Brand
Blog

Boskovice 2014 – jarní hledání Zlatého grálu přátelství a zábavy

Vyslechněte, co se stalo, věrní křesťané,
vyslechněte, co se stalo ondy na Hané,
na Hané.
(Záviš, Ondy na Hané).
OK, perex je trošičku nepřesný. Nestalo se to na Hané, ale na Drahanské vrchovině a následující text není určen pouze křesťanům, nabízím jej všem lidem dobré vůle. Povídání bych rád věnoval lidem, kteří se ho nemohli účastnit. Maruško i ostatní, chyběli jste nám.

 

Jak jsme prožili pátý ročník tradičního setkání v Boskovicích? Pohodlně se usaďte, vyprávění o hledání Zlatého grálu právě začíná.

chaos

Kapitola první - z Hané do vysokých hor Drahanské vrchoviny v sedle ocelového oře.

Rytíř Doom, věrný člen řádu Růže a Pentaxu, poplácal svého věrného hřebce pojmenovaného romanticky Favorit 136L po ušlechtilé šíji. Pohledem naposledy sjel zavazadlové brašny skrývající jeho nepostradatelnou výbavu potřebnou ke zdárnému dokončení velkého Úkolu. Vyšvihl se do nového sedla, které mu před nedávnou dobou přivezla elfí karavana od sedlářů z dalekých krajů na úpatí Beskyd. Zamlaskal na koně, trhl opratěmi a Favorit se vydal do hlubin sídelního města Olomouce, kde na něj na tržišti čekal urozený souputník, hrabě Mako z rodu Canon. Favorit se propletl křivolakými uličkami města až k Bílé věži místním lidem zvané RCO. Hrabě vyhřívající se v paprscích ranního slunce mu pokynul a elegantním pohybem zaujal místo vedle rytíře na širokém hřbetu koně. Kůň se poté tryskem rozběhl vstříc dobrodružství.
Sedla z dalekých krajin byla pohodlná, cesta klidná, loupežnické bandy sužující kraj Prostějovský se našich dvou reků zalekly a umožnily jim bezpečný průjezd až na Drahanskou vrchovinu. Zde, v městečku Boskovice, měli oba hrdinové doplnit řady Společenstva, jehož cílem byl hon za pokladem – nejcennějším z pokladů. Na konci jejich společného dobrodružství na ně čekal Zlatý grál přátelství a zábavy.

Kapitola druhá – Společenstvo se schází.

Půl hodiny před Hodinou Velkého trestu, ve které se mělo celé společenstvo setkat, dorazili hrabě a rytíř na místo určení. Věrný oř je zanesl k Chrámu konzumu zasvěcenému bohu Albertovi. Zde spojili své síly s dalšími dvěma členy skupiny. Komtesa Borůvka, další ze slavného rodu Canon, přicválala na svém modrém koníkovi a o pár ptačích trylků později se přiřítil i Pepinec, také člen řádu Růže a Pentaxu. I jeho oř byl modrý, klisna jménem Felinka.
Hodina Velkého trestu se blížila čím dál víc. Naši hrdinové se proto vydali od Chrámu konzumu do Dračí sluje zvané nádraží Boskovice. Poslední členy výpravy totiž na svých křídlech donesl zlatý drak Regionova. Drak něžně položil na zem krále Stanislava, velmistra řádu Canon, a princenznu Kačku, rovněž následovnici canoní kopírkové víry (tímto zdravím Maryen :)).


(
c) Kačka

Kapitola třetí – souboj v arboretu.

