Brand

Foto expedice VYSOKÉ TATRY I.

1.jpgPo únorové expedici do hlubin Rudého Moře jsem se rozhodl změnit nadmořskou výšku a poprvé s fotoaparátem navštívit Vysoké Tatry. To jsem ale ještě netušil, jak jsou tyto velehory fyzicky náročné a také čím vším dokáží fotografa krajináře překvapit. Pokud vás hory a krajinářská fotografie láká, nenechte si ujít další z mých fotoexpedic.

Tak jsem natrvalo zpátky z Britských ostrovů a říkám si, že bych se měl poohlédnout po nějakých zajímavých foto-lokalitách v domovině a přilehlém okolí. Jelikož lidmi po staletí kultivovaná krajina Čech a Moravy mě ale příliše neláká, volba padla na nejbližší panenskou divočinu... Vysoké Tatry.

Přispěly k tomu i články Michala Balady, ve kterých Michal podrobně popisuje prostředí tatranských vysokohorských chat, čímž mi podstatně ulehčil plánování. Zbývalo jen vybrat termín, zarezervovat ubytování, koupit jízdenky a vyrazit.

Protože se jednalo o výpravu do velehor, které jsou navíc údajně plné krvežíznivých medvědů, snažil jsem se zajistit si jak doprovod, tak i patřičnou výbavu. Jelikož však většina potenciálních zájemců byla odrazena fyzickou náročností a nebezpečností některých mých předchozích expedic, zůstal jsem po většinu výpravy sám. Jen na 2 večery a dvě rána se ke mě připojil fotograf Jan Pidrman, který byl tou dobou v Tatrách také, jen trošku na jiných lokalitách (nejdříve v Roháčích a pak ve Starém Smokovci).

Co se výbavy týče, investoval jsem do ní před odjezdem poměrně dost, abych kompenzoval skutečnost, že se ve Vysokých Tatrách budu pohybovat sám a kvůli focení západů a východů slunce často za tmy. O vybavení, které používám, brzy zveřejním samostatný článek, jelikož mě o to řada z Vás již v minulosti žádala. Nechme tedy výbavu výbavou a pojďme se vrhnout na samotný průběh expedice.

Den 1. - "Jsem wildlife fotograf"

Takže je 8 hodin ráno, na záda si nahazuji expediční batoh, ve kterém je pečlivě namačkáno 15kg fotografického a 15kg outdoorového vybavení a s celou tou 30-ti kilovou parádou vyrážím ze Starého Smokovce směr Téryho chata.

Výškově jde o převýšení nějakých 1010 metrů, ale prvních 300 švindluju a vezu se lanovkou na Hrebienok. Z Hrebienku už ale musím pěkně po svých. Nejdříve mě nohy nesou k vodopádům Studeného potoka, kde cvičně dělám několik širokoúhlých panoramíček (viz foto níže), pak vcházím do Malé studené doliny, kterou se vine z kamenů poskládaná horská cestička až k Téryho chatě.

2.jpg

Je polojasno a můj první dojem z Tater je úžasný. Žádné v řadách vysázené stromy, zoraná pole, či vybetonované hráze. Místo toho mě obklopuje divočina jakoby zamrzlá v čase. Při focení mě zvědavě pozoruje kolemjdoucí starší turista, od kterého se za chvíli dozvídám, že také rád fotí (i když jen s kompaktem) a že teď vybral celý důchod a hodlá prý v Tatrách být tak dlouho, dokud ho neutratí. Na otázku jak dlouho to znamená odpovídá, že jelikož bydlí v chatě za 6 euro na den tak to možná zvládne až do dalšího důchodu :o)

Pokračuji ve výstupu a cca 100 metrů za Zamkovského chatou shazuji batoh a rozbaluji několik muesli tyčinek pro doplnění energie. Sotva se ale zakousnu, usliším za sebou v křoví šum a přes zelené jehličí vykoukne čísi hlava... liška! A takhle blízko? Napadá mě, jestli nemá vzteklinu a tak na ni huknu a zatleskám. Liška zmizí, ale za pár sekund obíhá keř a stojí metr přede mnou. Podle jejího chování mi dojde, že nejde o vzteklinu, ale o muesli tyčinku  :o))

3.jpgChopím se šance, vyměňuji širokáč za záklaďák a naviguji lišku na nejbližší pařez, který je zajímavě nasvícený sluníčkem a za kterým se navíc rozprostírá krásně zelené pozadí.

