Pánové, vaše vývody, závěry a tvrzení se pohybují od nepřesností,  způsobených snad jen nepochopením problému a neznalostí, až po absolutní nesmysly.

Je třeba si uvědomit, že všechno, čím lze DoF ovlivnit lze provést před vstupem světla do objektivu, nebo přímo v objektivu. POTÉ, CO SVĚTLO OPUSTÍ OBJEKTIV, NELZE DOF NIJAK OVLIVNIT!

Opakuji:Hloubku ostrosti ovlivňují výhradně tyto veličiny:

CLONA,

OHNISKOVÁ VZDÁLENOST(bavíme se o absolutních hodnotách, nikoli o nějakých přepočtech, či  ekvivalentech!),

PŘEDMĚTNÁ VZDÁLENOST(vzdálenost, na kterou je zaostřeno) a

VELIKOST ROZPTYLOVÉHO KROUŽKU

Nic víc a nic méně!

Změníte-li jakákoli jiný parametr, hloubka ostrosti se nezmění! NEZMĚNÍ!     

1) Zvětším-li relativní otvor, zmenší se DoF.

    Zmenším-li relativní otvor, DoF se zvětší.

2) Zvětším-li ohniskovou vzdálenost, DoF se zmenší.

    Zkrátím-li ohniskovou vzdálenost, DoF se zvětší.

3) Zvětším-li předmětnou vzdálenost, DoF se zvětší.

    Zmenším-li předmětnou vzdálenost, DoF se zmenší.

Tady si můžete vypočítat skutečnou hloubku ostrosti.

Vzorec pro výpočet hloubky ostrosti:

   b1 = b . f² / f² + cp (b - f)

   b2 = b . f² / f² - cp (b - f)

Nebo, zjednodušený výpočet pomocí hyperfokální vzdálenosti:

   b1 = b . (H - f / H + b - 2f²) resp.zjedn. b1 = H . b / H + b,

   b2 = b. H - f / H - b resp.zjedn. H . b / H - b

Hranice hloubky ostrosti pro předem nařízené zaostření na "b" je možno snadno vypočítat, předpokládáme-li "p" = fN : 2000 pro kteroukoliv clonu s účinným průměrem "dN". V tomto případě použijeme rovnic:

b1 = 2000 dN . b / 2000 dN + b

b2 = 2000 dN . b / 2000 dN - b

"b1" = bližší hranice hloubky ostrosti

"b2" = vzdálenější hranice hloubky ostrosti

"b" = předmětná vzdálenost (vzdálenost, na kterou je zaostřeno)

"f" = ohnisková vzdálenost

"p" velikost(průměr) rozptylového kroužku (Circle of Confusion, CoC)

"c" = clonové číslo (podle úměry "1:c = d:f")

"H" = hyperfokální vzdálenost.