Fotíme s externím bleskem (3): synchronizační časy a měření expozice

V tomto díle o fotografování s externím bleskem bych se chtěl věnovat synchronizačním časům blesku a měření expozice. Na první pohled to není zřejmé, ale obojí spolu souvisí - týká se totiž nastavení závěrky a tudíž i správné expozice.

V tomto článku se dozvíte, proč jsou synchro časy v praxi důležité a jak pracuje vysokorychlostní synchro. Také si vysvětlíme, proč se při focení s bleskem expozice ovlivňuje jinak, než obvykle.

V předchozím prvním a druhém dílu o fotografování s externím bleskem jsme se věnovali spíše teoretickým základům. Nyní je na čase zabrousit trochu víc do praxe a povědět si, jak to v reálu opravdu chodí. Začneme hned tím, že při použití blesku se s časem expozice pracuje trochu jinak, než obvykle.

Synchronizační časy

Fotografování bez blesku je z hlediska časů expozice prakticky bez limitů - můžu si nastavit desetinu sekundy, stejně tak jako dvoutisícinu sekundy. Limity časů expozice určuje pouze závěrka - spodním limitem bývá čas Bulb (neomezený čas závěrky), zatímco horní limit bývá různý a liší se podle fotoaparátu (od 1/2000 až po 1/8000 sekundy a podobně).

Jenže fotografování s bleskem s sebou přináší jedno základní omezení týkající se časů závěrky. V základním nastavení blesku totiž nelze použít kratší čas expozice, než je výrobcem fotoaparátu (těla) určený x-synchronizační čas. Co tento prapodivný název znamená?

Přesně to, že má-li například Nikon D90 x-synchronizační čas provždy daný na 1/200 sekundy, tak nebude možné s bleskem fotit na čas závěrky 1/500 sekundy, 1/1000 sekundy a podobně. Prostě nebude možné použít kratší časy expozice, než je x-synchro čas, tedy 1/200 sekundy. Abych byl přesný - možné to v určitých případech bude, ale to až za chvíli.

x-Synchro čas: nepřekročitelná hranice?

Proč v praxi nelze používat kratší časy expozice, než je fotoaparátem daný x-synchronizační čas? V prvním díle našeho seriálu jste se z nákresu mohli dozvědět, k čemu všemu dochází při expozici s bleskem. Nyní se k tomuto nákresu vrátíme:

Z výše uvedeného nákresu je jasně vidět, že v určitý moment je závěrka zcela otevřená. Jenže to ale nemusí platit vždy - závěrky fotoaparátů jsou totiž konstruovány tak, že od určitého času expozice (a výše) fungují lamely závěrky jinak. Tato hranice (předěl expozičních časů) se nazývá synchronizační čas a při jeho dosažení se nestane, že by závěrka byla v jeden moment zcela otevřená.

V čem je problém se závěrkou?

Při delším času závěrky, než je synchronizační mez, se zcela otevře první lamela závěrky - poté  proběhne expozice a druhá lamela expozici ukončí. Je-li čas expozice kratší než synchronizační (např. 1/500 sec.), "vystartuje" druhá lamela za tou první ještě dříve, než se první lamela stačí zcela otevřít. Takže to v praxi vypadá tak, že před snímačem proběhne shora dolů úzká štěrbina, která postupně osvítí snímač a tím vznikne expozice. Takže se nestane, že by světlo svítilo najednou na celý snímač - ten se osvítí postupně, protože před ním přeběhne úzká štěrbina. Tento pohyb je tak rychlý, že to nevadí ani při focení rychlého pohybu.

Proč je to tak důležité, když se tu bavíme o focení s bleskem? V předchozím odstavci byla uvedena jedna velice důležitá věta: "nestane se, že by světlo svítilo najednou na celou plochu snímače - snímač je osvícen pohybující se štěrbinou, která propustí světlo".