Liška je opravdu "Bystrouška"... hned pochopí co po ní chci a pózuje mi jako profesionální modelka. Během půl hodinky hraní si na wildlife fotografa získávám desítky kvalitních záběrů. A cena za ně? Dvě muesli tyčinky :o)

Zbytek cesty s 30kg "miminkem" na zádech byl o dřině. Po odpočinku na Téryho chatě se vydávám fotit první západ slunce. Mračno se na poslední chvíli večer trhá a sluníčko olizuje zbylé mráčky zlatavou barvou... mám kliku. Dělám rychle několik snímků u zdejších ples a s příchodem tmy se vydávam do hajan.

Den 2. - "Jsem horolezec"

Tento den nastartoval zvláštní harmonogram, který se pak držel skoro všechny další dny. Ráno vymetená modrá obloha (fotograficky bohužel nezajímavá), dopoledne se spustil mix přeháněk a bouřek, který se táhl celým dnem až do večera, kdy se to na poslední chvíli během západu slunce roztrhalo a vysvitlo sluníčko. Pravidelnost tohoto procesu byla až zarážející.

Pro mě jako fotografa krajináře to neznamenalo tragédii, jelikož jsem měl alespoň jistotu, že večer se bude fotit. Hůře na tom byli turisté, kteří přes den jen mokli v pláštěnkách a večer, kdy se ta krása rozlila po tatranských štítech a dolinách, už museli být zpátky ve svých nízko položených hotelích a penzionech.

Den druhý počasím přesně odpovídal tomuto harmonogramu. Měl jen jednu zvláštnost... bezvětří. Byla to skvělá šance nafotit zrcadlení štítů na místních plesech, ale když jsem se odpoledne rozhodoval co večer fotit, nevěřil jsem, že bezvětří vydrží až do večera a tak jsem se místo toho v dešti vydal na Priečné sedlo, abych se podíval jestli ve Velké Studené dolině není náhodou slunečno a také abych prověřil, jestli se na sedlo, které bylo tou dobou oficiálně ještě uzavřené, dokážu vůbec vyškrábat. Za dva dny mě totiž čekal přechod nebo spíše "přešplh" tohoto sedla s 30kg na zádech.. z čehož jsem měl trošku obavu.

5.jpgObava se ukázala oprávněnou. V horní části výstupu byly řetízky zasypány sněhem a nebylo se čeho držet. Abychom si to ujasnili, v žádném případě zde nešlo o chůzi, ale o lezení po šikmé skalní stěně místy pokryté vrstvami sněhu a ledu. Foto Priečneho Sedla, i když ne moje, můžete vidět třeba zde. Na youtube pak naleznete spoustu videíček dokumentujících přechod tohoto sedla... jako je například tohle (Tito pánové ale měli štěstí v tom, že sníh už byl dávno pryč.)

Dokud se šlo držet skály, byl jsem v klidu, ale jednoho místa jsem se opravdu bál.. šlo o přechod sněhového jazyku, na kterém se nedalo držet ničeho. Deštěm promoklý sníh se sypal pod mojí váhou a nedalo se na něj spolehnout. Už na jednom z dřívějších sněhových polí, které jsem cestou musel překročit, se se mnou kus sněhu utrhl a já se svezl po zadku pár metrů dolů.

Tohle se mi ale tady nesmí stát!! Neměl bych se o co zastavit a našli by mě až dole rozplácnutého na šutrech. Pečlivě jsem proto do sněhu vykopával schody a postupoval opravdu pomalu a opatrně.