Společenstvo bylo konečně kompletní. Hodina Velkého trestu nadešla a hrdinové se vydali vstříc první zkoušce. Obtížné zkoušce, pokud mohu předbíhat událostem. Zkoušce, která se měla odehrát v kouzelném lese zvaném Arboretum Šmelcovna.
Společenstvo se vrátilo zpět ke koním. Aréna, ve které se měla zkouška odehrát, byla od Chrámu konzumu velmi, velmi daleko a družina se před velkou bitvou nechtěla zbytečně vysilovat chůzí. Polovina družiny vedená králem Stanislavem obsadila Pepincovu Felinku, druhá polovina pak hřebce Favorita. Přitom byly dodrženy veškeré stanovy Evropské unie, které měly zabránit diskriminaci a genderové nerovnováze. Každý z koní totiž nesl jednu ženu a jednoho rytíře řádu Růže a Pentaxu. Řád Růže a Pentaxu navíc potvrdil svou vedoucí úlohu, jelikož oba koňovodi byli jeho členy. Tolik statistiky. Výkaz pro mágy z EU již byl odeslán z datové schránky přesně dle směrnice 18546045/2014 A.
Družina vyrazila na Šmelcovnu. Jenže, zlé síly, které měly v úmyslu svést hrdiny z jejich cesty, nespaly. Naopak, svižně a střelhbitě vyslaly letku neviditelných havranů záškodníků. Havrani zatemnili zrak krále Stanislava, který celou družinu vedl na Šmelcovnu. Král zapomněl sdělit odbočku a družina opustila Boskovice nesprávnou pěšinou. Asi kilometr za Boskovicemi se král vymanil z vlivu temných sil, zahnal proradné havrany a družina se otočila. Část družiny, která cestovala na hřbetě hřebce, to okomentovala slovy „Standa je navigátor na baterky a někdo mu ty baterky zapomněl vyměnit.“
Hrdinové šťastně dorazili na Šmelcovnu. Ještě než opustili své koně a vydali se strmými stezkami vstříc první šarvátce, hrabě Mako, alchymista, šaman, druid, léčitel a ranhojič celé výpravy podělil své spolubojovníky kouzelným lektvarem zahánějícím zlé síly.


Strmé stezky vinoucí se po svazích Šmelcovny naše hrdiny nezastavily, jen je zpomalily. Král Stanislav svou družinu skoro neomylně (vraceli se jenom 2x) vedl na bojiště u altánu. Zde družina rozbila bojové ležení. Stůl v altánu se bleskově změnil v plán bojiště. Hrdinové zde rozložili své skleněné zbraně a magické amulety – mezikroužky, stativy, odrazné desky a další kouzelné předměty.

Každý si vzal, co se mu nejvíc hodilo pro nastávající bitvu, a rekové vyrazili vstříc krvavým jatkám. Protivníky nikdo nešetřil – vzduch rozráželo klepání závěrek fotoaparátů, skřípění vyměňovaných objektivů, svištění odrazných desek vrhajících světlo do temných zákoutí bojiště. Nebohé květiny, které měly tu drzost postavit se hrdinům, se stávaly kořistí nabroušené optiky a rychlých prstů.
Král Standa v průběhu bitvy svým druhům ukázal, proč se stal vládcem – díky svým magickým schopnostem. Ostatní rekové mu postupně předávali své zbraně, aby jim požehnal. Standův magický dotek vylepšil ostrost optiky.
Adept Pepinec si z celé vřavy odnesl hromadu cenných bojových rad, kterak s nepřítelem jednat a jak se mu postavit, aby ze střetnutí vyšel jako vítěz. Tímto celá akce získala duchovní rámec – stalo se z ní nejen světské hledání Grálu, ale proměnila se i v posvátný rituál zvaný Workshop.


((
c) Blue)


(
pořízeno kamerou SJ4000)


tohle si Kačka osvětlovala odrazkou

 

 

Kapitola čtvrtá – odpočinek po bitvě.

Byla to jatka. Jediná květina v okolí nebyla nechána na pokoji. Ty šťastnější byly pouze obtěžovány zvědavými objektivy, ty méně šťastné byly postříkány kouzelnou rosou, která nebohé rostlinky připravila ke snadnějšímu zneuctění.
Po drtivém vítězství hrdinové sestoupili z bitevního pole (tedy správně louky) zpět do ležení v altánu. Zde se však moc ležet nedalo, vhodnější název je tudíž sezení. A sedělo se víc než dobře. Všechny hřál pocit z vítězného tažení. A celá družina vnímala přítomnost svého cíle – pomalu mezi ně sestupoval hledaný Grál.

Kapitola pátá – krčma.