A teď si to zkombinujte s faktem, že v průběhu expozice dochází k záblesku, který trvá velice krátkou dobu (řádově tisíciny sekundy, takže tato doba je daleko kratší než doba, po kterou štěrbina putuje shora dolů). Takže to znamená, že světlo blesku se stačí zaznamenat jen na úzkém pruhu snímače. Záblesk prostě netrvá dostatečně dlouho na to, aby v jeho průběhu závěrka stačila sjet shora dolů.

Je to velice dobře vidět na výše uvedeném obrázku - blesk v jeden moment osvítí snímač jen úzkou štěrbinou (vyznačeno oranžovou barvou).

Praktická ukázka (dvě fotky níže) - takto to dopadne, pokud použijete čas expozice kratší, než je x-sync. Světlo blesku se zachytí jen na části snímku a zbytek bude tmavý. Vlevo je ukázka focení klasicky horizontálně, vpravo je vidět ukázka focení na výšku.

Je to jako s kopírkou

Přirovnání: Je to podobné, jako s kopírkou. Zářivka, která se postupně posouvá je jako úzká štěrbina závěrky (skrz kterou proudí světlo) a víko kopírky je snímací čip. Zářivka musí projet celou dráhu (a celou dobu svítit), aby se dokument dobře okopíroval. Co by se stalo, kdyby zářivka svítila jen na chvíli uprostřed své dráhy? Zaznamenal by se jen úzký pruh dokumentu uprostřed. Stejné je to s bleskem a chodem závěrky - blesk není trvalé světlo, a tak osvítí snímač skrz úzkou štěrbinu jen na krátký moment. Ostatní plocha snímače tudíž světlo blesku nemůže zaznamenat.

x-Sync čas je důležitý

Proto se u fotoaparátů vždy uvádí takzvaný x-synchronizační čas, při jehož překročení začíná závěrka putovat ne klasicky, ale "štěrbinovým způsobem". Pokud není k dispozici blesk s funkcí vysokorychlostní synchronizace, nelze časy kratší než x-sync použít.

Tip: Synchronizační čas fotoaparátu je nejkratší čas závěrky, při kterém se ještě závěrka na moment zcela otevře, čímž umožní blesku osvítit celou plochu snímače.

Z toho důvodu jsem na začátku článku uvedl, že při použití blesku vzniká určitá limitace z hlediska expozičních časů.

Vysokorychlostní synchronizace

Vývoj jde kupředu, což platí i pro zábleskové jednotky všeobecně. A tak lze dnes vcelku snadno sehnat systémový blesk, který dovoluje používat na fotoaparátu časy kratší, než je x-sync. Dokonce lze s klidem říci, že funkci vysokorychlostní synchronizace dnes má většina moderních systémových blesků. Jak to ty blesky dělají? :)

Pokud jste předchozí kapitolu četli pozorně, tak víte, že problém je v tom, že blesk nedokáže svítit po celou dobu, po kterou se štěrbina závěrky pohybuje před snímačem fotoaparátu. Proto blesk osvítí jen úzký proužek snímače a fotka je znehodnocena.

Jak funguje vysokorychlostní synchro

Takže jak z toho ven? Vcelku jednoduše - funkcí vysokorychlostní synchronizace (High Speed Sync), která zajistí, že záblesk trvá o dost déle, než obvykle. Tato funkce (zjednodušeně řečeno) prodlouží záblesk dostatečně dlouho na to, aby se osvítila celá plocha snímače.

V praxi se ale nejedná o jeden prodloužený záblesk - to by nešlo. Funguje to tak, že systémový blesk vyprodukuje ve vysoké frekvenci celou řadu záblesků. Jedná se o tak rychlý sled, že je okem od sebe nelze odlišit. Člověk tudíž nepozná, že bylo použito vysokorychlostní synchronizace - záblesk vypadá jako jeden.