Na sedlo jsem se úspěšně vyškrábal, ale nahoře mě čekal pohled na deštěm stejně tak kropenou Velkou studenou dolinu. Co hůř, při pohledu zpět do Malé studené doliny jsem si uvědomil, že se mraky nad ní začínají trhat, dostávají zlatavou barvu a bezvětří pořád panuje. Proč jsem jen nezůstal u ples!!! Následoval bleskurychlý sestup a doslova běh zpátky k Téryho chatě a plesům. Bohužel tu hlavní hitparádu jsem už nestihl. V tento den moje "horolezecké ambice" pokazily ty fotografické. Buďte rádi, že jste tam se mnou nebyli a nemuseli poslouchat, jak jsem nadával  :o)

Den 3. - "Jsem landscape fotograf"

Den třetí byl posledním dnem na Téryho chatě a příroda se proto se mnou jak se patří rozloučila. Západ slunce byl opravdu nádherný a já nafotil spoustu použitelného materiálu. Zaměřil jsem se hlavně na panoramata, jak můžete vidět na následujícím snímku, který je focený na 11mm a zabírá skoro 360 stupňů.4.jpg

 

Den 4. - "Jsem horský vůdce"

8.jpgPřišel den "D" neboli den přechodu Priečného sedla v plné polní. Vyrazil jsem brzy ráno, ještě před příchodem deště a domů poslal smsku s tím, že pokud se jim do odpoledne neozvu, ať na sedlo rovnou pošlou horskou službu.

Když jsem k sedlu dorazil, stály tam už dvě skupinky turistů (2 Němci a 3 Poláci), koukající se strachem v očích nahoru a pak na sebe, kdo tam jako poleze první. Poláci se navíc ani nemohli shodnout na tom, které sedlo je to Priečné a chybně plánovali lézt do sedla vlevo od něj. Já měl radost, že tam nejsem sám a z obavy, aby mě v případě pádu nějaký z těch joudů nestrhl sebou dolů, jsem se nabídnul, že klidně polezu jako první a ukážu jim cestu.

Návrh byl hned všemi přijat, dokonce mi nabídli, že když půjdu první, tak si rozloží ten můj 30kilový batůžek mezi sebe. Moje hrdost mi to však nedovolila. Navíc někomu, kdo ani neví na které sedlo leze, bych nesvěřil ani stativ  :o)

Na fotce vpravo mě můžete vidět před výstupem. To co vidíte na mých zádech ještě není "plná polní". Chybí tam fotobatoh, stativ s hlavou a fotoaparát, které jsem musel kvůli tomuto dokumentačnímu snímku z hlavního batohu sundat.

S tou parádou na zádech to byla dřina neskutečná. Němci lezli hned za mnou a doslova kopírovali každý můj krok, Polákům to moc nešlo a tak se vyšplhali na sedlo cca 20 minut po nás, ale všichni to nakonec v pořádku zvládli a děkovali mi za "průvodcovství".

Dojít na Zbojnickou chatu jsem zvládl těsně před příchodem deště. Ten den jsem měl fyzicky "vybráno" a tak jsem se rozhodl večer fotit jen kolem ples. Večer se na mě fotografické štěstí usmálo. Byl jsem svědkem neuvěřitelné hry světel a po zemi se plazících mraků, což se stalo námětem mnoha mých fotografií (viz foto níže).9.jpg

 

Den 5. - "Jsem blázen"

O pátém dnu expedice nemohu říct moc pozitivního. Celý den propršelo a já na fotoaparát ani nešáhl. Ostatní obyvatelé Zbojnické chaty se veselili u skleničky dobrého pití, já tam ale byl bez společnosti, bez notebooku, bez elektřiny a s vybitým telefonem. Jedinou mojí aktivitou bylo koukání se z okna na déšť a zjišťování předpovědi počasí. V takovýchto chvílích myslím na slova mého anglického kolegy, který vždycky říkával: "Jednoho dne budeš fotit západ slunce někde v divočině u řeky a v tom ti to dojde... řekneš si: Co tady kur.. vlastně dělám? Kopneš stativ do řeky, foťákem švihneš o šutr a půjdeš se bavit do nejbližšího klubu".  Přiznám se, že během deštivých dnů jako byl tento o jeho slovech často přemýšlím  :o)

 

Chtěli byste vědět jaké počasí mě čekalo v dalších dnech této téměř dvoutýdenní expedice? Či jestli jsem kromě lišky narazil i na mnohem větší a nebezpečnější "huňatá zvířátka"? To vše na vás bude čekat v dalším díle této výpravy, který zveřejním v úterý.

Více fotografií z této expedice naleznete na mém novém webu: www.vaclavkrpelik.com

 

Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

Turdík

2.9.2011 08:37

gratulace ...