I ten největší hrdina musí jíst. Souboje s květinami družinu vyčerpaly. Ruku na srdce, mávání obouručním mečem fotoaparátem klade velké nároky na fyzickou kondici hrdinů. Král proto zavelel k odchodu. Družina se vydala zpět do Boskovic. Prošli dalšími ze sítě strmých stezek. A v průběhu cesty došlo k rozdělení celé skupiny. Rekové z Hané, Mako a Doom, padli do pasti sirén. Svými vábivými hlasy je z cesty svedly kozičky pasoucí se v ohradě u cesty. Oba muži zapomněli na své poslání a začali se mazlit se zvědavými kozami. Dlouho předlouho jim trvalo, než je hlazení koziček přestalo bavit a rozpomněli se na původní směr cesty. Družina už na ně netrpělivě čekala u koní. Už ani nevím, kdo onu drobnou epizodu okomentoval slovy „no jo, chlapi a kozy…“.
Oceloví koně nesli družinu zpět do Boskovic. Dobrá zvířata neomylně zastavila na boskovickém náměstí. Družina nechala své věrné společníky vychládnout a odpočinout. Doom šel zkontrolovat pravidla pro zacházení s koňmi k nejbližšímu totemu, který místní biřicové vztyčili kousek dál s cílem zastrašit bojácné a od nebojácných alespoň vybrat mrzký peníz za možnost ponechat koně v centru města. Totem ale ve dnech víkendových fungoval jenom do poledního zvonění.
Družina pokračovala do krčmy zvané Makkabi. Zde hrdinové zasedli s cílem nasytit svá unavená těla a hlavně provádět dávný tajemný rituál, jehož napolo zapomenuté jméno pronesené v mrtvém jazyce zní „dělat ostudu“. Obé se jim dařilo znamenitě. Krmě byla sytá a lahodná a krčmářka si pravděpodobně myslela, že její krčmu navštívila banda bláznů.
I v Makkabi Společenstvo všemi smysly vnímalo přítomnost vytouženého Grálu přátelství a zábavy.


(Král předčítá z Tóry (c) Mako)


c
hudák Kačka už hlady nemohla ani pořádně ostřit :)

Kapitola šestá – umění streetu a výšlap na hrad.

Družinu čekala další důležitá bitva. Protivníky z říše rostlin nahradili protivníci daleko zákeřnější, schopnější a prohnanější – lidé. Pod hradem se konala oslava dne dětí a naše družina si nemohla nechat ujít výzvu změřit své síly v bojové disciplíně zvané „Street fotografie“. A bylo s kým bojovat. Prostranství bylo plné dětí i dospělých. Družina se proto rozptýlila mezi lid a vybírala si budoucí oběti. Krále Stanislava na chvíli omámila ženská krása – zaujaly ho dvě sličné děvy nesoucí si pečenou klobásku. Moudrý král nelenil a vydal se k blízkým stánkům ulovit si vlastní klobásku.

 


Poté, co se naši bojovníci dosyta vydováděli, čekala je finální výzva – vystoupat na hrad a zde čelit poslední výzvě – prohlídce zříceniny.
Mako a Doom pojali výstup jako sportovní aktivitu a kopec vylétli jako dva skřivánci. Trochu udýchaní skřivánci. Zbytek družiny je následoval tempem o poznání rozvážnějším.


Poté, co se všichni sešli u hradní brány, provedl Pepinec rázný výpad na hradní pokladnu. Ukořistil vzácné pergameny, kterým místní čarodějnice říkala vstupenky. S jejich pomocí pak vstoupili na půdu hradu.


v
stup do království Šípkové Růženky

Čekaly je namáhavé schody a krátký okruh kolem zříceniny. U hradní brány se pak zastavili u květin rostoucích přímo ze spár zdi. Doom s logikou sobě vlastní prohlásil, že se bezesporu jedná o kamzičník, protože se na té stěně drží jako kamzík.

Družinu na prohlídce překvapil drobný deštík, před kterým se utíkala schovat pod oblouk další z hradních bran. Poté, co přeháňka přešla, si Mako vyzkoušel roli hradního kata.

Kapitola sedmá – loučení.

Čas běžel tempem splašeného geparda. A všechno krásné musí jednou skončit. I výprava za Grálem přátelství a zábavy se nachýlila k závěru. Byla úspěšná? Asi se shodneme, že byla. Družina našla to, co hledala - příjemnou společnost přátel, zábavu, trochu nových zkušeností z oblasti fotografie, hromadu smíchu a spoustu drobných epizodek, ke kterým se ve svých vzpomínkách bude vracet.

Kamarádi, přátelé, spolubojovníci. Děkuji vám za příjemnou společnost a úžasně strávený den. Je mi líto, že nedorazili i ostatní. Doufám, že další setkání bude stejně obohacující jako to boskovické.