Na obrázku výše je názorně uvedeno, jak to vypadá v praxi - pro snazší pochopení jsem v obrázku "odkryl" část obou lamel, aby bylo vidět, že je osvícena (oranžově) celá plocha snímače. Vzniklo tak ležaté písmeno "T", což je ale pouhou ilustrací.

Díky funkci vysokorychlostní synchronizace tak v praxi je možné fotit i při časech, které jsou kratší, než čas x-sync (který má fotoaparát pevně daný). Lze fotit třeba i při 1/2000 sekundy.

Pozor - vysokorychlostní synchro je ale záležitostí pouze blesku, který tuto funkci buď má nebo nemá.

Nevýhoda vysokorychlostní synchronizace

Funkce vysokorychlostní synchronizace s sebou ale bohužel přináší jednu obrovskou nevýhodu - ztrátu výkonu blesku. Jelikož blesk musí ve vysoké frekvenci emitovat hned několik záblesků (místo jednoho), musí si do nich rozložit i kondenzovanou energii.

V klasickém režimu se v kondenzátoru blesku nahromadí energie, která je poté najednou vydána do jediného záblesku. Pokud se ale tato energie musí rozdělit do více záblesků, tak je logické, že tyto záblesky budou slabší (a jelikož se jejich efekt nesčítá, je i celkový výkon blesku menší).

Vyzkoušejte si to sami v praxi - nastavte si na fotoaparátu manuální režim M, čas expozice 1/200 sekundy a na blesku si nechte zobrazit jeho dosah (to většina moderních blesků umí). Nyní zapněte funkci High Speed Sync a posuňte expozici na 1/500 sekundy - uvidíte, jak se rapidně snížil dosah blesku v metrech. A to je to, o čem je řeč.

Vysokorychlostní synchronizace je tudíž velice užitečná funkce, ale přináší s sebou výraznou ztrátu výkonu blesku a vyšší spotřebu energie. Z toho důvodu je rozumné ji používat jen tehdy, je-li to nezbytně nutné.

Praktická zkušenost: Vysokorychlostní synchronizace opravdu doslova žere baterky. Běžně vydrží akumulátory při intenzivním focení třeba i 5 hodin. Pokud aktivuji High Speed Synchro, vydrží akumulátory ani ne polovinu doby, často třeba jen třetinu nebo čtvrtinu obvyklé doby.

Měření expozice při použití blesku

Tématika měření expozice je velice rozsáhlá a často komplikovaná už sama o sobě, natož když k tomu přibereme externí blesk. Pokusím se ale v této kapitole načít velice jednoduchým a názorným způsobem začít téma měření expozice, abychom jej mohli v dalším pokračování seriálu více rozvinout.

Při fotografování bez blesku ovlivňují expozici tyto 3 základní proměnné:

1. čas závěrky,
2. clonové číslo objektivu,
3. citlivost ISO.

To je vcelku jasné a patří to k základním znalostem každého fotografa. Výše uvedené proměnné lze různě kombinovat pro dosažení relativně podobných výsledků. Pokud ale nasadíme externí blesk, celá věc se mění.

Při fotografování s bleskem ovlivňují expozici tyto 4 základní proměnné:

1. clonové číslo objektivu,
2. citlivost ISO,
3. výkon blesku,
4. vzdálenost foceného objektu.

Jak je vidět, z druhého seznamu zmizel čas závěrky, tedy expozice. A to proto, že je-li blesk hlavním zdrojem světla, tak na času závěrky prakticky nezáleží. V prvním dílu seriálu jste si mohli prohlédnout nákres, který znázorňuje, co se děje při expozici s bleskem. Lze na něm zřetelně vidět, že v průběhu expozice dojde k velmi krátkému záblesku, který osvítí scénu.

Uvažme praktický příklad: Fotografujeme pozdě večer portrét - je téměř tma, a tak musíme použít blesk. V takovém případě bude blesk hlavním  zdrojem světla, takže přirozené osvětlení na expozici prakticky nebude mít vliv. Nastavíme čas třeba 1/60 sekundy, f/2.8 a ISO 400. Po zmáčknutí spouště se otevře závěrka, dojde ke krátkému záblesku a závěrka se zavře. Pokud nastavíme 1/2 sekundy, f/2.8 a ISO 400, bude výsledek totožný.