Nazdar Vášo, opět skvěle a poutavě napsaný příběh. Fotografie netřeba komentovat, to už bys ani nebyl ty, aby nebyly perfektní. Těším se na pokračování ...

vanill

2.9.2011 08:56

dobré to je počtení :)) fotky super, těším se na další ;)

Josef Plaček

2.9.2011 08:57

Taktéž se přidávám ke gratulacím... Článek jsem doslova zhltnul a mám hlad po dalším. Zážitky si tam měl opravdu super a fotografie jsou excelentní. A ano máš pravdu fyzická obtížnost, ale také neznalost vlastních fyzických možností (jak tak na tebe koukám tak pokud ty jsi byl unaven, tak mě by expedovali zpátky v černém pytli) například mě odradily, ovšem neodradily mě od myšlenky se tam někdy v budoucnu vydat. A ten batoh ti nezávidím, já se chystám na podzim na týden do Českého Švýcarska a když jsme tu mrchu batoh cvičně naložil tak měl 20Kg. Jen si nesmím zapomenout na každou svou budoucí "expedici" přibalit notnou dávku musli tyčinek :-d Ať se daří, snad se někdy u nás či v blízkém zahraničí potkáme.

eyesforyou

2.9.2011 10:12

eyesforyou

co jiného říct, než že tiše, ale upřímně:-) závidím tu štrapáci a upřímně gratulovat k fantastickým fotkám. Před nějakým časem, jsem také sám šel dost náročnou i když jen jednodenní tůru v Belianských Tatráchasi 20 km od rána do noci výšky cca 2100 m převýšení také asi 1000m a říkám to proto že Belianské Tatry doporučuji Tvé pozornosti, Jsou drsné, ale i malebné bohužel bez možnosti přespání nahoře, snad jen chata Plesnivec..pokud bys měly příležitost rozhodně stojí za výpravu. Díky za moc pěknej článek a fotografie co berou dech.

Michal Balada

2.9.2011 11:16

Poslední fotku máš parádní! M.

Jan Bainar

2.9.2011 14:42

Skvělý článek! Už se těším na další.

gandalf615

2.9.2011 16:13

Klobouk dolů.Je to super článek :)

Václav

2.9.2011 20:36

Všem děkuju za komentáře :o) Pro Pipe: s tou fyzickou náročností to tam je realita (i když záleží na každém, kolik toho nachodí a kam všude leze). Svaly mám docela trénované, ale nevzal jsem si bandáže na kolena (nechtělo se mi je tahat) a to byla chyba!! Pak mě ještě 3 týdny bolely kolena ..ta váha na zádech se na nich podepsala, takže příště bez bandáží ani ránu! Pro Eyesforyou: o Belianských Tatrách vím a mám je v plánu :o) Jen zatím netuším jak to se mnou bude do budoucna časově :o/ Pro Michala: Michale celej ten večer (ze kterého vzešla i ta poslední fotka) byl absolutně úžasnej.. mraky se převalovaly dolinou těsně nad zemí a světelné podmínky se měnily z minuty na minutu.. neuvěřitelná hra mraků, mlhy a světla.. "míchalo" se to neuvěřitelnou rychlostí přímo předemnou :o)

Jan Strakoš

4.9.2011 11:03

Dokonalé fotky!

Smekám pane fotografe. Dlouho jsem se nezastavil nad krajinářskými fotkami, ale tyhle stojí za podívanou. Kompozičně, technicky skvělé a hlavně monstrozní atmosféra. ;-)

evel

22.9.2011 11:01

putavy clanok a prekrasne fotky..som fotografka amaterka, teraz som bola presne na tych miestach, kde Vy, a nevedela som najst ziadne putave zabery, nevysla ani atmosfera, uplne cista obloha, vsetko v sedom opare..akoto, ze Vy mate take nadherne farby? Ste si najprv vymalovali kamene okolo seba predtym,nez ste ich odfotili? :D nadherne, gratulujem a velmi zavidim :)

Václav

24.9.2011 23:47

Re: evel

Přesně tak... chce to vzít sebou barvy, štětec a scénu si přimalovat (včetně oblohy). A nebo máte druhou možnost... fotit jen v době kolem západu / východu slunce, kdy je světlo nejkvalitnější a krajina barvami jen hýří :o)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada