipláno – fotoexpedice do krajiny na dosah nebe I.

Jihoamerické altipláno, to je náhorní plošina s průměrnou výškou 4 000 m n. m. Krajina, která působí jako z jiné planety, drsná, ale krásná a fotogenická: pestrobarevné laguny, solné pouště, bizarní skály, sopky, termální jezírka a gejzíry. Vydejme se za skrytými poklady chilského altiplána.

2_080.jpg

Altipláno bylo tím, co mě před devíti lety přivedlo na myšlenku vydat se do jižní Ameriky, na první „velkou“ cestu. Letos jsme si to zopakovali, ale trochu jiným stylem. S vypůjčeným autem, které nám dovolilo (pravda, ne vždy) dostat se na skrytá a málo navštěvovaná místa, a hlavně být tam na západy a východy – tedy nejhezčí části dne, aspoň pro fotografa.

Okolo San Pedra

2_029.jpg

Turistickým východiskem pro chilské altipláno je indiánská vesnice San Pedro de Atacama, ležící na hranici altiplána. V dosahu výletu na kole je třeba Valle de la Luna, krajina opravdu měsíční: se skalami, dunami, solnými hřbety a závrty. A také výhledy na altiplánské sopky, do nichž se sluneční paprsky opírají ještě dlouho poté, co je Měsíční údolí ve stínu.

2_075.jpg

Dalšími atrakcemi jsou slané laguny nejrůznějších barev – pozůstatky kdysi mnohem větší vodní plochy, která po sobě zanechala solnou pláň Salaru de Atacama. Jako první míříme k laguně Chaxa, domovu plameňáků tenkozobců a dalších ptáků. Plán na přespání nám kazí místní rangeři, ale první noční fotku tady stíhám. Již v noci přejíždíme k laguně Tebenquiche, největší vodní ploše. Cesta dokonalou pouštní tmou je trochu přízračná – mimo dosah kuželů z auta je opravdu tma tmoucí a člověk vůbec netuší, co je okolo, kde je obzor… U Tebenquiche si užíváme divokých barev před východem slunce i prvních slunečních paprsků, a je čas vyrazit nahoru – na altipláno.

Na altipláno

3_027.jpg

Prvním plánovaným cílem je laguna Lejia, bohužel na hranici pěti tisíc metrů nad mořem auto prakticky nejede, a to nám chybí ještě pěkných pár kilometrů. Ono čtyřkolka je věc jedna, síla motoru druhá… Chtě nechtě se musíme otočit a zase sjet dolů. U dvojice jezer Miscanti a Miniques jsme úspěšnější – na procházku kolem to sice není, ale sněhoví kajícníci jsou docela fotogeničtí.

3_047 (1).jpg

Po silnici pokračujeme dál směrem k Argentině. S přibývající výškou, klesajícím sluncem a neutuchajícím větrem začíná být pěkná zima. Našim cílem jsou Piedras Rojas – červeně zbarvené skály u Salaru Talar. Pro fotografa neuvěřitelné místo, vybízející k hledání nejrůznějších kompozic. Poštěstí se nám i červánky nad zbytky sněhu a po setmění nádherný pohled na miliony hvězd. Pro noční fotky je altipláno jedno z nejlepších míst na světě – dokonale čistý vzduch, žádný světelný smog a vysoká nadmořská výška dávají bezchybnou kombinaci.

3_067.jpg

Noc trávíme o kus dál, u laguny Tuyajto. Ráno teploměr ukazuje -11 °C, ale podívaná stojí za to: rozpukané ledové kry, žluté porosty bofedálů, a postupně se měnící barvy nebe. Cestou zpět se ještě znovu zastavujeme u Salaru de Talar, tentokrát na druhé straně jezera, kde vyvěrají horké prameny.

Skalní mniši

3_109.jpg

Přes San Pedro projíždíme na druhou cestu k Argentině. Výjezd do sedla, u nějž je odbočka na bolívijskou hranici dává autu zabrat (ono stoupání z 2 600 do 4 600 m n. m. na dvaceti kilometrech je docela drsné), nahoře opět fouká a silnici lemují závěje sněhu. Nedaleko od San Pedra míjíme ceduli, že mobilní signál není až po hranici s Argentinou, což je zhruba sto kilometrů. S asfaltu sjíždíme u laguny Aguas Calientes, okolo níž se pasou lamy vikuně. Fotím typické šestiúhelníky, které pokrývají zdejší salar a pak se vracíme kousek zpět s cílem dojet k Salaru de Tara a tamním skalním útvarům.

3_059.jpg

Plán nám kazí záchranná operace místní cestovky, které se tady pokazilo auto, a v oblasti bez signálu jsou nahraní. Namísto západového focení tak s brazilskými slečnami jedeme na argentinskou hranici, marně přesvědčujeme tamní celníky, aby se s námi vrátili pro zbytek výpravy, ale aspoň volají Chilanům do San Pedra. Takže zase zpátky, u odbočky se se zbytkem notně promrzlé výpravy střídáme v autě. Naštěstí to netrvá dlouho, než se na obzoru objeví majáky chilských carabinieros, Brazilky opět propukají v pláč (tentokrát radostný) a policisté si je odváží do San Pedra.

3_112.jpg

Už v hluboké tmě se vydáváme po vyjetých kolejích směrem Salar Tara, ale cesta je pokrytá sněhem, ve tmě nic moc nevidíme a po pár pokusech najít objížďku (které málem skončili zapadnutím) zůstáváme na noc u Monjes de la Pacana – až třicet metrů vysokých sopečných skal. I tady ale hvězdné nebe nemá chybu.

3_143.jpg

Ráno se nám nakonec daří dojet k Salaru de Tara, u nějž nás vítají vulkanické skály nazývané Catedrales de Tara. Cesta je ale hodně špatná a opravdu si oddechnu, když jsme zpátky na asfaltce. Při přebalování věcí u sjezdu na San Pedro zastavuje auto a vylézá z něj Francesco, jedoucí s kolegou zachránit auto… První část altiplánského dobrodružství máme za sebou, a pomalu se těšíme na pokračování. Za několik dnů chceme projet ještě opuštěnější část chilského altiplána mezi městy Iquique a Arica. Takže pokračování příště :)

Více fotek a praktické informace včetně mapy cesty najdete ve fotočláncích na webu.

Štítky:

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

Tomáš

18.12.2017 10:09

Jedním slovem nádhera... ;)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Na konec světa a zpět

24. díl cyklu Sám na cestách aneb fotografie mého života

4.1.2018

Miroslav

Altipláno – fotoexpedice do krajiny na dosah nebe II.

Náhorní plošina altipláno mezi chilskými městy Iquique a Arica patří k těm úplně minimálně navštěvovaným částem tohoto už tak…

27.12.2017

Jan Miklín

Altipláno – fotoexpedice do krajiny na dosah nebe I.

Jihoamerické altipláno, to je náhorní plošina s průměrnou výškou 4 000 m n. m. Krajina, která působí jako z jiné planety, drsná,…

18.12.2017

Jan Miklín

Mont Blanc od Courmayeuru

Zima se letos hlásí o slovo oproti těm předchozím nezvykle brzo, tak přidávám článek o tom, jak jsme trávili Vánoce před rokem.…

7.12.2017

Michal Balada

Jak se fotí v Norsku

Od písečných pláží na břehu Norského moře, po nejvyšší partie národního parku Jotunheimen. V Norsku jsem strávil 7 měsíců…

24.10.2017

Miroslav

9544 kilometrů nejen Norskem

208 dní a bezpočet zážitků nejen z Norska. Cestou necestou po Skandinávii.

10.9.2017

Miroslav