A to proto, že záblesk trvá stále stejně krátkou dobu (řádově tisíciny sekundy). A že je závěrka otevřená déle? Je to jedno, protože blesku už dávno pohasl a přirozené světlo se na snímači nezachytí, protože je skoro tma. Proto je jedno, jestli nastavíme čas závěrky 1/200 nebo 1/2 sekundy. Délku expozice totiž prakticky určuje délka záblesku, která je pevně daná (a je pekelně krátká).

Praktická ukázka z atelieru (níže), ve kterém je málo světla - oba snímky jsou zcela stejně exponované, ačkoliv mají dost odlišný čas expozice. Na času závěrky zde nezáleželo, protože hlavním zdrojem světla byl studiový záblesk - ten prakticky určil čas expozice. Snímek pořízený při 1/200 sekundy už navíc vykazuje příznaky dosažení x-synchro času. Proto je lepší s klidem prodloužit čas třeba na 1/125 a expozici to neovlivní.

Výše uvedený příklad samozřejmě platí tehdy, je-li přirozené světlo příliš slabé na to, aby hrálo roli ve stanovení expozice. Co když tedy budeme fotit například ve stínu stromu za denního světla?

Potom lze říci toto:

• Přirozené světlo (pozadí) se expozičně ovlivňuje klasickými třemi proměnnými: závěrkou, clonou  a citlivostí ISO.
• Světlo blesku (portrétovaná osoba) se expozičně ovlivňuje jinými proměnnými: výkonem blesku, vzdáleností blesku od osoby, clonou a citlivostí ISO.

Výše dva uvedené body mají naprosto zásadní vliv na ovládnutí techniky fotografování s bleskem. Možná to není na první pohled zřejmé, ale pochopení výše uvedeného je bránou do světa focení s bleskem.

A aby toho na vás nebylo moc, budeme s měřením expozice pokračovat v příštím díle seriálu. Zkuste do té doby popřemýšlet o tom, co jste se dnes dozvěděli. Jestli máte externí blesk, vyzkoušejte si vysokorychlostní synchronizaci, ať víte, o čem je řeč. Také si můžete v praxi ověřit, že je-li blesk hlavním zdrojem světla, tak na času expozice prakticky nezáleží.

Shrnutí

Při použití blesku se s časem závěrky pracuje odlišným způsobem:

• Jednak je potřeba vzít v úvahu synchronizační časy (jsou tam určitá omezení).
• Navíc pokud je blesk hlavním zdrojem světla, potom čas závěrky přímo neovlivňuje správnou expozici.

Závěr

V dnešním dílu seriálu o fotografování s externím bleskem jsme si objasnili, že při focení s bleskem nelze automaticky používat krátké časy závěrky, jako obvykle. K tomu je nutné použít vysokorychlostní synchronizaci - to je funkce blesku, která zajistí, aby se záblesk mohl zaznamenat na celém snímku (a ne pouze na jeho části).

Také už víte, že vysokorychlostní synchro je sice fajn, ale má jedno velké břemeno - ztrátu výkonu blesku. High Speed Synchro má daleko větší spotřebu energie a s tím souvisí i znatelná ztráta výkonu blesku.

V poslední části dnešního článku jsme nakousli velice komplexní, ale zajímavé téma ovlivňování expozice při použití blesku. Nyní už víte, že při focení s bleskem se expoziční čas odsunuje na "vedlejší kolej" a že se místo toho přibírají další proměnné. Pro většinu případů platí to, že časem expozice se ovlivňuje pozadí a výkonem blesku popředí. Hloubavé povahy už asi tuší, že s tyto dvě vlastnosti se dají různě kombinovat, ale to až příště :)