Fotogalerie:

moje: detaily a makra

moje: lidi, street, hrad

Mako, Blue, Kačka: všehochuť (autoři jsou uvedeni u snímků)

Štítky:

Diskuse

Miroslav Žiška

6.6.2014 21:36

No vida.Zase jsem poznal dalšího člena přátel fotorádce a to Maka.Ostatní znám osobně.Velkého učitele Standu,někdy dosti ukecanýho,což se projevilo i v této reportáži,nutno podotknouti.že zde fantazie pracovala na plné obrátky.Ostatní účastníky tímto pozdravuji a snad příště se zúčastním i já. A nakonec jen malá poznámka.Stando.máš to pěkně napsáno.

blueberry

6.6.2014 22:28

teda Míro...

já myslím, že nastal ten vhodný čas, aby sis zašel do optiky pro nové brýle... protože jedině tím lze omluvit skutečnost, žes neodhalil autora příspěvku :-) Tak Míro do kouta a stydět se! Tohle přece není Standovo rukopis! Doomovi musím vyslovit pochvalu prvního stupně, protože jsem se královsky bavila :-) Díky kamaráde!

Martin

6.6.2014 22:29

Míro, tvůj komentář mě potěšil, ani nevíš jak. Pokud sis mě spletl se Standou, je to pro mě pocta, protože Standův styl psaní obdivuju.

Maryen

6.6.2014 22:31

Tééda...

pěkně napsáno. I slza mi ukápla....Je vidět, že výletoWorkshop se podařil. Moc jsem na vás myslela a odháněla mraky směrem k jižním sousedům. :-))). Pěkné street záběry dokonale zdokumentovaly průběh. Doufám, že příště vás nenechám samotné ;-). Těším se !!!!

Miroslav Žiška

7.6.2014 00:44

Omluva doomovi 007

Moc se omlouvám,jsem prostě vůl,Automaticky jsem předpokládal,že jako dřív to píše Standa.A vlevo jsem se nepodíval.Styl je skutečně hodně podoben V tomto případě smekám a skláním hlobokou poklonu. Joj,nyní mě ruplo v zádech,:-)

Mako

7.6.2014 07:08

Rytíři Doome, člen řádu Růže a Pentaxu, máš to sepsané parádně, rytířsky polekám a smekám moc pěkné.

zelena.kacka

7.6.2014 20:30

kac

koho je fotka zbytkov pavuka? je dokonala. mozno iny orez. farby, ostrost hmm dokonale

Šedivý Ivan

7.6.2014 23:54

Moc jsem na vás myslel přátelé, ale věřím, že není všem dnům konec a že se brzy uvidíme. Stanislave, díky za reportáž...!

Martin

8.6.2014 00:17

Kačko,pavouk je můj :-). Ivane, díky za?pochvalu ;-)

Stanislav Souček

16.6.2014 18:36

Hezkýýýý

Máš to moc pěkně napsané, Martine. Já bych to tak nedovedl. A psát něco(mnou) o tom, jak tam bylo fajn je jistě zbytečné. Kdo ví, ten ví a kdo ne, stejně neuvěří! Tak zase příště!

Martin

16.6.2014 21:08

Stando, ty bys to zas dovedl popsat jinak :) a vím, že epicky :)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotoakce

Všechny články kategorie

Festival svatebních fotografů už jen za 2 týdny

Již za dva týdny, konkrétně 21.3., začíná Festival svatebních fotografů. Jedná se o "velkou událost" pro všechny svatební…

6.3.2018

Tomáš

Výstava Fujifilm X-Photographers ještě měsíc v Praze

Zažijte svět X-Photographers na vlastní kůži! Kolektivní výstava prezentující celkem 27 fotografů z celého světa, kterou…

14.12.2017

Tomáš

FOTOEXPO 2017 – ocitnete se ve zcela odlišných krajinách

Máme pro vás další stručnou pozvánku na FOTOEXPO s výčtem zajímavých akcí i přednášejících.

2.10.2017

Tomáš

FOTOEXPO 2017: veletrh a festival současné fotografie

Přijďte si zafotit, načerpat aktuální trendy, rozšířit si obzory, získat nové kontakty či se pobavit na pátý ročník veletrhu a…

5.9.2017

Tomáš

Zveme vás na Fotoškoda Fest

Příští týden, a to 28.5. - 4.6., proběhne oblíbená akce pro všechny fotografy - Fotoškoda Fest. Je to fotografický festival s…

20.5.2016

Tomáš

Zveme vás na výstavu: Steve McCurry v Brně

Afghánská dívka se zeleně zářivýma očima – tento snímek už v 80. letech obletěl svět. Pořídil ho reportážní fotograf a…

9.5.2016

Tomáš